sobota 29. června 2019

PREZIDENT A PIDIŽVÍCI


S přímo volenými hlavami státu mohou být potíže. Je to přirozený výsledek skutečnosti, že přímo volený prezident si uvědomuje sílu svého mandátu  mnohem více, než kdyby za něj vděčil zákulisním jednáním v Parlamentu.

Zvolení Miloše Zemana v r. 2018 umožnilo svými hlasy 2 853 390 voličů. Uvážíme-li, že hnutí ANO vyhrálo volby do Poslanecké sněmovny v r.2017 s 1 500 113 hlasy, musíme připustit, že za prezidentem stojí obrovská síla. Nelze se divit, že  v krizových situacích si troufá jít až na hranice ústavnosti.

Není to problém výlučně český: např. slovenský prezident Ivan Gašparovič se vzepřel ústavně vymezené vůli sněmovny a nejmenoval jí navrženého generálního prokurátora, protože jej neuznal za vhodnou osobu. Následovaly dva roky tahanic a až po nich jmenoval jiného uchazeče, který ve funkci působí dosud.

Političtí pidižvíci si uvědomovali důsledky přímé voličské podpory prezidenta již v době, kdy se o zavedení přímé volby jednalo a projevovali názor, že by bylo vhodné upřesnit pravomoci prezidenta (rozuměj: zmenšit) tak, aby nemohl dělat potíže. Jako v jiných případech, ani v tomto se nakonec nezrodila odvaha k zásahu do Ústavy a neurčitost hranic některých kompetencí zůstala zachována.

Bylo by daleko rozumnější vzít na vědomí, že prezident je dnes něčím téměř na úrovni tribuna lidu, a posílit jeho postavení jako pojistky proti nepředloženostem rozhodování politiků. To by znamenalo, že má-li prezident právo jmenovat, zahrnuje to i právo odmítnout jmenování nevhodného kandidáta. Má-li právo odvolat, zahrnuje to i právo odvolání odmítnout.

Neujasněnost hranic kompetencí podporuje vznik hysterických reakcí politiků, jimž pan prezident odmítá vyhovět, nebo nevyhovuje tak rychle, jak by si přáli. Nechápou, že zkušený politik, za nímž stojí téměř 3 miliony voličů, se nebude chovat jako mechanický panáček, vykonávající bezduše jejich vůli.

Pod zorným úhlem těchto úvah je třeba připustit, že v případě návrhu na odvolání ministra Antonína Staňka se pan prezident chová s maximální uvážlivostí. Tlak odborné veřejnosti na odvolání pana ministra lehce připomíná bouření „milionchvilkových“ davů za resignaci Andreje Babiše. Předseda ČSSD Jan Hamáček podlehl tlaku umělecké „ulice“ a přiměl Antonína Staňka k resignaci. Když ji pan prezident nepřijal, následoval návrh předsedy vlády panu prezidentovi na jeho odvolání.

Mezitím se ale veřejnosti a tedy i Miloši Zemanovi dostalo informace, že Antonín Staněk zjistil v hospodaření Národní galerie takové závady, že kvůli nim podal trestní oznámení. Za této situace může jeho odvolání mimovolně nabýt podobu trestu za důsledné hájení veřejného zájmu. Nelze se ubránit dojmu, že podlehnutí „hlasu ulice“ bylo možná ukvapené. Pokud by se to časem prokázalo, prestiž ČSSD by utrpěl. Prekérnost situace zvyšuje okolnost, že není jasné, co vlastně kvalifikuje navrženého náhradníka Michala Šmerdu právě pro tuto funkci. Miloš Zeman se tedy ujal úlohy zprostředkovatele a zřejmě chce předejít nepřiměřenému kroku proti ministru Antonínu Staňkovi, dokud se neupřesní informace o údajných pochybeních odvolaného generálního ředitele Národní galerie.  

Ministr vnitra Jan Hamáček by velmi prospěl vyjasnění situace, kdyby požádal policejního prezidenta, aby se Policie ČR věnovala prověření trestního oznámení ministra Antonína Staňka s maximální možnou intenzitou.

Pokud za těchto okolností předáci sociální demokracie propadli hysterii, kladou ultimáta a stěžují si na poškození prestiže strany tím, že pan prezident neuposlechl jejich pokynu a neodvolal ministra Antonína Staňka, jednají ukvapeně. Ukáže-li se totiž, že trestní oznámení na generálního ředitele Národní galerie Jiřího Fajta bylo důvodné, potrestání Antonína Staňka odvoláním poškodí prestiž ČSSD daleko více než tolerance váhavého jednání Miloše Zemana. Související hrozby odchodem ministrů z ČSSD jsou přepjaté. ČSSD drží téměř dvojnásobek počtu křesel, než by jí příslušelo podle poměru mandátů. Mělo by ji to vést ke skromnosti. Ztráty, které utrpí odchodem z vlády, jsou nevyhnutelné, okamžité a jisté. Zisk přílivem sympatizantů by se neprojevil hned a není vůbec jisté, že by nastal.

