Letošní kampaň, provázející volbu
prezidenta republiky, má opomíjenou zvláštnost, která se přelila i do
mediálních výstupů prezidenta Petra Pavla po jeho zvolení. Odlišuje ji od
průběhu dřívějších voleb prezidenta republiky po skončení mandátu Václava
Havla.
Václav Havel se mimo jiné zapsal do
paměti současníků marnotratností při vyhlašování amnestií a v udílení milosti
prezidenta republiky. V rozhodování o žádostech se dělil o vyhodnocování
s úředníky Ministerstva spravedlnosti mimo případů, jež vyčlenil do své
výlučné pravomoci. Neuchránilo ho to před několika přešlapy. Udělil několik tzv. podivných milostí a
v době jeho mandátu se rozšířilo přesvědčení, že milost si lze koupit
prostřednictvím vhodného prostředníka. „Nákup“ měl probíhat tak, že žadatel o
milost zaplatil všivých pár set tisíc nevratné zálohy. Když mu prezident udělil
milost, doplatil pak konečnou cenu, nejčastěji 1 milion Kč za každý ušetřený
rok vězení. Ale když milost nedostal, záloha se mu nevrátila. Institut milosti
tak vyvolal podezíravou nevoli veřejnosti. Když pak došlo na volbu jeho
nástupce, každý uchazeč se musel zpovídat novinářům, jak bude nakládat s
pravomocí udílet milost.
Václav Klaus tehdy voličům slíbil, že
„milostí bude jako šafránu“. Slib splnil. Vyloučil ministerské úředníky ze
spolurozhodování, místo nich se opřel o své poradce a v konečné fázi se
žádostmi zabýval osobně. Bylo to pracné, ale spolehlivé. Nedošlo k žádnému
dalšímu skandálu. Vyhodnocování žádostí o milost zřejmě přivedlo Václava Klause
k poznání, že občas dochází k bolestivým přehmatům v trestním
řízení a snažil se o zlepšení stavu. Na konci mandátu vyhlásil amnestii, která
popudila mnoho jeho odpůrců. Osobně ji považuji za jeden
z nejšlechetnějších činů v jeho kariéře. Pokračoval v tomto směru
i nějaký čas po vypršení mandátu a jeho slovník se obohatil o pojem
„soudcokracie“.
Miloš Zeman byl ještě radikálnější
než Václav Klaus. Z počátku tvrdil, že pravomoc udělovat milost a
vyhlašovat amnestii nebude využívat. Nakonec ale přece jen pár milostí udělil.
Veřejnost zaujalo jeho rozhodnutí udělit milost Jiřímu Kajínkovi. Udělení
milosti Miloši Balákovi má punc kamarádičkovského zneužití pravomoci. Naopak
hanebně se zachoval k nevinné Michaele Schneidrové, spolupracovnici a spoluobžalované předsedkyně Energetického
regulačního úřadu Aleny Vitáskové. Zlopověstný soudce Aleš Novotný je obě
poslal do vězení na 8,5 roku. Odvolací soud Alenu Vitáskovou zprostil obžaloby,
ale Michaele Schneidrové pouze mírně snížil trest, takže jí nezbylo než
nastoupit do „domu smutku“ ve Světlé n.S. na vtipné adrese Rozkoš 990. Miloš
Zeman žádost o milost neudělil, byť žadatelku mediálně mocně podporoval
Jaroslav Soukup a s udělením souhlasil ministr spravedlnosti Robert
Pelikán. Nejvyšší soud ČR ji naštěstí po sedmi měsících propustil z vězení
a v dalším řízení ji nakonec navzdory běsnění státního zástupce Radka
Mezlíka zprostil obžaloby stejný soudce Aleš Novotný, který ji původně
odsoudil.
Žádného z letošních uchazečů o
úřad prezidenta republiky nebombardovali novináři otázkami na jejich záměry v nakládání
s institutem milosti. Ani Petr Pavel ani Andrej Babiš této věci nevěnovali
samovolnou pozornost. Takže nevíme, zda
Petr Pavel připustí účast
necitlivých ministerských byrokratů na rozhodovacím procesu a jaká je
vůbec jeho představa o institutu milosti jako takové. Jako laik bych uvítal,
kdyby následoval v opatrně odpovědném přístupu Václava Klause, ale aby byl
nejméně o třetinu štědřejší než on. Jsem si vědom, že splnění mého přání by
pana prezidenta zatížilo nesmírně nepříjemnou a časově náročnou agendou, ale
soudím, že stát má mít pojistný ventil, jímž odvrátí od lidí neštěstí, když
systémové nástroje selžou. Takovým ventilem je právě milost prezidenta
republiky a kdo má moc odvracet od lidí
neštěstí, má ji uměřeně využívat.
==========================================================================V knihkupectvích jsou ještě zbytky prvního knižního vydání mé knihy Škůdci v taláru. Na webu https://www.bezvydavatele.cz/book.php?Id=1573 jsem nyní uveřejnil druhý díl, který brzy vyjde i v „papírové“ formě.
Takto, byť stručně:
OdpovědětVymazatAby zákon byl plně objektivní, tak by musel být tzv. nekonečný.
Čili tím pádem prakticky nepoužitelný.
Dalším problémem, je pokušení soudců, tzv. řídit osudy lidí.
Dělba moci je už z principu neúplná, má jít o tzv.
systém brzd a protivah.
Co vlastně je onou brzdou a protiváhou vůči ÚS?
Prezident je vybaven nějakými pravomocemi, např. abolicí či udělením milosti.
Ale, ale ... rozhodne-li se je (prakticky) nepoužít, tak
spoluvytváří ve státě NEPŘÁTELSKÉ prostředí.
Tento komentář byl odstraněn administrátorem blogu.
OdpovědětVymazat