Vyjádření paní poslankyně prof. Heleny Válkové v dnešním odpoledním zpravodajství České televize, že doporučí nevydání Andreje Babiše k vydání soudu z důvodu značných procesních pochybení justice, mne nemělo překvapit, protože takové jsou vztahy mezi Vezírem a jeho poddanými. I když dříve s vydáním souhlasil, pokud o ně přímo nežádal, najednou si zamanul, že si vydání nepřeje (doslova: nechá se nevydat“), a tak tomu tedy bude, ač to odporuje kdečemu včetně zdravého selského rozumu.
Přestože pan obžalovaný Andrej Babiš se ke mně chová nepřátelsky, vyjádřil jsem se veřejně opakovaně, že „kauza Čapí hnízdo“ je ostuda české justice a s odsouzením obžalovaných bych nemohl souhlasit. Ale nevydání k soudnímu řízení bych považoval za účelné pouze v případě, že by hlasující předem věděli, že se pan obžalovaný dalšího pokusu o nevydání nedožije. Jinak to je opatření přechodné, nevedoucí k cíli, jímž je definitivní pravomocné zproštění obžaloby. Ale uznávám, že účast na hlavním řízení soudním není nic, o co by bylo třeba stát i v případě konečného „zprošťáku“ a v případu s jasným výhledem na zproštění je pouze zbytečnou ztrátou času. Proto spolek Chamurappi požádal pana prezidenta dvakrát o abolici: to by bylo opatření definitivní, právně čisté, elegantní. Výhrady, které dnes zazněly z úst předsedkyně mandátního výboru, která je profesorkou trestního práva, by mohly dodat našim žádostem na důvodnosti. Pana prezidenta by pak sice za to kritizoval kdekdo, ale ve výsledku by řečí bylo určitě méně než při dohadování o vydání či nevydání. Protože pan prezident nevyhověl, nezbývá než se smířit s tím, že den 5.března 2026 a možná i další bude dalším dnem bezuzdných řečnických orgií, jejichž hlučností, četností a nesmyslností tato Sněmovna zastiňuje všechny předcházející. Výsledek můžeme předjímat, čili bude to pouze marnění času za peníze daňových poplatníků. Kdyby páni vysoce postavení obžalovaní stručně požádali o vydání, ušetřili by státu na nákladech a poslancům by dopřáli více času na účelnou práci.
Do určité míry ale musím dát paní poslankyni prof. Heleně Válkové za pravdu, že v průběhu celého řízení došlo k různým nepravostem. Z nestrannosti se proces vymyká již tím, že policie vůbec začala trestní oznámení projednávat. Je to jen proto, že Andrej Babiš, obžalovaný pro napomáhání obž. Janě Nagyové, je ve skutečnosti hlavní osobou. Řízení vyvolal někdo, kdo mu nepřál úspěch či ho chtěl dostat z politiky. Mám opakované zkušenosti s obvyklou nechutí policie k projednávání předkládaných podnětů k prověření podezření ze spáchání trestného činu. Svým čtenářů připomenu, že zahájení vyšetřování proti osmi nepotrestaným pachatelům brutálního vydírání bratrů Lebánkových jsem dosáhl až po zdlouhavém obtížném překonávání odporu policie. Trestnost brutálního nakládání s bratry Lebánkovými je lépe viditelná než komplikovaná ekonomická záležitost, ale pokus o odeslání Andreje Babiše „do tepláků“ byl přesto lákavější na první pohled.
Ke cti policie a státního zastupitelství musíme ale vzít na vědomí, že přípravné řízení pod dozorem státního zástupce Jaroslava Šarocha dospělo ke správnému závěru, že nedošlo k trestnému činu. Jediný skutek, který zasluhuje odmítání, je rozhodnutí bývalého nejvyššího státního zástupce Pavla Zemana , dnešního evropského žalobce, o nutnosti postavit před soud Janu Nagyovou a Andreje Babiše. Druhou nehorázností je podání obžaloby státním zástupcem, který původně dospěl k rozhodnutí o nevině, a jeho opakované odvolání proti zprošťujícímu rozsudku.
