neděle 23. května 2021

K OTÁZKÁM VÁCLAVA MORAVCE Z 23.5.2021

Protivládní televize provozuje dlouhá léta pořad Otázky Václava Moravce, o němž jsem v minulosti často psával jako o Otázkách Vymývače mozků. Od 5. ledna r.2020 až do 23.května 2021 jsem k němu nevyjadřoval, protože v něm nepřišly na přetřes záležitosti justice. Až dnes v něm vystoupil předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský, který se snažil sehrál roli zkušeného, uvážlivého muže s rozvinutým právním cítěním. Z pohledu občanského aktivisty, který se dlouhodobě setkává s poškozováním práv občanů justicí a „přifařenými“ úřady, není ale přesvědčivost jeho výstupu dokonalá. 

S většinou jím projevených názorů lze ovšem souhlasit. Především jeho kritika „prostořekosti“ ministryně Marie Benešové je oprávněná. Jeden z mých kolegů o ní říká, že rychleji mluví než myslí. Takto se projevovala již jako státní zástupkyně Vrchního státního zastupitelství v Praze a tato nectnost s ní rostla. 

Pavla Rychetského zvlášť popudilo, že prostořeká ministryně se vyjadřovala o krajských státních zástupcích jako o „mlaďoších“. Nedocenil dovětek, že u nich proběhla obměna.

Označení není sice „salonfähig“, ale z výše 73 let lze na skupinu s věkovým průměrem 53 let pohlížet jako  na „mlaďochy“ a naštěstí už z těchto funkcí odešli „staří ještěři“ (terminus technicus Marie Benešové), kteří je drželi dvacet i více let. Z tohoto pohledu se paní ministryni mohou jevit jako vhodnější rádci právě Lenka Bradáčová a Ivo Ištvan, protože jsou ve funkcích podstatně déle, než „mlaďoši“, jejichž věku nedosahují. 

Hnutí ANO jako každá mladá strana nemá dostatečné personální rezervy, proto  Andrej Babiš po Marii Benešové vděčně sáhl navzdory jejím nectnostem, když ho nečekanou resignací  zaskočil Jan Kněžínek. Musíme si uvědomit, že funkce ministra spravedlnosti  je  nevděčné, rizikové řemeslo obecně a ve vládě Andreje Babiše zvlášť. Uchazeči o uvolněné křeslo se nehrnou. Její jmenování bylo zřejmě volbou z nouze. Myslím ale, že Andrej Babiš své volby až dosud nelitoval, protože Marie Benešová udržela ministerstvo v chodu bez velkých otřesů. Jejím politováníhodným selháním je nedovedení přípravy novely zákona o státním zastupitelství do projednání v Parlamentu. V souvislosti s tímto zákonem byl její postup vždy neblahý. Jako ministryně spravedlnosti v Rusnokově vládě stáhla z Poslanecké sněmovny návrh zákona, předložený ministrem Pavlem Blažkem, který měl podporu vedení státního zastupitelství. Z této rány se novela zákona o státním zastupitelství již nikdy nevzpamatovala, ač o potřebě nového zákona se mluví nejpozději od r. 2010. 

Starý lišák Pavel Rychetský se vyhnul příležitosti vyjádřit se k důvodnosti volání Milionu chvilek pro demokracii a některých opozičních blouznivců po okamžitém odstoupení paní ministryně. Jsem si jist, že tak ale měl učinit, tedy že jim měl vzkázat, že odvolávat ministryni pár měsíců před volbami je z praktického hlediska  nesmysl. Změna ministra vždy vyvolává aspoň dočasné narušení chodu úřadu. Případný nástupce Marie Benešové by patrně skončil s vládou Andreje Babiše, takže ministerstvo by nevycházelo ze zmatků o několik měsíců déle než je nezbytné. Nedopustila se žádného tak závažného pochybení, aby její setrvání ve funkci  až do vypršení mandátu bylo nesnesitelné. 

Nezbývá, než do voleb brát její nevhodné výroky jako „folklor“ a pokud možno si jich nevšímat. Přitom ale musíme mít na paměti, že během své dlouhé profesní kariéry viděla ledacos a možná by z vlastní zkušenosti mohla vyprávět o zákulisních jednáních, jež vedla k ovlivnění některých kontroverzních rozhodnutí. Jistě by bylo zajímavé se dovědět, jak se stalo, že po jejím běsnění proti předání trestního stíhání „katarského prince“ do Kataru se nakonec dočasně stala společnicí advokátní kanceláře, která se starala o jeho záležitosti a jak se nakonec vyvinula v odbornici v oboru obchodování se zemním plynem. Není ale sama, kdo si myslí, že některá soudní rozhodnutí jsou výsledkem slibů za splnění zadání. Jako příklad uvádím pověst, že hanebný rozsudek kárného senátu Vrchního soudu v Praze nad zesnulým místopředsedou Nejvyššího soudu ČR Pavlem Kučerou byl úlitbou za zastavení úvah o rušení vrchních soudů. 

