Navazuji na článek Tři dny se Shahramem
Zadehem ze dne 6.září 2019, pojednávající o odvolacím řízení v „malé“ kauze
Shahrama Zadeha (dále jen SAZ) & spol., v kterém se dne 4. a 5. září 2019 u
Krajského soudu v Brně rozběhlo veřejné zasedání vedené senátem Haliny Černé.
V tomto procesu týrá obž.SAZ
vazbou od 2. prosince 2016
brněnsko-olomoucké účelové uskupení příslušníků orgánů činných
v trestním řízení. Podle obžaloby měl obž.SAZ v r.2015, tedy
v době, kdy byl ve vazbě, založit organizovanou zločineckou skupinu, která
mu měla obstarávat falešné důkazy pro vyvinění ve „velké daňové kauze“, probíhající
od jara r.2015 u Krajského soudu v Brně před senátem Aleše Novotného.
Týrání obž.SAZ a jeho rodiny vazbou
pokračuje, přestože Městský soud v Brně již dvakrát rozhodl o jeho
propuštění a Krajský soud v Brně drží kauci 150 milionů Kč, složenou za
jeho propuštění ve „velké daňové kauze“.
Dne 24. září 2019 v 9 hod.
přivedla „obyčejná“ eskorta z vězení obž. Martina Veselého, po něm
šestičlenná eskorta těžkooděnců Vězeňské služby ČR také obž. SAZ. Teprve pak
vstoupili do soudní síně ostatní účastníci včetně obžalovaných Záviše
Löffelmanna a Ondřeje Kučery. Nezúčastnili se obž. Eva Halamková a Jan Šebek.
Jednání mělo standardní průběh. Po
prezentaci přítomných podala předsedkyně senátu přehlednou zprávu o průběhu
jednání ve dnech 4.a 5. září 2019.
Poučila obžalované o jejich procesních právech a dala jim možnost, aby doplnili
svá vyjádření z řízení u nalézacího soudu i z předcházejících
dní veřejného zasedání.
Možnosti využil po poradě s obhájci
obž. SAZ, který se vyjádřil k některým listinám, provedeným
v předcházejícím řízení. Zdůraznil význam vztahu mezi ním a obž. Ondřejem
Kučerou a obž. Ondřejem Kučerou a ostatními obžalovanými. Je jasné, že obž.
Ondřej Kučera nedostával žádné pokyny od něj a naopak vedl svá vlastní jednání
s různými svědky, jako se svědkem Martinem Valentovičem. Z uvedených
poznatků vyplývá, že obž. Ondřej Kučera šel po svých vlastních zájmech a
dokonce vzkázal po svědkovi Martinovi Valentovičovi varování Petru Pfeiferovi,
aby byl opatrný. O jeho jednání obž. SAZ nevěděl a hodnotí je vcelku jako
škodlivé. Dále je zřejmé, že obž.Eva Halámková se domnívala, že pomocí Ondřeji
Kučerovi pomáhá svému příteli obž. Martinu Veselému. V komunikacích mezi
Ondřejem Kučerou a svědky se o obž.SAZ nikdy
nejedná, pouze dochází k zneužívání jeho jména bez jeho vědomí.
Z výpovědi obž. Martina Veselého
vyplývá, že společně se svědkem Martinem Valentovičem vytvořili záměr získat od
SAZ peníze. Státní zástupce tyto vztahy ignoruje. Dále obž. SAZ namítl, že
nemohl mít kontrolu nad aktivitami svědka Jana Doležala, který mu učinil nabídku přes advokáty ještě dříve než Martin
Veselý. A obž. Martin Veselý se také pokusil učinit mu nabídku přes advokátní
kanceláře dříve než Ondřej Kučera. Jan
Doležal tvrdil soudu, že se osobně setkal s obž. SAZ, což nebylo možné,
protože v udané době byl ve vazbě. V závěru vytkl státnímu zástupci a
všem soudům, že se držely chybného tvrzení, že nabídky a nákupy svědeckých
prohlášení měly posloužit jeho vyvinění ve „velké daňové kauze“. Dodaná
prohlášení se ve skutečnosti jeho odpovědnosti netýkala a nemohla jej zbavit
obvinění.
Nikdo další svého práva nevyužil.
