ZLOČINCI POD ZÁŠTITOU STÁTU 6

V pěti dílech seriálu „Zločinci pod záštitou státu“ (všechny dostupné na mém blogu zde) jsem se věnoval postupnému zveřejňování poznatků o skandálním způsobu vyšetřování „kauzy Jesenice“ – brutálního vydírání zlínských podnikatelů Ladislava a Jana Lebánků. Než se k jejich věci vrátím, odbočím do „bitcoinové kauzy“, protože až od čtvrtka 14. srpna 2025 považuji za potvrzený dojem, že stát neposkytl záštitu Tomáši Jiříkovskému, přestože chování různých žvanilů pro to nepřímo vytvářelo podmínky.  V několika článcích s námětem „bitcoinového skandálu“ jsem  opakovaně brojil proti bezuzdnému štvaní politiků, sápajících se na ministryni spravedlnosti Evu Decroix, která se pustila do odstraňování nepotřebných výplodů „bitcoinové“ hysterie, sloužících k zahlazení možného vlivu skandálu na náladu voličů. Věnovali se těmto nesmyslům s neutuchající energií a odsouvali pozornost od zločinu Tomáše Jiříkovského, jímž skandál začal. 

S uspokojením konstatuji, že NCOZ se nenechala zmást „bitcoinovou“ hysterií, držela se profesionálního přístupu a po počátečním zaváhání se vydala po stopách zločinu. Jsem nyní zvědav, jak daleko dojde a jak vyhodnotí jednání bývalého ministra Pavla Blažka & spol. Ač jde o mého osobního nepřítele (jemuž jsem nikdy neublížil), nepřeji mu nic zlého, ale nejsem si jist, že mu to pomůže. 

Ale vracím se zpět ke skandálnímu případu ochrany pachatelů brutálního vydírání zlínských podnikatelů Ladislava a Jana Lebánků  Pro čtenáře, kteří nesledují soustavně mé články, stručně zopakuji výchozí příběh: 

Bratři Lebánkové se 28. ledna r.2013 nechali vlákat zadavatelem vydírání, recidivistou Romanem Šulyokem, do jesenického penzionu U Kohouta, kde na ně měl čekat ruský zájemce o koupi jejich krásného zlínského Lesního hotelu. Netušili, že za pozváním stojí Roman Šulyok. Místo investora ale na ně čekalo čtyřčlenné komando zakuklenců, kteří je zbili, svázali a hodili na postele. Ráno se dostavil Roman Šulyok, který jim vysvětlil, že se  zdravou kůží se dostanou domů pouze tehdy, když podepíší listiny, které jim předloží „pánové v oblecích“. Po jednom a se svázanýma nohama je pak přistrkala dvojice ozbrojenců před notáře Václava Vodu, doprovázeného advokátem Martinem Rezkem. Z obavy o život podepsali listiny, jimiž uskutečnili majetkové převody ve prospěch Romana Šulyoka v nominální hodnotě 120 mil. Kč.  Skutečná škoda byla mnohem větší, protože listiny zneplatnil soud až v r.2019, a do té doby měli obstavené účty kvůli exekuci. Než dorazili do Zlína, Lesní hotel již nebyl jejich. 

Případ vyšetřovala středočeská kriminálka pod dozorem zkušeného státního zástupce Tomáše Milce, bývalého prokurátora. Roman Šulyok nevypovídal. Policii se proto nepodařilo ustanovit většinu spolupachatelů. Žalobce postavil před osud pouze Romana Šulyoka a jeho pomocníka Lukáše Loučku. Notáře Václava Vodu a advokáta Martina Rezka použil jako svědky, i když je usvědčovali Lebánkové. Krajský soud Praha odsoudil v r.2016  Romana Šulyoka k trestu odnětí svobody v trvání 7,5 roku, Lukáš Loučka vyvázl s podmíněným trestem. Zlínská pobočka Krajského soudu Brno později opakovaně použila ods. Romana Šulyoka jako svědka proti bratrům Lebánkovým v procesu, v němž společně s ním čelili obžalobě kvůli výrobě padělků cigaret Marlboro (jež nevyráběli). 

Po spáchání zločinu v Jesenici se Roman Šulyok vydal do Německa, odkud si přivezl další trest odnětí svobody v trvání 7,5 roku. 

