SKOMÍRÁNÍ „VELKÉ DAŇOVÉ KAUZY“ I

Pokračování „velké daňové kauzy“ u Krajského soudu v Brně proti Shahramu Zadehovi (dále jen SAZ) a spoluobžalovaným ve dnech 26.-28.listopadu 2018 a 4.-6. prosince 2018 působilo dojmem skomírání procesu, který pak ještě zesílilo ztroskotání plánovaného bloku jednání ve dnech 10.-12.prosince 2018. Zrušení jednání dne 10.prosince z důvodu nezajištění svědků oznámil předseda senátu Aleš Novotný již 4. prosince. Ve dnech 11.-12. prosince se měl uskutečnit s napětím  očekávaný plánovaný  výslech klíčového svědka, israelského obchodníka  Yaishe Ronena Nadava, investora, zataženého korunním svědkem Petrem Pfeiferem do obchodů obžalovaných Daniela Rudzana a Elišky Coufalové při jejich rozjezdu. Brzy projevil přání z účasti se stáhnout a nepostradatelný Petr Pfeifer našel jako náhradu Shahrama  Zadeha, který Nadava vyplatil. Svědek  se ale nedostavil a ani o sobě nedal vědět. Jednání 11.prosince 2018 se proto scvrklo na vyřízení formalit a odročení na únor. Kromě toho všeho přišla zpráva o úmrtí jednoho z obžalovaných.

Během zahájených sedmi jednacích dní se někteří předvolaní  svědci nedostavili. Jejich neúčastí vytvořený volný prostor zaplňovalo přehrávání odposlechů. Pokud se svědci dostavili, jejich výslech působil  předsedovi senátu dost potíží. Měli totiž vypovídat o událostech z r. 2012-2013 a v přípravném řízení je policie vyslýchala v r.2014. Dlouhý odstup od předchozích výslechů jejích paměti neprospěl.

Na rozdíl od neústupného úsilí  Aleše Novotného o vydobytí maxima možného z paměti svědků senát ani státní zástupce nekladli otázky. Obžalovaní a jejich obhájci byli jako vyslýchající střídmí.

Lavice obžalovaných byly obsazena jen řídce: zúčastňovali se jen obžalovaní, jichž se výslechy svědků přímo týkaly. I SAZ byl tentokrát vzácným hostem.

Výslechy svědků nám  opět daly nahlédnout do bezútěšného světa „bílých koní“, hledajících cestu k zabezpečení životních potřeb v nesmyslných „obchodech“, na které nakonec doplatili. Dle mého laického názoru má převážná část obsahu svědeckých výpovědí povahu informačního balastu, bezvýznamného pro posouzení viny obžalovaných č.1-5. Nicméně často jde o neuvěřitelné příběhy, plné rozporů vnitřních i mezi sebou navzájem. Oddělil jsem jejich výběr do druhého dílu článku.

Pokud se týká obž. SAZ, poprvé se zúčastnil jednání až 5.prosince 2018. Jako obvykle se dostavil v doprovodu „čestné stráže“ šesti maskovaných těžkooděnců Vězeňské služby, vyzbrojených samopaly. Předvedení SAZ eskortou má podobu neměnně se opakujícího rituálu, který navzdory hrozivému zjevu černě oděných ozbrojenců působí komicky. Na skutečnost, že během pobytu v soudní síni se má hlava nachází ve vzdálenosti max. pěti metrů od ústí hlavně samopalu, jsem si již zvykl. Ale vždy se musím smát, když první ozbrojenec, který vstoupí do soudní síně, se nejdříve přesvědčí, že se za zády senátu nekrčí atentátník, a teprve pak dá souhlas k přivedení pana obžalovaného. Dostalo se ke mně tvrzení, že se jedná o opatření k zajištění osobní bezpečnosti pana obžalovaného SAZ. Nehledě na to vše mu poskytuje výhodu pružného časového přizpůsobení eskorty jeho potřebě přítomnosti v soudní síni, bez nutnosti čekat v eskortní cele soudu na hromadný převoz všech obviněných, které eskorta v daných den přivezla. Luxusní ochrana bezpečnosti pana obžalovaného a poskytování speciální taxislužby přijdou ovšem státu hodně draho.

