Dusno v soudní síni
Plánované
červencové hlavní líčení u Městského soudu v Brně v trestním řízení
soudním, vedeném senátem předsedy Michala Kabelíka proti údajnému zločinnému
uskupení v čele s vazebně stíhaným Shahramem Abdullahem Zadehem (dále
jen SAZ.) se pro náhlé onemocnění
jednoho z obhájců nekonalo. Jednání pokračovalo až ve dnech 21. a 23.srpna
2018. SAZ se opět dostavil s čestným doprovodem šestice těžkooděnců
Vězeňské služby ČR. Tentokrát soud nerozhodoval o vazbě.
Oba
jednací dny vyplnilo vyjádření obž. SAZ k obžalobě a k dokazování.
Dopoledne 21. seděl mezi obhájci spolupracující obžalovaný Ondřej Kučera
(řečený „právník Ondra“), ale jinak se obžalovaní spolehli na zastoupení
obhájci. Možná předjímají výsledek procesu, vzdali se naděje na možnost jej
ovlivnit a spoléhají se plně na své obhájce.
Celý
první den a část druhého se SAZ věnoval popírání obvinění z pokusu o
podplacení tlumočníka do jazyka farsí při seznamování se spisem. Cílem jeho
údajného zločinného počínání mělo být zpomalení překládání tak, aby nedošlo
k ukončení seznamování ve lhůtě. Kdyby
jeho údajný zločinný záměr vyšel, musel by být propuštěn z vazby a
podle domnění žalobce by pak zcela jistě uprchl do zahraničí, nebo by se jinak
vyhýbal úkonům trestního stíhání ve svém hlavním procesu, tedy v „daňové
kauze“, vedené u Krajského soudu v Brně. Obžaloba v tomto bodě stojí
v podstatě jen na chatrném důkazu svědeckou výpovědí tlumočníka, který se
při výslechu před soudem choval k panu obžalovanému nepřátelsky a povýšeně
a oznámil, že v případě opakovaného předvolání by se nedostavil. Jeho
výpověď byla rozporná a z mého laického hlediska nepřesvědčivá, proto
obhajoba žádala opakované předvolání, ale marně. Svědek je tlumočníkem íránské
ambasády, což stojí za zmínku kvůli skutečnosti, že teheránská prokuratura
vydala na SAZ mezinárodní zatykač a dožaduje se jeho vydání. Naši policisté a
státní zástupci by rádi vyhověli, ale za tím účelem by museli dosáhnout
neplatnosti jeho českého občanství a na tom ztroskotali.
SAZ
rozebral detailně svědkovu výpověď a snažil se ji zpochybnit. Kategoricky
odmítl tvrzení žalobce, že chtěl tlumočníka podplatit a upozornil, že když se
nakonec dostal na svobodu, neuprchl, což je důkazem nesmyslnosti nařčení.
Vyslovil domněnku, že tlumočník byl živým nástrojem policie a ve vztahu
k jiným částem dokazování by nepřekvapilo, kdyby měl pravdu: základním prostředkem
k jeho stíhání jsou policejní intriky. V té souvislosti namítal, že soud
nenechal provést další důkazy. Zejména se domáhal přehrání záznamů odposlechů
jeho konverzace s tlumočníkem. Dokazování je zřejmě neúplné a za tohoto
stavu nelze předjímat jeho konečný výsledek.
Pro
vystižení povahy tohoto procesu je důležité, že k žalovanému jednání došlo
již v r.2015, v době první vazby SAZ, a policie se již tehdy z popudu tlumočníka zabývala jeho
objasněním. Ale tehdy tuto záležitost proti panu obžalovanému nepoužila.
Naopak, když Krajský soud v Brně rozhodl o přijetí rekordní kauce 150 mil. Kč a propuštění SAZ na svobodu,
státní zástupce se vzdal práva stížnosti, čili tehdy údajný pokus o podplácení
tlumočníka nepovažovaly orgány činné v trestním řízení za vážnou
záležitost. Vytáhly ji účelově až nyní k umělému
posílení vazebních důvodů.