Následně senát ústy paní předsedkyně
zamítl usnesením všechny návrhy na doplnění dokazování, což soudkyně obsáhle
vysvětlila. S pousmáním se zmínila o zamítnutí návrhu na výslech státního
zástupce. Dotkla se tím obecného problému rovnosti stran řízení, jenž se
v této podobě občas vynořuje a jistě by zasloužil přehodnocení tvůrci
nového trestního řádu. Státní zástupce a obžalovaní jsou stranami řízení. Měli
by mít stejná práva a povinnosti, ale ve skutečnosti je jejich postavení
nerovnoprávné: žalobce má právo vyslýchat a vyjadřovat se k vyjádřením
obžalovaných, zatímco obžalovaní sice mají právo vyjadřovat se k výrokům
žalobce, ale otázky klást nesmí. Není to problém jen teoretický, ale i
praktický. Pokud by obžalovaní směli klást otázky, žalobce by musel své výroky
formulovat pečlivěji, aby mohl čelit otázkám a v některých případech by
v konfrontaci s dotazy obžalovaných mohl dospět k přehodnocení mylných
nebo povrchních závěrů.
Některé závěry Haliny Černé se
setkaly s výhradami obhajoby. Například na odmítnutí opakovaného výslechu
spolupracujícího obviněného Ondřeje Kučery s tím, že se podrobil výslechu
před nalézacím soudem a obhajoba měla dostatek možností klást mu otázky,
zazněla m.j. odpověď, že pan obžalovaný odmítl odpovídat na otázky obž. SAZ,
ačkoli jako spolupracující obžalovaný na to neměl právo.
Proti usnesení o zamítnutí návrhů na
dokazování není stížnost přípustná. S ohledem na doplnění dokazování
v předchozí části řízení vyzvala
paní předsedkyně strany k doplnění odvolání a přednesení závěrečných
návrhů. Jako prvnímu udělila slovo státnímu zástupci.
Robert Henzel se v podstatě
vyjádřil, že bez ohledu na provedené dokazování trvá na svém původním návrhu u
všech obžalovaných a v plném rozsahu právních kvalifikací. Navržené tresty
považuje za přiměřené. Nadále přiznává obž. Ondřeji Kučerovi postavení
spolupracujícího obviněného.
Následně Halina Černá vyzvala
k doplnění odvolání a podání závěrečných návrhů obhájce a obžalované.
K vystoupení jako prvního vybídla Romana Jelínka, obhájce obž.SAZ. V souhrnu
tohoto i dalších vystoupení se vyjádřil,
že skutek I (příprava ovlivňování soudu ve „velké daňové kauze“) se sice stal,
ale nespáchal jej obž. SAZ, skutek II (pokus o podplácení svědka Mirchiho) se
nestal. V té souvislosti upozornil, že obž. SAZ nemohl mít zájem na dodání
nepravdivých prohlášení a v podmínkách vazby se nemohl zabývat jejich
vytvářením. Zakoupením nabízených
prohlášení uplatnil právo obžalovaného vyhledávat důkazy. Nikdy je ale soudu
nepředložil. Dále obhájce uplatnil výhrady k paušálnímu zamítnutí
navržených důkazů, označil je za unáhlené. Zejména zdůraznil oprávněnost
požadavku na otevření iPadu a iPhonu obž. Ondřeje Kučery, a to nikoli
kvůli zachování rovnosti stran, ale
proto, aby se prokázalo, zda obž. SAZ dával obž. Ondřeji Kučerovi nějaké
pokyny. Nedostupnost pamětí těchto přístrojů navodila situaci důkazní nouze, stavu tvrzení
proti tvrzení. Tvrzení Ondřeje Kučery o jeho podřízenosti obž. SAZ nemá oporu
v záznamech z paměti jeho komunikačních prostředků a navíc se
rozcházejí s údaji o časovém průběhu jeho skutků, kdy je zjevné, že o obchodování se svědeckými prohlášeními se
pokoušel již u ods. Maliny a Šimáka. Kritizoval dále skutečnost, že státní
zástupce odebral GIBS prověřování podezření, že vyšetřující policisté se
dopustili nezákonného jednání, a přikázal je jejich útvaru. Poukázal na silnou
motivaci svědka Mirchiho ke kriminalizaci obž. SAZ. Upozornil, že nalézací soud
věnoval v rozsudku této záležitosti nepatrnou pozornost a důkazní situace
zůstala ve stavu tvrzení proti tvrzení.
Obhájce nakonec navrhl, aby obž. SAZ byl zproštěn obžaloby.
Logičnost jeho vývodů je nezpochybnitelná. Pokud členové senátu nemají zcela
zakrnělé svědomí, bude pro ně velmi
obtížné se s nimi vypořádat tak, aby mohli vyhovět vůli žalobce.
Navazující další obhájkyně obž. SAZ
Lenka Kotulková se odvolala na písemné odvolání. Upozornila, že došlo
k pochybení tím, že nebylo vyhověno důvodným návrhům na vyloučení státního
zástupce Aleše Sosíka.
Obhájce Evy Halamkové zdůraznil, že
jeho mandantka plnila povinnosti spolupracující obviněné a navrhuje proto, aby
její trestní stíhání bylo zastaveno, nebo aby jí byl uložen trest na spodní
hranici sazby.
