středa 15. července 2015

JAK SE SOUDÍ VE ZNOJMĚ II aneb DESET LET KLOPÝTÁNÍ KE SPRAVEDLNOSTI

Názor na úroveň soudu, odvozený z nahlédnutí pouze do tří procesů, vedených různými soudci, může být klamavý. Nemění to nic na tom, že kauzy Okresního soudu ve Znojmě, s nimiž jsem se seznámil, poskytují obraz odpuzující a  pobuřující.

Soudkyně Kateřina Kafková, která při vazebním řízení ve věci obviněného Shahrama Zadeha projevila názor, že Anglie není součástí Evropské unie, asi není ozdobou soudcovského stavu. Její nevědomost je ovšem spíše humornou drobností ve srovnání s počínáním soudců Jaromíra Kapinuse a Pavla Rujbra, kteří se s odstupem šesti let zabývali stejným přepadením dvou poštovních doručovatelek a oba zasáhli škodlivě do osobnostních práv obviněných Tomáše Čepury a Jaroslava Schindlera. Navodili stav, v jedné části odporující zákonům fyziky a logiky, v němž připadají na jednoho skutečného pachatele dva odsouzení, v druhé části nedbající akuzačního principu: jako spolupachatelé jsou ve výrokové větě rozsudku zapsáni lidé, kteří nebyli obžalováni a k prokázání jejich účasti na souzeném  trestném jednání neproběhlo dokazování.

V letech 2013 a 2014 jsem se opakovaně vracel k této věci.  Na internetových stránkách spolku Šalamoun je několik článků, které nechutnou záležitost popisují. Přehledné informace lze najít zejména  v článku „Ryba smrdí od hlavy i v justici“ z 16. března 2014.

Senát tehdejšího předsedy soudu Jaromíra Kapinuse, bývalého člena KSČ, odsoudil v r. 2005 za zmíněná přepadení obžalované Tomáše Čepuru a Jaroslava Schindlera. Klíčovým důkazem bylo falešné doznání Tomáše Čepury, který podlehl únavě a strachu při dlouhém policejním výslechu. Jaroslav Schindler se k činu nikdy nedoznal (podle žalobkyně Jarmily Goldové „na radu obhájce zatloukal, zatloukal a zatloukal“). Nezbývá, než ve prospěch soudce Jaromíra Kapinuse připustit, že sotva mohl rozhodnout jinak, když se Tomáš Čepura k činu doznal a Jaroslava Schindlera označil za dalšího pachatele. Pro další část událostí ho to ale neomlouvá.

Nezodpovězená zůstává otázka po odpovědnosti dozorové státní zástupkyně Jarmily Goldové, bývalé komunistické prokurátorky, jejímuž ostřížímu zraku pohodlně uniklo zločinné počínání policistů. Žalovala pak na základě nezákonně získaného důkazu a nadále lpí na svém pomýlení. Neochota přiznat si selhání je možným vysvětlením jejího trvalého odporu proti snahám o  obnovení procesu.

Bývalý státní zástupce soudce Pavel Rujbr, jenž soudil skutečné pachatele Antonína Škrdlu a jeho společníky  Lubomíra Čučku a Renatu Čučkovou, o Kapinusově rozsudku samozřejmě věděl. S faktem předchozího odsouzení dvou nevinných lidí si poradil novátorsky, dle mého laického úsudku nezákonnně: aniž by o nich byla zmínka v obžalobě a aniž by k jejich účasti proběhlo dokazování při hlavním líčení, dostali se do výrokové věty rozsudku jako spolupachatelé, jejichž podíl na odsouzeném jednání nebyl přesně zjištěn. Nebyl jim uložen trest, ale jakási imaginární vina na nich nadále formálně lpí. Jeho postup má pro postižené nenapravitelné následky: protože nejsou účastníky řízení, nemají nástroj, jímž by dosáhli odstranění neoprávněného zapsání svých jmen do rozsudku. Jejich občanská čest byla pošpiněna, ale  jsou proti tomu bezbranní.

Odsouzení Antonína Škrdly & spol. senátem Pavla Rujbra nemělo vliv na postoj soudce Jaromíra Kapinuse : nepřipustil si možnost omylu. Stejně se zachovala i žalobkyně Jarmila Goldová, možná rozhodněji než pan soudce.  Když Jaroslav Schindler s odkazem na rozsudek senátu Pavla Rujbra podal návrh na povolení obnovy procesu, soud jej dne 24. května 2012 na návrh žalobkyně zamítl s tím, že jeho rozsudek je dostatečně podložen důkazy. Krajský soud v Brně jeho zvrhlé rozhodnutí potvrdil usnesením senátu Aleše Flídra, rovněž bývalého člena KSČ.

