Uplynul již více než měsíc od uveřejnění mého článku „Kyj na státní zástupce“, v jehož názvu jsem si pohrál se zvukovou blízkostí slova „kyj“ a zkratky „GIJ“, kterou kdysi moudrý soudce Pavel Kučera přiřadil k názvu „Generální inspekce justice“, o jejíž založení usiloval již kdysi dávno Spolek Šalamoun vytvořením návrhu příslušného zákona. V článku (1) jsem podpořil záměr pana ministra spravedlnosti Jeronýma Tejce zřídit úřad, jenž by měl vůči státním zástupcům obdobnou pravomoc jako má Generální inspekce justice vůči policii.
Pan ministr v médiích občas připomíná, že stále neupouští od záměru zřízení takového úřadu. Jsem pamětníkem snah bývalého nejvyššího státního zástupce Pavla Zemana, podporovaného vrchní státní zástupkyní Lenkou Bradáčovou a dalšími, o vydání nového zákona o státním zastupitelství, jehož přijetím měla začít reforma státního zastupitelství. Od počátku nositelé záměru hledali podporu veřejnosti a přijímali součinnost občanských aktivistů, takže se stále něco dělo, věděli jsme, jak tvorba zákona pokračuje. Při různých příležitostech jsme aktivně vystupovali ve prospěch prosazení zákona. Dnes to zní neuvěřitelně, ale několikrát jsem na toto téma veřejně přednášel, jednou dokonce v prostorách Poslanecké sněmovny a na seminář přijeli i státní zástupci z Olomouce. Nakonec se ukázalo, že o reformu státního zastupitelství vlastně nikdo vlivný nestojí (pustit hlídacího psa z řetězu se nedoporučuje). Ministr Pavel Blažek stáhl novelu ze Sněmovny a po pokusu ministra Roberta Pelikána o vylepšení zákona o ustavení „bezdohledového speciálu“ hra skončila. Ve státním zastupitelství nadále platí zemské uspořádání státu s různými důsledky, včetně financování provozu dvou nadbytečných úřadů.
Od té doby se v rámci demokratizace státu (sic!) přešlo ke kabinetní legislativní politice, takže za ministryně Marie Benešové v tichosti z trestního řádu zmizelo právo zájmových organizací občanů navrhovat podmíněné propuštění „polepšených“ odsouzených, pak proběhla s nevelkou mediální pozorností zásadní novelizace trestního zákoníku, na jehož novelizaci se krátce po přijetí již chystá pan ministr Jeroným Tejc. Zda se na zákoně o inspekci státního zastupitelství skutečně pracuje a jaké kroky podniká pan ministr pro jeho přijetí, vím jen tolik, že opět v mediích záměr potvrdil.
Připomněl jsem nešťastnou historii ztroskotání pokusu o změnu zákona o státním zastupitelství, abych upozornil, že panu ministrovi Jeronýmu Tejcovi bude třeba překonat mnohá protivenství. Jistě budou proti jeho záměru brojit především stavovské organizace, ke kterým se určitě přidají někteří poslanci a senátoři napříč politickým spektrem. Jeho záměr se může stát vítanou hračkou pro opoziční parlamentní řečníky, zatímco podpora vládní koalice je ve hvězdách.
Bude čelit například námitce, že podobný úřad jinde nemají. To je možná pravda, ale začlenění našeho státního zastupitelství a státních zástupců do struktury státu a vnitřní pravidla činnosti se v ledačems liší od jiných států. Např. v Rakousku a Německu mají státní zástupci postavení úředníků a jsou podřízeni služebnímu zákonu. Německý nejvyšší státní zástupce je považován za vysokého politického úředníka a do nedotknutelnosti českého nejvyššího státního zástupce má hodně daleko. Ve Španělsku má státní zastupitelství povahu ministerstva a pravidla kárného řízení jsou rozpracována do takových podrobností, že uvíznutí v jejich nástrahách je podstatně snazší než v českém bezzubém systému. Nejvyšší státní zástupce má postavení ministra. Přichází a odchází s vládou.
Neznám subjektivní důvody, jež vyvolaly páně ministrovu nevoli vůči státním zástupcům, ale jistě řeší i tlak na rozpočet ministerstva, z něhož utíkají desítky milionů ročně na odškodnění obětí nesprávně vedených trestních řízení. Žádosti se většinou týkají soudních rozhodnutí, ale soudci „vaří“ z toho, co jim „uvaří“ státní zástupci, takže část náhrad jde na konto nepřístojností státních zástupců v přípravném řízení.
Nerozumím pouze tomu, proč se pan ministr zaměřil pouze na státní zastupitelství, protože podobných deliktů jako státní zástupci se dopouštějí i soudci, aniž by tím ovlivnili rozhodnutí ve věci. V takových případech kázeňský postup proti nim nelze vyložit jako zásah do soudcovské nezávislosti.
