Zaujetí několikadenním sledováním procesu v soudní síni mi zúžilo prostor pro vnímání dění ve vnějším světě. Podvědomí mě ale neodbytně upozorňovalo, že v mediálním obrazu světa ve dnech 14. a 15. března cosi chybí. Až dodatečně mi došlo, že snad poprvé od r. 1945 chybí obvyklé připomínání zahájení německé okupace v roce 1939. Mezi střepinami vizuální pamětí z raného dětství vězí nesmazatelné obrazy, jež mi nedovolují zapomenout: táty, rukujícího za mobilizace v uniformě záložního důstojníka a dále vjezdu německého tanku a za ním dupající pěchoty na náměstí mého rodného města. Ale připomínky těchto událostí letos zmizely z obsahu mediálních zpráv. Zřejmě je jako švihnutím bičem vytlačila politická korektnost a snaha oslabovat kolektivní paměť národa, která postihla většinu redakcí.
Tehdy obětovali malé Československo,
dnes je v sázce nezávislost a územní nedotknutelnost Ukrajiny. Putinovy
snahy o obnovení mocenské sféry Sovětského svazu jsou nepřehlédnutelné.
Padne-li Ukrajina, vyvstane otázka, kdo přijde na řadu po ní. Jistě to hned
nebude Česká republika, protože nemáme společné hranice s Ruskem, ale
mohlo by později přece jen dojít na nás, pokud by se Rusku podařilo ovládnout
některý ze sousedních států. Kdysi jsme byli hraničním státem sovětského
impéria. Snahu o ovládnutí České republiky v nějaké vzdálenější
budoucnosti proto nelze vyloučit.
Zažil jsem dvě okupace, nerad bych se
dožil třetí.
==========================================================================
V knihkupectvích jsou ještě
zbytky prvního knižního vydání mé knihy Škůdci v taláru. Na webu https://www.bezvydavatele.cz/book.php?Id=1573 jsem nyní uveřejnil druhý díl, který brzy
vyjde i v „papírové“ formě.
Tento komentář byl odstraněn administrátorem blogu.
OdpovědětVymazat