Obrat ve směru ke spravedlnosti pro nevinné odsouzené začal  podnětem ke stížnosti pro porušení zákona, který podal spolek Šalamoun. Jaroslav Schindler se k němu připojil. Bývalá ministryně spravedlnosti Marie Benešová podnětu vyhověla a Nejvyšší soud ČR usnesením z 19. listopadu 2013 rozhodl, že nepovolením obnovy procesu byl porušen zákon v neprospěch odsouzených a přikázal řízení o povolení obnovy procesu opakovat.

Soudce Jaromíra Kapinuse ale ani pak nezačalo tížit svědomí. Slušný člověk, jemuž by nejvyšší soudní autorita státu sdělila, že porušil zákon v neprospěch obžalovaného, by  spěchal s nápravou. Ve Znojmě je ale vše jinak. S uposlechnutím příkazu Nejvyššího soudu ČR se nespěchalo. Když ještě v polovině února 2014 nebylo nařízeno veřejné zasedání v následujících třiceti dnech, Jaroslav Schindler začal podnikat kroky k odebrání věci nepřátelskému znojemskému soudu. Soudce Nejvyššího soudu ČR Michal Mikláš jeho žádosti o odnětí a přikázání věci nevyhověl, neboť v jeho pojetí je obžalovaný bezprávným majetkem zákonného soudce, jímž musí zůstat, i když mu soudce prokazatelně škodí. Následoval další neúspěšný pokus u Krajského soudu v Brně. Kromě toho se senát soudce Jaromíra Kapinuse z řízení vyloučil pro podjatost. Krajský soud v Brně ale na popud Okresního státního zastupitelství ve Znojmě jeho rozhodnutí zrušil. Hrátky o příslušnost soudu trvaly až do listopadu 2014, kdy se spis konečně vrátil do Znojma. Doznívaly pak ještě v jarních měsících r. 2015, kdy si spis na kratší dobu vypůjčilo Krajské státní zastupitelství v  Brně.To se již ale řízení o povolení obnovy procesu Tomáše Čepury a Jaroslava Schindlera blížilo k závěrečné fázi. V každém případě to byla počáteční liknavost soudce Jaromíra Kapinuse, která vyprovokovala Jaroslava Schindlera ke krokům, kvůli nimž neměl znojemský soud po několik měsíců přístup ke spisu. A bez spisu nelze soudit.

Aby ospravedlnil průtahy, v květnu r. 2014 předložil soudce Jaromír Kapinus Okresnímu státnímu zastupitelství ve Znojmě dva dopisy od mnohonásobného recidivisty Karla Peera, kterého v kritické době soudil. První z nich dostal již v prosinci r.2013, další v dubnu r.2014, ale původně si je nechal pro sebe. V době, kdy v jeho neprospěch rozhodl Nejvyšší soud ČR, o nich ještě nevěděl. Pisatel mu v nich sdělil, že  Antonín Škrdla na sebe vzal vinu za přepadení doručovatelek po dohodě s Jaroslavem Schindlerem, který mu měl slíbit, že si nechá vyplatit odškodné za neoprávněné odsouzení a o peníze se s ním rozdělí. Okresní státní zastupitelství ve Znojmě na základě dopisů navrhlo obnovení procesu Antonína Škrdly & spol. Soud návrhu vyhověl. Jaroslav Schindler podal na pomlouvačného recidivistu trestní oznámení pro pomluvu. Jeho prověřením se ale nikdo nezabýval. Státní zastupitelství pouze přiložilo trestní oznámení k soudnímu spisu ve věci Antonína Škrdly & spol.. Díky tomu se ve výsledku  celé řízení značně prodražilo. Dokazování muselo proběhnout před znojemským soudem, ač Karel Peer a další svědci se nacházeli v příbramské věznici. Daňovým poplatníkům nezbylo než zaplatit jejich eskortování do Znojma.

