Nezvyklá
vedra otupují pozornost. Zvládnutí přívalu zpráv s příchutí senzace je
obtížnější než jindy. Za clonou takových událostí, jako je například řecká
krize, procesy s Lukášem Nečasaným, Davidem Rathem či Petrem Kramným nebo
nehoda pendolina se úplně vytratil zájem o postup příprav nového zákona o
státním zastupitelství, přestože senzace mají pouze jepičí životnost, zatímco
změna zákona bude ovlivňovat životy mnoha lidí po celá desetiletí.
Práce
na přípravě zákona nepochybně v tichosti probíhají a starosti, které
vyvolávají v různých lidech, probublávají na povrch hladiny mediálního
nezájmu jen občas. Jedním z jejich výstupů je stanovisko Městského
státního zastupitelství v Praze, jemuž poskytl reklamní prostor
lobbistický server Česká justice uveřejněním
článku Prototyp nesystémových změn, v němž
připomínky pražských městských žalobců označil za „další šrám“, který zákon
utrpěl.
Takové
hodnocení se mi zdá nadnesené: v rámci meziresortního připomínkového
řízení se k návrhu zákona vyjádřila všechna ministerstva, další ústřední
úřady a také soudy a akademická obec. Je na ministerstvu spravedlnosti, aby se
s připomínkami vypořádalo a přivedlo návrh zákona do podoby, v které
jej projedná vláda před postoupením Poslanecké sněmovně. Městské státní
zastupitelství v Praze je organizační složka třetího řádu, do jejíž
pracovní náplně nepatří tvorba koncepcí řízení soustavy. V tlačenici
připomínek jeho stanovisko určitě nebude
mít podstatný význam, pokud vůbec jaký.
Stanovisko
a jeho uveřejnění Českou justicí má ale jiný význam: vypovídá o vnitřních poměrech
ve státním zastupitelství. Pražští žalobci popírají potřebnost změny zákona,
protože prý při aplikaci toho současného zásadní problémy nevznikají. To je
velmi sebevědomé hodnocení současného stavu, odpovídající přísloví, podle něhož
„každá liška svůj ocas chválí“. Dožadují se odsunutí vydání zákona až po
rekodifikaci trestního řádu, ke které možná dojde až za několik let.
Mimochodem: s touto připomínkou se ministerstvo spravedlnosti hravě
vypořádalo v odpovědi na připomínky sněmovního Podvýboru pro justici a
soudní samosprávu. Dále se pražští městští žalobci brání zrušení vrchních
státních zastupitelství a zřízení tzv. speciálního státního zastupitelství pro
potírání závažné majetkové a hospodářské kriminality a korupce. To jsou ale
opatření, která jako součást vládní
koncepce a sněmovního tisku 1054/13 přežila z r.2013, a zůstala ve
vládních záměrech po všech změnách politické reprezentace, ke kterým od r.2013
došlo.
Požadavek
reformy státního zastupitelství a jejího uskutečnění vydáním nového zákona se
zrodil jako reakce na závažná selhání úřadu v minulosti a dostal se do
programu Nečasovy vlády. Směr, jakým mají změny ve státním zastupitelství
probíhat, pak na základě poznatků o jeho vnitřních problémech navrhlo nové
vedení státního zastupitelství v čele s nejvyšším státním zástupcem
Pavlem Zemanem a jeho ideovými souputníky, mezi nimiž vynikla zvláště tehdejší
předsedkyně Unie státních zástupců Lenka Bradáčová. Jejich představy se
promítly do návrhu zákona, který v r.2013 za působení Pavla Blažka ve
funkci ministra spravedlnosti prošel vládou do prvního čtení v Poslanecké
sněmovně. Odtud jej stáhla exministryně Marie Benešová. Její nástupkyně Helena
Válková od záměru na vydání nového zákona neutekla, ale pustila se úplně jiným směrem. Její nástupce
Robert Pelikán se pak v zásadě vrátil k původní „státnězástupcovské“
koncepci zákona a dále ji rozvíjí.
Sebeuspokojení
s úrovní práce státního zastupitelství a odpor proti připravovaným změnám,
které prostřednictvím České justice pražské městské státní zastupitelství
sdělilo urbi et orbi, jsou v podstatě ideovou vzpourou v podpalubí proti
vrcholovému vedení státního zastupitelství. Státní zástupci mají jistě právo
požívat svobody slova a projevu. Nicméně přenesením svého sporu s vedením
soustavy do médií se vzdali nezávislosti na politických vlivech, kterou při
jiných příležitostech naléhavě požadují.