Např. v případě, jímž jsem se nedávno zabýval, jsem podal dva kárné podněty v jednom řízení. Soudkyně zavinila nedbalým vyhotovením protokolu z jednání zrušení rozhodnutí pro nezákonnost. V dalším případě patrně zapomněla na příkaz stížnostního soudu na přibrání znalce a postarala se až po mé urgenci. Vyvolala prodloužení procesu celkem cca o pět měsíců. Žádného postihu jsem se nedomohl. V jiném případě předseda senátu nechal stáhnout na nosiče dat intimní fotografie manželky obžalovaného, stažené z jeho iPadu po prolomení hesla. S kárným návrhem jsem neuspěl, ale lépe se v téže věci nevedlo ani obhájcům.
U státních zástupců můžeme narazit na úmyslné použití nesprávné právní kvalifikace přešetřované stížnosti proti postupu policejního orgánu s cílem vyvolání průtahů, vyvolání průtahů nedodržením stanovené procesní lhůty, s neprovedením požadovaného dozoru nad činností policejního útvaru, podáním stížnosti proti soudnímu rozhodnutí, jež byla v daných souvislostech ze zákona nepřípustná, atd. Velmi závažné je přehodnocení trestního oznámení na opakovaný podnět k vykonání dohledu nad dozorovým státním zástupcem, na který prostě příjemce trestního oznámení neodpoví a stíhání podezřelého znemožní.
Některé přehmaty státních zástupců hraničí s trestným činem. Např. v „kauze Jesenice“, o které často píši, dozorový státní zástupce nespatřuje trestný čin v jednání notáře, který nechal poškozené, vystavené hrozbě usmrcením, přivedené k němu se svázanýma nohama vždy dvěma pochopy, podepsat listiny jim neznámého obsahu a způsobit si tak škodu, přesahující 100 mil. Kč. Dozorový státní zástupce považuje advokáty, kteří notáře pro tuto práci získali, za nevinné slušné lidi. Nadřízení dozorového státního zástupce jeho vidění sdílejí, a to i ti vyšší a nejvyšší. A vláda se takovými maličkostmi nemůže zabývat, protože musí ztrácet čas řešením úkonů pomsty Petra Macínka na panu prezidentovi za nejmenování Filipa Turka ministrem zahraničí. Také se politici musí věnovat řečnickým orgiím na mimořádných schůzích Sněmovny, svolaných opozicí z nicotných důvodů a bez jistoty schválení programu, takže na seznamování se stížnostmi na nezákonnosti státních zástupců jim nezbývá čas a energie.
Velkou slabinou soustavy kárných opatření, jež ospravedlňuje ministrovu potřebu zřízení úřadu, je „samoobslužnost“ kárného řízení: každý soudce a vedoucí státní zástupce má vlastní pravomoc postihnout drobné provinění a vedle toho je kárným žalobcem. Ochota využívat pravomoc je minimální, téměř žádná. Universálním kárným žalobcem je ministr spravedlnosti, kterého od častého používání pravomoci odrazuje nebezpečí, že stavovské organizace budou žádat jeho skalp za útok na nezávislost soudců či státních zástupců.
Potíž spočívá i v tom, že definice kárného provinění v zákonech o soudech a soudcích a o státním zastupitelství jsou natolik obecné, že jeden a týž skutek může žalobce jednou vyhodnotit jako důvod k zbavení provinilce mandátu a podruhé jako nárok na státní vyznamenání (trochu přeháním !). Naproti tomu např. španělský zákon o státním zastupitelství obsahuje výčet konkrétních provinění, jejich roztřídění podle závažnosti a přičlenění trestu.
Myslím, že v našich specifických poměrech je zřízení Generální inspekce justice vhodným opatřením. Aby bylo účinné, muselo by navíc dojít k propojení účinků zákona s odškodňovacím zákonem. Za současné úpravy poměrů je téměř nemožné, aby původci škod přispěli ze své kapsy na jejich úhradu. Pan ministr Jeroným Tejc se pustil do nadlidského úkolu. Přeji mu, aby dosáhl cíle. K tomu navíc odblokování stíhání osmi jesenických zločinců.
Odkaz:
(1)Kyj na státní zástupce.
https://www.jemelikzdenek.cz/2026/03/kyj-na-statni-zastupce.html
==========================================================================
V knihkupectvích jsou ještě
zbytky prvního vydání mé knihy Škůdci v taláru. V knihkupectvích je
ale také novější druhý díl.
Upozorňuji na zajímavé
filozoficko-právnické články na webu spolku Chamurappi www.chamurappi.eu v
sekci Texty JUDr. Oldřicha Heina. Zvláště upozorňuji na příručku Přehled
antické filozofie. Autor je mimořádně vzdělaný právník s praxí prokurátora,
státního zástupce, bankovního právníka.
Žádné komentáře:
Okomentovat