SAZ v tomto řízení  reagoval aktivně na výslech svědka J.S. (viz II.díl) a po jeho odchodu si vzal slovo k přednesení procesní námitky. Uplatnil ji již dříve také v souběžném řízení u Městského soudu v Brně v rámci stížnosti na podjatost senátu, ale Krajský soud v Brně jako soud stížnostní ji zamítl.  SAZ se odvolává na čl. 6 odst. 3 písm. c) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Při domovní prohlídce a jeho zadržení policií dne 2. prosince 2016 se policie zmocnila dokumentace obhajoby a orgány se s ní seznámily, čímž byla narušena práva obhajoby. Došlo k porušení zásady utajení komunikace mezi obžalovaným a obhájcem před orgány činnými v trestním řízení. Do trestního spisu Městského soudu v Brně byly založeny záznamy odposlechů jeho komunikace s obhájci. Kromě toho byly zadrženy záznamy velkého objemu e-mailové komunikace s obhájci. Obsah zadržené dokumentace se týkal „velké daňové kauzy“ u Krajského soudu v Brně. Jde o 20 tis. stran dokumentace obhajoby, které má nyní k disposici státní zástupce. Dále si stěžoval na soustavné prohlížení dokumentace obhajoby pracovníky Vězeňské služby při eskortě k soudu. Stejně je vystaven kontrole při návratu od soudu. Námitku předkládá navzdory tvrzení Vězeňské služby, že je nezávislá a k jeho případu má neutrální postoj. Připomněl kárný postih dozorového státního zástupce Michala Galáta, kterého kárný soud potrestal za nezákonné prodloužení koluzního režimu jeho vazby. Stěžoval si na kárný podnět NSZ proti obhájcům a na jeho opakované podání po odmítnutí Českou advokátní komorou. Poslední námitka se týká umístění kamery v soudní síni nad hlavami obhájců. Umožňuje to přečtení všech písemností obhájců. Celkově jde o vady, které nelze napravit. Proto žádá Krajský soud, aby se tímto jednáním orgánů činných v trestním řízení zabýval. Své právo podat zdejšímu soudu tyto námitky opřel o ustanovení čl.34 Úmluvy. Protože považuje předsedu senátu za podjatého, žádá, aby námitku vzal na vědomí senát.

Po jeho vystoupení předseda senátu nařídil krátkou přestávku. Po ní pouze oznámil, že námitku bere na vědomí a pokračoval v řízení. Nedostavil se další svědek, proto mělo následovat  přehrávání odposlechů. Ale znova si vzal slovo obž. SAZ. Protože soud nerozhodl o jeho námitkách, SAZ je  ještě doplnil. Uvedl, že předání materiálů obhajoby státnímu zástupci zasahuje do práv i dalších obžalovaných. Obsahují určitě informace, jež měly zůstat před státním zástupcem utajeny.  Dává mu to možnost, aby s využitím jejich znalosti činil nátlak na obžalované.  Důsledky pro obhajobu jsou závažné. Stěžoval si dále na soustavné ponižování jeho osoby nepřiměřeným tlakem na něj ze strany Vězeňské služby. Vadí mu používání masek, malá vzdálenost mezi příslušníky eskorty a jím. Je si vědom názoru soudů, že Vězeňská služba je nezávislá a nestranná a zná také rozhodnutí Nejvyššího státního zastupitelství, že státní zástupci smí číst vše, přesto nemůže tento způsob nakládání s ním a s jeho právem na obhajobu bez odporu přijmout.

K námitkám se obžalovaný SAZ vrátil při hlavním líčení dne 11.prosince 2018, kdy se dožadoval vyjádření k nim. Soudce Aleš Novotný jej ale zastavil sdělením, že proces bude veden podle jeho rozhodnutí a přednesenými námitkami se nebude zabývat, protože se tohoto řízení netýkají. Pan obžalovaný se má se stížnostmi obrátit tam, kde důvody k nim vznikají.

Předseda senátu se k námitkám SAZ postavil obdobně, jako kdysi k žádosti obž. Michala Šimáka, jenž u něj hledal ochranu proti policistům, kteří jej vydíráním nutili ke křivé výpovědi v neprospěch SAZ, jehož vůbec neznal. Aleš Novotný jej tehdy odbyl vyjádřením, že se jeho stížnost projednávané „velké daňové kauzy“ netýká. Je pravda, že příkoří, na které si stěžuje SAZ, se dopustila policie a další orgány v souvislosti s trestním řízením, vedeným u Městského soudu v Brně. Není ale pochyb o tom, že obsahově došlo k zásahům do práva na obhajobu ve „velké daňové kauze“, vedené u Krajského soudu v Brně, takže námitky jsou na místě.

Obecně vzato, obě kauzy obž. SAZ provázejí zásahy proti jeho právům a právům jeho rodiny, které jsou neobvykle intenzivní, bezohledné  a časté. Během dlouholeté praxe monitorování trestních řízení jsem se s ničím podobným nesetkal. Orgány zacházejí se SAZ hůř než s obžalovanými vrahy.

