Názor na úroveň soudu, odvozený z nahlédnutí pouze do tří procesů,
vedených různými soudci, může být klamavý. Nemění to nic na tom, že kauzy Okresního
soudu ve Znojmě, s nimiž jsem se seznámil, poskytují obraz odpuzující a pobuřující.
Soudkyně Kateřina Kafková, která při vazebním řízení ve věci obviněného
Shahrama Zadeha projevila názor, že Anglie není součástí Evropské unie, asi
není ozdobou soudcovského stavu. Její nevědomost je ovšem spíše humornou
drobností ve srovnání s počínáním soudců Jaromíra Kapinuse a Pavla Rujbra,
kteří se s odstupem šesti let zabývali stejným přepadením dvou poštovních
doručovatelek a oba zasáhli škodlivě do osobnostních práv obviněných Tomáše
Čepury a Jaroslava Schindlera. Navodili stav, v jedné části odporující zákonům
fyziky a logiky, v němž připadají na jednoho skutečného pachatele dva
odsouzení, v druhé části nedbající akuzačního principu: jako
spolupachatelé jsou ve výrokové větě rozsudku zapsáni lidé, kteří nebyli
obžalováni a k prokázání jejich účasti na souzeném trestném jednání neproběhlo dokazování.
V letech 2013 a 2014 jsem se opakovaně vracel k této věci. Na internetových stránkách spolku Šalamoun je
několik článků, které nechutnou záležitost popisují. Přehledné informace lze
najít zejména v článku
„Ryba smrdí od hlavy i v justici“ z 16. března 2014.
Senát tehdejšího předsedy soudu Jaromíra Kapinuse, bývalého člena KSČ,
odsoudil v r. 2005 za zmíněná přepadení obžalované Tomáše Čepuru a
Jaroslava Schindlera. Klíčovým důkazem bylo falešné doznání Tomáše Čepury, který
podlehl únavě a strachu při dlouhém policejním výslechu. Jaroslav Schindler se
k činu nikdy nedoznal (podle žalobkyně Jarmily Goldové „na radu obhájce
zatloukal, zatloukal a zatloukal“). Nezbývá, než ve prospěch soudce Jaromíra
Kapinuse připustit, že sotva mohl rozhodnout jinak, když se Tomáš Čepura
k činu doznal a Jaroslava Schindlera označil za dalšího pachatele. Pro
další část událostí ho to ale neomlouvá.
Nezodpovězená zůstává otázka po odpovědnosti dozorové státní zástupkyně
Jarmily Goldové, bývalé komunistické prokurátorky, jejímuž
ostřížímu zraku pohodlně uniklo zločinné počínání policistů. Žalovala pak na
základě nezákonně získaného důkazu a nadále lpí na svém pomýlení. Neochota
přiznat si selhání je možným vysvětlením jejího trvalého odporu proti snahám o
obnovení procesu.
Bývalý státní zástupce soudce Pavel Rujbr, jenž soudil skutečné pachatele
Antonína Škrdlu a jeho společníky Lubomíra
Čučku a Renatu Čučkovou, o Kapinusově rozsudku samozřejmě věděl. S faktem
předchozího odsouzení dvou nevinných lidí si poradil novátorsky, dle mého
laického úsudku nezákonnně: aniž by o nich byla zmínka v obžalobě a aniž
by k jejich účasti proběhlo dokazování při hlavním líčení, dostali se do
výrokové věty rozsudku jako spolupachatelé, jejichž podíl na odsouzeném jednání
nebyl přesně zjištěn. Nebyl jim uložen trest, ale jakási imaginární vina na
nich nadále formálně lpí. Jeho postup má pro postižené nenapravitelné následky:
protože nejsou účastníky řízení, nemají nástroj, jímž by dosáhli odstranění
neoprávněného zapsání svých jmen do rozsudku. Jejich občanská čest byla
pošpiněna, ale jsou proti tomu
bezbranní.
Odsouzení Antonína Škrdly & spol. senátem Pavla Rujbra nemělo vliv na
postoj soudce Jaromíra Kapinuse : nepřipustil si možnost omylu. Stejně se
zachovala i žalobkyně Jarmila Goldová, možná rozhodněji než pan soudce. Když Jaroslav Schindler s odkazem na
rozsudek senátu Pavla Rujbra podal návrh na povolení obnovy procesu, soud jej dne
24. května 2012 na návrh žalobkyně zamítl s tím, že jeho rozsudek je
dostatečně podložen důkazy. Krajský soud v Brně jeho zvrhlé rozhodnutí
potvrdil usnesením senátu Aleše Flídra, rovněž bývalého člena KSČ.
