Zpráva o nespokojenosti předsedy vlády se zmírněním rozsudku nad pachatelem týrání psa a o vstřícné reakci pana ministra Tejce na jeho zájem je jednou z mála zvěstí z poslední doby, které mě potěšily. Nevím sice, proč právě v tomto případě vystoupil pan předseda vlády, ale je to moc dobře: týrání zvířat, nejen psů, patří k nepřístojnostem, v nichž je justice dlouhodobě nepřijatelně smířlivá. Podobných případů je totiž poměrně hodně a množí se. Současně je moc dobře, že pan ministr zareagoval způsobem, který opravňuje k naději, že přístup jeho úřadu nebude tak lhostejný, jak bývalo jinak běžné. Není to ostatně jediný případ, kdy projevuje vůli měnit chování justice. I v jiných věcech mi připadá, že s ním do justice vjel buldozér. Souznění obou pánů i v dalších záležitostech by do budoucna bylo skvělé.
Není bez zajímavosti, že předseda senátu, který vyvolal nespokojenost pana Andreje Babiše, je známá figura. Strávil jsem v jeho soudní síni hezkých pár hodin. Při jednání působí dojmem dobrosrdečného soudce, což u náruživých milovníků piva nepřekvapuje. Ale jeho jméno se vyskytuje v článcích na mém blogu v nelichotivých souvislostech již několik let a v archivech ministerstva se válí nevyřízený podnět ke kárnému řízení proti němu od účastníků trestního řízení, kteří se jím oprávněně cítí poškozeni (nejde o výši rozsudku). Možná se tam najde i nějaký můj podnět ze starší doby.
Není ovšem jisté, že pan ministr vyhoví podnětu pana předsedy vlády uspokojivým způsobem, byť dobrá vůle jistě chybět nebude. Dá se očekávat, že vyřízení podnětu proběhne rychleji, než je na ministerstvu obvyklé, a úroveň vypracování bude na dobré úrovni. Výhodou je již osoba předkladatele podnětu. Ministr se nemůže zabývat osobně stovkami podnětů, které na ministerstvo přicházejí, takže díky autorství pana Andreje Babiše bude mít podnět přednost. Kdyby jej podal někdo jiný, pokud by si jej nějaký úředník vůbec přečetl, možná by nejdříve odešel k přezkoumání na Nejvyšší státní zastupitelství a až po návratu by došlo ke konečnému rozhodnutí. Vím, o čem píši. Napsal jsem řadu podnětů, něco málo z nich vedlo k podání stížnosti ministra a z nich několik málo uspělo u Nejvyššího soudu. Nejúspěšnější byl jeden podnět, podaný cestou Vrchního státního zastupitelství v Olomouci. Stížnost na jeho podkladě paradoxně podala ministryně Marie Benešová, která kdysi vyvolala trestní řízení proti mně. Nejvyšší soud vyhověl a došlo k nápravě křivdy, spáchané na dvojici nevinných odsouzených v novém, pětiletém řízení se zprošťujícím rozsudkem. Státní zástupci a soudci, kteří bezpráví způsobili, odolali podnětům ke kárnému řízení.
Je ovšem otázka, zda pan předseda vlády bude nakonec spokojen. Z neznalosti justičních procedur totiž „zaplakal na nesprávném hrobě“. Pravomoc ministra k zjednání nápravy není dostatečná. Nejvyšší soud vyhověním jeho stížnosti nemůže zrušit napadený rozsudek. Pouze vytkne odvolacímu soudu vady. Nápravu by mohla vyvolat nejvyšší státní zástupkyně, pokud by rozsudek napadla dovoláním k Nejvyššímu soudu. Obvykle by ji k tomu mělo přimět Vrchní státní zastupitelství v Olomouci, ale mohla by jednat i z vlastní iniciativy. Pan předseda vlády ji ovšem může oslovit stejně jako pana ministra. Zvýhodněnému odsouzenému docela přeji, aby tak učinil, a to hodně rychle.