Tento stav trval až do r.2019, kdy se mi jako předsedovi spolku Chamurappi podařilo přesvědčit Romana Šulyoka, že by se mu mohlo podařit zmírnění osudu, bude-li spolupracovat s policií. Spolek Chamurappi mu pak pomohl s vyvoláním neúspěšného pokusu o obnovu procesu. Při veřejném zasedání u Krajského soudu Praha dne 29.června 2020 ods. Roman Šulyok přednesl otřesnou výpověď. Její zápis v protokolu zabírá téměř 3 hustě popsané strany a samozřejmě je místy toporný a nesouvislý. Na úvod Roman Šulyok prohlásil: „K této trestné činnosti se doznávám. Zároveň bych se rád omluvil, protože je mi to nesmírně líto. Rozhodl jsem se, že dnes uvedu popravdě veškeré okolnosti, které by situaci mohly objasnit.“ Obsáhle pak popsal dvě nezdařené akce, které předcházely vydírání v Jesenici. Pokračoval pak: „takže jsme dospěli k závěru, že bude nejlepší je  vylákat za účelem prodeje Lesního hotelu. Vše jsem řekl panu Loučkovi a panu Frantovi.“ O panu Frantovi uvedl, že je policista, který dodal čtyři zakuklence, o nichž si Šulyok  myslel, že jde o policisty. Pan Franta je instruoval. O panu Frantovi dále uvedl: „Spřátelili jsme se a sblížili. Kdybyste mi položili fotky na stůl, poznal bych ho.“

Vydírané připravil na to, co je čeká. Přiznal se, že „k poškozeným jsem vedl výhružný monolog, abych je zastrašil. Nechtěl jsem jim nijak ublížit. Výpověď poškozených je ze 70-80% pravdivá až na to fyzické násilí.“

Když pak došlo na podpisování listin, poškození měli nohy spoutané lepicí páskou. Zacházeli s nimi drsně: „Když jeden z poškozených předmětné listiny podepsal, odvlekli ho ti zakuklenci za podpaždí a přitáhli druhého poškozeného“.

K dotazům předsedkyně senátu uvedl: Mgr. Rezek a Mgr. Voda o této akci věděli naprosto všechno Udělali to za 500 000 Kč, protože věděli, že já nikdy nespolupracuji s policií Účastnil jsem se společné schůzky s Rezkem a Vodou, kde se probíral plán celé akce. Poškození měli spoutané nohy, to museli všichni vidět. Museli se také dívat do stolu. Neměli příležitost přečíst si notářský zápis. Vzali jsme jim občanky, měli koukat pouze do stolu.“

Postěžoval si i na nákladnost poskytnuté služby: „Díky této záležitosti mě ostatní (Svoboda, Rezek, Loučka, Voda) „oholili“ po 500 000 Kč.

Na závěr uvedl: „Žádám, aby soud vyhověl mému návrhu na obnovu řízení, protože jsem uvedl všechno a nikdy jsem s policií nespolupracoval. Nikdo ten případ nemůže lépe rozklíčovat bez toho, aby to někdo neřekl tak, jak jsem to dnes uvedl já“.

S použitím jeho výkladu podal Chamurappi dne  8. prosince 2020 trestní oznámení proti neustanoveným a nepotrestaným pachatelům vydírání. K oznámení se připojili poškození bratři Lebánkové. Vyšetřováním se pak zabývala středočeská pobočka Generální inspekce bezpečnostních sborů (dále jen GIBS) pod dozorem Krajského státního zastupitelství Praha. 

Proti stavu, v kterém se řízení nacházelo při vyhlášení rozsudku v r. 2016 byla paleta podezřelých podstatně bohatší. K již známým právníkům Václavu Vodovi a Martinu Rezkovi přibyl teplický advokát Jan Svoboda ml., který měl celou akci vymyslet a vtáhnout do ní oba zmíněné jako osoby vhodné pro její zdárné provedení. Samozřejmě v ní byli čtyři „zakuklenci“ neznámé totožnosti, o nichž se Roman Šulyok domníval, že to byli najatí policisté. Dále pak policejní důstojník „kamarád Franta“, jehož příjmení Roman Šulyok neznal. Ten měl Šulyokovi přivést „zakuklence“ a měl by tedy znát jejich totožnost. 

GIBS byla na začátku prověřování úspěšná. S pomocí rekognice podle fotografií odhalila totožnost  „kamaráda Franty“ jako policisty „který dlouho slouží a dobře slouží“ a také se honosí titulem JUDr. Žádný další úspěch se ale pak již nekonal. 