Svědčí o tom historie jeho vazebního stíhání. Krajský soud v Brně jej rozhodnutím senátu Aleše Novotného propustil počátkem února 2016 z vazby po přijetí rekordní kauce 150 mil. Kč. Ale hned po propuštění, ještě na dvoře věznice, na pokyn státního zástupce Jiřího Kadlece SAZ zadržela policie a došlo k pokusu o uvalení časově neomezené předběžné vazby. Soudce Aleš Novotný věděl o záměru státního zástupce Jiřího Kadlece, takže ve chvíli, kdy přijímal kauci, věděl, že od složitelů přijímá marnou oběť. Složitele kauce i pan obžalovaného vědomě oklamal. Nic ta tom nemění ani skutečnost, že soud nakonec nevyhověl návrhu státního zástupce na uvalení vazby.

SAZ stejně na svobodě dlouho nepobyl. Po domovní prohlídce byl dne 2.prosince 2016 znova zatčen a Městský soud v Brně jej vzal do vazby útěkové, koluzní i předstižné. Následovala pak řada nezákonných a nemravných kroků ze strany dozorového státního zástupce Michala Galáta: stížnost proti uvalení vazby vyřídil až za několik měsíců ( podle  judikatury Nejvyššího soudu ČR jde o nepřístojnost, i když trestní řád nestanoví závaznou procesní lhůtu pro vyřízení), zneužil zdravotní dokumentaci manželky pana obžalovaného k jejímu ostouzení a nezastavil ve lhůtě koluzní režim vazby. Pouze za poslední prohřešek jej potrestal kárný soud mírným trestem zkrácení platu na dobu tří měsíců. Po podání obžaloby drží dále SAZ ve vazbě senát předsedy Michala Kabelíka a v součinnosti se stížnostními senáty ji stále prodlužuje za cenu vymýšlení neexistujících vazebních důvodů a přímých lží. A také zde došlo k zásahům do práv pana obžalovaného průnikem do korespondence s advokáty a do různé dokumentace pro obhajobu a k útoku na soukromí jeho rodiny rozdáním kopií intimních fotografií obhájcům a státnímu zástupci. Soudy ignorují skutečnost, že český občan SAZ nemůže uprchnout z České republiky,  protože všude jinde by mu hrozilo zadržení na základě mezinárodního zatykače teheránské prokuratury. V Íránu by mu asi hrozila smrt za spolupráci  s českými zpravodajskými službami.  Soudy  neuznávají, že kauce, složená u Krajského soudu v Brně, je neformální pojistkou proti útěku i v řízení u Městského soudu v Brně. Nicméně když složitelé vyzvali Krajský soud v Brně, aby jim neúčelně deponované peníze vrátil, soud jim nevyhověl, protože vazební důvody prý nadále trvají ( co kdyby uprchl z vězení ?). Vrchní soud v Olomouci jako soud stížnostní toto rozhodnutí schválil. Ústavně zaručené právo občana na svobodné nakládání s majetkem neplatí, když je uplatňují lidé, kteří pomáhají stigmatizovanému obžalovanému SAZ. Městský soud v Brně pokračuje nerušeně v trestním řízení proti SAZ a jeho spoluobžalovaným a drží jej ve vazbě, i když už je dávno  jasné, že jeho provinění spočívá v obstarávání důkazů pro obhajobu (uplatnění zákonného práva) a vytvoření skutkové podstaty řídila policie s pomocí spolupracovníků, kteří SAZ dodali falešná písemná svědectví jakoby v jeho prospěch a obdrženou vysokou odměnu za ně odevzdali policii.

Trvání na držení SAZ ve vazbě je o to ukrutnější, že jej zcela zbytečně odlučuje od ročního syna a mladé manželky.

Do vynesení rozsudku ve „velké daňové kauze“ je ještě hodně daleko, takže spekulace o vině či nevině obž. SAZ by byly předčasné. Nicméně i kdyby nakonec byl uznán vinným v plném rozsahu obžaloby, ani to by neospravedlňovalo soustavné narušování jeho práva na spravedlivý proces a nemravné zásahy do soukromí jeho rodiny. I brutální vrah má právo na spravedlivý proces, na dodržování zákonnosti postupu trestního řízení a na ochranu svého soukromí včetně soukromí rodiny. Brněnské  a jim nadřízené soudy tato práva SAZ upírají. Způsob, jakým s ním nakládají, je dle mého laického názoru ostudou české justice, která se postupně přelévá přes hranice justice na nadřízené orgány a také přes hranice České republiky, neboť jednáním českých soudů se bude zabývat Evropský soud pro lidská práva.  Bude to špatná mezinárodní  reklama pro Českou republiku, která se vydává za právní stát.