Dne 8. března 2016 se po předchozích
neúspěšných pokusech konečně podařilo zahájit hlavní líčení u Krajského soudu v Brně ve věci obž.
Shahrama Abdullaha Zadeha & spol. Před soudem stojí 15 obžalovaných kvůli
podvodným obchodům s pohonnými hmotami, v nichž během 13 měsíců „usilovné
práce“ způsobili daňový únik ve výši 2,5 mlrd. Kč. Za účelem provádění
podvodných operací vytvořili účelovou síť až 60 obchodních firem, z nichž
podstatná část po splnění úkolu, tedy po zpronevěření daně, zase zanikla. Na zločinném
jednání se podílelo několik desítek osob, zčásti dosud neustanovených.
Hlavní líčení řídí soudce Aleš
Novotný, jehož jméno se v poslední době opakovaně objevilo v médiích v
souvislostech, které mu neslouží ke cti. Vrchní soud v Olomouci, pověstný svou
neúprosnou přísností, snížil jím uložený trest Martinu Novákovi z 15 let na
šest. Jeho rozsudek nad Alenou Vitáskovou, jejíž vinu ocenil uložením trestu
osmi let a šestí měsíců obdobně jako těžké ublížení na zdraví s následkem
smrti, vyvolal nevoli v odborné i neodborné veřejnosti.
Pochybnosti nad ním vyjádřila senátorka Eliška Wagnerová, bývalá předsedkyně
Nejvyššího soudu a místopředsedkyně Ústavního soudu, dáma, která je pro odbornou
veřejnost nespornou autoritou. Pobouřil i prezidenta republiky. Leckoho pohoršil
způsobem, jakým si vedl ve vazebním řízení s Shahramem Abdullahem Zadehem (o
tom níže).
Žalobce Aleš Sosík označuje jako
hlavního viníka Shahrama Abdullaha Zadeha, Iránce s českým a iránským
občanstvím, který měl vše vymyslet, organizovat a řídit. Mimo to základní firmě
sítě prostřednictvím své akciovky Strong Strike a.s. půjčil €2.5 mil. Další
významné postavě sítě, Petru Pfeiferovi, který byl spoluzakladatelem zločinného
spolčení a Shahrama Abdullaha Zadeha oslovil jako první v době, kdy podvodná
akce běžela již několik měsíců, půjčil několik mil. Kč. Tento pravděpodobný
spolupachatel má v řízení postavení svědka, poskytujícího nejúplnější svědectví
v neprospěch Shahrama Abdullaha Zadeha, který vinu odmítá a svou účast zužuje
na poskytnutí úvěru na podporu obchodu, o jehož obsahu nic nevěděl. Za dalšího
organizátora nezákonného obchodování považuje žalobce Daniela Rudzana, který
rovněž svou organizátorskou roli popírá.
Svědectví Petra Pfeifera je pro
žalobce zcela nenahraditelné. Za odměnu jeho nositele ani nezatížil postavením spolupracujícího
obviněného, s kterým se veřejnost seznámila na příkladu Ivany Salačové v kauze
Davida Ratha & spol., ale vede jej pouze jako svědka. Vše, co by
usvědčovalo Petra Pfeifera z trestné činnosti, před podáním obžaloby ze spisu
odstranil. Upřel tak soudu právo posoudit jeho podíl na vině v žalované kauze.
Na pozadí skutečnosti, že čtyři obžalovaní byli stíháni vazebně, z nich nejdéle
Shahram Abdullah Zadeh, který se jako
poslední dostal na svobodu až po 22 měsících za cenu složení kauce v rekordní
výši 150 mil. Kč, ho proti ostatním aktérům podvodného obchodování neuvěřitelně
zvýhodnil. Ztroskotaly všechny pokusy přimět státního zástupce Aleše Sosíka,
aby prokázal soudu laskavost a přenechal mu posouzení, zda je Petr Pfeifer
skutečně jen nevinný svědek nebo darebák, , ač postupně byli osloveni skutečně
všichni, kdo ho ke změně zacházení se svědkem mohli přinutit. Odpovědní mají
prostě široké svědomí a pochopení pro účelové obcházení zákona zcela v rozporu
se zásadou rovnosti občanů před zákonem. Je možné, že se chtějí zavděčit
Andreji Babišovi, který kdysi při vystoupení ve Sněmovně projevil uspokojení
nad Zadehovým zatčením. Zvýhodnění Petra
Pfeifera je o to výraznější, že pomáhá poslat za mříže věřitele, vůči němuž má
milionový dluh. Není žádná ničemnost, které by se orgány nesměly dopustit ve
snaze dostat Shahrama Abdullaha Zadeha za mříže jako jediného z celé tlupy, o
němž se domnívají, že asi má někde – možná na Měsíci nebo na Marsu – tak velký
majetek, že by se na něm mohl stát zhojit za obrovský daňový únik.