GIBS se neodvážila  obtěžovat zasloužilého policistu a předvolala jej k podání vysvětlení až v červnu r.2024. Nepokusila se ale ani o vyvrácení podezření, které proti němu vznesl ods. Roman Šuyok. Případ dvakrát odložila, naposled v srpnu r.2024. Pokus o obnovení řízení na základě nově zjištěné skutečnosti byl neúspěšný, takže od „vyrozumění“, vydaného dozorovým státním zástupcem Martinem Suskou dne 4. června 2025, kauza stagnuje. Trestní stíhání nebylo zastaveno, pouze odloženo. Ale díky formalismu v myšlení důstojníků GIBS a státních zástupců a nedostatku „politické vůle“ je dovedení věci před soud krajně nepravděpodobné. A blíží se promlčení. 

Kauza je v podstatě ve stejném stavu, v jakém byla po rozsudku z r.2016. To je ovšem naprosté fiasko GIBS a dozorového a dohledového státního zastupitelství. Naše právo sice nezaručuje poškozeným právo na zhojení jejich strádání, ale stav, v jakém se nyní „kauza Jesenice“ právě nachází, je pustým výsměchem tvrzení, že Česká republika je právní stát. Došlo k jednoznačnému selhání státu. 

Hypotetickou moc napravit nežádoucí stav má nejvyšší státní zástupce, vybavený výjimečnou pravomocí nařídit přezkum skončené věci, kterou ovšem nemusí využít. O pomoc jsem proto požádal 2. ledna 2025 bývalého nejvyššího státního zástupce Igora Stříže, bývalého vojenského prokurátora. Jeho úřad potvrdil přijetí podnětu. Když jsem ho pár dní před koncem jeho mandátu upozornil, že jsem dosud nedostal vyřízení, lhal mi, že podnět byl určitě vyřízen. Ve skutečnosti svou pravomoc nevyužil. 

Mohl bych podat podnět znova nové nejvyšší státní zástupkyni Lence Bradáčové. Byla by ale při jeho vyřizování ve střetu zájmů, protože podnět by směřoval proti jejímu bývalému úřadu. Čili tudy cesta nevede. 

Ač laik, na základě dlouholetých zkušeností ze sledování různých trestních procesů si troufám tvrdit, že GIBS a jemu nadřízená státní zastupitelství vedli věc od počátku tak, aby nemuseli podezřelé obvinit a aby věc vyšuměla do promlčení. Také nestáli o prokázání pravdivosti domněnky, že „zakuklenci“ byli policisté. K tomu dodávám, že mne nezajímá, zda to byli policisté nebo klášterní mniši, ale přeji si, aby stanuli před trestním soudem. 

Je možné, že důležitou roli  sehrálo vypravěčské umění výřečného Romana Šulyoka, který tvrdil, že mu Lebánkové nezaplatili za stroje na výrobu cigaret a jeho pohledávka je nedobytná. Je tedy možné, že pachatelé si mysleli, že poslouží dobré věci. Ale je dokonce také možné, že příslušníci GIBS a státní zástupci chtěli ušetřit „slušné lidi s akademickými tituly“ trestního stíhání za ochotu pomoci Romanovi Šulyokovi, jenž možná vymáhal reálnou pohledávku. 

Orgány státní moci nesmí ale v žádném případě připustit vymáhání jakýchkoli pohledávek nezákonnými postupy. Proto je jejich jednání v této kauze dle mého laického názoru nezákonné a trestuhodné. 

Prokázání důvodnosti mého tvrzení je prosté v případě zúčastněných právníků. Všichni tři věděli předem, že Lebánkové budou vystaveni omezení osobní svobody a hrozbám ohrožením na životě. Pokud přesto nechali násilí vystavené poškozené podepsat listiny jim neznámého obsahu, jednali v rozporu s právní úpravou povinnosti notáře a s vědomím, že poškozeným vznikne škoda.  Beztrestnost takového jednání by před soudem určitě neobhájili. Ale GIBS a státní zástupci jednali tak, aby se před soud nemohli dostat. 

