sobota 13. dubna 2019

HON NA ZEMKY


Soudci naložili ošklivě s podnikatelským rodinným klanem Zemků. Jejich chomutovské fotovoltaické elektrárny přišly o licence, vydané o silvestrovské noci v r.2010.  Holdingu tím vznikla škoda ve stovkách milionů korun, což samozřejmě nikoho z otalárovaného panstva ze správních soudů nebolí.  Dvojčata Alexandr a Zdenek Zemkovi, jednatelé společností, jimž patří dvě pozemní fotovoltaické elektrárny,  jsou ve vězení, odsouzeni k vysokým trestům. A přišla řada i na otce-zakladatele Zdeňka Zemka st., hlavního obžalovaného v řízení kvůli údajně podvodnému získání licence pro  střešní elektrárnu. Nic na tom nemění skutečnost, že jeho věc byla dočasně vyčleněna do samostatného řízení. V každém případě teoreticky není vyloučeno, že otec bude jednou sdílet celu se syny: vskutku radostná vyhlídka!

Obžaloba v případě třetí elektrárny je s malými odchylkami postavena na stejném schématu,  jaké žalobce uplatnil u obou elektráren pozemních. V tomto případě již nelhal, že elektrárna nebyla dokončena ani zčásti, stupeň nedokončenosti v den vydání licencí ale nevyhodnotil: ve skutečnosti stejně jako u pozemních elektráren nedodělky byly  v poměru k hodnotě investice zanedbatelné. Dalším žalovaným hříchem je podepsání předávacího protokolu, jímž se převádí do vlastnictví investora zařízení jako dohotovené, i když ve skutečnosti dohotoveno nebylo. V obchodních i občanských vztazích se občas stává, že zákazník zaplatí za něco, co dosud nedostal. Je to věc dohody a vzájemné důvěry mezi dodavatelem a zákazníkem. Zatímco v případě pozemních elektráren dalším hříchem investora bylo předložení padělaných revizních zpráv, v případě střešní elektrárny je závadou „jen“ údajně nepravdivá revizní zpráva. Jak její nepravdivost žalobce zjistil, není jasné, protože komise Energetického regulačního úřadu z obav o osobní bezpečnost na střechu nevystoupila, naproti tomu revizní technik tvrdí, že si pomohl vysokozdvižnou plošinou.  Odtud pochází malá odchylka proti pozemním elektrárnám, kterou je předložení žádosti  o vydání licence na základě listinných důkazů, neboť s obhlídkou s výstupem na střechu se nedalo počítat.

V jednání soudů v trestním i správním řízení v případě chomutovských fotovoltaik  se vyskytují prvky, které svým dosahem přesahují rámec souvisejících trestních i správních řízení. Především se zde uplatňuje zvrácená zásada „in dubio contra reo“. Protokolární převzetí nedokončených zařízení od dodavatele do vlastnictví investora se vykládá jako pokus o zastření nedokončenosti elektráren, jímž měl být oklamán Energetický regulační úřad. Pokud by se uplatňovala často vyhlašovaná, ale téměř nikdy používaná správná zásada „in dubio pro reo“,  soudy by v případě zmiňovaných pozemních elektráren uvěřily investorovi, že k zaplacení nedokončené zakázky v obchodních vztazích z nejrůznějších důvodů občas dochází a pokoušet se převážit výsledek obhlídky nemovitosti komisí odborníků nějakým kusem papíru by mohl jen idiot. K žádosti o licenci bylo třeba předložit dokument, který by prokázal, že zařízení, pro které se žádá o licenci, je skutečně majetkem žadatele, a tím mohl být například předávací protokol. V rámci příprav na blížící se projednání žádostí o licence si jej investor připravil s předstihem bez jakýchkoli vedlejších úmyslů.

Daleko závažnější je popírání zásady, že každý má nést odpovědnost jen za to, čeho se osobně dopustil, ve spojení s absolutizací osobní odpovědnosti manažerů a s nedbáním zásady dobré víry. Nechci polemizovat s obhajobou revizních techniků, kteří tvrdí správnost svých revizních zpráv, ani s obhajobou padělatelů revizních zpráv z konce prosince r.2010: nikdo si u nich neobjednal nesprávné revizní zprávy, žádný z investorů se na jejich zhotovení nepodílel, ani  o jejich vadnosti nevěděl. Jejich správnost nemohl investor ani  Energetický úřad prověřit a nezbývalo, než je přijmout v dobré víře. Ve výsledku investoři jdou za uplatnění dobré víry do vězení a jejich investice jsou znehodnoceny diletantsky vedeným správním řízení. Podobné to je i v případě žádosti Zdenka  Zemka st. o vystavení licence pro elektrárnu společnosti VT Sun. Nedá se předpokládat, že osobně vystoupil na zledovatělou střechu a žádost sepsal na základě viděného. Nezdolala ji ani odborná komise Energetického  regulačního úřadu. Zdenek Zemek st. přijal v dobré víře údaje dodavatelské firmy a použil je při plnění  různých úloh v licenčním řízení. A za to se dostal před soud. Všichni tři Zemkové jsou stíhání za to, že v dobré víře převzali údaje dodavatelské firmy, neboť neměli možnost dodané zboží jakkoli prověřit.