Zahájení hlavního líčení předcházela 7.března
2016 tisková konference
Shahrama Abdullaha Zadeha, jejímž
leitmotivem bylo tvrzení pana obžalovaného, že orgány činné v trestním řízení
se v jeho věci chovají jako organizovaná zločinecká skupina. Oznámil na ní, že
na některé odpovědné činitele podal trestní oznámení pro podezření na spáchání
trestného činu zneužití pravomoci úřední osoby. Taková oznámení ovšem orgány
činné v trestním řízení přikládají k soudnímu spisu jako součást argumentace
obhajoby, policie je neprověřuje. Čili „ z tohoto mračna pršet
nebude“.
Symbolický význam měla přítomnost a
vystoupení předsedy spolku Šalamoun, věčného disidenta Johna Boka, který
vyjádřil podporu obhajobě pana obžalovaného Zadeha. Spolek Šalamoun ovšem v
této fázi nezkoumá otázku jeho viny či neviny, ale protestuje proti hromadění
účelových kroků orgánů činných v trestním řízení v neprospěch obžalovaného, o
nichž je přesvědčen, že jsou v nejlepším případě na hraně zákona, v nejhorším
naplňují skutkovou podstatu trestného činu zneužití pravomoci úřední osoby.
Spolek Šalamoun soudí, že bez ohledu na závažnost žalovaných skutků musí být
trestní řízení vedeno v přísném souladu se zákonem a jakékoli účelové překračování hranic zákona
musí být trestáno.
Pochybných kroků je v tomto případě
více než je obvyklé. Tak za účelem hladkého dosažení souhlasu soudu s uvalením
vazby uplatnil státní zástupce Aleš Sosík „kreativní“ přístup k ustanovení
trestního řádu o místní příslušnosti soudu. Nechal obviněného eskortovat z
Prahy do Znojma, kde návrhu na uvalení vazby vyhověla soudkyně Kateřina
Kafková. Rozhodnutí jí usnadnila domněnka, že Anglie není součástí Evropské
unie, takže by bylo obtížné odtamtud obviněného dostat zpět do vlasti, kdyby
tam uprchl. Okres Znojmo nemá se stíhanou trestnou činností co do činění.
Trestná činnost probíhala zčásti v zahraničí, zčásti sice v České republice,
nikoli však ve znojemském okrese. Nikdo z obžalovaných zde nebydlí. Dalším případem je výše zmíněné použití
spolupachatele jako hlavního usvědčujícího svědka.
Zejména se státní zástupci i soud
„vydováděli“ na vedení vazebního řízení. Pouze Shahrama Abdullaha Zadeha drželi
ve vazbě až téměř do zahájení hlavního líčení, ačkoli museli vědět, že má mnoho
důvodů osobně se starat o svou obhajobu a ani jeden k útěku do zahraničí. Z
počátku odmítali propuštění proti kauci, aby ji nakonec vyšroubovali až na 150
milionů Kč s vědomím, že policie obstavila obviněnému majetek v hodnotě více než 50 milionů Kč. Ve
vazebním řízení docházelo k neúnosným
průtahům. Od připuštění možnosti propuštění na kauci do stanovení její výše
uplynulo deset měsíců. Zvlášť zavrženíhodného jednání se orgány dopustily při
ukončení vazby Při vazebním zasedání soud vyslovil propuštění podmíněné přijetím
kauce. O něm ale nerozhodl, ačkoli peníze ležely již tři dny na účtě soudu. Vyhlášení
rozhodnutí byli přítomni všichni účastníci řízení. Kdyby soud rozhodl jak o
propuštění z vazby, tak o přijetí kauce, a žádná ze stran by nepodala stížnost,
usnesení by mělo okamžitou účinnost. Shahram Abdullah Zadeh mohl být téhož dne
doma. Ale soudce Aleš Novotný se rozhodl řešit přijetí kauce až následující den
v uzavřeném zasedání, bez přítomnosti stran. Usnesení o přijetí kauce a
propuštění obviněného z vazby tak musel stranám oznámit písemně. Třídenní lhůtu
pro doručení dodržel beze zbytku, čímž dopřál Shahramu Abdellahu Zadehovi
strávení jednoho weekendu ve vazbě navíc. K propuštění pak sice v pondělí
skutečně došlo, ale na obviněného čekali na dvoře policisté, kteří jej na pokyn
státního zástupce KSZ Brno Jiřího Kadlece zatkli na základě iránského
mezinárodního zatykače z r.2009.
Státní zástupce proti němu zahájil předběžné řízení před rozhodnutím o vydání
do zahraničí, ačkoli zcela jistě věděl, že nejsou dány zákonné podmínky pro jeho
odeslání do Iránu. Předvedl jej před soudce Martina Vrbíka, který v
souladu se zákonem návrh na uvalení vazby odmítl a nechal Shahrama Abdullaha
Zadeha propustit na svobodu.
Zejména kvůli uvedenému způsobu
ukončení vazby hodnotím celé držení Shahrama Abdullaha Zadeha v útěkové vazbě jako
vědomé psychické trýznění občana, jenž má dle Ústavy stále ještě právo, aby s
ním orgány činné v trestním řízení nakládaly jako s nevinným.
