Jsem
nejen justiční potížista a prudič, ale bohužel také přebytečný pamětník (kdekdo
mi dává najevo, že zde jsem „přes čas“). Počínaje skvělým Pavlem Němcem
jsem vedl osobní jednání se všemi
ministry spravedlnosti, které jsem zažil, mimo Karla Čermáka a Marie Benešové.
Na Pavla Blažka mám z doby jeho prvního mandátu příjemné vzpomínky. Lidé
se ale mění: naše vzájemné vztahy jsou dnes pod bodem mrazu. Žádný z jeho
předchůdců se ke mně, resp. ke spolku Chamurappi, nechoval tak špatně jako nyní
on.
Při
sledování desítek trestních procesů jsem se naučil neosobnímu vnímání dějů a
účastníků řízení. Když jsem kvůli objasnění skutečností potřeboval získat
důvěru usvědčeného vraha, musel jsem stisknout jím podanou ruku. Tímto způsobem
přistupuji ke zprávě o přijetí obrovského finančního daru ministerstvu od
odsouzeného za závažnou trestnou činnost. Nehodlám přispět k likvidaci
Pavla Blažka bez řádného objasnění události, ač o ni bude asi opozice usilovat.
Opozice by nebyla opozicí, kdyby skvělé příležitosti nevyužila. Měla by ale spíše kriticky přezkoumat
všechny předlohy, přicházející z Blažkova ministerstva, než usilovat o
jeho hlavu.
Především
zjišťuji, že si nevzpomínám na žádný podobný případ z minulosti.
Přemýšlím, jak by se na místě Pavla Blažka zachovali různí jeho předchůdci. O
většině z nich si myslím, že by ji nepřijali. Ale také uvažuji, jak by na sporné
jednání ministra reagoval Andrej Babiš, kdyby byl na místě Petra Fialy. Mám
obavy, že v podobné situaci by ministrovi,
vyslanému Hnutím ANO, bez dlouhého vyšetřování důrazně doporučil, aby se vzdal mandátu. Ministr
je současně poslanec, takže bez chleba by nezůstal a navíc by získal čas na
setkávání s voliči ve své poslanecké kanceláři. Tím ale ještě nechci říci,
že by bylo správné okamžité rozhodnutí o odvolání. Naštěstí Pavel Blažek nemá
v zádech Andreje Babiše, ale „tvarohového“ Petra Fialu, který neúnosně
dlouho váhal s odvoláním ministra Ivana Bartoše, jenž nemohl pochopit, že
politická odpovědnost za úlety úřadu má nepříjemné důsledky. Proto se pod Pavlem
Blažkem sice houpe židle, ale nemusí se bát, že mu ji předseda vlády podtrhne.
Přece jen má postavení váženého „kingsmakera“. Nemá ovšem jistotu, že se na něj
nezaměří nějaký „kingskiller“ a ukončí jeho politickou kariéru.
Okolnosti
přijetí neobvyklého daru zasluhují řádné vyšetření, a až po něm by mohlo
následovat případné politické rozhodnutí o osudu ministra.
Především
po objasnění volá otázka, za co je vlastně dárce ministerstvu spravedlnosti
vděčný. V těchto dnech jsem odmítl nabídku odsouzeného, jehož žádosti o
podmíněné propuštění by bez intervence spolku Chamurappi soud nevyhověl, že
bude každý měsíc posílat na náš účet
malou částku. Důvod pro tuto nabídku daru byl konkrétní a jasný. Zde jde
ale o obrovské peníze, poskytnuté bez veřejnosti pochopitelné motivace, při
jejichž přijetí by ministr skutečně měl postupovat spíše s nedůvěrou.
Pokud
by ovšem byla pravdivá zpráva, kterou ve Sněmovně vykřikla ministryně Jana
Černochová, že dárce dosud nebyl ani
obviněn, naléhavější by byla otázka, jakou výhodu si dárce předplatil.
Odmítnutí daru by v tomto případě bylo nepochybně jedině možné. Bohužel by
jeho přijetí bylo i důkazem o šlendriánu ministrova „fraucimoru“, který tuto okolnost
nezjistil a ministra nevaroval.
Nepochopitelná
je pro mne slepá víra, že by obrovské finanční prostředky v rukou odsouzeného
za závažnou trestnou činnost mohly mít počestný původ.
Nemohu
si odpustit poznámku, že přijetí daru je podivnou odchylkou od převážně
opatrného vystupování zkušeného politického harcovníka Pavla Blažka. Jistě
musel počítat s tím, že bude čelit veřejnému pohoršení. Přesto dar přijal.
Zachoval se odlišně od svých zvyklostí. Při posuzování podnětů ke stížnosti pro
porušení zákona k nevyhovění mu stačí
sebemenší podezření, že by Nejvyšší soud stížnosti nevyhověl, čímž by ministrův
prestiž utrpěl. Ještě opatrněji přistupuje ke kárným podnětům, takže běžně
toleruje soudcům a státním zástupcům poklesky všeho druhu. Jeho motivace k přijetí
daru vyžaduje přezkoumání.
Ale
připusťme, že přijetí daru je reakcí na upozadění resortu spravedlnosti ve
finančním řízení státu. Péče o zdravé právní prostředí nepatří k prioritám
Fialovy asociální vlády, což se projevuje v přístupu k resortu spravedlnosti.
Ministr odpovídá za přiměřené materiální zabezpečení potřeb resortu.
V neutěšené finanční situaci státu je proti své vůli účastníkem
konkurenčního boje mezi ministry o urvání co největšího dílu koláče ze státního
rozpočtu. Ve vládě jsou čtyři ústavní činitelé, jimž podléhají bezpečnostní
sbory. V konkurenčním boji o zajištění jejich potřeb se chovají různě. Nejméně je slyšet předsedu vlády Petra
Fialu, který možná ani netuší, že mu podléhá Generální inspekce bezpečnostních
sborů. Nejvíce křičí ministryně Jana Černochová a o něco slaběji Vít Rakušan.
Hlas Pavla Blažka se za jejich rámusením téměř ztrácí. Jeho naděje, že při
rozdělování rozpočtových prostředků ministrem Zbyňkem Stanjurou ho hlučnější
kolegové nezastíní, je nejistá.
A
najednou mu kdosi nabídl velké finanční prostředky pro jeho resort, o které by
nemusel nikoho prosit. Zachoval se tedy jako dravý podnikatel, který našel
peníze, ležící na chodníku. Kdyby se pro ně neohnul, zasluhoval by krach. Proto
se pro ně ohne, i když možná mají nečistý původ. Pavel Blažek má nyní tyto
prostředky jisté a může je rozdělit podle potřeb jednotlivých složek resortu.
Kdyby je odmítl, stát by je asi později stejně zabavil, ale rozplynuly by se ve
státní kase a není jisté, že by pak z nich něco přiteklo na ministerstvo spravedlnosti.
Bylo
tedy jeho rozhodnutí přijmout podezřelé peníze mravné ? Má ale otázka po
mravnosti v našich současných společenských poměrech smysl, když jde o
velké peníze, jichž obecně není nikdy dost ?
==========================================================================
V knihkupectvích jsou ještě
zbytky prvního vydání mé knihy Škůdci v taláru. V knihkupectvích je
ale také novější druhý díl.
Upozorňuji na zajímavé
filozoficko-právnické články na webu spolku Chamurappi www.chamurappi.eu v
sekci Texty JUDr. Oldřicha Heina. Zvláště upozorňuji na příručku Přehled
antické filozofie. Autor je mimořádně vzdělaný právník s praxí prokurátora,
státního zástupce, bankovního právníka.