Do veřejných debat proniklo hojně
přetřásané téma nezávislosti justice. Protože se ho zmocnili zejména lidé, kteří o poměrech v justici
nic nevědí, a nejde jim o justici, ale o uchopení moci jinými cestami než
nástroji parlamentní demokracie, za clonou jejich žvanění snadno unikají různé
nešvary v činnosti státního zastupitelství a justice.
Jedním z nich je prorůstání
pozůstatků předlistopadového myšlení do praxe demokraticky se tvářících soudců.
Jejich nositeli nejsou jen bývalí
členové KSČ, kteří díky nedůsledné polistopadové očistě zůstali na svých
místech, ale i jejich horliví polistopadoví učni.
S jedním příkladem jsem se
setkal v odvolacím řízení u Krajského soudu v Brně v procesu proti
Shahramu Zadehovi (dále jen SAZ) & spol., který v řadě článků označuji
jako „malou kauzu“ a odlišuji jej tak od „velké daňové kauzy“, vedené proti SAZ
& spol. u Krajského soudu v Brně jako u soudu prvního stupně.
SAZ se těší zvláštní neoblibě
účelového uskupení brněnských soudců a olomouckých a brněnských žalobců, kteří
s ním zacházejí s jinde nevídaným sadismem. Podařil se jim „frajerský
kousek“: když jeho přátelé a rodina složili rekordní kauci 150 mil. Kč za jeho
propuštění z vazby po 22 měsících, pohotově vymysleli způsob, jak dosáhnout
toho, aby mohli držet 150 milionů Kč na účtě a beneficienta kauce opět za
mřížemi. Kauce jako pojistka totiž formálně působí pouze v tom procesu,
v kterém byla složena. Tvrdit soudcům, že v případě útěku
z vazby, uvalené v jiné kauze, by kauce stejně propadla, takže funkci
pojistky plní i tam, je zbytečné: se zdravým selským rozumem bývají na štíru.
SAZ vyšel z vazby začátkem února
r.2016 a hned na dvoře věznice jej
zadržela policie. Na pokyn státního
zástupce Jiřího Kadlece jej postavila před soud s návrhem na uvalení
předběžné vazby, jejíž trvání není zákonem omezeno. Jak jsme se později
dověděli, soudce Aleš Novotný, přijímající kauci, a Jiří Kadlec jako
organizátor jejího „zneškodnění“, koordinovali své kroky. Podle pověstí,
šířících se mezi obhájci, olomoučtí žalobci prosluli tím, že s obviněnými,
na které chtějí uvalit vazbu, kočují po Moravě a k uvalení vazby je staví před
soudce, o němž mají jistotu, že jim bez
odporu vyhoví. V tomto případě jim to nevyšlo. Soud nepřistoupil na nápad
Jiřího Kadlece pro nedostatek právních důvodů a také s přihlédnutím
k právě složené kauci. SAZ mohl jít domů.
Pronásledovatelé SAZ se nedali
odradit a vymysleli novou cestu k cíli. Dne 2.prosince 2016 provedli
domovní prohlídku v jeho pražském bytě, zadrželi jej a dopravili do Brna,
kde na něj místopředseda Městského soudu v Brně Aleš Dufek uvalil vazbu ze
všech tří vazebních důvodů. Následovalo pak vazebně vedené přípravné řízení, po
něm obžaloba a posléze hlavní líčení, které dne 5.března 2019 završil
nepravomocný rozsudek. SAZ je nadále ve vazbě.
V tomto řízení nejde o krácení
daně z přidané hodnoty v obchodování s pohonnými hmotami.
Žalobce viní SAZ, že zakoupil tři křivá písemná svědecká prohlášení, která
chtěl použít k ovlivnění důkazní situace ve „velké daňové kauze“ ve svůj
prospěch a mimo to nechal podat křivé trestní oznámení na vyšetřovatele
případu. Za tím účelem ustavil a řídil již z vazby v r. 2015
organizovanou zločineckou skupinu. Žalobce si ovšem nevšiml, že dodavatelé
falešných svědectví byli zapleteni do podvodných obchodů s pohonnými
hmotami a působili ve společnosti Czech Petrol Distribution, kterou zmiňuje
Finančně analytický útvar Ministerstva financí v trestním oznámení. Kromě
toho se vzájemně usvědčují ze zpronevěry obrovských finančních částek
z účtů společností, s nimiž pracovali. Nemohl ale nevidět, že dva
z dodavatelů jsou spolupracovníci policie, kteří sice skutečně prodali SAZ
své výtvory, ale peníze pak odevzdali policii. Rovněž neměl přehlédnout, že
podání trestního oznámení na vyšetřovatele provedl spolupracovník policie a
celá jeho akce proběhla pod policejním dohledem. Reálné možnosti uvězněného SAZ
řídit jednání, směřující k obstarání svědectví, byly nulové. Všechny
podstatné úkony prováděl advokát Ondřej Kučera, jenž v tomto řízení
figuruje jako spolupracující obviněný. Dodaná svědectví byla obsahově tak pochybná,
že jejich použití v soudním řízení nepřicházelo do úvahy a SAZ je soudu
nepředložil a ani v budoucnu by je neuplatnil. Čili žalobce jej stíhá za
to, že cosi držel doma, i když to nikdy nepoužil a chybí důkaz, že by k použití
v budoucnu skutečně mohlo dojít.