Andrej Babiš by se mohl cítit dotčen chováním pana prezidenta, protože je  to právě on, kdo je v této chvíli „obětí“ jeho „neposlušnosti“. Ale nepláče kvůli poškození svého prestiže a místo toho se chová uvážlivě. Odmítá požadavek, aby podal proti panu prezidentovi kompetenční žalobu a oprávněně namítá, že by to nic nevyřešilo. Není totiž vůbec jisté, že by o ní Ústavní soud rozhodl tak rychle, aby to mělo praktický význam, není jisté, že by Ústavní soud rozhodl v neprospěch pana prezidenta a posléze není jisté, že by se Miloš Zeman podrobil rozhodnutí Ústavního soudu. Kompetenční žaloba by tak byla jen prázdným gestem. Její vymáhání je dalším projevem hysterie předáků ČSSD.

Místo toho se Andrej Babiš ujal úlohy mediátora a chce pracovat na sblížení stanovisek Miloše Zemana a Jana Hamáčka. Přejme mu úspěch. Neúspěch by asi měl za následek rekonstrukci vlády, což by veřejnému blahu neprospělo.





  

2 komentáře:

  1. PREZIDENT A SÍLA MOCI?....NEBO MOČI?

    Není podstatný rozdíl mezi přímo voleným prezidentem a prezidentem který je volen politickými stranami. Jde o to, zda ten prezident je osobou kvalitní, nebo nekvalitní. V každém případě je pan Zeman prezidentem nekvalitním a je to parazit, který z vysoka sere na svoje " poddané" včetně i těch co ho volili, tedy nějakých těch 2,8 Mega voličů.

    Dalo by se také pane Jemelíku napsat, že si ho nepřálo 66 % oprávněných voličů, což představuje číslo, že si pana Zemana nepřálo 5 582 132 voličů a tak je úžasné jak se dá manipulovat s čísly. Jenom pane Jemelíku tam, kde je někdo velice, ale hodně velice slabý v matematice, nebo nemá před svým xichtem nic jiného, než řitní otvor dotyčné osoby.

    Zatím se poslední dva prezidenti nepovedli a to docela, ale docela hodně. Oba jsou sebestřední arogantní zmetci, kteří tuto zemi dokonale pomohli rozkrást a udělali a podepsali si k tomu toleranční patent v podobě "Opoziční smlouvy". Pan Zeman však svého kamaráda a předchůdce v mnohém převyšuje.

    Co je pane Jemelíku hodně zarážející, že píšete ve druhém odstavci, že se není čemu divit, že v krizových situacích si troufá pan Zeman jít až za hranice ústavnosti. Váš pochybně placený spolek tak postrádá smyl. Potom je třeba panu Jemelíkovi připomenou Ústavu České republiky a to Hlava třetí - Moc výkonná
    Prezident republiky,
    kde je v čl. 59 odstavec (2) Slib prezidenta republiky zní: "Slibuji věrnost České republice. Slibuji, že budu zachovávat její Ústavu a zákony. Slibuji na svou čest, že svůj úřad budu zastávat v zájmu všeho lidu a podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.".

    Pan Jemelík tak konstatuje, že jeho chráněnec si vytírá z Ústavou zadnici a lid je mu tudíž u zadku a svědomí a vědomí má asi jako diktátorská figura v Severní Korei.
    Kdyby k tomu měl pan Zeman moc, zněl by prezidentský slib asi takto: "Slibuji věrnost ruskému a čínskému lidu, protože věrnost České republice je k smíchu. Slibuji, že budu srát na Ústavu a na zákony. Slibuji na svou čest, kterou stejně nemám, jako vědomí a svědomí, že svůj úřad budu zastávat v zájmu mafiánských skupin, tak jak budou platit moji prezidentskou kampaň."

    Přestože je do nebe volající, co dělá ten špatně placený klaun Kremlu na Pražském hradě, případně v Lánech, tak pan Jemelík se nestydí tuto vulgární osobu vyzdvihovat a obhajovat. Proč tedy pane Jemelíku chcete po státních zástupcích a soudcích, aby nějak dodržovaly zákony, když hlava státu si s nimi vytírá řitní otvor? No asi si ho nevytírá tak často, když mu k tomu slouží různí řiťolezci, kterým evidentně dělala matematika veliký problém.

    Kde je pane Jemelíku vaše přísná neutralita, kterou garantujete ve vašich stanovách, cituji:

    Čl. III.

    Vztah k politickému životu a státní správě

    Chamurappi, zapsaný spolek ( dále jen Spolek) se nezapojují do soutěžení politických stran a ve vztahu k nim je přísně neutrální.

    Jaký pán, takový krám.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jenom malé konstatování, je potřeba umět správně číst a chápat psaný text, jelikož potom se od toho odvíjí další reakce. Ve Vašem případě liché a velmi neurvalé.......V originále se píše: " že v krizových situacích si troufá jít až na hranice ústavnosti....Vaše nesprávná verze:"jít až za hranice ústavnosti"....

      Vymazat