Pavel Rychetský vysvětlil televizním divákům na první pohled důvěryhodně, že justice je způsobilá ubránit se tlakům ze strany ministra spravedlnosti, popř.  ze strany moci výkonné obecně. Je pravda, že pravomoci ministra spravedlnosti jako hlavy státní správy justice a státního zastupitelství jsou nepatrné. Jak soudci, tak státní zástupci se mohou jeho hněvu klidně usmívat, protože jim v podstatě nemůže nic udělat. Ostatně ministři neradi využívají pravomoc kárných žalobců, aby se vyhnuli nařčení, že zasahují do nezávislosti justice. 

Pavel Rychetský už ale neřekl, že tvrzení o odolnosti justice platí jen potud, pokud se příslušný činitel z nějakých vnitřních důvodů nerozhodne tlaku podlehnout, případně vyjít zadání vstříc. V této souvislosti vystupuje do popředí zájmu osobní statečnost jednotlivců. Občané by se mohli např. ptát, zda Pavla Zemana napadlo jen tak, samo od sebe, že by měl vyslat do Prahy skvadru Ivo Ištvana a Roberta Šlachty, aby udělali pořádek na Úřadě vlády. Nebo co přimělo zesnulého ředitele trestního odboru NSZ Jiřího Potoczka, aby zasáhl do živého trestního řízení proti místopředsedovi vlády Jiřímu Čunkovi a zabránil tak odchodu KDU-ČSL z vlády. Jistě by byla zajímavá motivace jednání počestného šéfa pražské mordparty Josefa Mareše, který se spolčil s recidivistou Milošem Levkem a s pomocí hodinek s vestavěným audiovizuálním zařízením umožnil vyvolání trestního stíhání vězně Jaroslava Bartáka. 

Někdy přece jen soudci ministrovi uhnou, přestože jim z jeho strany postih nehrozí. Příkladem budiž zásah ministra Jiřího Pospíšila u Nejvyššího soudu ČR krátce po začátku jeho druhého mandátu. V rámci nekolegiálního rozkopávání báboviček, které si na jeho písečku uplácala holčička Danielka (rozuměj: ministryně Daniela Kovářová) přijel zjistit, jak soud naložil s balíkem jejích stížností pro porušení zákona. V jednom případě již bylo nařízeno veřejné projednání stížnosti, ale capo di tutti capi justiční mafie vzal návrh své předchůdkyně zpět. Soudci usnesením jeho rozhodnutí vyhověli, ač je k tomu nic nenutilo. Ze zbývajících sedmi stížností pak vyhověli jen jedné, ač dosud k zamítání jejích návrhů docházelo jen zcela výjimečně. Naproti tomu bývalá členka KSČ Monika Křikavová se v kauze „katarského prince“ rozhodla neponížit se uposlechnutím rozhodnutí ministra spravedlnosti a ustanovení trestního řádu a soudní řízení proti němu zahájila. Nejvyšší soud ČR ji usvědčil z nezákonného postupu, ale jinak se jí nic nestalo. Později veřejně urazila soudce Nejvyššího soudu ČR a ani se osobně za to neomluvila: musel to zprostředkovat tehdejší předseda Městského soudu v Praze Jan Sváček. 

„Mimo mísu“ se dle mého názoru Pavel Rychetský dostal brojením proti „vyhrožování jednoho ústavního činitele druhému“ v případě záměru Marie Benešové podat kárnou žalobu na Pavla Zemana. Něco takového se zde prý dosud nikdy nestalo.  Zapomněl na to, že Pavel Zeman stojí vůči ministryni spravedlnosti v podřízeném postavení, neboť ministryně nese politickou odpovědnost vůči vládě, parlamentu a občanům také za řádný chod státního zastupitelství a jako každý jiný řídící pracovník má právo používat zákonem připuštěných nástrojů k vynucování pořádku. Ale zejména by měl pan předseda Ústavního soudu jásat nad pokrokem, kterého dosáhli ideologové přímé podřízenosti státního zastupitelství pánubohu tím, že se nyní neformálně připouští  odvolání nejvyššího státního zástupce pouze rozsudkem kárného soudu. Marie Benešová by přece vůbec nemusela jít ke kárnému soudu, stačilo by jí prosadit návrh na jeho odvolání ve vládě. Takovým způsobem přece skončila ve funkci sama a po ní i Renata Vesecká. Likvidace jednoho ústavního činitele druhým zde tedy již byla. 

