Zatímco
pohádková Alenka se vydala za Bílým králíkem do říše divů, velmi reálná Alena
Vitásková se rozhodla opustit svět manažerského řízení energetiky, v němž
se během čtyřiceti let kariéry zabydlela, a vrhnout se aspoň na čas do vln
života profesionálního politika. Vstupní branou do říše politiky má být mandát
senátorky. Uchází se o něj v ostravském volebním obvodu na kandidátní listině strany
Úsvit-Národní koalice. Od 1. září 2016 zahájila spanilou jízdu akcí na získávání
voličů, na kterou si vzala neplacené volno ze zaměstnání s výjimkou pondělků.
Podnětem
k rozhodnutí jít do politiky jí byla trpká zkušenost s kazy českého
právního prostředí, na které narazila prvotně ve své manažerské praxi, následně
pak vystavením jejího jednání ve funkci předsedkyně Energetického regulačního
úřadu nesmyslné kriminalizaci. Od
počátku působení v čele ERÚ zápasila s následky chybného (možná
úmyslně chybného) nastavení právních podmínek fungování obnovitelných zdrojů
energie. Později se přidaly další právní problémy, zejména oslabení
nezávislosti ERÚ jako důsledek novelizace energetického zákona. Snahou
napravit, co se napravit ještě dalo, si opatřila mnoho nepřátel. Odezvou z jejich
strany byla dvě podivná trestní řízení, z nichž jedno již dospělo do fáze
nepravomocného odsouzení k trestu odnětí svobody ve výši, odpovídající
zločinu těžkého ublížení na zdraví. Druhé je ve stavu čekání na nařízení
hlavního líčení.
Usoudila,
že mají-li nepravosti základ v legislativě, pak jejich léčení musí začít
od legislativní činnosti. Letošní volby do Senátu jsou pro ni první
příležitostí k získání postavení, z něhož by mohla ovlivňovat tvorbu
zákonů.
Záměr
bere nesmírně vážně a dělá vše pro to, aby jej mohla uskutečnit. Chrání si při
tom co nejvíce názorovou nezávislost. Kandiduje sice na kandidátní listině
strany Úsvit- Národní koalice, ale do strany nevstoupila. V případě
zvolení nehodlá dělat politiku stranickou, ale svou vlastní.
Spojení
s Úsvitem vyvolalo ve veřejnosti údiv, u mnohých i nevoli, u některých
zmatek. Pověst strany je pocákaná různými neblahými prvky jejího vývoje,
z nichž nejvýznamnější je vznik rozštěpením původní strany Úsvit přímé
demokracie zakladatele Tomia Okamury na dvě části a vše, co s tím souvisí.
Někteří potenciální voliči si dosud nevšimli, že Úsvit-Národní koalice již nemá
nic společného s podivnou figurkou Tomio Okamurou, zatímco další vyčítají
Úsvitu právě jeho vypuzení, přivlastnění jím vymyšleného základu názvu a
základních kamenů programu. Ani vyhraněný
programový odpor proti imigrační politice Angely Merkelové a proti hrozbě
islamizace Evropy straně nepřinesl očekávaný příval sympatizantů, ba na část
veřejnosti působí odpudivě. Převážně škodlivě zapůsobilo dočasné spojení
s hnutím Martina Konvičky. Převaha kladných prvků v programu strany
běžnému voliči uniká díky vydatné protiúsvitovské mediální masáži mozků.
Prosazení většiny jeho cílů by národu nepochybně prospělo.
Alena
Vitásková si ke kandidatuře mohla dopomoci i jinak. Pokud se rozhodla pro
spojenectví s Úsvitem, dokázala, že nezapomíná na prokázané dobrodiní. Byl
to totiž pouze Úsvit, jehož poslanci se v posledních třech letech zabývali
problematikou, kterou řešila jako předsedkyně ERÚ, vydatně jí pomohli
s nápravou vadné novely energetického zákona a brojili proti záměru
podřadit ji pod služební zákon a tím ji postavit mimo službu. Do volebního
spojenectví šla s vědomím, že od sebe odradí část možných voličů: ale
nemohla se přece zachovat jako nevděčnice. Vydala tím další svědectví o své
čestnosti.
Spanilá
jízda za hlasy voličů je mnohotvárná a pro Alenu Vitáskovou fyzicky i psychicky
nesmírně náročná. Kromě běžných
propagačních činností, jako je šíření letáčků, provozování vlastních
internetových stránek www.drzaholka.cz,
osobního profilu na Parlamentních listech a dvou facebookových profilů jsou
její hlavní náplní bezprostřední rozhovory s lidmi. Setkává se jak s předem
dohodnutými skupinami zájemců, tak s jednotlivci včetně náhodných setkání,
a to denně několik hodin, stále milá, usměvavá, zdánlivě nepodléhající únavě.
Přistupuje k náhodným okolojdoucím s úsměvem téměř pokorným a
dotazem, zda se smí představit. Málokdo jí odolá, a pak se rozbíhá debata
spojená s předáním neprodejné brožurky „Na prahu vězení“ a drobných
pozorností. Leckdo se ptá, kdy že ty volby vlastně budou. Kdo se přizná k sympatiím
s panem prezidentem, dostane fotografii Aleny Vitáskové s Milošem Zemanem
a s portrétem Tomáše G. Masaryka v pozadí, opatřenou nápisem „Nebát
se a nekrást“. Paní kandidátka občas s úsměvem rozpustilého děvčete upozorní,
že dáma na fotografii je přece ona. Dokáže pohotově improvizovat: stánek s točenou
zmrzlinou se může stát lákadlem pro zvědavce. Samozřejmě, někteří oslovení o
její představení nemají zájem, ale je jich menšina a zatím nedošlo k hrubému
odmítnutí. Trapná je snaha některých starostů místních částí, zastupujících „kamenné“
politické strany, nepřímo klást překážky
jejímu setkání v různých klubech a společenských zařízeních. Najdou se i
citlivé duše, které se zlobí, když se najdou na reportážní fotografii ve
fotogalerii na jejích internetových stránkách: jsou to sice hrdinové, ale jen
když se o tom neví.
