Trestním řízením u Krajského soudu v Brně, veřejnosti známým jako
proces s Alenou Vitáskovou, ač se jí z větší části vůbec netýká, se
soustavně zabývám od jeho začátku. V úvodním článku „ Jak se dělá
monstrproces“, původně vyžádaném, ale nevydaném Lidovými novinami, jsem se
pokusil shrnout základní poznatky, nutné pro orientaci v něm .Navázal jsem pak dalšími články, jež jsem v poslední době
soustředil na svém blogu .
Další pokračování hlavního líčení mělo proběhnout ve dnech 31.března až
2.dubna 2015. Z předvolaných čtyř znalců vyžádaných obhajobou se ale dva z účasti
omluvili, takže předseda senátu odvolal jednání, nařízené na 1.duben. Projevil při tom nelibost nad
opakujícím se doručováním návrhů na doplnění dokazování bezprostředně před
prvním jednacím dnem. Jistě jej rozladila i nepřítomnost znalců-svědků
obhajoby. Rozmrzelost předsedy senátu, částečně navozená důsledky taktiky
obhajoby, určitě není stav příznivý pro obžalované. Bylo by nemilé, kdyby směřovala
i proti obžalovaným Schneidrové a
Vitáskové, v jejichž věci se již dlouho nic neděje a advokáti proto nemají
důvod škádlit soud.
Ač nejde o výsledek záměrů soudu či obhajoby, využití jednacího času
v tomto bloku jednání nesnese srovnání s vysokým tempem, jímž se
řízení vyznačovalo na začátku.
Z hlediska laického pozorovatele byla tato část hlavního líčení
nezáživná. Byli slyšeni dva znalci, vyžádaní obhajobou, kteří pojednávali o věcech ryze technického
rázu. Jeden z nich nedokázal bezchybně čelit otázkám žalobce a předsedy
senátu, takže celkově vyznění jeho
výslechu bylo pro některé obžalované nepříjemné.
Následovaly výslechy úřednic stavebního úřadu, které se podílely na
vydání stavebního povolení a povolení k zahájení zkušebního provozu obou
elektráren. Přiblížily účastníkům soudního jednání dosud opomíjenou část
administrativního postupu, jež předcházela vlastnímu řízení o vydání licence.
Výsledkem je dojem, že v dané době ani složitost úřední procedury nemusela
zabránit vydání licence za podezřelých okolností, následně vzbuzujících zájem
orgánů činných v trestním řízení. K jejich rozhodnutím musely ovšem
přihlížet úřednice Energetického regulačního úřadu jako k dannosti při
rozhodování o vydání licence a při posuzování návrhu na povolení obnovy
licenčního řízení.
Neobvyklou událostí byl pokus o výslech dvou svědků, kteří odmítli
vypovídat z obavy, že by si mohli přivodit trestní stíhání.
Obsahově byl tento blok jednání dalším, který se v podstatě netýkal
skutkové podstaty obžaloby Aleny Vitáskové a Michaely Schneidrové. Na vydání
licence pro fotovoltaické elektrárny rodiny Zemků se nepodílely. V té době
nepůsobily v Energetickém regulačním úřadu a možná ani netušily, že se tam
někdy dostanou. I když se o nich v těchto
dnech nejednalo, náklady na obhajobu jim dále rostly. Režie tohoto řízení
nepochybně není v souladu se zásadou, že orgány činné v trestním
řízení mají občany zatěžovat co nejméně.
Spojením dvou samostatných kauz do jednoho celku si žalobce i soud
ušetřili námahu i náklady. Bylo by to hezké, kdyby náklady na jejich pohodlí nezatěžovaly obě obžalované, a
to nemalými částkami.
Tento případ se od některých jiných vyšetřovaných kauz fotovoltaických
elektráren liší aspoň tím, že podle fotografií, pořízených 26.prosince
2010 z družic NASA, elektrárny skutečně stály. Obhájci se tak mohou
s žalobcem přít pouze o to, zda
rozsah zjištěných drobných nedodělků a následků vandalismu byl tak významný, že
měl zabránit vydání licencí.
I když proces zpomalil tempo, zakončení jeho prvostupňové části je snad
konečně na dohled. Předseda senátu nařídil další líčení na dny 15.-19. června
2015. Má být dokončeno dokazování a můžeme
se těšit na závěrečné řeči. Platí to ovšem potud, pokud se dostaví všichni
předvolaní svědci a nepřijde-li obhajoba s dalšími neodmítnutelnými návrhy
na doplnění dokazování. Mimo to pochybuji, že dojde i na vyhlášení rozsudku,
protože jeho vypracování vzhledem k rozsahu spisu a složitosti zápletek
kauzy bude pro soudce velmi náročné. Splní-li se mé obavy, obžalovaní budou mít
neklidnou dovolenou.
Žádné komentáře:
Okomentovat