Ve
chvíli, kdy jsem vydal 3. díl zprávy
o znojemském justičním skandálu, dělal jsem si naději, že exprokurátorka
Jarmila Goldová,
která se v závěru veřejného zasedání dne 14. července 2015 nevyjádřila k rozhodnutí senátu předsedy
Jaromíra Kapinuse, pochopí, že tuto hru prohrála a nevyvolá další zbytečné
průtahy podáním stížnosti. Ale sotva článek vyšel, dostal jsem upozornění, že v příslušné
rubrice internetových stránek resortu spravedlnosti se objevila zpráva, že již
14. července 2015 byl podán opravný prostředek. Zápis
o něm je dokonce uveden před záznamem o vydání rozhodnutí a vyznačením vyřízení
věci. Měl jsem proto pochybnost, zda nejde o omyl. Ale soud na upozornění na
možnou chybu záznamu nereagoval a týdeník Znojemský týden psal 20.července 2015
o podání stížnosti s naprostou jistotou, takže nezbývá než věřit, že
neuvěřitelné se stalo skutkem.
Je
to další výstřelek ve znojemském justičním skandálu. Stížnost proti rozhodnutí
se obvykle podává buď na místě při veřejném zasedání, což se zaznamená do
protokolu, nebo si strany berou lhůtu na rozmyšlenou a rozhodnou se až po
obdržení opisu písemného vyhotovení rozhodnutí. Exprokurátorka Jarmila Goldová
volila třetí cestu. Nestálo by za námahu pozastavit se nad jejím postupem,
kdyby neměl závažné následky.
Jediný
jistý výsledek stížnosti je další prodloužení řízení o několik měsíců, čili pokračující
ztráty času účastníků řízení a navýšení nákladů na straně státu i obžalovaných.
Průtahů i tak již bylo dost: věc byla původně pravomocně ukončena 1.září 2005.
K nezákonnému odmítnutí povolení obnovy procesu po odsouzení pravých
pachatelů došlo 24. května 2012 a
Nejvyšší soud ČR nařídil jeho opakování 19.listopadu 2013. Nové řízení bylo
zahájeno 19.února 2015. Čekání na spravedlnost se skutečně hodně protáhlo, a i
bez stížnostního řízení by polykalo čas dále:
po povolení obnovy musí následovat nové meritorní řízení.
Exprokurátorka
Jarmila Goldová nepochybně usiluje o to, aby rozsudek senátu Jaromíra Kapinuse
z r.2005 zůstal zachován. Mimo jiné, pokud by se jí to podařilo, otázka po
její odpovědnosti za justiční omyl by ztratila smysl.
Zachování
platnosti rozsudku z r.2005 by
znamenalo obnovení stavu, jenž kritizuje v rozsudku z 19. listopadu
2013 Nejvyšší soud ČR: není možné, aby na jednoho pachatele připadali dva
odsouzení.Nerad
předjímám výsledky soudních rozhodnutí, ale zde si to dovolím. Díky ničemnosti
recidivisty Karla Peera došlo v souběžných řízeních o povolení obnovy
procesu k prohloubení dokazování. Na scénu vstoupili svědci, o nichž se
dříve nevědělo, a není prakticky možné, aby je někdo účelově připravil na
vystoupení před znojemským soudem. Soudce Pavel Rujbr použil k doplnění dokazování i odposlechy
telefonních hovorů obžalovaných a svědků. Vina Antonína Škrdly a jeho
společníků byla spolehlivě prokázána již v rozsudku z r.2011, ale po
řízení o povolení obnovy procesu, vedeného senátem Pavla Rujbra, je naprosto nezpochybnitelná.
Současně bylo v tomto řízení
vyloučeno spolupachatelství Tomáše Čepury a Jaroslava Schindlera.
Mylnost rozsudku senátu Jaromíra Kapinuse z r.2005 je tak zřejmější než
dříve.
Celá
argumentace, kterou exprokurátorka Jarmila Goldová použila v závěrečné řeči
dne 14. července 2015, popírá závěry tří na sobě nezávislých soudů a přehlíží
výsledky dokazování. Pokud se paní exprokurátorka odvolává na důkaz pachovou
stopou, je to další voda na mlýn stoupenců zákazu používání pachové
identifikace osob: případy dodatečného prokázání neviny osob, usvědčených
pachovou stopou, jsou sice vzácné, ale jsou.
Za
všech výše uvedených okolností se nachází vyhlídka na uhájení rozsudku z r.2005
někde mezi zázrakem a science fiction, čili jde o libovůli neodpovědné bývalé
prokurátorky a příslušnice předlistopadové nižší režimní šlechty. Bohužel si vyvolání
škod a útrap může klidně dovolit: na náhradě
finančních ztrát státu se nebude podílet a proti případné kárné nebo dokonce
trestní odpovědnosti ji chrání působení patologicky pojaté mantry o
nezávislosti státních zástupců, zakořeněné v jejich hlavách a uctívané i
zmatenou veřejností. Bohužel současné znění zákona o státním zastupitelství
umožňuje beztrestné podání stížnosti proti soudnímu rozhodnutí i tehdy, kdy k tomu
není ani věcný, ani formálně-právní důvod, neboť je přece výsledkem nezávislého
rozhodování žalobce. Ani vládní návrh nového zákona v jeho současné podobě
na tom nic nezmění.
Žádné komentáře:
Okomentovat