Shodou okolností se v těchto dnech v
mediálním prostoru sesypalo krupobití výtek na orgány činné v trestním řízení,
z nichž vydatná porce padla na hlavu Aleše Novotného, soudce a předsedu
Soudcovské rady Krajského soudu v Brně. Ke spouštěcím okolnostem smršti patří
především ústavní nález z 19.dubna 2016, jímž Ústavní soud vypálil cejch
protiústavnosti konání žalobců, kteří v přípravném řízení předkládali své věci
k rozhodnutí soudům, dle tresního řádu místně nepříslušným. Výtka
protiústavnosti ze souvislosti padá i na soudce, kteří zpupným žalobcům
vycházeli vstříc. Další je zveřejnění podezření na porušování ústavního
principu neodejmutelnosti zákonného soudce na Krajském soudu v Brně a posléze
zpráva o smrti Martina Nováka, který neunesl trest, uložený právě senátem Aleše
Novotného, byť zmírněný Vrchním soudem v Olomouci z původních patnácti let
odnětí svobody na “pouhých” šest.
Šokující odhalení rozbouřila
atmosféru v mediálním prostoru. Na to citlivě zareagovala svoláním tiskové
konference na den 18. května 2016 Alena
Vitásková, předsedkyně Energetického regulačního úřadu, nepravomocně odsouzená
senátem Aleše Novotného k trestu odnětí svobody v trvání osmi let a šesti
měsíců a čelící u Okresního soudu v Jihlavě obžalobě jihlavského okresního
státního zástupce Kamila Špeldy kvůli jmenování bývalé nejvyšší státní
zástupkyně Renaty Vesecké místopředsedkyní ERÚ. Na konferenci kromě ní
vystoupili právní odborníci: právě Renata Vesecká, dnes ředitelka odboru
druhostupňového řízení ERÚ, a advokát – specialista na ústavní právo Zdeněk
Koudelka.
Zájemci najdou souhrnnou informaci o
konferenci včetně jejího zvukového záznamu na internetových stránkách paní předsedkyně.
Akce měla silný mediální ohlas, jenž se časově
prolínal s odezvou na nezákonnosti v procesu proti Shahramu Abdullahovi
Zadehovi a na výše zmíněnou smrt Martina Nováka, rovněž souzených senátem Aleše
Novotného. Po věcné stránce však ve vztahu k trestnímu stíhání Aleny Vitáskové
nepřinesla mnoho nového. S většinou přednesených zpráv se veřejnost postupně
seznamovala při různých příležitostech již od r.2014. Mám na mysli nesnesitelné
průtahy v řízení u Krajského soudu v Brně, zneužití místně nepříslušného soudu
v přípravném řízení, jež mu předcházelo, dále nadbytečné zastrašovací
demonstrace policejní síly od vyvlečení z pracoviště drobné Michaely
Schneidrové, spoutané v “medvědech”, až
po razii v prostorách ERÚ, kam si oficiálně přišlo pro jedinou listinu
třicet policistů, a posléze podezření na místní nepříslušnost Okresního soudu v
Jihlavě, k němuž se dříve nebo později závazně vyjádří Ústavní soud na základě
ústavní stížnosti z r.2015. Novinkou jsou pouze zprávy o nepravostech při
sestavování senátů a při přidělování případů senátu Aleše Novotného u Krajského
soudu v Brně. Tyto poznatky jsou čerstvé, dopracovaly se k nim nezávisle na
sobě ve stejnou dobu kolektivy obhájců Aleny Vitáskové a Shahrama Abdullaha
Zadeha & spol. a někteří novináři a možná dopadají na desítky rozsudků,
vyhlášených u tohoto soudu. V diskusní
části se účastníci okrajově dověděli o kárných podnětech proti soudci
Aleši Novotnému a o výzvách, aby se pro podjatost vyloučil z řízení, ale
nevěnovali tomu pozornost.
V tomto směru se konference zaměřila na zneužití státní moci pouze v procesním řízení
kauz, nikoli na výtky nespravedlivosti rozsudku nad Alenou Vitáskovou a její
spoluobžalovanou podřízenou Michaelou Schneidrovou, či na absurdnost jihlavské
obžaloby. Nedošlo tak na zpochybnění rozhodovací nezávislosti soudů.
