Další blok „velké daňové kauzy“,
vedené senátem Aleše Novotného u Krajského soudu v Brně proti Shahramu
Zadehovi ( dále jen SAZ) & spol., který proběhl ve dnech 4.-6. listopadu 2019,
měl vnějškově docela pohodový ráz. Pan obžalovaný SAZ se opět dostavil ve
slušivém vězeňském oblečení v doprovodu trojice „obyčejných“ příslušníků
Vězeňské služby (tytam jsou časy, kdy jej doprovázelo šest zakuklených
těžkooděnců se samopaly) a usedl na své obvyklé místo na lavici obžalovaných
před stolem obhájců. Za celé tři dny nikdo nezvedl hlas, byť příležitosti se
nabízely. Lavice obžalovaných byla obsazena velmi spoře. Pohoršovalo mě jako obvykle chování příslušníků Vězeňské
služby, kteří kontrolovali listiny, jež si pan obžalovaný SAZ vyměňoval
s obhájcem. Jako laik si myslím, že to je zřejmé porušení zákonem chráněné
nedotknutelnosti komunikace mezi obviněným a obhájcem. Možná se ale mýlím:
v případě obž. SAZ jsou odchylky od normálního zacházení časté a vždy se
pro ně najde nějaké vysvětlení. Ostatním
obžalovaným se této péče nedostává, ač si s obhájci vyměňují listiny
běžně. Jinak se ovšem eskorta chová slušně a její příslušníci nemají možnost
neplnit rozkazy.
V pondělí dopoledne ještě doznívaly
ohlasy na „demontáž“ odborných částí
obžaloby z hlediska daňového práva, do které se pustili po vystoupení
znalce Daniela Líbezného obhájci a
obžalovaní v minulém bloku hlavního líčení. Že se nedostavil předvolaný
svědek, nikoho příliš nevzrušilo, protože nekázeň svědků je trvalým jevem,
provázejícím toto řízení již velmi dlouho.
Svědek, který předstoupil před soud
v odpolední části jednání, patřil k typu „bílých koní“, kteří
propůjčovali svou právní subjektivitu provozovatelům podvodných obchodů
s pohonnými hmotami, provázených krácením daně z přidané hodnoty.
Jeho výslech nic převratného nepřinesl.
Ve 14 hodin připravil předseda senátu
přítomným první „překvápko“. Oznámil jim, že soudu byla doručena žádost jednoho
ze složitelů kauce 150 milionů Kč o vrácení jeho podílu 17 milionů Kč, a soud
bude muset o žádosti rozhodnout. Nabídl účastníkům příležitost
k vyjádření. Využil ji obž. SAZ, jehož vyjádření trvalo přibližně 40 min. Jeho
výklad se členil na dva myšlenkové okruhy. V jedné části se pokusil podat
právní odůvodnění vyhovění žádosti. Ač sám není účastníkem tohoto řízení,
prokázal, že s věcí je dokonale obeznámen a jeho názory v žádném
případě by nebylo možné označit za právnické nesmysly. Odvolal se na několik
judikátů Evropského soudu pro lidská práva. V druhé části velmi tvrdě
zkritizoval předsedu senátu Aleše Novotného za obmyslný způsob, jakým si vedl
při jednání o přijetí kauce. Věděl, že státní zástupce Jiří Kadlec připravuje
zatčení pana obžalovaného hned při propuštění na svobodu přímo na dvoře věznice
a jeho předvedení před soud s návrhem na uvalení časově neomezené předběžné
vazby. Kromě toho Aleš Novotný věděl, že běží další trestní řízení kvůli
přípravě ovlivňování svědků, které pak dozrálo až do nového uvalení vazby dne
2. prosince 2016. Složená kauce 150 milionů Kč ho před novým uvalením vazby
neochránila. Nejen podle obž. SAZ, ale i podle některých složitelů,
z poučení, které jim poskytl soudce Aleš Novotný nevyplývalo, že by jim
vážně hrozilo propadnutí peněz.
Obž. SAZ také připomněl, že složitelé
kauce napadli již dříve rozhodnutí obecných soudů o nevydání kauce ústavní
stížností. Jejich případ napadl senátu předsedy Ústavního soudu Pavla
Rychetského, který s rozhodnutím nespěchá. Posléze obž. SAZ informoval
přítomné, ale zvláště soudce Aleše Novotného, že Evropský soud pro lidská práva
přijal k projednání již devět jeho stížností, směřujících primárně proti
jeho rozhodnutím. Nakonec se obž. SAZ připojil k žádosti.
