Od mého vstupu do praktického života uplynula velmi dlouhá doba, během které se svět značně změnil. Nabyl jsem například dojem, že dnešní miniaturní armáda má více generálů a plukovníků, než tanků, zatímco v době, kdy jsem „sloužil vlasti“, velitelem mého prvosledového pluku byl „pouhý“ major. Zato jsme tehdy byli způsobilí při nočním armádním poplachu vyrazit z kasáren bez důstojníků. Když nás pak dohonili, měli jsme již děla v palebných postaveních.
Jiným, tehdy neznámým úkazem byli miliardáři, kteří se dnes vynořují takřka na každém rohu. Rychlost nabytí jejich ohromných majetků vzbuzuje zvědavost. A mají postavení, srovnatelná s božstvy na Olympu. Dokázal jsem dosáhnout pracovních pohovorů s řadou ministrů, s Andrejem Babišem jako předsedou vlády v době jeho prvního mandátu a vedl jsem četná jednání s panem prezidentem Václavem Klausem v době výkonu obou jeho mandátů i později. Ale nelze se domoci přímého kontaktu osobního nebo prostřednictvím e-mailu s takovými lidmi, jako jsou např. Pavel Tykač, Ivo Lukačovič, Michal Strnad, Marek Španěl, Renata Kellnerová nebo Daniel Křetínský. Nemám ani jistotu, že se k nim žádost o jednání dostane, protože mají kolem sebe „své lidi“, kteří je chrání před vetřelci. Určitě by se se mnou nebavil obviněný miliardář- veledlužník Pavel Buráň, i když právě jeho podnikatelská historie je zajímavá jako osvětlení okolností rychlého nabytí majetku (problémem bývá startovní kapitál, kterým může být nesplacený dluh).
Pavel Buráň je pozoruhodný případ. Chodí po světě s dojemnou bajkou o jeho „únosu“ a vydírání, zorganizovaném jeho bývalým společníkem Jaroslavem Novotným. Podporoval jsem obhajobu manželů Novotných v trestním řízení soudním a po důkladném seznámení se spisem z přípravného řízení a s poznatky ze sledování hlavního líčení soudního jsem nabyl pevné přesvědčení, že je soud oprávněně pravomocně zprostil obžaloby, stojící na oznámení Pavla Buráně. Podle výrokové věty rozsudku nebylo prokázáno, že se skutek stal. Nicméně obviněný podnikatel vypráví svou bajku s takovou vytrvalostí a viditelnými projevy pocitu ukřivdění, že v důsledku povinné objektivity předsedy spolku Chamurappi bych nemohl odmítnout, pokud by mi chtěl prozradit cokoli, co snad uniklo policii, státnímu zastupitelství a soudům, co by mohlo zprošťující rozsudek zvrátit. Ví to, ale nepoužije. Nejspíš by neměl co sdělit.
Pánové Buráň a Novotný byli kdysi úspěšně podnikajícími společníky. Začínali v malých poměrech, ale když se spojili, vybudovali úspěšnou firmu. Zbohatli na lidské hlouposti, tedy v obchodování s hazardem. Je mezi nimi věkový rozdíl 19 let. Když se starší společník Jaroslav Novotný rozhodl, že už vydělal dost na to, aby si zajistil důstojné stárnutí, a proto skončí s podnikáním a svou polovinu prodá, mladší Pavel Buráň využil předkupního práva a jeho polovinu si koupil. Nabídl 500 milionů Kč. Nemaje momentálně dostatečnou hotovost, složil zálohu 200 milionů Kč a zbytek měl doplatit měsíčními splátkami. Se splácením ale brzy skončil. Vznikl obrovský dluh. Slyšel jsem ho dvakrát při hlavním líčení potvrdit reálnou existenci dluhu. Různě se vymlouval, proč jej dosud nesplatil.
Místo splácení se ale nakonec v říjnu r. 2014 vydal na policii. Minul místně příslušnou policejní služebnu v Uherském Hradišti a mírně podnapilý se dostavil na služebnu ve Zlíně. Tam oznámil, že ho falešní policisté zastavili na cestě domů a s použitím násilí ho dopravili do vily manželů Novotných, kde ho přinutili k podpisu listin, jimiž si Novotní zajistili splacení dluhu. Smír pak oslavili: zpili se „pod obraz“. Při podpisu listin a následné oslavě již ale „únosci“ v místnosti nebyli. Ostatně kromě něho je nikdo nikdy neviděl.
Tak začalo v říjnu r.2014 trestní řízení, jež skončilo v prosinci r. 2022 nabytím právní moci zprošťujícího rozsudku ve věci Novotných. Před soud se dostali i tři údajní únosci. Prvního z nich nalézací soud zprostil obžaloby hned prvním rozsudkem, a to na návrh žalobce, čili pravomocně. Tím se začala drolit konstrukce obžaloby. Zbývající dva zprostil nalézací soud obžaloby se souhlasem žalobce druhým rozsudkem, tedy rovněž pravomocně. V důkazní situaci „únos bez únosců“ přesto současně znova odsoudil oba manžele k vysokým trestům. Předseda senátu Radomír Koudela mi po opuštění soudní síně sdělil, že se cítí nešťastný, že tento rozsudek musel vyhlásit, a to kvůli paní obžalované, která bude muset do vězení. Rozsudku jsem se tehdy divil a správně jsem předjímal, že v odvolacím řízení neobstojí. Na okraj podotýkám, že jsem kdysi obžalovaným v žertu doporučil, aby řízení urychlili doznáním. Paní obžalovaná žert nepochopila a s vážnou tváří mi vysvětlila, že se nemůže doznat, protože soudu se nesmí lhát.