Obrat ve směru ke spravedlnosti pro nevinné odsouzené začal podnětem ke stížnosti pro porušení zákona,
který podal spolek Šalamoun. Jaroslav Schindler se k němu připojil. Bývalá
ministryně spravedlnosti Marie Benešová podnětu vyhověla a Nejvyšší soud ČR usnesením
z 19. listopadu 2013 rozhodl, že nepovolením obnovy procesu byl porušen
zákon v neprospěch odsouzených a přikázal řízení o povolení obnovy procesu
opakovat.
Soudce Jaromíra Kapinuse ale ani pak nezačalo tížit svědomí. Slušný
člověk, jemuž by nejvyšší soudní autorita státu sdělila, že porušil zákon v neprospěch
obžalovaného, by spěchal
s nápravou. Ve Znojmě je ale vše jinak. S uposlechnutím příkazu
Nejvyššího soudu ČR se nespěchalo. Když ještě v polovině února 2014 nebylo
nařízeno veřejné zasedání v následujících třiceti dnech, Jaroslav
Schindler začal podnikat kroky k odebrání věci nepřátelskému znojemskému
soudu. Soudce Nejvyššího soudu ČR Michal Mikláš jeho žádosti o odnětí a
přikázání věci nevyhověl, neboť v jeho pojetí je obžalovaný bezprávným
majetkem zákonného soudce, jímž musí zůstat, i když mu soudce prokazatelně
škodí. Následoval další neúspěšný pokus u Krajského soudu v Brně. Kromě
toho se senát soudce Jaromíra Kapinuse z řízení vyloučil pro podjatost.
Krajský soud v Brně ale na popud Okresního státního zastupitelství ve
Znojmě jeho rozhodnutí zrušil. Hrátky o příslušnost soudu trvaly až do
listopadu 2014, kdy se spis konečně vrátil do Znojma. Doznívaly pak ještě
v jarních měsících r. 2015, kdy si spis na kratší dobu vypůjčilo Krajské
státní zastupitelství v Brně.To se již ale řízení o povolení obnovy
procesu Tomáše Čepury a Jaroslava Schindlera blížilo k závěrečné fázi.
V každém případě to byla počáteční liknavost soudce Jaromíra Kapinuse,
která vyprovokovala Jaroslava Schindlera ke krokům, kvůli nimž neměl znojemský
soud po několik měsíců přístup ke spisu. A bez spisu nelze soudit.
Aby ospravedlnil průtahy, v květnu r. 2014 předložil soudce Jaromír
Kapinus Okresnímu státnímu zastupitelství ve Znojmě dva dopisy od
mnohonásobného recidivisty Karla Peera, kterého v kritické době soudil.
První z nich dostal již v prosinci r.2013, další v dubnu r.2014,
ale původně si je nechal pro sebe. V době, kdy v jeho neprospěch
rozhodl Nejvyšší soud ČR, o nich ještě nevěděl. Pisatel mu v nich sdělil,
že Antonín Škrdla na sebe vzal vinu za
přepadení doručovatelek po dohodě s Jaroslavem Schindlerem, který mu měl
slíbit, že si nechá vyplatit odškodné za neoprávněné odsouzení a o peníze se
s ním rozdělí. Okresní státní zastupitelství ve Znojmě na základě dopisů
navrhlo obnovení procesu Antonína Škrdly & spol. Soud návrhu vyhověl. Jaroslav
Schindler podal na pomlouvačného recidivistu trestní oznámení pro pomluvu. Jeho
prověřením se ale nikdo nezabýval. Státní zastupitelství pouze přiložilo
trestní oznámení k soudnímu spisu ve věci Antonína Škrdly & spol..
Díky tomu se ve výsledku celé řízení
značně prodražilo. Dokazování muselo proběhnout před znojemským soudem, ač
Karel Peer a další svědci se nacházeli v příbramské věznici. Daňovým
poplatníkům nezbylo než zaplatit jejich eskortování do Znojma.
Na okraj uvádím, že Karel Peer kromě dopisů soudci Jaromíru Kapinusovi napsal
také redakci místního týdeníku Znojemský týden. Požadoval po ní 150 tis. Kč
jako odškodnění za články o něm. Vyhrožoval, že v případě odmítnutí
požadavku uveřejní dokumenty z intimního života zesnulého šéfredaktora Zbyška
Dřevojana a kromě toho deník zesměšní a znemožní. Redakce na něj podala trestní
oznámení. Policisté i státní zástupci byli shovívaví: pokus o vydírání
vyhodnotili jako pouhý přestupek proti občanskému soužití a postoupili jej
přestupkovému orgánu. Je možné, že osud odměnil vyděrače za ochotu pomoci
soudci v nesnázích ?