Jejich
jednání se dá rozumět také tak, že se pustili do politického boje proti svému
vedení za zachování zavedených pořádků a proti nepříjemným změnám. Není to
v jejich chování úplná novinka: když pražský vrchní státní zástupce
Stanislav Mečl krátce po svém jmenování poslal na Městské státní zastupitelství
v Praze své kontrolory, městská státní zástupkyně Jana Hercegová se vyděsila
a běžela hledat ochranu do Poslanecké sněmovny, kam by své cti, nezávislosti a
principů dělby moci ve státě vědomá vedoucí státní zástupkyně neměla nikdy
vkročit. A ani to nebyl jediný její výstřelek.
Mimochodem:
pražští žalobci svým vystoupením projevují nevděk vůči Pavlu Zemanovi, který se
tvrdě zastával městské státní zástupkyně Jany Hercegové proti výtkám
exministryně spravedlnosti. Důvody jejich počínání kromě lpění na starých dobrých
časech, předvídatelného u bývalých předlistopadových prokurátorů, mohou být
přízemní. Po přijetí nového zákona se dostanou přímo „pod knutu“ nejvyššího
státního zástupce, který je bude muset vybičovat k lepším výkonům, aby
prokázal účelnost zrušení vrchních státních zastupitelství. Mimo to všem
krajským státním zástupcům, tedy i pražské
městské státní zástupkyni, skončí funkční období za rok od nabytí
účinnosti nového zákona. Budou-li chtít dále působit ve vedoucí funkci, budou
se muset podrobit výběrovému řízení, jehož výsledek nelze nikomu předem
zaručit. To je nepříjemnost, bez které by se Jana Hercegová asi ráda obešla.
Uveřejnění
článku a jeho výše zmíněné hodnocení jako „šrámu“ odpovídá trvalému postoji
redakce České justice. Vyšlo zde několik článků k tématu zákona o státním
zastupitelství. Všechny odmítají přechod na třístupňovou soustavu státního
zastupitelství a zřízení „speciálu“, ani jeden nevysvětluje a neobhajuje vládní
koncepci. Zatímco se mohu dohadovat důvodů vystoupení pražských městských žalobců, o motivaci
redakce k jednosměrnému postoji nic nevím.
Kromě
pražských žalobců, samozřejmě zcela mimo zájem médií, vystoupil jen o pár dní
dříve s výhradami k vládnímu návrhu
také tradičně tabuizovaný spolek Šalamoun, který volil podstatně odlišnou
formu: na svých internetových stránkách vydal jako jeho komplexní kritiku alternativní
návrh zákona.
Pokud se pražští žalobci bojí následků přijetí vládního návrhu v jeho
současné podobě, „šalamounského“ by se v případě jeho přijetí (k němuž
nemůže dojít) měli bát několikanásobně více, protože je vůči nim podstatně
nevlídnější.
„Šalamouni“
nejsou v zásadním rozporu s vedením státního zastupitelství a
ministerstva v názoru na nutnost reformy státního zastupitelství, na
vhodnost zrušení vrchních státních zastupitelství a na zřízení „speciálu“.
V podrobnostech se ale od vládního návrhu liší způsobem, jehož uplatnění by
bylo velmi nepříjemné jak pro tvůrce vládního návrhu, tak pro jeho odpůrce.
Vládní
návrh sklidil nelibost některých soudců a části akademické obce pro údajnou
protiústavnost definice státního zastupitelství jako soustavy justičních
orgánů, určených k zastupování veřejné žaloby. Tvůrcům definice šlo zřejmě
o posílení kastovního prestiže státního zastupitelství. „Šalamouni“ na něj
nedbali, když státní zastupitelství uvedli jako soustavu právních služeb státu,
určených k zastupování veřejné žaloby a garantujících zákonnost
přípravného řízení trestního. Dále upravili vztah ministra spravedlnosti a
nejvyššího státního zástupce ve shodě s většinovým evropským řešením zcela
jednoznačně tak, že ministr je nadřízeným nejvyššího státního zástupce, ovšem
jen v hranicích, vymezených zákonem. Proti vládnímu návrhu zavádí i pro
funkci nejvyššího státního zástupce výběrové řízení. Jeho odvolání nepodmiňuje
rozhodnutím kárného soudu: ponechává je na rozhodnutí vlády jako výsledku
kárného řízení, proti němuž se nejvyšší státní zástupce může odvolat
k Poslanecké sněmovně. Posiluje ale jeho postavení tím, že ho zmocňuje
k vydávání všech podzákonných předpisů, upravujících vnitřní chod soustavy
a přenáší na něj pravomoc jmenovat okresní státní zástupce. Zřizuje také
speciální státní zastupitelství, nikoli však jako malou generální prokuraturu,
která nepodléhá dohledu nejvyššího státního zastupitelství a může si vybírat
dle vlastní úvahy kauzy, ale jako standardní útvar, podřízený dohledu.
