SJEZD LANDSMANNSCHAFTU V BRNĚ? NO A ?

Zpráva r. 2025, že Sudetendeutsche Landsmannschaft zamýšlí uspořádat letošní sjezd v Brně, mi připadala nepravděpodobná. Nezaujala mě ani tehdy, když jsem se dověděl, že jde o  vážný záměr. Začala mě zajímat teprve tehdy, když se začaly ozývat různé hlasy, z nichž vyplývá, že uskutečnění záměru může narušit klidné vztahy mezi Čechy a Němci, a to neuváženým přístupem z české strany. To by byl ovšem účinek, o který ve světě, již tak plném zloby, není co stát. 

V zásadě nevidím na záměru samotném nic pohoršlivého. Landsmannschaft je nevládní organizace neurčitého vlivu. Její členové jsou soukromé osoby, požívající práva na volný pohyb osob v rámci Evropské unie,  práva sdružovat se a vyjadřovat své názory. Jsou přece Evropané jako my. Součástí programu sjezdu je uctění  památky obětí holokaustu. Pokud by účastníci sjezdu mimo veřejně vyhlášené záměry nezačali vyvolávat výtržnosti, nelze proti jejich akci nic namítat. Nestěhují se přece do Brna natrvalo: přijedou, udělají útratu v místních  krčmách a hampejzech a zase odjedou. Mají nárok nejméně na tolik tolerance,kolik naše úřady poskytují účastníkům protiizraelských, antisemitských projevů. 

Ale zdvihl se odpor, který mi silně připomíná časy totality, kdy režimní propaganda snad denně napadala Landsmannschaft jako nositele západoněmeckého revanšismu. Najednou se vytahují znova na světlo problematické stránky vztahů mezi Čechy a Němci – speciálně sudetskými – které jž dávno přestaly kalit vztahy mezi národy.  Oficielním záchytným bodem byl  podpis česko- německé deklarace z ledna r. 1997, kterou do konečné podoby mezi sebou vyjednali pánové Václav Klaus a Helmuth Kohl.  Nenávistné projevy považuji za nežádoucí: vše mimo nastolování přátelských vztahů mezi lidmi je z mého  hlediska špatně. Popudilo mě proto vystoupení europoslankyně Kateřiny Konečné, která se s bolševickou řízností dožaduje zákazu sjezdu. Záměr SPD na vynucení odsuzujícího prohlášení Poslanecké sněmovny je trapný, ale po sejmutí ukrajinské vlajky už tolik nepřekvapuje. Ovšem demonstrace okamurovců v Brně dokazuje, že SPD se rozhodla přímo jít cestou vyvolávání nepřátelství mezi národy. Podle mého soukromého názoru toto počínání je v rozporu se zahraničněpolitickými zásadami vládní koalice, jíž je SPD součástí. 

Neztotožňuji se s názorem Václava Havla, že by se Češi měli omlouvat Němcům za odsun. Vysídlení početné, kulturně a hospodářsky vyspělé komunity německých starousedlíků je sice hrůzná událost, ale před ní bylo odtržení Sudet, spojené s útěkem českého obyvatelstva do vnitrozemí, pak zničení Československa se všemi doprovodnými hrůzami. To vše již za mého života.  Ale odsun si nevymysleli Češi, nýbrž vítězné velmoci a týkal se i ostatních okupovaných zemí. Nakonec se odsunutí dočkali naplnění hesla „heim nach Reich“, i když jinak, než si před zničením Československa představovali. 

Odsun měl navíc i své dobré stránky. Získal jsem zkušenosti, bez nichž bych se raději obešel. Když už jsme slyšeli hukot dělostřelby, dospělí  si mezi sebou vyprávěli, že po příchodu Rusů „půjdou všichni Němci ke zdi“. Nakonec to nebylo tak zlé. V mé blízkosti došlo jen na ostříhání žen dohola a na jejich pohánění při zametání ulic pažbami revolučních gardistů.  Toho byly  odsunem ušetřeny. Zejména byli odsunutí Němci cennou pracovní silou pro obnovu Německa, oslabeného ztrátami padlých. Nakonec v nové vlasti dosáhli lepší životní úrovně, než měli za války v Německu. Zvláště obyvatelé Spolkové republiky Německo na tom byli tak, že jsme se leckdy ptali, kdo vlastně vyhrál válku. 