Dalším
hlavním námětem vyjádření pana obžalovaného byla kritika postupu policistů,
kteří se po určitou část řízení dostali do dvojitého postavení vyšetřovatelů a
poškozených, a to v důsledku křivého trestního oznámení, podaného
policejním provokatérem. Jinými slovy: po určitou dobu policisté vyšetřovali
sami sebe. Když je začala vyšetřovat Generální inspekce bezpečnostních sborů,
tehdejší dozorový státní zástupce Michal Galát (později odvolaný z případu
a kárně potrestaný)
jí případ odebral a předal policii, kde vyšuměla do ztracena. Nakonec ale
policistům nezbylo, než se z řízení
vyloučit pro podjatost. SAZ ovšem předpokládá, že ovlivňovali jednání kolegy,
který jejich práci převzal. Nemůže to prokázat, ale vyloučit to nelze. Jinak
upozorňoval na rozpory ve svědeckých výpovědích policistů při hlavním líčení,
jež se projevily jak při srovnání výpovědí mezi různými svědky, tak uvnitř
nich.
V té
souvislosti se SAZ zmínil o překročení žalobního rámce zneužitím jeho zájmu o
stížnost, kterou proti policistům podal spoluobžalovaný z „daňové kauzy“ Michal
Šimák
kvůli vydírání, jímž se jej policisté snažili
přimět ke křivé výpovědi proti SAZ. Pan obžalovaný skutečně získal předmětný
notářský zápis, ale nikterak jej nepoužil k posílení své obhajoby. Tato
záležitost neměla nic společného s žalovanými aktivitami v této kauze
a žalobce ji obžalobou nenapadl. Dle mého laického názoru soud pochybil, když
k posílení vazebních důvodů použil záležitost, která neprošla přípravným
řízením a žalobce ji nezahrnul mezi žalované skutky. Učelové uskupení
policistů, státních zástupců a soudců,
jež si vytýčilo za cíl souběhu držení kauce 150 milionů Kč a týrání SAZ
vazbou, použije jakýchkoli prostředků, aby jej udrželo za mřížemi.
Odhalení
nekorektního postupu při vymýšlení vazebních důvodů bylo ale méně závažnou
nehodou, než jiná událost, která se při tomto hlavním líčení soudu přihodila.
Obhájce Roman Jelínek otevřel problém nedostupnosti důkazů, získaných při
prohlídce v kanceláři spolupracujícího obviněného Ondřeje Kučery, jejichž
zpřístupnění se obhajoba opakovaně dožadovala. Soudce o nich nevěděl, ale
státní zástupce přiznal, že je má od 22.února 2018 a po polední přestávce
přinesl ze své kanceláře velkou obálku. Následující den pak předseda senátu
předal obhájkyni SAZ flashdisk s daty z počítače „právníka Ondry“.
Obhajobu tím úplně neuspokojil, protože nemá jistotu, že obsah flashdisku je
autentický. A SAZ se marně dožadoval, aby obsah flashdisku soud založil do
spisu v listinné podobě, protože ve vazbě nemá možnost číst údaje
v elektronické podobě. Podstatné
je, že soud nevěděl, kde se nacházejí důkazy, jejichž provedení se obhajoba SAZ dožadovala, a státní zástupce
přiznal, že je již půl roku má k disposici, ale soudu je z neznámých
důvodů nepředal. Nepochybně došlo k dočasnému zatajování důkazů před
obhajobou SAZ a je to skandální případ krácení práv obhajoby.
SAZ
předstupuje před soud se svým vyjádřením velmi pečlivě připravený. Své úvahy
často opírá o citace ústavních nálezů nebo rozhodnutí Evropského soudu pro
lidská práva. Mluví anglicky, rozvláčně, uvádí spoustu podrobností a k některým
dílčím námětům se opakovaně vrací. Občas projev provází výraznou „řečí těla“. Sledování jeho výkladu je náročné, vyžaduje
napjatou pozornost. Až rozsudek ukáže, zda jeho úsilí bylo účelné, ale odhalí
také míru nestrannosti soudu.
V tomto
směru je průběh hlavního líčení ve dnech 21. a 23. srpna 2018 pozoruhodný právě
tím, že na něm postupný vývoj vzájemných vztahů mezi panem obžalovaným a
předsedou senátu (přísedící se verbálně
neprojevují) vykrystalizovaly do krajnosti. SAZ předsedu senátu opakovaně
kritizuje, ba i uráží. Naproti tomu pan soudce se postupně dopracoval
k postoji pasivní obrany, a to až tak daleko, že přestal pana obžalovaného
vnímat. Dovedlo jej to až k určitým pochybením při vedení jednání.