V této souvislosti je nefér, že kdekdo kritizuje Marii Benešovou za záměr napadnout Pavla Zemana kárnou žalobou za vystupování ve věci Vrbětic. Nad jejím dříve oznámeným záměrem pohnat jej před kárný soud kvůli jednání ve prospěch materiálních zájmů jeho známého se kupodivu nikdo nepozastavuje. Vůbec se o tom nemluví, ale z úmyslu zřejmě také sešlo. Podotýkám, že již dřív­e jsem vyslovil pochybnost o tom, že pravým důvodem odstoupení Pavla Zemana byl tlak ze strany paní ministryně. 

Perlou vystoupení předsedy Ústavního soudu jsou jeho úvahy o začlenění státního zastupitelství do soustavy státních orgánů. Pochlubil se informací, že ve Španělsku, Francii, Portugalsku a Itálii je generální prokurátor  součástí justice. Neznám italskou a portugalskou úpravu, ale s jistotou mohu tvrdit,  že ve Španělsku a Francii má prokuratura postavení ministerstva, od justice odděleného. Ministr - generální prokurátor je členem vlády. 

Do choulostivého postavení dostal Václav Moravec svého hosta, když začal meditovat nad tím, že se hovoří o Igoru Střížovi jako nástupci Pavla Zemana a Romanu Hájkovi jako budoucím prvním náměstkovi, když v obou případech se jedná o bývalé vojenské prokurátory a členy KSČ. Nedalo se čekat, že Pavel Rychetský bude sdílet jeho pochyby, když k jeho nejbližším spolupracovníkům patří místopředseda Ústavního soudu Jaroslav Fenyk, bývalý člen KSČ a vojenský prokurátor. Je samozřejmé, že Pavel  Rychetský začal hájit neškodnost vojenských prokurátorů. V politických procesech podle jeho výkladu přece působili civilní prokurátoři a v době normalizace se vojenská prokuratura nezákonností nedopouštěla. Z vojenské prezenční služby si pamatuji, že strašidlem pro vojáky nebyly vojenské soudy, ale vojenští prokurátoři, protože ten, na koho ukázal vojenský prokurátor, měl odsouzení téměř jisté. Po celou dobu normalizace probíhalo pronásledování odpíračů služby  ve zbrani z důvodů svědomí, většinou Svědků Jehovových. Byl jsem svědkem šetrného zacházení velitelů s navrátilcem z vězení, kterého začlenili do služby tak, aby nemusel vzít zbraň do ruky a nemusel se vystavit nebezpečí, že se dostane do rukou vojenských prokurátorů znova jako recidivista s nárokem na vyšší trest. Právě Jaroslava Fenyka a Igora Stříže spojuje pronásledování odpíračů, čili potlačování jejich lidských práv. Pavel Rychetský by je jistě obhajoval, že to nedělali dlouho (to je pravda) a že se pouze řídili tehdy platnými zákony. Takové omluvy používali pro své jednání již nacističtí zločinci. Avšak pánové Jaroslav Fenyk a Igor Stříž při vstupu do služeb vojenské prokuratury jistě věděli, že se budou muset podílet na potlačování lidských práv svých spoluobčanů a nikdo je nenutil s pistolí u  hlavy, aby si našli právě takové zaměstnání. Skutečnost, že se dobrovolně stali vojenskými prokurátory a psali  obžaloby na odpírače, vystihuje kvalitu jejich právního povědomí. Byli mladí a nedělali to dlouho, proto si myslím, že by obecně neměli být vylučováni z jakéhokoli právnického povolání v řadové funkci, ale vrcholové funkce by neměli zastávat. Tolerance k jejich nebetyčnému kádrovému růstu je popřením smyslu Listopadu 1989.

==========================================================================

Již vyšla  „papírová“ verze mé knihy ŠKŮDCI V TALÁRU, dosud dostupné pouze v digitální podobě. Knihu jsem zasvětil památce dobrého člověka JUDr. Pavla Kučery. Předmluvu napsala Alena Vitásková. Její obsah je trestí zkušeností a poznatků, postupně získávaných téměř 20 let v půtkách s orgány činnými v trestním řízení, které nekorektním vedením řízení poškozují obviněné. Zvlášť zajímavé „škůdce“ uvádím s plnými jmény, jejich oběti až na výjimky pouze s iniciálami. Kniha je dostupná v knihkupectvích nebo přímo u vydavatele OLYMPIA na adrese sklad@iolympia.cz   nebo  info@iolympia.cz


3 komentáře:

  1. Dlouhé psaní. Stručně a jasně. Bylo to zbytečné a o ničem. S názory předsedy Ústavního soudu jsem nemohl souhlasit. A celý obsah nebudu komentovat. Nedivím se, že jsme v situaci, v jaké jsme, když toto dokáže natočit ČT a vysílat.

