UVÍTÁNÍ MARIE BENEŠOVÉ

Je definitivně rozhodnuto: Marie Benešová vstoupí do dějin resortu spravedlnosti jako první český ministr spravedlnosti, kvůli jehož jmenování vyšly protestující davy do ulic. Tendenční Česká televize sice hlásá, že lidé protestovali proti Andreji Babišovi a až na druhém místě proti změnám v čele ministerstva spravedlnosti, ale svolavatelé zvali na „pochod za nezávislost justice“ a odpor proti Andreji Babišovi uvedli až na druhém místě (je to jemný náznak, že mediální fronta není Andreji Babišovi a jeho favoritce nakloněna). Do dějin se Marie Benešová možná zapíše také jako nejhorší personální rozhodnutí Andreje Babiše jako předsedy vlády. Osoba méně posedlá ctižádostivostí než ona  by po zhlédnutí obrazu protestujících davů rychle funkci odmítla. Spíše ale očekávám, že budou společně s předsedou vlády horlit proti svedeným mladým lidem, jak by to dělala předlistopadová režimní propaganda. Vracíme se před Listopad: strana a vláda ví lépe, co je správné, než pomýlený lid.

Pro horlení pro a proti jejímu jmenování jsou příznačné omyly na obou stranách. Svolavatelé „pochodu“ mají obavu, že Marie Benešová odvolá nejvyššího státního zástupce. Nevysvětlují při tom, proč by ho bylo škoda. Možná si nevšimli, že Pavel Zeman, v době svého nástupu usilující o reformu státního zastupitelství, a současná „brněnská sfinga“ jsou rozdílné osobnosti. Hlavně nevědí, že Pavel Zeman ze své pozice nemůže zasáhnout do kauzy Čapí hnízdo, a pokud by to přece jen zkusil, narazil by v soustavě na odpor. To zde již přece jednou bylo v souvislosti  se zastavením trestního stíhání Jiřího Čunka. Vypukla dvouletá „válka žalobců“ a následoval pád Renaty Vesecké.

Andrej Babiš ve prospěch Marie Benešové zdůrazňuje, že ji kdysi do funkce  jmenoval „Otakar Motejl, legenda české justice“ a odvolal ji Pavel Němec kvůli jejímu odporu proti jeho jednání ve prospěch „katarského prince“. Obě strany dávají najevo neznalost: nejvyššího státního zástupce jmenuje vláda na návrh ministra spravedlnosti. Zkušenost z odvolání Marie Benešové a Renaty Vesecké ukazuje, že prosadit takový návrh ve vládě není jednoduché. Takže: Marii Benešovou nejmenoval Otakar Motejl, ale vláda Miloše Zemana, a nepropustil ji Pavel Němec, ale vláda Jiřího Paroubka. Andrej Babiš ovšem neví, kdo a proč Otakarovi Motejlovi vnukl myšlenku na její jmenování a nezná temné pozadí jejího brojení proti rozhodnutí Pavla Němce vyhovět katarské žádosti o předání „princova“ trestního stíhání do Kataru. Ani Pavel Zeman se jí nemusí bát, protože by musela návrh na jeho odvolání prosadit ve vládě. Andrej Babiš si také neuvědomil, že Otakar Motejl navrhl jmenování ženy v nejlepších letech, kdežto jeho favoritka už je za horizontem své intelektové výkonnosti.

Kdo zná složitost kompetenčních vztahů mezi ministrem a státním zastupitelstvím a vnitřních kompetenčních vztahů ve státním zastupitelství, nemůže dávat jmenování Marie Benešové do souvislosti s možným podání obžaloby v kauze Čapí hnízdo. Představa, že si Marie Benešová zavolá „na kobereček“ státního zástupce Šarocha a přikáže mu, aby okamžitě zastavil trestní stíhání obviněných v kauze Čapí hnízdo, odpovídá poměrům v době, kdy probíhal proces s generálem Heliodorem Pikou. Stejně tak takový příkaz nemůže dát Pavel Zeman. Nejlepší jsou nejjednodušší řešení: Jan Kněžínek zaskočil náhlým rozhodnutím Andreje Babiše, který nemohl nechat ministerstvo neobsazené. Funkce ministra spravedlnosti je natolik nevděčná, že její obsazení je vždy obtížné. Není tak důležité, zda uchazeč má sílu na  zvládnutí úřadu, jako jeho ochota funkci přijmout.  Proto Andrej Babiš sáhl tam, kde se domníval, že uspěje. Mimoděk podal důkaz naléhavosti zřízení Nejvyšší rady soudnictví, protože justice si nezaslouží, aby se s řízením resortu nakládalo chaoticky. Možná ale měl přece jen šťastnou ruku: dojde-li k bouřlivým veřejným debatám v souvislosti s kauzou Čapí hnízdo, zlolajná pavlačová výřečnost Marie Benešové přijde ke cti.