Obžalovaný
má při jednání se soudem zachovávat pravidla formální zdvořilosti, naopak
soudce jako veřejný činitel má zůstávat nad věcí. V tomto případě již ale
obě strany z tohoto rámce vybočují. Skutečnou moc „vyřídit si účty“
s odpůrcem má ale pouze soudce, pro postavení SAZ je určující bezmoc.
Zprávy
o svérázném způsobu obhajoby pana obžalovaného se šíří právnickou obcí a
zaznamenal jsem pohoršené ohlasy i na místech od soudní síně značně vzdálených,
samozřejmě opírající se pouze o zprávy z doslechu. Při posuzování
odpovědnosti za neblahý vývoj vzájemných vztahů se nabízí klasická otázka, zda
na počátku věcí byla slepice nebo vejce. Pro soudce musí být opakované útoky
pana obžalovaného velmi nepříjemné. Jeho sympatický smysl pro humor zřejmě nestačil
jejich účinky na jeho psychiku potlačit. Naproti tomu pan obžalovaný je ve
vazbě, přestože jeho rodina a přátelé složili jako kauci za propuštění
z vazby v související „daňové kauze“ 150 milionů Kč, z nichž
platí úroky a soud odmítl neúčelně vynaložené peníze jim vrátit (písemné
vyhotovení usnesení z 21.června 2018 dosud neobdrželi, neboť soudce Aleš
Novotný má zaručené právo na nedodržování procesních lhůt). „Daňová kauza“
probíhá podle pravidla „co se vleče, neuteče“, takže složitelům kauce vzniká
citelná finanční újma.
Vazba
je brutálním zásahem do osobního a rodinného života pana obžalovaného. Aby
účelové policejně-státnězástupcovsko - soudcovské uskupení dosáhlo svého cíle
mít na účtě 150 milionů a současně SAZ ve vazbě, neváhalo nasadit na něj
policejní provokatéry. To vše v citlivém životním období, kdy se stal
otcem a dítě vídá jen ve věznici. Během jeho věznění došlo k opakovaným
zásahům do jeho základních práv. Za účelem odůvodnění opakovaného zamítání
žádostí o propuštění na svobodu se soudci nestydí lhát, vytáhnout sporné
obvinění z r.2015 a vyhledávat argumenty mimo rámec obžaloby. Proti tomuto
organizovanému jednání je pan obžalovaný zcela bezmocný. Pocity bezmoci se
promítají do jeho chování v soudní síni, které mu ale nepomáhá, nýbrž
škodí. SAZ, kterého sleduji dnes v soudní síni, je doslova jiný člověk než
ten, s nímž jsem se poprvé setkal ve vazební věznici v říjnu r.2015,
a s nímž jsem se potkával v době jeho pobytu na svobodě. Tehdy
z něj vyzařovala empatie, měl smysl pro humor a vyznačoval se vybraným
společenským chováním. Týrání vazbou má zřejmě zhoubné účinky na jeho psychiku.
Po
hlavním líčení z 23.srpna 2018 mám subjektivní pochybnost o způsobilosti
pana soudce Michala Kabelíka postupovat při vyhodnocení důkazů nestranně. Na očekávaném
odsuzujícím rozsudku bude dle mého laického úsudku ležet stín podjatosti. Okamžité
propuštění SAZ z vazby by mělo účinek profylaktického opatření proti
dalšímu zhoršování vzájemných vztahů mezi panem obžalovaným a předsedou senátu.
Takto
vedené vazební řízení může mít nepříznivý dopad na mezinárodní prestiž české
justice, neboť SAZ se začal obracet na Evropský soud pro lidská práva a
z analogie s jeho judikáty vyplývá, že by mohl aspoň částečně uspět. Jako
laik soudím, že projednávání žaloby na souběh vazby a rekordní kauce na
mezinárodní úrovni zpochybní povahu České republiky jako právního státu.
Tímto
článkem se nevyjadřuji k obžalobě v „daňové kauze“.
Hlavní
líčení bude pokračovat ve dnech 30. a 31.srpna 2018 vyjádřením pana
obžalovaného k výpovědím spoluobžalovaných.
Žádné komentáře:
Okomentovat