Na okraj uvádím, že Karel Peer kromě dopisů soudci Jaromíru Kapinusovi napsal také redakci místního týdeníku Znojemský týden. Požadoval po ní 150 tis. Kč jako odškodnění za články o něm. Vyhrožoval, že v případě odmítnutí požadavku uveřejní dokumenty z intimního života zesnulého šéfredaktora Zbyška Dřevojana a kromě toho deník zesměšní a znemožní. Redakce na něj podala trestní oznámení. Policisté i státní zástupci byli shovívaví: pokus o vydírání vyhodnotili jako pouhý přestupek proti občanskému soužití a postoupili jej přestupkovému orgánu. Je možné, že osud odměnil vyděrače za ochotu pomoci soudci v nesnázích ?

I když bájení Karla Peera mohlo být novou skutečností, soudu dříve neznámou, na právní moc rozsudku Nejvyššího soudu ČR to nemá vliv a nezbavuje podřízený soud povinnosti se podřídit.  Přesto soudce Jaromír Kapinus v prvních měsících po rozsudku ukazoval Nejvyššímu soudu ČR vztyčený prostředník.

Nakonec mu ale přece jen nezbylo, než překonat nechuť a řízení o povolení obnovy procesu zahájit. Stalo se   19. února 2015, tedy za 16 měsíců od rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR. Jeho neochota uposlechnout příkazu Nejvyššího soudu ČR a napravit zjevnou křivdu je pozoruhodná.

Průběh zahajovacího veřejného zasedání jsem okomentoval v článku „Jak se soudí ve Znojmě I“ z 19.února 2015. Je příznačné, že v úvodu jednání nebyl čten rozsudek Nejvyššího soudu ČR, ani nepadla zmínka o příčinné souvislosti mezi jeho rozhodnutím a zahajovaným řízením. Již po prvním dnu bylo v podstatě jasné, že udání Karla Peera je smyšlenka, do které recidivista jméno Jaroslava Schindlera dosadil z novinových článků. Při dalším jednání se jeden z eskortovaných Peerových spoluvězňů přímo vysmál soudci Jaromíru Kapinusovi za to, že Karlu Peerovi uvěřil. Upřímně řečeno, divím se důvěřivosti zkušeného soudce také a vybavuje se mi přísloví „přání je otcem myšlenky“.

Dne 3. března 2015 zahájil své řízení i senát soudce Pavla Rujbra. Běžely pak dva souběžné procesy, které se týkaly stejné věci. Byly prováděny stejné důkazy, účastnili se jich navlas stejní lidé, případně v dvojím procesním postavení. V jednom řízení dodávali obžalovaní Tomáš Čepura a Jaroslav Schindler soudnímu jednání nádech starosvětské důstojnosti tím, že  na lavici obžalovaných usedali v černých oblecích. Na druhé přicházeli jako svědci a veřejnost ve všedním oblečení. Karel Peer byl eskortován z příbramské věznice, aby svědčil v obou procesech. Ve výpovědi se odvolal na informace od dvou spoluvězňů, které pak také dvakrát přivezla eskorta z Příbrami. Antonín Škrdla a jeho spolupachatelé se k soudu nedostavovali, ač je výsledek jednání nemohl nijak ohrozit. Nekázní opakovaně navodili nutnost odročení jednání. Lubomíra Čučku a Antonína Škrdlu nakonec musela předvést před jeden senát policie, posledně zmíněného až z dalekého Kladna. Poučili se a před druhý senát se již dostavili sami.

Dokazování před oběma senáty poznamenal zub času: žádný ze svědků si nepamatoval úplně přesně podrobnosti událostí  z r. 2003. Nicméně postupně se vytvořil velmi jasný obraz skutečnosti: potvrdilo se, že doručovatelky přepadl Antonín Škrdla. Tomáš Čepura a Jaroslav Schindler se jeho akce nezúčastnili ani jako vedlejší účastníci.


Jako první dospěl k cíli senát Pavla Rujbra, který na zasedání dne 25. června 2015 mohl konečně vyslechnout Antonína Škrdlu, zde v pozici obžalovaného. Jeho výpověď nepřinesla žádné překvapení, jen potvrdila zjištění z výslechů předcházejících svědků.

Jedinou zásadní změnou obrazu skutkového děje proti rozsudku ze dne 9.května 2011, vyplývající z provedeného dokazování v průběhu současného řízení o povolení obnovy, bylo vyloučení jakékoli účasti Tomáše Čepury a Jaroslava Schindlera na trestné činnosti Antonína Škrdly a jeho spolupachatelů.  Soud proto návrh státního zastupitelství na obnovu procesu zamítl. Dopisy Karla Peera vyhodnotil jako smyšlenku. Výpovědi jeho spoluvězňů přispěly k potvrzení viny Antonína Škrdly & spol. Předseda senátu seznámil strany a veřejnost se skutečností, že policie po celou dobu řízení odposlouchávala mobilní telefony všech obžalovaných  a nezjistila žádné spojení mezi nimi. Usnesení o nepovolení obnovy nabylo okamžitě právní moc, protože strany se proti němu neodvolaly.