Den druhý začal dalším, nepříjemným
„překvápkem“, jímž bylo upuštění Aleše Novotného od záměru vyslechnout
israelského obchodníka Yaishe Ronena Nadava, předchůdce obž. SAZ
v postavení investora obchodů společnosti P.P.S. GmbH, a nahrazení výslechu
čtením protokolu z přípravného řízení.
Upuštění od výslechu Yaishe Ronena
Nadava ostře kritizovali obžalovaní SAZ
a Petr Moštěk, kteří si stěžovali na hrubé krácení jejich ústavního práva
vyslýchat svědka. O právo přišli již podruhé,
když v přípravném řízení před pěti lety policie zorganizovala
výslech čtyř svědků, jejichž jména údajně z bezpečnostních důvodů předem
neoznámila. Byl mezi nimi i Yaish Ronen Nadav. Protože oba obžalovaní byli
tehdy ve vazbě, jeho výslechu se nemohli zúčastnit a ani jejich obhájci si
nemohli předem připravit otázky. Je podivné a nepřijatelné, že před pěti lety
policie dokázala nějakým záhadným způsobem svědka najít a přimět k účasti
na řízení, ale nyní soud vydává jeho
předvolání za neřešitelný rébus a ústavních práv obžalovaných prostě nedbá.
Rozšiřuje tak četnost nekorektních postupů.
Pánové SAZ i Petr Moštěk se pak
k přečtené výpovědi vyjádřili. Obsáhlé bylo zejména vyjádření obž. SAZ,
který se dostal se svědkem do styku, když tento se rozhodl ukončit účast na
obchodech P.P.S. a nynější korunní svědek obžaloby Petr Pfeifer, tehdy manažer
P.P.S., hledal za něj náhradu a našel právě obž. SAZ. Došlo pak k uzavření
trojstranné smlouvy, na jejímž základě obž. SAZ vyplatil odcházejícího Yaishe
Ronena Nadava. Z jeho čtené výpovědi vyplývají nejméně dvě pro pana obžalovaného důležité informace: že
nemůže být pravdivé tvrzení žalobce, že byl původcem záměru na podvodné
obchodování s minerálními oleji, neboť v době, kdy vložil finanční
prostředky do obchodování P.P.S. GmbH, obchod již nějaký čas běžel, dále je
zřetelná důležitá úloha svědka Petra Pfeifera ve vedení P.P.S. i Ecoll Investu.
Jeho úlohu potvrzuje i žádost Vrchního státního zastupitelství v Olomouci
o právní pomoc rakouských orgánů, v které svědek Petr Pfeifer stojí
v seznamu podezřelých na prvním místě.
Specielní výhradu uplatnil obž. Petr
Moštěk upozorněním na nepravdivé tvrzení na str.25 obžaloby, že jej svědek
usvědčoval z trestné činnosti. Je to v rozporu se skutečným obsahem výpovědi.
Ve skutečnosti svědek usvědčoval Petra Pfeifera jako obstaravatele „bílých
koní“ a páchání jiných nepravostí. Naopak potvrzoval, že pan obžalovaný se
nedopouštěl žádného nezákonného jednání a projevoval se jako svědomitý
odborník. Na základě jeho výpovědi obž. Petr Moštěk vyvrátil i tvrzení obžaloby
o založení organizované zločinecké skupiny s tím, že pokud by skutečně
vznikla, jejím účastníkem by nebyl obž. SAZ, ale svědci Yaish Ronen Nadav, Petr
Pfeifer další.
Dalším „překvápkem“ byl dobrovolný
příchod svědka K.T., jehož předseda senátu nechal předvést policií, ale
k zajištění jeho účasti nakonec stačila „otcovská domluva“ policistů.
Tento svědek byl manažerem společnosti Biodiesel, jejímž šéfem byl obž. Petr Moštěk.
Byl jeho pomocníkem. V přípravném řízení nebyl vyslýchán. Jeho znalosti
obžalovaných byly velmi omezené. Hlásil se hlavně k obž. Petru Moštěkovi a Petrovi
Dokládalovi, méně k Danielu Rudzanovi, okrajově se zmínil o Radovanu Chaloupkovi.
Neznal obž. SAZ. Upozornil, že od jeho zaměstnání ve firmě Biodiesel uplynulo
pět let, takže si nemusí vše o své činnosti pamatovat. Pro oživení paměti mu
předseda senátu nechal pustit několik odposlechů s velmi hubeným
výsledkem: většinu hlasů nepoznal, obsah nedokázal vysvětlit. Situace se
podstatně nezlepšila, ani když mu předseda senátu připomněl povinnost mluvit
pravdu a jeden odposlech mu nechal
přehrát znova.