Při důsledném uplatnění zásady dobré víry, zásady in dubio pro reo  ve spojení s presumpcí neviny,  a zásady, že nikdo nesmí být trestán za cokoli, co spáchal někdo jiný, žádnému ze tří zmiňovaných Zemků by nebylo možné úspěšně podsunout podvodný úmysl a trestat jej za něj. Přiměřeně totéž lze namítat proti likvidačním rozsudkům ve správním řízení: technici subdodavatele dodali vadné revizní zprávy, ale ztrátu ponese investor, který se jich o dodání vadných revizních zpráv neprosil a ani o jejich vadnosti nevěděl.


1 komentář:

  1. Dobrá víra? Opět se projevuje amatérismus člověka, bez právního vzdělání, pana Jemelíka, který rád rozdává moudra, jako by byl ministr spravedlnosti.
    Předně, bratrům Zemkovým nemohla vzniknout zásada dobré víry ani náhodou, naopak jednali ve zlé víře a to je podstatný rozdíl. Dobrá víra ve smyslu subjektivním není právní zásadou, tedy právním principem. Neuplatňuje se totiž jako určité objektivní kritérium, jímž by mělo být poměřováno chování subjektů práva v konkrétních případech.
    V subjektivním smyslu dobré víry nejde o obecné kritérium realizace subjektivních práv, neboť se jedná obvykle o to, zda právo vůbec vzniklo či nikoli a ne o problém jeho realizace či jinak vyjádřené obecné zásady právní.

    V případě bratrů Zemkových žádné právo dobré víry nevzniklo a ani nemohlo vzniknout, protože nezákonnost udělení licence společnost způsobila především svým protiprávním jednáním, to je také nález Ústavního soudu, který zamítl stížnost bratrů Zemkových.

    Často používaná fráze pana Jemelíka je latinský výraz "in dubio pro reo", asi bych to přeložil: "V pochybnostech ve prospěch obviněného", což pan Jemelík spojuje s presumpcí neviny podle § 2 odst. 2 trestního řádu, která je zakotvena v Listině práv a svobod odst. 2 čl. 40. Podle čl.40 : „Každý, proti němuž je vedeno trestní řízení, je považován za nevinného, pokud pravomocným odsuzujícím rozsudkem soudu nebyla jeho vina vyslovena.“

    Zde jsme tedy u toho. Bratři Zemkové byli pravomocně odsouzeni, jejich vina byla prokázána, před soudem a potvrdil to Ústavní soud. Bratři Zemkové předložili ERÚ nepravdivé revizní zprávy, na jejich základě dostali licence. Kde se tedy bere ta drzost pana Jemelíka, stavět sebe a svoje právní analýzy, nad právní kvalifikaci Ústavního soudu zvláště, když je nezávislost soudu dána Ústavou podle hlavy čtvrté čl. 81 a 82.

    Klaunská obhajoba samozvaného právníka pana Jemelíka, že si bratři Zemkové neobjednali falešné revizní zprávy, tak plave na vodě. Je třeba také vědět, že pokud by bratři Zemkové předložili pravdivé revizní zprávy, tak by licence nedostali. Nestihli by tak okrádat statisíce domácností o předražené výkupní ceny, protože jejich výkupní cena rozhodnutím ERÚ byla snížena od 1.1.2011 o polovinu, tedy z 12,15/kWh na 5,9/kWh. Je zajímavé sledovat, proč si pan Jemelík nekladl opačnou otázku, zda si nemohli bratři Zemkové objednat revizní techniky, aby vyrobili falešné revizní zprávy v jejich prospěch. Konec konců, obhajoba plave na vodě, protože za předložené revizní zprávy odpovídá objednatel, tedy bratři Zemkové.
    Proč ale pan Jemelík nehájí statisíce domácností, které díky fotovoltaickým baronům musejí platit jejich miliardové zisky z domácího rozpočtu do soukromých rukou.

    OdpovědětVymazat