Složitější je případ zasloužilého policisty „kamaráda Franty“. Podle tvrzení ods. Romana Šulyoka měl sestavit skupinu  čtyř „zakuklenců“, které podle jejich chování a výstroje považoval za najaté policisty. Jako laik soudím, že neznalost totožnosti „zakuklenců“ byla v době zahájení vyšetřování nejbolestivější dírou v důkazní situaci. Bylo proto  povinností GIBS pokusit se ji zaplnit co nejrychleji, a to jak jinak než vytěžením „kamaráda Franty“. Když se mi vyšetřovatel pplk. Ondřej Káčer pochlubil, že GIBS již zná jeho totožnost, navrhl jsem, aby jej předvolal k podání vysvětlení, aby jej současně poučil o  výhodách spolupracujícího obviněného a pohrozil mu kolusní vazbou, neprozradí-li totožnost „zakuklenců“. Vyšetřovatel mě ale poučil, že jde o policistu, který „dlouho slouží  a dobře slouží, takže s ním nelze drsně zacházet“. Přesně opačně si jej pak GIBS nevšímala až do 7.června 2024. Nevím o žádných aktivitách GIBS, jež by vedly k popření pravdivosti podezření, vysloveného ods. Romanem Šulyokem. Ostatně pokud by GIBS mohla prokázat, že ods. Roman Šulyok lhal, jednak by asi měla důvod požadovat po něm, aby uvedl jiný způsob, jakým se k „zakuklencům“ dostal, dále by mohla na něj  z úřední povinnosti podat trestní oznámení pro křivé svědectví. 

GIBS ale neudělala vůbec nic: ani „kamaráda Frantu“ nevytěžila, ani jej podezření nezprostila a prakticky žádný jiný účinný způsob zjištění totožnosti „zakuklenců“ neprovedla.  Jakýsi předem ztracený pokus obejít se bez „Franty“ sice později uskutečnil pplk..Lukáš Liolias, ale neuspěl. GIBS tedy jednala jednoznačně v neprospěch poškozených. 

GIBS se účelově vymlouvá na nevěrohodnost výpovědí recidivisty Romana Šulyoka. Mezi jeho výpovědí před soudem a svědectvím bratrů Lebánkových je v zásadě soulad. Nelže-li o věcech, které viděli Lebánkové, není důvod se domnívat, že jinde lže. Je si ostatně vědom, že za křivé svědectví by mohl být trestně stíhán a jistě si nemyslí, že by se jeho právnicky vzdělaní spolupachatelé báli  ho napadnout. Jeho svědectví je ve skutečnosti věrohodné. 

Nejde tedy jen o fiasko GIBS  a nadřazených státních zastupitelství, ale o úmyslné poškozování zájmů poškozených. Soudím, že za to by měl někdo nést odpovědnost. Nad tím by se měli zamyslet politici, kteří jsou za počínání dotčených orgánů státní moci politicky odpovědní. 

Je to např. předseda „strany a vlády“ Petr Fiala, který  možná netuší, že je nadřízeným ředitele GIBS. Jistě to je ministryně spravedlnosti Eva Decroix, která je nadřízenou (s velmi omezenou pravomocí) nejvyšší státní zástupkyně Lenky Bradáčové. Přišla by k tomu ovšem jako „slepý k houslím“, protože vše špatné se odehrálo v době, kdy resort spravedlnosti řídil či neřídil Pavel Blažek. Ten mohl ovšem včas zasáhnout, ale navzdory našim dřívějším dobrým vztahům se mnou po pohodovém jednání ze dne 23.srpna 2022 přestal mluvit, takže jsem se na něj nemohl obrátit. 

Opoziční politici sice odpovědnost nenesou, ale zájmem o zřejmě nezákonný stav „kauzy Jesenice“ by prokázali, že jim záleží na zdraví našeho právního prostředí. 

Čtenářům jako laik vzkazuji: nedojde-li k rychlé nápravě v „kauze Jesenice“, nevěřte politikům, že žijete v právním státě.

=================================================================

V knihkupectvích jsou ještě zbytky prvního vydání mé knihy Škůdci v taláru. V knihkupectvích je ale také novější druhý díl. 

Upozorňuji na zajímavé filozoficko-právnické články na webu spolku Chamurappi www.chamurappi.eu v sekci Texty JUDr. Oldřicha Heina. Zvláště upozorňuji na příručku Přehled antické filozofie. Autor je mimořádně vzdělaný právník s praxí prokurátora, státního zástupce, bankovního právníka.