Netuším, proti komu odpůrci sjezdu vlastně vystupují, a za koho mluví, když jim samotným Němci žádnou přímou újmu nezpůsobili. Nejmladší odsunutá „Sudeťačka“ z mého okolí měla 3-4 roky. Nevím, zda dosud žije. Do poslední chvíle si hrála s mou mladší sestrou a sestřenicí. Neuměla česky a naše děvčata německy. Přesto se spolu dobře bavily. Byla to má první zkušenost o tom, že neznalost jazyka nemusí být překážkou pro lidi, kteří se chtějí bavit. V každém případě účast přímých účastníků odsunu na sjezdu je téměř vyloučená. Týká se to i případných českých obětí. Demonstrujícím účastníkům manifestace SPD nikdo ani vlásek nezkřivil, nemá se jim kdo omlouvat. Budou tedy trestat děti a vnuky za hříchy nebožtíků. 

V určité etapě života jsem měl mnoho příležitostí k cestování po obou německých státech i Západním Berlíně. S německými partnery jsme měli kolegiální vztahy. O minulosti jsme se nebavili. Na kolegiální vztahy  v některých případech navázaly vztahy kamarádské, přátelské. Zatímco bylo v módě honit se za výjezdními doložkami „do Jugošky“, jezdil jsem do Warnemünde do chatky místního lékaře. Mé děti se s německými kamarády domlouvaly trochu s pomocí ruštiny, ale hlavně rukama-nohama a dobře se s nimi bavily. Navazování známostí bez znalosti němčiny se dařilo i kolegům, které jsem doprovázel. 

Samozřejmě jsem potkal i odsunuté Němce. Vesměs vzpomínali, jak dobře se žilo v Československu. Seznámil jsem se s rodinou z Warenu, která si stěžovala, že je starousedlíci nikdy nevzali mezi sebe, stále je považují za „náplavu“.  Je známo, že odsunutí občas přijížděli do staré vlasti, podívat se na místa, kde kdysi žili. S projevem nechuti vůči Čechům jsem se setkal jen jednou. 

V souvislosti s brněnským sjezdem se mi vybavila vzpomínka na podivnou společenskou akci, ke které došlo ještě „za totality“. Klub důchodců z bavorské vesnice Speichersdorf pozval družstevní zemědělce z jedné valašské vesnice na přátelskou návštěvu. Kupodivu nám všudypřítomná a všemocná „vedoucí strana“ výlet k „revanšistům“ nezakázala.  Na místě se pak konala bujná vesnická veselice se spoustou jídla a pití. Tančilo se, zpívalo, došlo i na přátelské utkání amatérských fotbalových mužstev. Hostitelé nad námi měli početní převahu a velmi se nám věnovali. Probíhala srdečná zábava a vůbec nevadilo, že z naší výpravy kromě mne nikdo nemluvil německy. Někteří místní zemědělci pak přijeli k nám prohlédnout si naše zařízení. Jejich manželky záviděly dojičkám z našeho velkokapacitního kravína, které měly každou druhou neděli volnou. 

Okamurovi „vlastenci“ by měli upustit od vyvolávání nenávisti a přisednout si k hostům k dlouhému stolu. Podporování přátelství mezi národy je v každém případě prospěšné, zatímco vyvolávání nenávisti vyhrabáváním starých křivd k ničemu dobrému nevede. Křivdy jsou v tomto případě oboustranné a hlavně nenapravitelné. Účelné je pouze zapomínání a na ně navazující vytváření vztahů oboustranného respektu a přátelství. 

Pokud někdo nemá zájem družit se s účastníky sjezdu, vhodnou reakcí by byla zdvořilá nevšímavost. Oživování česko-německého nepřátelství je nepřijatelné. Je proti našemu národnímu zájmu, na který přece přísahají politici všech barev.

 =========================================================================

V knihkupectvích jsou ještě zbytky prvního vydání mé knihy Škůdci v taláru. V knihkupectvích je ale také novější druhý díl. 

Upozorňuji na zajímavé filozoficko-právnické články na webu spolku Chamurappi www.chamurappi.eu v sekci Texty JUDr. Oldřicha Heina. Zvláště upozorňuji na příručku Přehled antické filozofie. Autor je mimořádně vzdělaný právník s praxí prokurátora, státního zástupce, bankovního právníka.