Význam konference spočívá v tom, že
Alena Vitásková v úvodním vystoupení sice vyslala k předsedovi senátu Aleši Novotnému blesk s výzvou k
resignaci, ale současně posunula svůj individuální příběh do prostoru veřejného
zájmu jeho propojením s porušováním nezávislosti a obecného chodu Energetického
regulačního úřadu a s obecným ohrožováním ústavních práv účastníků mnoha
trestních řízení. Je to zřejmé ze způsobu, jakým uvedla výzvu k resignaci Aleše Novotného. Nejdříve přednesla otřesné
údaje o průtazích při vydání rozsudku: zákon připouští třídenní odročení na
vyhlášení rozsudku, ale Aleš Novotný si dopřál 73 dnů, v tom Vánoce a novoroční
svátky; na písemné vyhotovení rozsudku dává zákon v tomto případě 20 dní, ale
od 22.února 2016 již uplynul mnohem delší čas a rozsudek stále ještě nebyl
doručen. Netuším, zda jde o projev špatné organizace práce soudce, jeho
liknavost či sadistický záměr psychicky týrat obžalované dlouhým čekáním, ale
mám důvod se domnívat, že počínání pana soudce “posvětil” blahovolným souhlasem
předseda soudu. Tento zásah do jejích individuálních práv obžalované však Alena
Vitásková jako motiv výzvy k resignaci výslovně vyloučila a obrátila pozornost veřejnosti k narušování chodu úřadu
a k porušování ústavních práv, ke kterému došlo nejen v jejím, ale i v desítkách
dalších případů. Jsou mezi nimi i prohřešky soudce Aleše Novotného.
S nezávislostí ERÚ si policie a
státní zastupitelství skutečně nelámou
hlavu a zasahují nepřiměřeně nejen do osudů jednotlivců, ale i do chodu úřadu
jako instituce. Některé zásahy mají povahu zastrašování. Předvádění Michaely
Schneidrové, spoutané v “medvědech”,
speciálně přizpůsobených pro její útlou postavu, jistě zanechalo nesmazatelnou
stopu nejen v její mysli, ale také v paměti spolupracovníků, přinucených k
přihlížení: to, čeho se policie beztrestně dopustila na jedné de iure nevinné
osobě, může zítra postihnout kohokoli z nás, pokud se někdo z mocných neprobudí
a neučiní přítrž nadužívání policejního násilí. Razie desítek policistů,
beztrestně narušujících chod ústředního orgánu státní moci, vstupujících do
objektů bez ohledu na to, jaká jednání právě probíhají, “pytlujících” listiny a
stahujících digitální data z počítačů úředníků, jejichž potřebnost pro dané
vyšetřování by patrně prokazovali jen s obtížemi a nejspíš by ji ani
neprokázali, jsou výstrahou pro všechny další úřadovny, jiné provozovny, ba i
domácnosti. Obtížné a přímo rozpočet úřadu zatěžující jsou opakované nároky
policie na čas úředníků: od začátku
vyšetřování “odpracovali” úředníci nezávislého ERÚ za peníze daňových
poplatníků stovky hodin podáváním vysvětlení či přípravou listinných důkazů, v
některých případech vyžadovaných opakovaně. Neuposlechnutí neodůvodněné výzvy k
vydání listiny, obsahující zákonem chráněná osobní data, mělo za následek razii
třiceti policistů:zákonem chráněná nezávislost úřadu končí tam, kde začíná
libovůle orgánů trestního řízení a nikdo se neptá, kolik stojí vyslání třiceti
policistů pro jeden list papíru. Obtěžování pokračovalo i po sdělení obvinění proti Aleně Vitáskové, i po podání
obžaloby: působí to dojmem, že policie hledá, z čeho dalšího by ji ještě mohla
obvinit.