 

PAVEL BLAŽEK A TOMÁŠ JIŘÍKOVSKÝ NA TISKOVCE EVY DECROIX

Po vyslechnutí zvukového záznamu z tiskové konference paní ministryně Evy Decroix z 8.srpna 2025 se vracím k „bitcoinovému“ skandálu z pohledu jeho používání politiky a médii k předvolební agitaci. Je příznačné, že paní ministryně hned v úvodu uvedla, že ministerstvo spravedlnosti v okamžiku přijetí nabídky daru mělo dost informací, jejichž vyhodnocením mohlo dojít ke zjištění, že dar nemá přijmout. Za příjemce daru označila neosobní amébovitý útvar „ministerstvo“, ač je zřejmé, že šlo o neuvěřitelný výstřelek bývalého ministra Pavla Blažka a jeho souputníků. Jeho jméno nevyslovila během konference ani jednou a o roli odsouzeného Tomáše Jiříkovského se vůbec nezmínila. Ctí presumpci neviny až do krajnosti. Ale nic se nemá přehánět. Již Buddha učil, že se věcem mají dávat správná jména. Vyslovením Blažkova jména by přece neřekla, že se dopustil trestného činu. Ale veřejnost  může jeho zamlčení vnímat jako snahu o odvedení pozornosti od něj s cílem zajištění jeho beztrestnosti. Na tomto místě ale chci říci, že jeho čin je tak podivný, že si netroufám učinit závěr, že se nejspíš dopustil trestného jednání. 

Jako laik, zabývající se monitorováním problematických trestních procesů déle než dvacet let, považuji za vhodné především pochválit paní ministryni za to, že nakonec přistoupila k odbourání zbytečných opatření, přijatých pod vlivem hysterie, jíž propadli mnozí politici po zveřejnění zprávy Deníku N. Soudím ale, že opatření k ochraně důvěryhodnosti ministerstva spravedlnosti byla nadbytečná, že bylo spíše na místě distancovat se od výstřelku Pavla Blažka jako od nesystémového kroku, před nímž žádný úřad není chráněn a za normálních okolností by se v budoucnu nikdy nic podobného nemělo stát. Mívám k činností jednotlivých odborů ministerstva nebo i k ministrům spravedlnosti různé výhrady, ale „bitcoinový“ skandál právě pro svou výstřednost důvěryhodnost úřadu jako instituce nesnižuje. 

Vyslovuji jí také soucit kvůli nezbytností vypořádat vedlejší škody, způsobené přijetím bitcoinového daru. Mohla toho být ušetřena, kdyby zdánlivě skvělou nabídku Petra Fialy odmítla. 

Opakovaně chválím paní ministryni za přechod k důvěře k orgánům činným v trestním řízení. Jsem pouze zvědavý, kdo podal trestní oznámení, když NCOZ už zřejmě v době jejího příchodu na ministerstvo jednala. 

Vcelku soudím, že způsob, jakým se politici a média staví k „bitcoinovému“ skandálu dokazuje, že jejich jediným zájmem není pravda, ale hlasy voličů. Svědčí o tom nepoměr v rozsahu zájmu o  sekýrování ministryně a chování odsouzeného Tomáše Jiříkovského, ohroženého následky možného porušení podmínek, stanovených soudem při jeho propuštění z vězení po odpykání části trestu. Ze zpráv z veřejných zdrojů a ostatně i z poznatků z tiskové konference vyplývá podezření, že nakládal s bitcoiny nezákonného původu, přičemž přístup k nim získal oklamáním soudu, jemuž neprozradil přístupová hesla k některým notebookům. Jako laik se divím, že směl vycestovat do zahraničí, ač bych spíše chápal rychlé uvalení vazby útěkové a předstižné.  Místo tiskovky Evy Decroix bych rád zažil podobnou akci ministra vnitra  Víta Rakušana právě na téma Tomáš Jiřikovský. V té souvislosti podotýkám, že jsem zaznamenal ministrův zájem o  svěření ministerstva spravedlnosti v příští vládě jeho straně. Proti tomu není třeba mít námitky, ale jistě by nebylo správné mít policii a justici pod jedním ministerstvem. 

Zdá se, že po výše zmíněné konferenci a po provedení úkonů, jejichž uskutečnění paní ministryně slíbila na konec měsíce srpna, „bitcoinový“ skandál vyšumí a poslanci, členové vlády a následně novináři po návratu z dovolených nebudou mít k disposici jiné hračky. 

Dovoluji si proto preventivně nabídnout jim jiný předmět zájmu: snahu GIBS a státního zastupitelství o zajištění beztrestnosti pro zločineckou skupinu, která se dopustila brutálního vydírání zlínských podnikatelů bratrů Lebánkových s použitím omezování osobní svobody a ohrožení na životě. V obavách o život podepsali pod nátlakem listiny, jejichž podpisem si přivodili škody, jež pro jejich podnikatelský život měly likvidační následky. 