K jeho výpovědi neměli jako
obvykle otázky přísedící, ani státní zástupce necítil potřebu se ptát.
Přihlásil se pouze obhájce obž. Daniela Rudzana Daniel Telecký, který se
vyptával na podrobnosti přidávání biosložky do pohonných hmot.
K výpovědi svědka a odposlechům
se vyjádřil obž. Petr Moštěk. Vysvětlil svědkovu činnost i soustavu obchodování
s biosložkou. Komentoval také odposlechy. Poukázal na to, že některé odposlechy
jdou časově za rámec obžaloby.
Po krátké přestávce došlo na „překvápko“
zásadního významu. Předseda senátu vyhlásil usnesení, jímž senát při neveřejném
zasedání zamítl žádost některých složitelů kauce a obž. SAZ o změnu stanovení její výše a o vrácení části
17 milionů Kč samostatnému žadateli. O tom, že se u soudu nachází žádost
složitelů o změnu výše kauce, Aleš Novotný dříve nemluvil. Podle názoru soudu
nedošlo ke změně podmínek proti předchozímu rozhodnutí o nevrácení kauce. Současné
rozhodnutí souvisí s odsouzením pana obžalovaného v tzv. „malé
kauze“. Nepřihlíží ke skutečnosti, že u Ústavního soudu leží nevyřízená ústavní
stížnost složitelů. Státní zástupce se vzdal stížnosti, naproti tomu obž. SAZ
podal stížnost, kterou doplní obhájci po doručení písemného vyhotovení. Ostatní
dotčení reagovat nemohli, protože jim nebyla umožněna účast při vyhlášení
usnesení. Stejně jako v minulosti předseda senátu na jejich práva nebral
ohled.
Ze tří předvolaných svědků na třetí
den bloku dva se omluvili, třetí se
nedostavil bez omluvy. Uvolněného času využil obž. Petr Moštěk k vyjádření
k části písemných důkazů. Věnoval se postupu správce daně při vyměřování
daňové povinnosti a souvislostem s výpočtem škody, uplatněným jak v posudku
znalce Daniela Líbezného, tak státním zástupcem v obžalobě. Jeho výklad
byl velmi složitý a pro laika obtížně srozumitelný. „Přeloženo do lidštiny“ z něj
vyplývá, že ke krácení daně mohlo dojít, nikoli však u společností P.P.S. a
Ecoll Invest, ale až u posledního článku řetězce, jemuž daňovou povinnost stanovil
správce daně. Za jeho počínání pak zmíněné „řídící“ firmy nemohou nést
odpovědnost. Podstatné je, že správce daně stanovil daňovou povinnost jiným
subjektům než žalobce. Orgány činné v trestním řízení vycházely při výpočtu
škody ze záznamů Ecoll Investu jako oprávněného příjemce, evidujícího povinnost
ke spotřební dani, ačkoli ta nemá návaznost na daň z přidané hodnoty.
Nezkoumaly celý řetězec a nezajímaly se, kdo skutečně měl povinnost
uhradit daň z přidaného hodnoty a
zda ji přiznal a zaplatil. Přitom je třeba vzít v úvahu, že daňovým trestným
činem je nepřiznání a neuhrazení daňové povinnosti, nikoli nezaplacení přiznané
daně. Ve výsledku lze výpočet škody ve znaleckém posudku a v obžalobě považovat
za „přesný součet“ nepřesných čísel (což ovšem nelze vykládat tak, že k trestnému
činu vůbec nedošlo), stojící na fiktivních základech.
Výklad Petra Moštěka byl tedy
významným pokračováním těžko zpochybnitelné „demontáže“ odborné části obžaloby
z hlediska daňového práva, jež sice nevede k popření trestné
činnosti, ale zpochybňuje její kvantifikaci a přiřčení jejího páchání jiným než
skutečným pachatelům.
Hlavní líčení bude pokračovat dalším
třídenním blokem od 25.listopadu 2019.
========================================================================
Internetové vydavatelství Bez
vydavatele vydalo mou knihu ŠKŮDCI V TALÁRU. Její obsah je trestí
zkušeností a poznatků , postupně získávaných téměř 20 let v půtkách s orgány
činnými v trestním řízení, které nekorektním vedením řízení poškozují obviněné.
Žádné komentáře:
Okomentovat