Pokusy o zvrácení pravomocného zprošťujícího rozsudku mimořádnými opravnými prostředky byly neúspěšné. Z popisu této části děje vyplývá, že Pavel Buráň trestním oznámením vyvolal obtížné trestní stíhání pěti nevinných lidí.
Nevím, zda si to uvědomuje. V každém případě s výsledkem svého počinu není spokojen. Od poloviny r.2022 zřejmě z jeho iniciativy začaly vycházet různé články, jež zproštění Novotných zpochybňovaly. Pokračovalo to ještě počátkem r.2024. V článcích se „chybné“ rozhodnutí vysvětlovalo zásahem Vrchního soudu v Olomouci, který měl senátu nalézacího soudu „přikázat“, že obžalované musí zprostit. Jistě to tak nebylo. V důkazní situaci „únos bez únosců“ prostě jejich odsouzení možné nebylo, zvláště když soudy nemohly pominout spokojenou opilost po podpisu listin. Ve skutečnosti k jeho neúspěchu mu pomohla policie, která mu předvedla a umožnila při rekognici „poznat“ domnělé „únosce“, kteří v době činu nemohli být v Uherském Hradišti. Kdyby je nepoznal, soud nemusel proběhnout. Na články jsem odpovídal vyvracením uveřejněných nesmyslů. Předposlední z mých replik nevyšla jinde než na mém blogu a webu spolku Chamurappi. Její vydání příslušné redakci někdo asi „rozmluvil“. Kromě článků vyšla kniha „Zločiny beze zbraní 2“, v které „kabrhelka“ Marie Formáčková hanebným způsobem „usvědčila“ Novotné z odporného zločinu. Ale soud zakázal pravomocným rozsudkem její distribuci. Po skončení této dehonestační kampaně již vyšlo pouze pár článků, oslavujících páně Buráňovy podnikatelské úspěchy, tentokrát již ne v hazardu, ale v prodeji automobilů a servisu.
Trestní stíhání bránilo Jaroslavu Novotnému vymáhat pohledávku u soudu. Během té doby naskakovaly úroky z prodlení, takže pohledávka dosáhla ohromující výše. Dlužník ale dále nejeví ochotu vypořádat se s věřitelem. Ač mu hrozí finanční pohroma, koupil si od miliardáře Zdeňka Zemka za 24 milionů Kč podíl na vlastnictví fotbalového klubu Slovácko. Řízení všemožně protahuje. Významným nástrojem jeho obhajoby je zpochybňování správnosti pravomocného zprošťujícího rozsudku. Nedokáži odhadnout, kolik času ještě spotřebuje soud, než dospěje k rozsudku.
Mimo pozornost veřejnosti ale probíhal ještě jiný děj. Na základě trestního oznámení FAU policie začala již před několika lety prověřovat podezření, že se Pavel Buráň dopustil trestného činu podvodu se škodou 140 milionů Kč. A nakonec před čtyřmi lety NCOZ zahájila proti němu úkony trestního stíhání. Vedla si dobře viditelným, hlučným způsobem, na který si pan obviněný stěžuje prostřednictvím článku Jana Procházky „Když důkazy nejsou, vyrobí se…“, který vyšel 11. února v rubrice Rozhovory na Parlamentních listech. Zpráva se tehdy dostala do regionálního tisku. K obsahu obvinění se nemohu vyjadřovat, protože údaje znám pouze z veřejných zdrojů. Zaujalo mě ale, že obviněný se v rozhovoru staví ke svému stíhání stejným způsobem, jaký uplatnil ve vztahu k zprošťujícímu rozsudku Novotných. Ze všech sil zpochybňuje důvěryhodnost orgánů činných v trestním řízení. Jeho počínání je dokonce závažnější než dříve, protože článek lze pochopit jako pokus o ovlivňování policie v živém, neukončeném řízení. Je pravda, že vyšetřování trvá již hodně dlouho. NCOZ ho bude muset jednou ukončit: buď zastavením trestního stíhání nebo podáním návrhu na obžalobu. Čím dříve se tak stane, tím lépe, ať už bude výsledek jakýkoli. Pan obviněný se pak určitě veřejnosti ozve.
==========================================================================
V knihkupectvích jsou ještě
zbytky prvního vydání mé knihy Škůdci v taláru. V knihkupectvích je
ale také novější druhý díl.
Upozorňuji na zajímavé
filozoficko-právnické články na webu spolku Chamurappi www.chamurappi.eu v
sekci Texty JUDr. Oldřicha Heina. Zvláště upozorňuji na příručku Přehled
antické filozofie. Autor je mimořádně vzdělaný právník s praxí prokurátora,
státního zástupce, bankovního právníka.
Žádné komentáře:
Okomentovat