Obviněný má ze zákona právo
obstarávat si důkazy pro svou obhajobu.
„Zločinná“ činnost SAZ ničím jiným nebyla.
Obhájci pana obžalovaného občas
napadali porušování pravidel spravedlivého procesu ve „velké daňové kauze“ a
také já jsem v řadě článků vytýkal různé nepravosti. Proti „malé“ kauze je
ale „velká daňová kauza“ z tohoto pohledu procházkou růžovým sadem. Kromě
toho, že SAZ se dostal za mříže na
základě skutkové podstaty, vytvořené s pomocí policejních
provokatérů, v tomto řízení se děly věci jinde nevídané, neslýchané.
Vzpomenu jen několik z nich, např. překročení zákonné lhůty koluzní vazby,
které je jediným proviněném, za které se dozorující státní zástupce Michal
Galát dostal před kárný soud. Za neméně odporné považuji zneužití státním
zástupcem Michalem Galátem zdravotní dokumentace manželky pana obžalovaného
k jejímu znevažování. Paní Jana nabídla ve vazebním řízení záruku za
manžela a dokumentací prokazovala těhotenství. Od přímého představeného Ivo
Ištvana až po ministra spravedlnosti Roberta Pelikána všichni horlivě tvrdili,
že postoupením dokumentace soudu dala paní Jana právo státnímu zástupci, aby ji
s ní nakládal svévolně a použil ji dokonce k její škodě.
Hrubým proviněním bylo prolomení
heslové ochrany iPadu a iPhonu pana obžalovaného, které zařídil
v zahraničí státní zástupce Robert Henzel. Soud nechal zkopírovat obsah
iPadu na nosiče dat, jež pak rozdal státnímu zástupci a všem obhájcům.
Nepříslušné osoby se tak dostaly k informacím o plánech obhajoby a o
komunikaci mezi panem obžalovaným a obhájci, navíc k rodinné galerii
fotografií, z nichž některé měly ráz přímo intimní. Kvůli této
nehoráznosti jsem podal návrh na kárné řízení se soudcem Michalem Kabelíkem.
Později podal obdobný návrh pan obžalovaný a souběžně s ním Česká advokátní
komora. Je normální, že kárnými návrhy občanské chátry se nikdo nezabývá, avšak
vystoupení vlivné profesní organizace je mimořádná událost. Nicméně ministr Jan
Kněžínek vzal ničemnost pod ochranu: odpověděl sofistikovaným popřením
nepatřičnosti zveřejnění podkladů obhajoby a komunikace s obhájci a
sprostý zásah do soukromí manželů Zadehových prostě opomenul. Záležitost není
ovšem uzavřená, protože skupina obhájců a s ní i Česká advokátní komora
podali ústavní stížnost, jejíž argumentace
má obecný dosah, přesahující hranice této hanebnosti.
Pan obžalovaný podával od uvalení
vazby pravidelné žádosti o propuštění na svobodu. Odloučení od rodiny začal
pociťovat zvlášť bolestně, když se v září r. 2017 stal otcem syna, jenž je
jeho miniaturou. V žádostech mimo
jiné poukazoval na rodinná pouta, která jej spojují s Českou republikou
jako s domovem, na své chování v mezidobí mezi vazbami, kdy nikam
necestoval, oženil se s Češkou,
účastnil se hlavního líčení ve „velké daňové“ kauze a pravidelně docházel k probačnímu
úředníkovi, který prodloužil intervaly mezi návštěvami. Poukazoval i na
existenci rekordní kauce, která by v případě jeho útěku propadla, a na
mezinárodní zatykač íránské prokuratury, který je významným ohrožením jeho
osobní bezpečnosti, možná až života. Senát Michala Kabelíka všechny žádosti
zamítal a soudci Krajského soudu v Brně dokázali, že jsou schopni i přímo
lhát, aby odůvodnili ponechání pana obžalovaného ve vazbě: např. tvrdili, že jeho manželka s dítětem žije
v USA, kam by se jistě pan obžalovaný snažil za nimi dostat.
