Za clonou dlouhotrvajícího rámusu, původně spuštěného Macinkovým pokusem o pomstu na prezidentovi za odmítnutí jmenování Filipa Turka ministrem čehokoli, veřejnosti unikají jiné zajímavosti.
Je to například zneužití orgánů činných v trestním řízení k zajištění beztrestnosti VIP spolupachatelů brutálního vydírání bratrů Lebánkových v jesenickém penzionu U Kohouta. Jako capo di tuti capi se tolerováním zapojil i ministr spravedlnosti (viz1/). Laická veřejnost je proti takovým nepravostem bezmocná a k poslancům a prezidentovi a předsedovi vlády zprávy neproniknou (mají na to lidi, kteří je chrání před rozčilováním) a zhusta je vůbec nezajímají, protože mají úplně jiné priority.
Roztomilý je nápad ministra zdravotnictví Adama Vojtěcha (viz2/) zahustit přebujelou legislativu zákonem, jenž zajistí právo ženám bez partnerů na umělé oplodnění. Jeho záměr se těší jen nepatrné pozornosti. Uvedl k němu „rozhodl jsem se podpořit rozšíření asistované reprodukce i pro ženy bez partnera, protože se přikláním k názoru, který akcentuje lidskoprávní pohled a předchází diskriminaci žen bez partnera, které chtějí podstoupit umělé oplodnění“. Přímo na jeho ministerstvu k tomu vypukla bouřlivá diskuse: etická komise nedospěla k jednotnému názoru, ale ministr jej přesto odeslal k projednání. Jeho záměr je sice lidumilný, ale přesto se ptám, zda tento zákon skutečně potřebujeme. Jsem si jist, že žena bez partnera, která se pevně rozhodne, že si chce pořídit dítě, svého dosáhne i bez zákona. Tvůrci zákona jde tedy zřejmě hlavně o to, aby dárci semene byli geneticky a zdravotně vhodní a aby o nich měl stát přehled. Čili stát chce řídit velmi intimní záležitost rozmnožování lidského rodu. Zavání to eugenikou. Uznávám právo ženy na touhu po dítěti, ale nejsem si jist, že nepočaté děti by se radovaly, kdyby věděly, do jakého prostředí je matky přivedou, ač je jistě zahrnou láskou. Vím ze zkušenosti, že jejich materiální zabezpečení nebude vždy optimální a některé děti budou strádat.
Osobně bych se spíše staral o zlepšení sociálního zabezpečení matek-samoživitelek, které má do dostatečnosti daleko. To by se ovšem místo ministra zdravotnictví Adama Vojtěcha musel začít znepokojovat ministr práce a sociálních věcí Aleš Juchelka (již před ním ministr Marian Jurečka), jehož resort občas s matkami-samoživitelkami zachází dosti drsně. Samozřejmě, vedle státní péče se snaží různé soukromé organizace, podporované zámožnými dárci. Někteří miliardáři posilují svůj prestiž zakoupením fotbalového klubu, jiní se chlubí podporou samoživitelek. Ale jejich podpora je často hlavně záminkou pro uplatnění moci jejich zaměstnankyň nad odmítanými samoživitelkami.
Odkazy :
1/můj blog Kolik stojí svědomí ?
https://www.jemelikzdenek.cz/2026/07/kolik-stoji-svedomi.html
2/iRozhlas 20.7.2026:Etická komise ministerstva se
neshodla na umělém oplodnění pro single ženy.
V knihkupectvích jsou ještě
zbytky prvního vydání mé knihy Škůdci v taláru. V knihkupectvích je
ale také novější druhý díl.
Upozorňuji na zajímavé
filozoficko-právnické články na webu spolku Chamurappi www.chamurappi.eu v
sekci Texty JUDr. Oldřicha Heina. Zvláště upozorňuji na příručku Přehled
antické filozofie. Autor je mimořádně vzdělaný právník s praxí prokurátora,
státního zástupce, bankovního právníka.
Žádné komentáře:
Okomentovat