I když bájení Karla Peera mohlo být novou skutečností, soudu dříve
neznámou, na právní moc rozsudku Nejvyššího soudu ČR to nemá vliv a nezbavuje
podřízený soud povinnosti se podřídit. Přesto
soudce Jaromír Kapinus v prvních měsících po rozsudku ukazoval Nejvyššímu
soudu ČR vztyčený prostředník.
Nakonec mu ale přece jen nezbylo, než překonat nechuť a řízení o povolení
obnovy procesu zahájit. Stalo se 19. února 2015, tedy za 16 měsíců od
rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR. Jeho neochota uposlechnout příkazu Nejvyššího
soudu ČR a napravit zjevnou křivdu je pozoruhodná.
Průběh zahajovacího veřejného zasedání jsem okomentoval v článku
„Jak se soudí ve Znojmě I“ z 19.února 2015. Je příznačné, že v úvodu
jednání nebyl čten rozsudek Nejvyššího soudu ČR, ani nepadla zmínka o příčinné
souvislosti mezi jeho rozhodnutím a zahajovaným řízením. Již po prvním dnu bylo
v podstatě jasné, že udání Karla Peera je smyšlenka, do které recidivista jméno
Jaroslava Schindlera dosadil z novinových článků. Při dalším jednání se
jeden z eskortovaných Peerových spoluvězňů přímo vysmál soudci Jaromíru
Kapinusovi za to, že Karlu Peerovi uvěřil. Upřímně řečeno, divím se důvěřivosti
zkušeného soudce také a vybavuje se mi přísloví „přání je otcem myšlenky“.
Dne 3. března 2015 zahájil své řízení i senát soudce Pavla Rujbra. Běžely
pak dva souběžné procesy, které se týkaly stejné věci. Byly prováděny stejné
důkazy, účastnili se jich navlas stejní lidé, případně v dvojím procesním
postavení. V jednom řízení dodávali obžalovaní Tomáš Čepura a Jaroslav
Schindler soudnímu jednání nádech starosvětské důstojnosti tím, že na lavici obžalovaných usedali v černých
oblecích. Na druhé přicházeli jako svědci a veřejnost ve všedním oblečení.
Karel Peer byl eskortován z příbramské věznice, aby svědčil v obou
procesech. Ve výpovědi se odvolal na informace od dvou spoluvězňů, které pak
také dvakrát přivezla eskorta z Příbrami. Antonín Škrdla a jeho
spolupachatelé se k soudu nedostavovali, ač je výsledek jednání nemohl
nijak ohrozit. Nekázní opakovaně navodili nutnost odročení jednání. Lubomíra
Čučku a Antonína Škrdlu nakonec musela předvést před jeden senát policie,
posledně zmíněného až z dalekého Kladna. Poučili se a před druhý senát se
již dostavili sami.
Dokazování před oběma senáty poznamenal zub času: žádný ze svědků si
nepamatoval úplně přesně podrobnosti událostí
z r. 2003. Nicméně postupně se vytvořil velmi jasný obraz
skutečnosti: potvrdilo se, že doručovatelky přepadl Antonín Škrdla. Tomáš
Čepura a Jaroslav Schindler se jeho akce nezúčastnili ani jako vedlejší
účastníci.
Jako první dospěl k cíli senát Pavla Rujbra, který na zasedání dne
25. června 2015 mohl konečně vyslechnout Antonína Škrdlu, zde v pozici
obžalovaného. Jeho výpověď nepřinesla žádné překvapení, jen potvrdila zjištění
z výslechů předcházejících svědků.
Jedinou zásadní změnou obrazu skutkového děje proti rozsudku ze dne
9.května 2011, vyplývající z provedeného dokazování v průběhu současného
řízení o povolení obnovy, bylo vyloučení jakékoli účasti Tomáše Čepury a
Jaroslava Schindlera na trestné činnosti Antonína Škrdly a jeho spolupachatelů. Soud proto návrh státního zastupitelství na
obnovu procesu zamítl. Dopisy Karla Peera vyhodnotil jako smyšlenku. Výpovědi jeho
spoluvězňů přispěly k potvrzení viny Antonína Škrdly & spol. Předseda
senátu seznámil strany a veřejnost se skutečností, že policie po celou dobu
řízení odposlouchávala mobilní telefony všech obžalovaných a nezjistila žádné spojení mezi nimi.