Zlom v kauze nastal dne 5.
března 2019, kdy proces dospěl po 51 jednacích dnech k rozsudku. Soud jím odmítl
domněnku o existenci organizované zločinecké skupiny a překvalifikoval jednání
obžalovaných ze závažné trestné činnosti na přečiny. SAZ místo 8-8,5 roku
odnětí svobody dle návrhu žalobce dostal 3,5 roku a poměrně nejhůř proti
očekávání dopadl spolupracující obviněný Ondřej Kučera s 28 měsíci
podmínečného trestu. Navíc soud vydal usnesení o propuštění SAZ z vazby.
Při odůvodnění rozhodnutí předseda senátu dokonce připustil, že důkazní situace
umožňovala změnu právního hodnocení jednání pana obžalovaného již před rokem a
již tehdy nastal důvod pro propuštění z vazby. Radost SAZ a jeho příznivcům ovšem pokazil žalobce, který se odvolal
proti rozsudku a podal stížnost proti
usnesení o propuštění z vazby. Krajský soud v Brně jeho stížnosti
proti propuštění z vazby vyhověl bez otálení.
Dne 3. června 2019 Městský soud
v Brně znova rozhodl o propuštění z vazby a žalobce opět podal
stížnost. Krajský soud v Brně projednal dne 26. června 2019 jeho stížnost
a společně s ní stížnosti pana obžalovaného a spolku Chamurappi z.s. proti zamítavým usnesením
Městského soudu v Brně ze dne 17. dubna 2019. Jako laik považuji trestní
oddělení tohoto soudu jako celek za podjaté vůči panu obžalovanému, proto jsem
ani nebyl příliš překvapen vyhověním státnímu zástupci a zamítnutím našich
stížností. Z odůvodnění ale na mne
zavanul duch předlistopadového soudnictví. Zjednodušeně řečeno Krajský soud
v Brně senátem Haliny Černé projevil pohrdání závěry nalézacího soudu,
které jsou výsledkem obsáhlého dokazování, provedeného v průběhu 51
jednacích dní. Nadřadil jim názor jedince, státního zástupce, který bez ohledu
na to, co se odehrálo v soudní síni, nadále trvá na tom, že existovala
organizovaná zločinecká skupina, jejíž členové se dopustili zvlášť závažných
zločinů a obžalovanému SAZ hrozí trest odnětí
svobody až 10 let, což by jej jistě vedlo k tomu, aby po propuštění
z vazby vzal nohy na ramena. Soudci senátu Haliny Černé vlastně projevili
názor, že pokud něco říká státní zástupce, určitě to musí být pravda a názor
nezávislého soudu je nicotný. Přejali tak vzorec myšlení předlistopadových
trestních soudců. Tehdy byl pánem trestního řízení prokurátor a prokuratura
měla těsné vazby na rozhodující orgány KSČ a její aparát. Proto mělo stanovisko
prokurátora povahu zjevené pravdy, s kterou se dalo polemizovat jen
obtížně a s velkou opatrností. Dnes za státními zástupci orgány KSČ
nestojí, nicméně senát Haliny Černé se sklonil před názorem žalobce stejně
ochotně, jako by nějakou nadpozemskou oporu měl. Soudci tohoto senátu se zřejmě
dobře učili u starších zasloužilých soudruhů, kteří v soudcovském sboru
tohoto soudu stále působí. Dodávám, že v odůvodnění usnesení není ani
slovo o objektivních překážkách pro útěk pana obžalovaného, jako je kauce,
íránský zatykač, vazba na rodinu apod. V tomto směru usnesení trpí vadou
jednostrannosti, která je ukázkou záliby některých soudců v uplatňování
protiprávní zásady „ in dubio contra reo“.
Usnesení Krajského soudu v Brně
ve prospěch ponechání SAZ ve vazbě byla postupně snad všechna napadena podnětem
ke stížnosti ministra pro porušení zákona. Ministři Robert Pelikán a Jan
Kněžínek nepocítili potřebu pálit si prsty v jeho kauze a žádnému podnětu nevyhověli. Zajímavý bude
postoj Marie Benešové, která kdysi patřila k obhájcům SAZ a obhajovala jej
vskutku přesvědčivě. Nebylo vinou její a
ostatních obhájců, že SAZ musel strávit ve vazbě 22 měsíců.
Žádné komentáře:
Okomentovat