Pokud by chtěl někdo namítat, že jde o starý trestný čin, namítám, že přímo v rodině mám důkaz o usvědčení vraha po 17 letech od činu, které se podařilo policejnímu týmu Tempus, tehdy pod velením gen. Martina Baláže. Jako laik se domnívám, že usvědčení všech pachatelů zločinu, spáchaného na Lebáncích, je stále možné. Chybí ale  tzv. „politická vůle“ 

Současný stav vyšetřování je dle mého laického názoru v rozporu s představou o podobě právního  státu a politici by na odstranění rozporu měli mít zájem. 

==================================================================

V knihkupectvích jsou ještě zbytky prvního knižního vydání mé knihy Škůdci v taláru. Na webu https://www.bezvydavatele.cz/book.php?Id=1573  jsem uveřejnil druhý díl. Ten již ale vyšel  i v „papírové“ formě.

Upozorňuji na zajímavé filozoficko-právnické články na webu spolku Chamurappi www.chamurappi.eu v sekci Texty JUDr. Oldřicha Heina. Zvláště upozorňuji na příručku Přehled antické filozofie. Autor je mimořádně vzdělaný právník s praxí prokurátora, státního zástupce, bankovního právníka.

 

BITCOINOVÁ ZASLEPENOST POLITIKŮ

Do názorového guláše, vyvolaného bitcoinovou hysterií, vnesli nový prvek někteří představitelé vládní strany STAN, kteří zaútočili na koaličního partnera SPOLU požadavkem na odstoupení ministryně spravedlnosti Evy Decroix (ODS), hrozbou odchodu náměstka Karla Dvořáka a případně vlády jejich stranou. Nejsou spokojeni s objasněním podružných okolností bitcoinového guláše a za mezery v informacích činí odpovědnou právě ministryni. 

Částečně mají pravdu, neboť opatření, přijatá paní ministryní po nástupu do funkce, k opatření jimi požadovaných informací nevedla a ani vést nemohla. Nestranné, úplné objasnění záhad přinese pouze policejní vyšetřování. Pokud se paní ministryně na ně odvolává, není  to projev její nechuti podat poslancům úplné informace, neboť je nemá a ani mít nemůže. Nemá nástroje k vedení vyšetřování a není ani oprávněna vyslýchat svého předchůdce. 

Základní otázka, která dnes volá po objasnění, jsou důvody bývalého ministra Pavla Blažka po důvodech jeho podivného jednání. Nezodpoví ji žádný koordinátor ani auditoři a bude-li se po pravdě pídit NCOZ, hezky se u toho zapotí. Nicméně je v pořádku, že paní ministryně Eva Decroix ustupuje od neúčelných opatření, přijatých v prvním záchvatu bitcoinové hysterie. Zbývá jí ovšem nepříjemný úkol vypořádat se s nepřímými následky neuváženého přijetí daru. Pochybuji, že to tušila, když se rozhodovala, zda má přijmout nabídku na jmenování ministryní. Čeká ji několik právních sporů a ministerstvo musí uhradit různé vyvolané náklady. 

Je třeba smířit se s tím, že došlo k individuálnímu úletu ministra, jenž neměl s jeho politickou příslušností nic společného, takže by neměl mít vliv na volební výsledky SPOLU. Předejít ani zabránit jeho skutku zřejmě nebylo možné. 

Bitcoinová hysterie způsobila, že se pozornost politiků a novinářů soustřeďuje pouze na počin Pavla  Blažka & spol. a jeho následky, ale téměř si nevšímají  původce zla, Tomáše Jiříkovského. V této souvislosti by se představitelé STAN měli ptát svého ministra vnitra, politicky odpovědného za jednání PČR, co si myslí o její  reakci na skutky Tomáše Jiříkovského, jenž možná porušil podmínky  podmíněného propuštění z výkonu trestu po jeho částečném odpykání. Bez objasnění jeho počínání je obraz pozadí skandálu neúplný. 