Přihřeji si svou polívčičku. Zatímco pan předseda vlády jedná v neprospěch pachatelů týrání zvířat, jako zmocněnec poškozených usiluji o potrestání pachatelů týrání lidí. Za týrání oprávněně považuji způsob, jakým v lednu r. 2013 s poškozenými zlínskými podnikateli, bratry Ladislavem a Janem Lebánky, nakládali v jesenickém penzionu U Kohouta vyděrači. Nechal je tam vlákat recidivista Roman Šulyok pod záminkou, že se tam setkají s ruským investorem, který má zájem o koupi jejich hotelu. Místo něho je napadli čtyři zakuklenci, kteří je svázali a pohodili na postele. Do rána museli čekat, co se s nimi stane. Poslouchali, co si povídají jejich věznitelé a dověděli se, že jsou pro ně vykopané dva hroby. Ráno se dostavil zadavatel vydírání a učinil jim skvělou nabídku, které nemohli odolat: nic se jim nestane, nepoškozeni pojedou domů, ale před odjezdem podepíší před notářem nějaké listiny, jejichž obsah je nemusí zajímat. Samozřejmě souhlasili. Každého zvlášť pak se svázanýma nohama dostrkali vždy dva pochopové před notáře. Podepsali, aniž by věděli, co podpisují. Pak si s Romanem Šulyokem pod kamerou přátelsky podali ruce a vyrazili na cestu domů. Než dorazili do Zlína, hotel jim již nepatřil a navíc je tížila směnka, jejíž proplacení pak vymáhal exekutor.
Týrání Lebánků vyšetřovala středočeská kriminální služba. Jindy nemilosrdný žalobce Tomáš Milec postavil před senát Ivy Říhové Krajského soudu Praha pouze zadavatele vydírání Romana Šulyoka a jeho pomocníka Lukáše Loučku. Notáře Václava Vodu a advokáta Martina Rezka žalobce použil jako svědky. Patrně je neobžaloval, protože je usvědčovali pouze Lebánkové, čili byly by to osamělé důkazy. Dva ředitelé GIBS nezávisle na sobě a s časovým odstupem mi vysvětlili, že pro žalobce byli asi zajímavější dva dobří svědci než obžalovaní, kteří by se usilovně bránili proti usvědčování osamělými důkazy. V době, kdy soudní řízení v r.2016 probíhalo, Roman Šulyok již měl za sebou rozsudek z Řezna s trestem 7,5 roku odnětí svobody. Dalších 7,5 roku mu nadělil senát Ivy Říhové. Lukáš Loučka vyvázl s podmíněným trestem, který mu snížil odvolací senát předsedy Zdeňka Sováka na Vrchním soudu v Praze. Na ostatní pachatele se nedostalo, protože policie je nedokázala vypátrat. Roman Šulyok jí s usvědčením nepomohl. Nevypovídal. Tento „pomník“ dosud stojí zcela nedotčený a příslušné orgány nečiní nic pro jeho povalení, dokonce usilují o zachování statu quo. V lednu r. 2027 dojde k promlčení a nepotrestaní zločinci budou mít vystaráno.
Zde začíná další část příběhu: „kauza Jesenice“, které jsem zasvětil řadu článků, stále dostupných na mém blogu. Její spuštění umožnila náhoda, která mě přivedla do osobního styku se zadavatelem vydírání Romanem Šulyokem. Navštívil jsem ho věznici. Dohodli jsme se, že začne spolupracovat s příslušnými orgány na usvědčení nepotrestaných spolupachatelů týrání bratrů Lebánkových. Odměnou mu měla být podpora spolku Chamurappi z.s. při vyvolání pokusu o povolení obnovy procesu. V případě, že by soud obnovu nepovolil, mohl počítat s naší podporou při pozdějším řízení o podmíněné propuštění z výkonu trestu. Obě strany dohody své závazky splnily, jak nejlépe mohly. Řízení o povolení obnovy procesu bylo neúspěšné. Na návrh státního zástupce Martina Susky senát předsedkyně Ivy Říhové obnovu nepovolil. Ale v průběhu jednání vystoupil Roman Šulyok jako svědek, poučený předsedkyní senátu o důsledcích případné křivé výpovědi. Podrobně popsal vše, co o dění v penzionu věděl. Jeho svědectví považuji za nejdůležitější a z právního hlediska nejcennější důkaz pro usvědčení nepotrestaných pachatelů vydírání v Jesenici.