Obžalovaný pak zklamal své trapiče,
neboť nepotvrdil jejich víru v jeho útěk a 8. března 2016 se dostavil k soudu dobrovolně,
jako svobodný člověk.
V soudní síni se pak po celé tři dny
odehrávala pravá právnická bitva. Obhájci obžalovaných vznesli na začátku
hlavního líčení celou řadu námitek. Nejdůrazněji si vedli obhájci Shahrama
Abdullaha Zadeha Alena Kojzarová a Pavel Čapčuch, kteří předložili obsáhlý
soubor námitek, jimiž prokazovali, že řízení, jež předcházelo hlavnímu líčení,
je poznamenáno tolika procesními i hmotně právními vadami, že hlavní líčení
nemělo být zahajováno. Vynikl také Vladimír Vaněk, obhájce invalidního důchodce
Josefa Schmida, částečně zbaveného způsobilosti k právním úkonům. Obhájce se
dožadoval nápravy různých procesních pochybení soudu, který nevzal na vědomí,
že obžalovaný má opatrovníka. Nakonec podal návrh na vyloučení předsedy senátu
z řízení, a to pro podjatost, která se projevuje nenávistí soudce k jeho
klientovi. Senát návrh usnesením zamítl. Advokát napadl usnesení stížností.
Stížnostní řízení je ale v nedohlednu, protože předseda senátu oznámil, že
stížnost se spisem odešle stížnostnímu soudu až po uzavření celé první série
výslechů.
Vřava vypukla, když předseda senátu
seznámil přítomné se záměrem vyslýchat obžalované po blocích, určil prvního
obžalovaného k výslechu a ostatní vykázal ze soudní síně. Důrazně a opakovaně protestoval
Shahram Abdullah Zadeh a po něm poněkud méně důrazně Daniel Rudzan. V
temperamentním Shahramu Abdullahu
Zadehovi se doslova vaří zlost na způsob, jakým s ním orgány činné v trestním
řízení nakládají, proto byla všechna jeho vystoupení velmi ostrá a patrně pro
soudce i pro žalobce nepříjemná. Oba obžalovaní si stěžovali, že jsou obviněni,
že organizovali činnost jim neznámých osob a přejí si proto být přítomni
výslechům ostatních obžalovaných, klást jim otázky a vyjadřovat se k jejich
svědectví, aby se konečně dověděli, co se vlastně stalo. Dožadovali se práv,
jež jsou chráněna mezinárodním i národním právem a odpovídají i požadavku na
bezprostřednost a ústnost soudního řízení. Na druhé straně nevyslechnutí
obžalovaní stejně jako svědci nesmí být přímo přítomni výslechům
spoluobžalovaných. Předseda senátu hodlá seznámit obžalované s poznatky z
výslechů vždy po uzavření bloku přečtením příslušného úseku z protokolu o
hlavním líčení. Při daném tempu jednání
v této věci může ale mezi výslechy obžalovaných a seznámením ostatních s
jejich obsahem uplynout i několik týdnů, takže navržená organizace seznamování
s obsahem výpovědí požadavku na bezprostřednost a ústnost soudního jednání příliš
neodpovídá. Navíc je zde nebezpečí, že někteří z vyslechnutých obžalovaných se
v mezidobí rozhodnou nadále nevypovídat a nevyslechnutí odsouzení ztratí
možnost klást jim otázky. Pokud hrozí dle obžaloby obviněným vysoké tresty, jejich
procesní práva by měla být šetřena i za cenu organizačních potíží pro soud.
V přestřelkách mezi obhájci, jejich
klienty a předsedou senátu proběhl celý první den hlavního líčení a část
dopoledne druhého dne. Zbytek druhého dne vyplnil výslech prvního obžalovaného.
Také třetí den došlo na začátku
jednání k neshosdám mezi obhájci a předsedou senátu. Advokát Vladimír Vaněk
podal nový návrh na vyloučení předsedy senátu, jímž se ale soudce Aleš Novotný
odmítl zabývat. Teprve pak došlo na
dalšího obžalovaného, jehož výslech se nepodařilo do konce jednání ukončit.
Jednání bylo přerušeno do 15. března 2016,
kdy má dojít k dokončení výslechu svědka z druhého dne jednání a k vyslechnutí čtyř
nevyslechnutých obžalovaných. Nevyslechnutí obžalovaní se ale vrátí aspoň na
chvíli do soudní síně až 16. března 2016.
Máme tedy před sebou 21 jednacích
dní, rozdělených do sedmi třídenních bloků s ukončením celé kalvárie dne 9.
června 2016. Při tempu, jímž probíhalo jednání prvního třídenního blogu, se nedá předpokládat, že se
podaří do 9. června 2016 vyčerpat celý
plánovaný obsah jednání.
Žádné komentáře:
Okomentovat