Zdá se být důvodné podezření, že v bitcoinové kauze došlo k trestnému jednání s obrovskou finanční škodou. Nakonec ale jde pouze o peníze. Jako občanského aktivistu mě případy, v nichž jde toliko o peníze a kvůli nim prováděné nezákonné skutky, neznepokojují tolik, jako násilné trestné činy. Životy, zdraví a svoboda lidí jsou důležitější než peníze. A v neprospěch politiků na mne působí jejich zaslepenost bitcoinovou kauzou, která jim nedovoluje dívat se kolem sebe a všímat si donebevolajícího násilí, o němž se pojednává ve veřejném prostoru. Začal jsem zveřejňovat poznatky o brutálním vydírání zlínských podnikatelů bratrů Lebánkových organizovanou zločineckou skupinou (viz seriál Zločinci pod záštitou státu 1-5). Všechny nepravosti se odehrály v době vládnutí koalice SPOLU. Nevšiml jsem si, že by opoziční politici dali najevo pobouření nad tím, že za účelem získání neoprávněného majetkového prospěchu zločinců došlo k použití násilí a omezení osobní svobody poškozených způsobem, oprávněně navozujícím v nich obavy o život. Přihlížejí váhavosti orgánů vymáhání práva mlčíce, patrně se domnívajíce, že prosazení řádného vedení trestního řízení a postavení zločinců před soud by jim asi hlasy voličů nepřineslo. Proto jim nevadí stav, jenž odporuje představám o znacích právního státu a nevyužívají nástrojů opozice k vyvíjení tlaku na SPOLU, aby jeho představitelé zjednali v kauze pořádek.

 ==============================================================

V knihkupectvích jsou ještě zbytky prvního vydání mé knihy Škůdci v taláru. V knihkupectvích je ale také novější druhý díl. 

Upozorňuji na zajímavé filozoficko-právnické články na webu spolku Chamurappi www.chamurappi.eu v sekci Texty JUDr. Oldřicha Heina. Zvláště upozorňuji na příručku Přehled antické filozofie. Autor je mimořádně vzdělaný právník s praxí prokurátora, státního zástupce, bankovního právníka.

 

MINISTRYNĚ OTLOUKÁNEK

Ministryně Eva Decroix jako správná „odesačka“ opovrhuje spolkem Chamurappi stejně jako její předchůdce, jen to dává najevo kulturnějším způsobem. Mohl bych jí proto škodolibě přát pád do pasti, který si přivodila přijetím úřadu ministryně spravedlnosti v končící Fialově vládě. Ale vadí mi způsob, jakým s ní nakládá opozice a bulvár, jenž útočí až na její osobní důstojnost. Dávají tím totiž najevo, že jim vůbec nezáleží na úrovni právního prostředí státu, ale útoky na ni pouze ohlupují voliče za účelem získání jejich hlasů. 

Úlet mého oblíbence, bývalého ministra Pavla Blažka, vyvolal záchvat „bitcoinové“ hysterie na obou stranách politické bariéry. Jediný, kdo mu nepodlehl, je sám Pavel Blažek, jenž s pokerovou tváří občas vysvětluje novinářům, že se vlastně nic špatného nestalo. 

Paní ministryně zpočátku hysterii sdílela a uplatnila různá nadbytečná opatření k oslabení vlivu bitcoinového skandálu na veřejné mínění, na podlamování důvěry občanů ve stát. Možná podlehla i vlivu politického vedení ODS. Ale je zřejmé, že vystřízlivěla a zbytečná opatření odbourává. Čelí přitom nepřímým důsledkům přijetí bitcoinového daru, o nichž před vyslovením souhlasu s převzetím úřadu nemohla vědět. Pavla Blažka a jeho pomocníky konečně přenechala výsadní „péči“ NCOZ, což je jediné možné účelné jednání a v tomto ohledu po ní nelze žádat nic více. 

Naproti tomu opozice stále setrvává v hysterickém přístupu  k Blažkovu úletu a obviňuje ji, že do úřadu nastoupila speciálně proto, aby zahladila jeho působení na veřejné mínění. Takový přístup je ale skutečně hysterický, protože Blažkův úlet nemá s politikou nic společného. Není třeba usilovat o jeho utajení. Je to prosté selhání jednotlivce, s kterým jeho mateřská ODS nemá nic společného a nezbývá, než aby jej nestranně prověřily orgány činné v trestním řízení. 

Prvotním úkolem Petra Fialy po Blažkově resignaci bylo obsadit opuštěný úřad ministra spravedlnosti, tedy zajistit chod ministerstva. Vím cosi o starostech, které měl Andrej Babiš, když ho do podobné situace dostal náhlou (nekriminální) resignací  Jan Kněžínek. Z nouze se nakonec musel spokojit s  Marií Benešovou, kdysi právem odvolanou z funkce nejvyšší státní zástupkyně. Úřad ministra spravedlnosti totiž není „džob snů“, po němž by toužily davy zdatných zájemců.  Předseda vlády by měl mít široký výběr z většího počtu zájemců, kteří něco umí a navíc jsou ochotní nevděčnou práci  přijmout. Jeho volba mohla dopadnout podstatně hůře. Eva Decroix nemá zkušenost z řízení jiného velkého úřadu, ale má přiměřené vzdělání a inteligentním vystupováním na veřejnosti a zálibou v modré barvě působí konejšivě. Určitě ministerstvo převede přes krizovou situaci do lepších časů. 