Hana Šupáková jako obhájkyně Záviše
Löffelmanna navrhla zproštění. Její klient ve svém vystoupení uvedl, že neměl
jiný záměr, než vyhovět kamarádovi Ondřeji Kučerovi a neměl tušení, že akce by
mohla sloužit nějakým nekalým záměrům. O existenci obž. SAZ nic nevěděl.
Obsáhlejší bylo vystoupení obhájce
Jana Šebka, Ivana Erica Poplšteina, který poukázal na absenci subjektivní
stránky trestného činu zneužití pravomoci, jenž je činem úmyslným. Poukázal na
použití procesně nepoužitelných prostorových odposlechů a zdůraznil, že jeho
klient přijetím trestního oznámení splnil zákonnou povinnost policisty, aniž by
měl tušení o účelu jednání oznamovatele a určitě nesloužil vědomě zájmům
kohokoli dalšího. Policie zřejmě zlegalizovala zvukový záznam nezákonně
pořízený svědkem Janem Doležalem. Navrhl, aby pan obžalovaný byl zproštěn
obžaloby v plném rozsahu, popř.aby byla věc vrácena nalézacímu soudu
k doplnění dokazování.
Jiří Císař, obhájce obž.Ondřeje
Kučery, poukázal na to, že zápisy, které zobchodoval jeho klient, zřejmě
sloužily zájmům obž. SAZ a Ondřej Kučera neměl vlastní důvody k jejich
obstarání. K odvolání státního zástupce neměl výhrady.
Znova vystoupila Hana Šupáková,
tentokrát za obž. Martina Veselého. Její úloha byla jednoduchá, protože její
klient se proti rozsudku neodvolal.
Zbytek času až do 11:58 vyplnila vystoupení
stran řízení k jejich vzájemným vyjádřením. Na polední přestávku ale
nedošlo, protože předsedkyně senátu připomněla obž. SAZ jeho záměr podat
námitku podjatosti. Pan obžalovaný se ihned ujal díla a vznesl námitku
podjatosti proti celému senátu. Uvedl dva hlavní argumenty: negativní postoj
senátu k jeho žádosti o propuštění z vazby a použití nepravdivé
informace o jeho údajném vycestování na Slovensko jako jednoho z důvodů
pro odůvodnění zamítnutí žádosti o propuštění z vazby.
Míra zahlcování senátu informacemi
tím byla završena. Obž. SAZ postavil senát
do situace, v které musí přednostně rozhodnout o jeho námitce
podjatosti, protože rozhodnutí podjatého senátu by bylo v následujícím
řízení zcela jistě zrušeno. Senát má jinak vytvořeny podmínky pro přípravu
rozsudku. Za těchto okolností předsedkyně senátu rozhodla o přerušení veřejného
zasedání za účelem porady senátu až do čtvrtečního rána.
Na výsledek porady senátu čekají nyní
účastníci řízení s napětím. Každý by sice chtěl znát rozsudek, a to pokud
možno vyhovující jeho přání, ale zdaleka není jisté, že na jeho vyhlášení ve
čtvrtek dojde. Vše se bude odvíjet od rozhodnutí o námitce podjatosti. Pokud jí
senát vyhoví, dá se předpokládat, že žalobce podá stížnost a řízení se přeruší
nejméně do rozhodnutí stížnostního soudu. Naopak záporné rozhodnutí bude mít
s největší pravděpodobností za následek stížnost obž. SAZ. Senát pak bude
postaven před obtížné rozhodnutí, zda má jednání přerušit do rozhodnutí
stížnostního soudu nebo vyhlásit rozsudek a podstoupit pak riziko, že jeho
rozhodnutí bude později zrušeno jako vynesené podjatým senátem. Pravomocné
vyhovění námitce podjatosti by přineslo průtahy a vrácení odvolacího
řízení na začátek s jiným senátem.
Na závěr dodávám, že v průběhu
veřejného zasedání Halina Černá opakovaně vstoupila do řečí různých mluvčích.
Vždy s laskavým úsměvem a bez náznaku pocitu nadřazenosti. Ani hrdý a vznětlivý
obž. SAZ, proslulý svými půtkami se soudci Alešem Novotným a Michalem Kabelíkem,
nenašel tentokrát záminku ke zvýšení hlasu. I když výsledek veřejného zasedání
bude mít pro další život účastníků závažné důsledky, jednání probíhalo
v přívětivém ovzduší.
========================================================================
Internetové vydavatelství Bez
vydavatele vydalo mou knihu ŠKUDCI V TALÁRU. Její obsah je trestí
zkušeností a poznatků, postupně získáváných téměř 20 let v půtkách s orgány
činnými v trestním řízení, které nekorektním vedením řízení poškozují obviněné.
Žádné komentáře:
Okomentovat