Pozoruhodný
je poměrně velký počet lidí, kteří se k ní hlásí se zjevnou sympatií s tím, že už se kdysi setkali, nebo o ní aspoň
četli nebo ji viděli v televizi. Emocemi hýří setkání s Romy: „své“
kandidátce projevují sympatie bouřlivě, bezprostředně, zdají se být upřímní. Je ovšem otázka, zda jim zápal vydrží až do
voleb.
Lidé,
kteří se s ní pouštějí do hovoru, si většinou stěžují na zhoršené
postavení oblasti: kdysi „ocelové srdce socialistického Československa“ s velkým
podílem pracovníků v privilegovaných profesích se změnilo ve vymírající
oblast s vysokou nezaměstnaností, rozpadajícím se průmyslem a ztrátovou
těžbou kdysi vysoce ceněného „černého zlata“. Není nouze o projevy stesku po „starých
zlatých časech“ předlistopadového režimu. Téměř všichni diskutující projevují
obecnou nedůvěru k politikům a přiznávají se ke skeptickému pohledu na
možnost zlepšení poměru na Ostravsku. Často
zaznívá jméno Zdeňka Bakaly a žehrání na jeho loupeživý způsob privatizace
hornických bytů a neschopnost odpovědných orgánů zabránit mu ve vytunelování
Ostravska, popř. přimět jej k vrácení více než 140 miliard korun českých,
které z oblasti vyvezl.. Záměr Aleny Vitáskové na vyvlastnění jeho majetku
zákonem lidé přijímají se sympatiemi.
Pokud
se týká výhrad k ní osobně, zmínky o jejím trestním stíhání a
nepravomocném odsouzení se vyskytují jen zcela výjimečně a s výkladem v její
prospěch. Zato námitky proti jejímu spojenectví s Úsvitem – Národní koalicí
jsou poměrně časté. Významná část
kritiků se ale teprve od ní dovídá, že „nekope“ za stranu Tomia Okamury, a
odchází pak v rozpacích s novým námětem na přemýšlení.
Významnou
zastávkou na spanilé jízdě bylo prolnutí její soukromé kampaně s oficiálními
akcemi Úsvitu při slavnostním zahájení volební kampaně v Den horníků, tedy
9. září, na pěší zóně před obchodním centrem Forum v Nové Karolině.
Kouzlem nechtěného působilo umístění propagačního stánku Okamurovy Strany přímé
demokracie poblíž tribuny Úsvitu.
Akce
měla být zahájena výstřelem z kanonu v 15:00 a na podiu měli
vystoupit předseda strany Miloslav Lidinský, místopředsedkyně poslankyně Olga
Havlová a kandidáti do krajských a senátních voleb. Politické projevy se měly střídat s vystoupením kapely Beatles
Collection Band a pro návštěvnice shromáždění byly připraveny žluté gerbery.
Došlo také na módní přehlídku malých dětí a na loutkové divadlo, jímž se uvedla
jedna z kandidátek do krajského zastupitelstva.
Ale
Miloslav Lidinský nepřijel vůbec a poslankyně Olga Havlová se zpožděním,
vynuceným vedením strany. V čas zahájení nebyl na místě nikdo, kdo by znal
podrobnosti jednání s úřady o podmínkách uspořádání akce, takže na výstřel
z kanonu z opatrnosti nedošlo. Krátce po zahájení přijela na místo motorizovaná
hlídka PČR, vyslaná na udání (hádejte, kdo asi mohl mít zájem na vyvolání
potíží ?). Přívětiví policisté zjišťovali, zda mají pořadatelé vyřízen souhlas
k parkování dvou automobilů s propagačními materiály. Protože jej nemohli
předložit, řidičům se dostalo domluvy za přestupek a museli odjet.
Tyto
drobné poruchy chodu akce ale veřejnost vůbec nepostřehla. Slunce svítilo,
kapela hrála staré dobré skladby z repertoáru Beatles a také řečníkům se
dařilo. Alena Vitásková přednesla projev přímo státnický, v němž posluchače
seznámila se svým sedmibodovým programem. Vystoupení oživila rozdáváním letáčků
k jednotlivým bodům programu přímo z podia. Obecenstva mnoho nebylo:
většina zákazníků, odcházejících z obchodního centra, se sice na chvíli
zastavila a naslouchala, ale pak šla po svých. Zdá se, že obyvatele Ostravy
zatím blízkost krajských a senátních voleb příliš nevzrušuje.
Díky
své profesní kariéře a výrazným osobnostním vlastnostem by Alena Vitásková byla
cenným obohacením souboru senátorů. To samo jí ovšem ke zvolení nestačí, proto
je nezbytná ta obrovská námaha, kterou
vkládá do své volební kampaně. Uspěje-li, bude to úspěch skutečně tvrdě
vydřený. Ani dřina ale není spolehlivou zárukou vítězství. Nezbytná je ještě
notná dávka štěstí: přejme jí ho!
Žádné komentáře:
Okomentovat