V monstrprocesu Krajského soudu v
Brně, vedeném pod označením „kauza Vladimír Čimpera & spol.“, ale veřejnosti známém jako „kauza
Vitásková“ je zdánlivě mrtvé ticho před bouří. Dne 11. prosince 2015 dozněly
závěrečné řeči. Trestní řád předpokládá, že zpravidla bezprostředně po nich
dojde k vynesení rozsudku. Není-li to možné, lze jednání odročit na dobu
nejdéle tří dnů. Po ústním vyhlášení rozsudku má soudce dodat do soudní kanceláře
písemné vyhotovení rozsudku v zákonné lhůtě, která je v tomto případě dvacet
dní. Lhůty lze prodlužovat ze závažných důvodů jen se souhlasem předsedy soudu.
Soudce Aleš Novotný vystavil obžalované
stresu z čekání na rozsudek přes Vánoce
a novoroční svátky až do 22.února 2016, kdy došlo pouze na jeho ústní
vyhlášení. Rozsudek vyvolal nejen zděšení kvůli
vysokým trestům, ale i pochybnosti o zvládnutí rozsáhlého spisu
a specielně ve vztahu k Aleně Vitáskové také o důvodnosti výroku o vině
Až na nepatrné výjimky pozornosti unikla absurdnost odsouzení bývalé ředitelky
licenčního odboru ERÚ Michaely Schneidrové, která je ve skutečnosti klíčovou
osobou této tragické soudní frašky
Od té doby se zdánlivě nic neděje.
Všichni obžalovaní oznámili, že se odvolají proti rozsudku, ale zatím musí
trpně čekat na doručení jeho písemného vyhotovení. Napětí houstne a stává se
pro nepravomocně odsouzené neúnosným. Soud je týrá
čekáním od 11. prosince 2015.
Alena Vitásková bez ohledu na danou
situaci dále vede svůj úřad, účastní se různých veřejných vystoupení a půtek, tváříc
se klidně, jako by se nad ní nevznášela hrozba ztráty svobody. Domnívám se ale,
že ve skutečnosti prožívá napětí, které zvyšuje její vnímavost k událostem,
které se zdají zvyšovat naději na úspěch odvolání.
Jako první nadějný signál zazněla
zpráva o ostudné porážce senátu Aleše Novotného v odvolacím řízení v kauze « agresuvního
řidiče » Martina Nováka, jemuž Vrchní soud v Olomouci snížil trest z 15,5
na 6,5 roku odnětí svobody. Událost oživila pověsti, kolující mezi advokáty, o
sklonu pana soudce k ukládání co nejtvrdších trestů.
V dlouhém období čekání na rozsudek
několik skupin právníků nezávisle na sobě začalo zkoumat způsob přidělování
případů trestním senátům a pravidla vybírání přísedících pro jednotlivé
případy. Do médií proskočily zprávy o dvou
ústavních stížnostech, napadajících zákonnost postupu Krajského soudu v Brně
při ustavování senátů a ministr Pelikán obdržel v této věci písemné interpelace
poslanců Pavla Blažka a Olgy Havlové. Na základě zveřejněných informací se
zdá být jisté, že výběr přísedících byl
věcí libovůle předsedy senátu a jsou pochybnosti i o zákonnosti postupu
přidělování kauz jednotlivým senátům. Obžaloba v « kauze Vladimíra
Čimpery » zcela nepochybně napadla v době, kdy se u Krajského soudu v Brně
uplatňovaly výše zmíněné pochybné praktiky. Jistě to je závažný argument pro
odvolání, popř. pro uplatnění mimořádných opravných prostředků.
A právě v době zjitřené pozornosti k
porušování zákona v řízení trestních procesů rozhodl Ústavní soud nálezem z 2. května 2016 č.j. Pl ÚS 4/14 o návrhu
skupiny poslanců na zrušení části vyhlášky o jednacím řádu státních
zastupitelství, jejíž současnou podobu prosadila exprokurátorka Marie Benešová
v době, kdy z božího dopuštění vykonávala funkci ministryně spravedlnosti. Vyhláška
poskytla poměrně širokou možnost státním zástupcům vrchních státních
zastupitelství, aby přejímali dozor nad přípravným řízením v případech, v
kterých je proplánově příslušné nižší státní zastupitelství. Ústavní soud
návrhu nevyhověl, ale upřesnil výklad vyhlášky v tom smyslu, že státní zástupci
nesmí porušovat ustanovení trestního řádu o místní příslušnosti soudů. Nesmí
být tedy porušován ústavní princip zákonného soudce, zatímco právo na zákonného
státního zástupce z ústavy ani zákonů nevyplývá. Ústavní soud tak dal za pravdu
advokátům a různým obráncům občanských práv v trestním řízení, kteří dlouhodobě
a poměrně hlasitě kritizovali nemravné počínání státních zástupců zejména
olomouckého vrchního státního zastupitelství, kteří v
různých věcech oslovovali místně a věcně nepříslušné soudy, a to hlavně
v kauzách VIP obviněných. Je důvodné podezření, že tak postupovali účelově,
vybírajíce si soudy a soudce, u nichž mohli očekávat vstřícnost při posuzování
nedostatečně doložených návrhů. Zmíněné rozhodnutí Ústavního soudu dopadá také na
některé detaily stíhání Aleny Vitáskové a Michaely Schneidrové.
Uvedené události zapůsobily jako
spouštěcí mechanismus k vybití napětí Aleny Vitáskové, která pohotově svolala
na den 5.května 2016 tiskovou konferenci. Pronesla na ní zásadní projev, v němž
se hlavně zabývala kritikou postupu policie a státního zastupitelství v jejích
trestních věcech. Projev překročil obsahem rámec jejího trestního řízení, neboť
v něm spojila věc zachování zákonnosti v trestním řízení s obranou
demokratického státního zřízení : jedno bez druhého nemůže existovat.
Upozornila v něm na absurdnost
situace, v které původci solárního boomu a úředníci ERÚ, kteří nezvládli nával
žádostí o licence, jsou « vysmátí » a případně vystupují jako svědci
obžaloby v jejím trestním řízení, zatímco na ni, která se vznikem nepravostí
neměla nic společného a snaží se napravit, co se ještě napravit dá, možná čeká
odpykání trestu, přiměřeného těžkému ublížení na zdraví. Z projevu je také zřejmé, že v jejím trestním stíhání i ve
stíhání její podřízené Michaely Schneidrové subsidiaritu trestního práva
vytlačila snaha o bezhlavou kriminalizaci správního řízení. Přečtení projevu doporučuji.
Nakonec paní předsedkyně slíbila
účastníkům další tiskovou konferenci, na kterou přijde s podrobným rozborem
trestních kauz. Nuda to jistě nebude.
Žádné komentáře:
Okomentovat