Orgány činné v trestním řízení
znevažují i výsadní postavení ERÚ ve správním řízení v energetice, čímž
popírají zásadu subsidiarity trestního práva. Policisté a státní zástupci věří,
že přeslabikováním trestního řádu a trestního zákoníku nabyli neomyslnost v
posuzování správních rozhodnutí specializovaných úředníků. Bezhlavě
kriminalizují rozhodnutí, která jsou někdy skutečně chybná, jindy správná, aniž
by uvážili, že ani chybný administrativní úkon nemusí nutně být trestným činem,
chybí-li k němu motiv a úmysl škodit, čili není-li naplněna t.zv. subjektivní
stránka trestného činu.
Příkladem, vhodným k úvahám o
subjektivní stránce činů je právě případ stíhání úředníc ERÚ kvůli vydání a
následnému neodebrání licencí dvěma elektrárnám, vlastněným rodinným klanem “slováckého
miliardáře” Zdeňka Zemka. Jejich další osud může ovlivnit rozhodnutí Krajského
soudu v Brně ze dne 20.května 2016 o odebrání zmíněných licencí. Vykukové,
kteří nastavili pravidla tunelování veřejných i soukromých zdrojů nadměrnou podporou
fotovoltaických elektráren, mají vyděláno, jsou “vysmátí”, někteří jsou asi
spolumajiteli subvencovaných elektráren, ale nástroje trestního práva na ně nedosáhnou.
V klidu jsou i ti, kteří na podzim r. 2010 dostali desítky investorů do
infarktových situací rozhodnutím o snížení
podpory pro elektrárny, které získají licenci a zahájí dodávky energie až
po 1. lednu 2011. Před soudem ale stojí dvě úřednice, z nichž jedna vydala dvě
licence na provoz elektráren a druhá, která o dva roky později zabránila jejich
odebrání. Není sporu o tom, že podsunutí padělaného dokumentu povolující
úřednici ERÚ bylo trestuhodným skutkem. Dopustila se ale úřednice skutečně trestného
činu tím, že nerozeznala padělek od jeho předlohy ? A dopustila se zločinu
úřednice, která o dva roky později znemožnila odebrání licencí, aby ochránila
stát před možnou prohrou v miliardové arbitáži, která by následovala? Zejména:
kdo způsobil větší škodu – dvě úřednice, které umožnily majitelům provozovat
elektrárny, na nichž v den vydání licencí byly nedodělky za zanedbatelných pár
desítek tisíc korun, nebo státní zástupci a soudci, kteří svým formalistickým rozhodnutím nejspíš přivedou ke krachu firmu, jež v
projektu utopila více než miliardu Kč, nebude způsobilá splatit úvěr a pošle na
dlažbu několik tisíc zaměstnanců?
Sami soudci a státní zástupci jsou chráněni před následky svých chybných a
často až zločinných rozhodnutí zásadou, že v zájmu ochrany jejich rozhodovací
nezávislosti nesmí být trestáni za použití nesprávného právního výkladu věci,
nemluvě o tom, že jsou chráněni před regresní spoluúčastí na odškodnění,
vypláceném státem za jejich chybná rozhodnutí. Příklad: státní zástupce Jiří
Kadlec, který nechal nezákonně zatknout Shahrama Abdullaha Zadeha na dvoře
věznice v okamžiku propuštění z vazby po 22 měsících a po složení rekordní
kauce, nebude patrně potrestán, i když jeho nadřízený nesdílí právní názor,
který ho vedl k zvrhlému rozhodnutí.
Ale nezákonné a protiústavní postupy,
odhalené právníky ERÚ jako instituce a Aleny Vitáskové jako obviněné, se
vyskytují v nesčíslných dalších kauzách. Jenže většina účastníků trestního
řízení nemá zkušenosti a odvahu špičkové manažerky, ani možnost obklopit se
štábem kvalitních obhájců jako Alena Vitásková, proto se ani nemůže proti
libovůli bránit. V tomto směru je tvrdošíjnost a bojovnost předsedkyně ERÚ větším přinosem pro její úřad
a hlavně pro tisíce bezbranných obětí justice, než pro ni samu. Možná to neví,
ale naplňuje Masarykovu zásadu, že zlu se má odporovat vždy a všude, třeba i
mečem.
Žádné komentáře:
Okomentovat