Usnesení o nepovolení obnovy nabylo okamžitě právní moc, protože strany se
proti němu neodvolaly.
Usnesením senátu Pavla Rujbra z 25. června 2015 tak byla fakticky potvrzena
nevina Tomáše Čepury a Jaroslava Schindlera a nepřímo i zločinnost rozhodnutí
soudce Jaromíra Kapinuse ze dne 24.května 2012
o nepovolení obnovy jejich procesu a navazujícího rozhodnutí stížnostního
senátu Krajského soudu v Brně předsedy Aleše Flídra.
Nemyslím ale, že tím bylo v této části kauzy učiněno spravedlnosti beze
zbytku zadost. Ve výrokových větách rozsudku zůstávají zapsáni Tomáš Čepura a
Jaroslav Schindler jako spolupachatelé, ač soudce Pavel Rujbr při odůvodnění
usnesení výslovně uvedl, že s danou věcí neměli nic společného. Jejich
občanská čest zůstává bezdůvodně pošpiněna.
Jednání senátu Jaromíra Kapinuse pokračovalo 14. července 2015.
Ozvláštnily je vedlejší okolnosti: Tomáš Čepura se nedostavil v obvyklém
tmavém obleku, ale v sněhobílé košili., a v soudní budově nešel
proud, takže část veřejného zasedání doprovázel klapot mechanického psacího
stroje při zapisování diktovaného protokolu. Nabídce postoupení zvukového
záznamu, který jsem pořizoval, se předseda senátu usmál, ale neprojevil zájem. Antonín
Škrdla se tentokrát dostavil bez eskorty. Navíc proti souboru svědků
z řízení před senátem Pavla Rujbra vystoupila
Ilona Hejtmánková, matka dvou Škrdlových
dětí, s kterou žil v době páchání souzené trestné činnosti. Jejich
výslechům byla věnována velká péče zvláště ze strany žalobkyně Jarmily Goldové,
která se snažila je znejistět a znevěrohodnit. Obě svědecké výpovědi byly skutečně
poněkud nejisté, což je přiměřené časovému odstupu od doby páchání předmětné
trestné činnosti. Nicméně zdaleka nestačily na zpochybnění rozhodnutí senátu
Pavla Rujbra z 25. června 2015 co do viny Antonína Škrdly, Renaty Čučkové a
Lubomíra Čučka.
Nemilým překvapením pro přítomné proto byla závěrečná řeč žalobkyně
Jarmily Goldové, která byla vzorovou ukázkou prokurátorské nadnesenosti nad
soud a výsledky provedeného dokazování. Paní exprokurátorka pominula
argumentaci rozsudku Nejvyššího soudu ČR, nevzala na vědomí obsah pravomocného
rozsudku senátu Pavla Rujbra, opovrhla výsledky dokazování před oběma senáty
v řízení o povolení obnovy procesu a velkoryse přehlédla, že Tomáš Čepura
při vynuceném doznání zřejmě neznal určité detaily přepadení jedné z doručovatelek,
které naopak znal a jak v původním řízení, tak i 14. července 2015 zmínil
Antonín Škrdla. Zřejmě se jí zalíbil absurdní stav, v němž na jednoho
pachatele připadají dva odsouzení. Bylo pod její prokurátorskou důstojnost
připustit, že podáním obžaloby na základě nezákonně získaného důkazu jako
profesionálka selhala. Proto bez uzardění navrhla odmítnutí návrhu na povolení
obnovy procesu.
Předseda senátu nicméně po krátké přestávce vyhlásil usnesení, jímž se
obnova povoluje. V krátkém odůvodnění se odkázal na právní názor
Nejvyššího soudu ČR, na obsah rozsudku senátu předsedy Pavla Rujbra i na
poznatky z dokazování v tomto řízení. Obžalovaní i jejich
obhájci se vzdali práva na stížnost,
žalobkyně se nevyjádřila. Nezbývá než čekat několik týdnů, zda po obdržení
písemného vyhotovení usnesení uzná prohru. Zůstane-li rozhodnutí o povolení
obnovy v platnosti, dojde časem k novému projednání obžaloby.
Nezvládne-li soud provedení obnoveného procesu ještě v letošním roce, bude
cesta obžalovaných za spravedlností delší než deset let.
Žádné komentáře:
Okomentovat