Po neúspěchu řízení o povolení obnovy procesu a nevyhovění podnětu ke stížnosti pro porušení zákona jsem dne 8. prosince 2020 podal trestní oznámení proti nepotrestaným pachatelům jesenického týrání. Přijal jsem úlohu zmocněnce poškozených. Po různých peripetiích Černý Petr vyšetřování zůstal v rukou středočeské pobočky Generální inspekce bezpečnostních sborů (dále jen GIBS). Dozorovým státním zástupcem se stal týž státní zástupce Martin Suska, který se postavil proti povolení obnovy procesu. Na začátku vyšetřování jsem považoval za dobře viditelné tři právníky: notáře Václava Vodu a advokáty Martina Rezka a Jana Svobodu. Ale nejdůležitějším byl pro mne František Heřman, policista s vysokoškolským právnickým vzděláním, o němž Roman Šulyok tvrdil, že byl stvořitelem čtyřčlenného komanda „zakuklenců“. Při prvním podání vysvětlení jsem proto navrhl vyšetřovateli, aby policistu předvolal k podání vysvětlení, poučil ho o výhodách spolupracujícího obviněného a popř. mu pohrozil koluzní vazbou, nebude-li chtít spolupracovat. Odpověď zněla, že s ním nelze drsně zacházet, protože „dlouho slouží a dobře slouží“. K podání vysvětlení jej vyšetřovatel předvolal jako úplně posledního až 7. června 2024. Následně GIBS případ odložila, protože nikomu nebylo prokázáno trestné jednání a toto stanovisko k mé stížnosti schválil usnesením z 24. října 2024 státní zástupce Martin Suska. Od té doby vyšetřování nepokračuje.
Následovala řada stížností a také dvě trestní oznámení na původce neutěšeného stavu vyšetřování, která státní zástupci „udusili“, tedy nepostoupili je policejním orgánům k prověření. Stížnostní řízení ve státním zastupitelství je instanční, čili probíhalo po „patrech“ a až po volbách se dostalo na úroveň vrcholových státních orgánů. Pokusil jsem se informovat předsedu vlády Petra Fialu. Nemohl jsem ho oslovit písemně, protože nesmím vynášet podklady z vyšetřovacího spisu. Nedostal jsem ale příležitost k ústnímu objasnění. Poskytl jsem základní informace pí. ministryni Evě Decroix, která ale opustila úřad dříve, než mohla něco zařídit.
Začal jsem tedy znova a čekám na přijetí panem předsedou vlády. Jsem zvědav, zda bude mít pro strázně chráněnců spolku Chamurappi z.s. a jejich zmocněnce stejné pochopení jako pro týrání psů. Nejsem si ale jistý, že uspěji, protože pan Andrej Babiš se ke mně již delší dobu chová nepřátelsky, ač trvale prohlašuji, že „kauza Čapí hnízdo“ je ostuda české justice a námitky proti němu kvůli střetu zájmů považuji za formalistický konstrukt, jejž udržují při životě lidé, kteří by možná „přikrádali na státním“, kdyby měli stejné možnosti jako on. Je pravda, že momentálně mu odporuji ve věci vydání k soudnímu řízení, ale to právě proto, že v jeho případné pranici s justicí předjímám jeho úspěch. Neshoduji se s ním v přístupu k ruské agresi proti Ukrajině, ale to má základ v generačním rozdílu mezi námi. Z mé strany to nevnímám úkorně. Dodávám, že jsem nikdy nejednal panem Andrejem Babišem o politických záležitostech. Znám ho jako rozumného partnera při jednání, nepřipomínajícího účastníka bouřlivých přestřelek ve Sněmovně.
Uvědomuji si, že v „kauze Jesenice“ proti mně stojí mocní protivníci, kteří se budou snažit zabránit mi v dosažení cíle. Již se mi dostalo varování robustním narušováním komunikace mobilním telefonem. Přesto věřím, že vedení státu, který se prohlašuje za demokratický a právní, nestrpí, aby pachatelé týrání bratrů Lebánkových dosáhli promlčení. Již dnes je řízení v časové tísni, další otálení je nepřijatelné.
==========================================================================
V knihkupectvích jsou ještě
zbytky prvního vydání mé knihy Škůdci v taláru. V knihkupectvích je
ale také novější druhý díl.
Upozorňuji na zajímavé
filozoficko-právnické články na webu spolku Chamurappi www.chamurappi.eu v
sekci Texty JUDr. Oldřicha Heina. Zvláště upozorňuji na příručku Přehled
antické filozofie. Autor je mimořádně vzdělaný právník s praxí prokurátora,
státního zástupce, bankovního právníka.
Žádné komentáře:
Okomentovat