Nedůvěra pana obžalovaného není na místě v případě senátu předsedy Jana Šotta, který obžalované dvakrát zprostil. Zrušení jeho rozsudků senátem Evy Brázdilové je výsledek právních spekulací soudců, kteří se mohou mezi sebou názorově rozcházet a jako jiní lidé jsou omylní. Předseda senátu Jan Šott sice čelí nesouhlasu odvolacího soudu, ale nadále zůstává nezávislým soudcem. A advokátům nikdo nebrání, aby na usnesení Vrchního soudu v Praze odpověděli tvůrčím přizpůsobením argumentace ve prospěch pana obžalovaného.
Na tomto místě musím vyslovit politování, že na rozdíl od celé dlouhé řady procesů, v nichž jsem podporoval obhajobu, v tomto případě jsem se nesměl předem seznámit s obžalobou, pak s oběma rozhodnutími odvolacího soudu, takže nemohu posoudit míru nebezpečí, jež by panu předsedovi vlády hrozilo při třetím předstoupení před nalézací soud. Mám navíc dojem, že jak obhajoba, tak odvolací soud přehlížejí malý detail v důkazním řetězci, jehož využití by zpochybnilo argumentaci odvolacího soudu. Ale potřebuji odpověď pana obžalovaného Andreje Babiše na dvě otázky, abych měl jistotu. Ví to, ale nedbá. Nezbývá mi než zatím mlčet.
Paní prof. Helena Válková pak rozvinula v podvečerním televizním vystoupení vysvětlení svého postoje do hloubky a šířky, samozřejmě na vysoké odborné úrovni. Moderátor Dalibor Takáč jí ale byl důstojným soupeřem. Namítal zejména, že její vystoupení může zpochybňovat důvěru veřejnosti v justici a bylo by správné, aby nesrovnalosti si mezi sebou vypořádali soudci sami. Bohužel s ním musím souhlasit. Politici by se neměli nadřazovat nad justici. V případě „Čapího hnízda“ je mi dokonce líto zahození veřejností sledovaného případu jako skvělé příležitosti k vyvedení soudců z víry v neomylnost.
V podvečerním vystoupením se dostalo více pozornosti případu obžalovaného předsedy Poslanecké sněmovny Tomia Okamury. Ani v jeho případě paní profesorka nesouhlasí s jeho vydáním, byť důvody nerozvedla tak důkladně. O této kauze vím podstatně méně než o „Čapím hnízdě“, ale již dříve jsem se vyjádřil, že kdybych byl předsedou senátu, po předběžném projednání obžaloby bych odmítl se jí zabývat. Obžaloba stojí na subjektivních názorech na vliv volebních letáčků na postoje veřejnosti. Podle mého subjektivního názoru letáčky usvědčují jejich tvůrce ze špatného vkusu a toho, kdo je nechal šířit, z trapnosti. Ale o vlivu na politické názory voličů silně pochybuji. Pochybuji, že žalobce prokáže před soudem jednotu veřejnosti v názoru, souhlasném s jeho. Není ale pochyb, že projednání obžaloby by přispělo k vyjasnění názorů na hranice svobody slova v politickém přesvědčování veřejnosti. A stejně jako v případě pana obžalovaného předsedy vlády upozorňuji, že nevydáním k soudnímu řízení se řešení osudu pana obžalovaného pouze odsune. Síla víry v přesvědčení o nevině by se měla odrazit ve vůli bojovat za pravdu až do posledního dechu.
==========================================================================
V knihkupectvích jsou ještě
zbytky prvního vydání mé knihy Škůdci v taláru. V knihkupectvích je
ale také novější druhý díl.
Upozorňuji na zajímavé filozoficko-právnické články na webu spolku Chamurappi www.chamurappi.eu v sekci Texty JUDr. Oldřicha Heina. Zvláště upozorňuji na příručku Přehled antické filozofie. Autor je mimořádně vzdělaný právník s praxí prokurátora, státního zástupce, bankovního právníka.
Žádné komentáře:
Okomentovat