Zastupování obžaloby u vrchních soudů řeší „šalamounský“ návrh pověřením
jednoznačně určených krajských státních zastupitelství se sídlem shodným se
sídlem vrchního soudu, zatímco vládní návrh je svěřuje prvostupňovým krajským
státním zastupitelstvím s možností přenesení úkolu na nejvyšší státní
zastupitelství. Podle vládního návrhu podléhají státní zástupci pracovnímu
hodnocení přímým nadřízeným jednou za tři roky a po opakovaném nepříznivém výsledku
mohou být přeloženi na jiné pracoviště. Alternativní návrh počítá stejně jako
zákon o státní službě s každoročním hodnocením, protože jeho autoři nevidí
důvod, proč by měli mít státní zástupci měkčí podmínky než ostatní státní
zaměstnanci. Místo přeložení po opakovaném záporném hodnocení následuje konec
kariéry. Největší rozdíl je v úpravě kárné odpovědnosti a kárného řízení.
Vládní návrh zachovává současnou bezzubou úpravu s neurčitou definicí
kárného provinění a přenesením rozhodování na jednostupňové řízení před kárným
soudem. Alternativní návrh obsahuje upřesněnou definici kárného provinění a
zavádí dvoustupňové kárné řízení před kárnými komisemi státního zastupitelství,
s možností soudního přezkumu druhostupňového rozhodnutí. Současně zavádí
povinnost zahájit kárné řízení vždy, když ministerstvo spravedlnosti vyplatí
odškodné za škody, způsobené občanům nesprávným postupem státního
zastupitelství.
Rozdíly
jsou i v postupu přechodu na nové uspořádání.
Podle vládního návrhu nejvyššímu státnímu zástupci, který bude v den
nabytí účinnosti zákona ve funkci, začne běžet sedmileté funkční období.
Prakticky to znamená, že bude-li ve funkci Pavel Zeman, bude mít zajištěno
třináctileté funkční období. Krajští státní zástupci mají skončit za rok od
nabytí účinnosti zákona, okresní státní zástupci odejdou v několika vlnách
podle délky svého působení. Alternativní zákon řeší ukončení mandátů
v souvislosti s nabytím účinnosti nového zákona přesně opačně: jako
první do roka odejde nejvyšší státní zástupce a bude jmenován nový, který
vzejde z výběrového řízení. Ten pak bude řídit další personální změny,
které proběhnou v několika vlnách. Odcházející nejvyšší státní zástupce
bude mít výjimku: může se zúčastnit výběrového řízení na své místo.
Státní
zástupci vrchních státních zastupitelství přejdou podle vládního návrhu do
stavu nejvyššího státního zastupitelství, čímž se dostanou do vyšší platové
třídy. Ta jim pak zůstane doživotně, i kdyby působili na okresním státním
zastupitelství. Reformu to poněkud prodraží. Podle alternativního zákona
přejdou státní zástupci vrchních státních zastupitelství do stavu určených
krajských státních zastupitelství, odkud budou případně postupně přemístěni
dál. Zůstanou jim samozřejmě zachovány současné platy, zvýšení však nedosáhnou.
Bude
jistě zajímavé sledovat, zda aspoň některé myšlenky alternativního návrhu
poslouží jako inspirace a podklad pro poslanecké pozměňovací návrhy.
V každém
případě je třeba připustit, že prosazení vládního návrhu v podobě,
v které šel do meziresortního připomínkového řízení, není zdaleka jisté.
Ovšem vládní koalice se může dohodnout na čemkoli a opozici může „převálcovat“.
Žádné komentáře:
Okomentovat