Soustředění na „okopávání kotníků“ ministryně odvedlo pozornost opozice, ale i vládní koalice od osudu původce zla, Tomáše Jiříkovského.  Je zřejmé, že zapřením znalosti přístupových hesel k notebookům oklamal soud. Je podezření, že nakládá s výnosy z trestné činnosti. Přesto mu nikdo nebránil, aby prodal část bitcoinů, jež mu zbyly po zaplacení daru ministerstvu spravedlnosti a aby pak dokonce vycestoval do Asie, kde mohl „ulít“ své bohatství do nějaké tamní banky (netvrdím, že se tak stalo, ale někdo by to měl prověřit). Policie mu v ničem z toho nezabránila. Politickou odpovědnost za její netečnost nese vlivný ministr vnitra Vít Rakušan. Jemu ale opozice „kotníky neokopává“. 

Opoziční politici pod vlivem „bitcoinové hysterie“ ztratili schopnost „periferního vidění“ a soustřeďují se pouze na úlohu Evy Decroix v „bitcoinovém“ skandálu. Nejen, že zapomněli na Tomáše Jiříkovského, ale zatím nikdo z nich nereagoval na rozhodnutí  GIBS a státního zastupitelství zajistit beztrestnost organizované zločinecké skupině, která se dopustila brutálního vydírání zlínských podnikatelů bratrů Lebánkových. Nelze od nich přece žádat, aby se vžili do hrůzy, kterou prožívali vydíraní, ležíce svázaní a oslepení na postelích a naslouchající rozhovorům jejich hlídačů, aby pak pro záchranu svých životů podepsali listiny neznámého obsahu a přivodili si tak škodu ve výši 120 milionů Kč.  K nepravostem státních orgánů došlo v době, kdy za činnost GIBS politicky odpovídal Petr Fiala jako nadřízený ředitele GIBS a Pavel Blažek jako ministr spravedlnosti, v obou případech představitelé ODS. Oba jsem chtěl varovat, ale neumožnili mi to. Ale opozice je nenapadá, ač došlo k velkolepému zpochybnění povahy České republiky jako právního státu. 

Selhání Pavla Blažka již nelze napravit.  Ministerstvo spravedlnosti bude muset zaplatit náklady, jež mu v důsledku přijetí daru vznikly. Policie jistě nestranně prověří odpovědnost Pavla Blažka a jeho souputníků za přijetí pochybného daru. Ctím presumpci neviny a Pavel Blažek patří k mým oblíbencům mezi ministry spravedlnosti, s nimiž jsem měl co do činění. Nebude mi vadit, vyvázne-li se zdravou kůží, i když to nepředpokládám. Možná ještě dojde na prověření jednání Tomáše Jiříkovského, jenž se údajně nachází ve zkušební době z podmíněného propuštění z výkonu trestu. Ale stále ještě zbývá trocha času na zjednání spravedlnosti pro pachatele brutálního  násilí, spáchaného na bratrech Lebánkových.  To je výzva pro předsedu vlády Petra Fialu jako nadřízeného ředitele GIBS a pro ministryni spravedlnosti Evu Decroix jako nadřízenou nejvyšší státní zástupkyně Lenky Bradáčové. Vyzval jsem také městskou státní zástupkyni v Praze Danielu Smetanovou, aby nechala prověřit, zda někteří z činitelů, kteří se postavili s přehnanou vstřícností k výše zmíněné organizované zločinecké skupině, se nedopustili kárného provinění nebo dokonce trestného jednání. 

==========================================================================

V knihkupectvích jsou ještě zbytky prvního vydání mé knihy Škůdci v taláru. V knihkupectvích je ale také novější druhý díl. 

Upozorňuji na zajímavé filozoficko-právnické články na webu spolku Chamurappi www.chamurappi.eu v sekci Texty JUDr. Oldřicha Heina. Zvláště upozorji na příručku Přehled antické filozofie. Autor je mimořádně vzdělaný právník s praxí prokurátora, státního zástupce, bankovního právníka.