Usnesením senátu Pavla Rujbra z 25. června 2015 tak byla fakticky potvrzena nevina Tomáše Čepury a Jaroslava Schindlera a nepřímo i zločinnost rozhodnutí soudce Jaromíra Kapinuse ze dne 24.května 2012  o nepovolení obnovy jejich procesu a navazujícího rozhodnutí stížnostního senátu Krajského soudu v Brně předsedy Aleše Flídra.

Nemyslím ale, že tím bylo v této části kauzy učiněno spravedlnosti beze zbytku zadost. Ve výrokových větách rozsudku zůstávají zapsáni Tomáš Čepura a Jaroslav Schindler jako spolupachatelé, ač soudce Pavel Rujbr při odůvodnění usnesení výslovně uvedl, že s danou věcí neměli nic společného. Jejich občanská čest zůstává bezdůvodně pošpiněna.

Jednání senátu Jaromíra Kapinuse pokračovalo 14. července 2015. Ozvláštnily je vedlejší okolnosti: Tomáš Čepura se nedostavil v obvyklém tmavém obleku, ale v sněhobílé košili., a v soudní budově nešel proud, takže část veřejného zasedání doprovázel klapot mechanického psacího stroje při zapisování diktovaného protokolu. Nabídce postoupení zvukového záznamu, který jsem pořizoval, se předseda senátu usmál, ale neprojevil zájem. Antonín Škrdla se tentokrát dostavil bez eskorty. Navíc proti souboru svědků z řízení před senátem Pavla Rujbra  vystoupila Ilona Hejtmánková,  matka dvou Škrdlových dětí, s kterou žil v době páchání souzené trestné činnosti. Jejich výslechům byla věnována velká péče zvláště ze strany žalobkyně Jarmily Goldové, která se snažila je znejistět a znevěrohodnit. Obě svědecké výpovědi byly skutečně poněkud nejisté, což je přiměřené časovému odstupu od doby páchání předmětné trestné činnosti. Nicméně zdaleka nestačily na zpochybnění rozhodnutí senátu Pavla Rujbra z 25. června 2015 co do viny Antonína Škrdly, Renaty Čučkové a Lubomíra Čučka.

Nemilým překvapením pro přítomné proto byla závěrečná řeč žalobkyně Jarmily Goldové, která byla vzorovou ukázkou prokurátorské nadnesenosti nad soud a výsledky provedeného dokazování. Paní exprokurátorka pominula argumentaci rozsudku Nejvyššího soudu ČR, nevzala na vědomí obsah pravomocného rozsudku senátu Pavla Rujbra, opovrhla výsledky dokazování před oběma senáty v řízení o povolení obnovy procesu a velkoryse přehlédla, že Tomáš Čepura při vynuceném doznání zřejmě neznal určité detaily přepadení jedné z doručovatelek, které naopak znal a jak v původním řízení, tak i 14. července 2015 zmínil Antonín Škrdla. Zřejmě se jí zalíbil absurdní stav, v němž na jednoho pachatele připadají dva odsouzení. Bylo pod její prokurátorskou důstojnost připustit, že podáním obžaloby na základě nezákonně získaného důkazu jako profesionálka selhala. Proto bez uzardění navrhla odmítnutí návrhu na povolení obnovy procesu.

Předseda senátu nicméně po krátké přestávce vyhlásil usnesení, jímž se obnova povoluje. V krátkém odůvodnění se odkázal na právní názor Nejvyššího soudu ČR, na obsah rozsudku senátu předsedy Pavla Rujbra i na poznatky z dokazování v tomto řízení. Obžalovaní i jejich obhájci  se vzdali práva na stížnost, žalobkyně se nevyjádřila. Nezbývá než čekat několik týdnů, zda po obdržení písemného vyhotovení usnesení uzná prohru. Zůstane-li rozhodnutí o povolení obnovy v platnosti, dojde časem k novému projednání obžaloby. Nezvládne-li soud provedení obnoveného procesu ještě v letošním roce, bude cesta obžalovaných za spravedlností delší než deset let.    


Žádné komentáře:

Okomentovat