    OdpovědětVymazat
  2. VYMÝVAČ MOZKŮ, ANEB MIMOSMYSLOVÁ KOMUNIKACE
    Pachuť článku pana Jemelíka smrdí, jen se člověk ponoří na začátek zmatených výplodů, které jsou příznačná pro "ochránce všehomíra" samotného autora, tedy včetně ochránce agentů StB.

    Na rozdíl od pana Jemelíka je pan Václav Moravec velice schopný novinář, o čemž svědčí, že je čtyřnásobným držitelem ceny TýTý jako nejoblíbenější osobnost televizní publicistiky. Má na rozdíl od pana Jemelíka dva doktoráty a to na FAMU a na Filozofické fakultě Ostravské univerzity. Potud fakta.Možná vadí panu Jemelíkovi jeho sexuální orientace a možná související pachuť jiného sexuálně orientovaného jedince pana Jiřího Pospíšila, možná spojuje oba vedví.Pan Moravec dělá na rozdíl od pana Jemelíka svou práci a má na to odborné vysokoškolské vzdělání, zakončené doktorátem. Pokud si tedy do pořadu OVM pozve moderátor, nějakého oblíbence pana Jemelíka, případně i méně oblíbenou postavu a pokládá mu otázky, což je jeho práce, je z pohledu pana Jemelíka zle. Pan Jemelík má okamžitě jasno, jde okamžitě o vymývače mozků. 

    Že se ale pan autor sám zapojí do vymývání mozků, které přisoudil panu Moravcovi, tak bych uvedl příklady a fakta. Několik dlouhých měsíců, vymýval mozky čtenářům, jak byl pan obviněný gauner Shahram Abdullah Zadeh nevinný a křivě obviněný, až nakonec pan "vymývač" , či mimosmyslově ochromený našeptávač zjistil, že celou dobu lhal a to za nemalý peníz, který obdržel od rodiny obviněného. Ano, peníze nesmrdí, zvláště když se použijí peníze z trestné činnosti.

    Hájil jednoho z největších daňových podvodníků v historii Česka a naivně zmanipulovaným čtenářům předkládal pana Zadeha jako mučedníka, na kterého si zasedla justice. Kdo tedy vymývá mozky?

    Vymýval tedy mozky mnohdy s úspěchem, protože hodně čtenářů panu inženýrovi věří, žere jeho bláboly, zvláště když může veřejně napadat například sociální pracovnice, které si dovolily dát proti jeho vůli mladistvého cikána, co páchal trestnou činnost, pod zámek. Jeho srdcervoucí vymývání mozků, jak se chce matka starat o svoje děti, když tak doposud nečinila, protože pro spáchané trestné činy byla odejita na svobodě a seděla v chládku. Pan Jemelík se nestyděl zveřejnit jména těchto pracovnic, protože co se nepovedlo jemu, tak chtěl aby dokonali případní obdivovači vymítače ďábla. Pan Jemelík tedy za nějaký obolus zapře i Ježíše na kříži a bude sám vymývat mozky, až do roztrhání těla. Dalo by se docela dobře konstatovat "zloděj křičí, chyťte zloděje".Pan Jemelík tedy často hodnotí zcela subjektivně veškeré dění, které je hlavně mimo jeho obor vzdělání a obávám se i mimo jeho chápání.
     

    OdpovědětVymazat
  3. Že je naše justice založena na mafiánských praktikách, tak není nic nového, sama jeho nejvyšší "náčelnice" to řekla veřejně několikrát. Sama pro to neudělala nic, ba naopak se úspěšně zapojila. Nemusím tedy chodit do pořadů OVM, abych neviděl, jak zde mafiánské a korupční prostředí vychovalo nedotknutelnost soudců, kteří se zaštiťují nezávislostí justice. Jsou téměř neodvolatelní a jsou postaveni nad samotného Boha, jenom zapomněli, že jsme národ ateistů. Pokud zaměstnanec udělá zmetek, tak je za to odpovědný, nenáleží mu za to mzda, naopak musí škodu uhradit. Pokud pan soudce, či "ctihodná" soudkyně udělá zmetek, tak případnou škodu za ně zaplatí stát, tedy ne jako dojná kráva, ale bohužel daňový poplatník. Že dotyčný soudce zničí nevinného člověka ho vůbec netrápí, protože předností soudce není svědomí, on ho totiž nemá. Pak by možná stačilo vybírat do justice lidi, co svědomí mají, ctí ústavu, lidská práva a hlavně se řídí presumpcí neviny. Je to zakotveno v Listině základních práv a svobod, která je součástí ústavního pořádku ČR. Proč tedy se jí soudci neřídí a jednají s některými obviněnými již jako s předem odsouzeným póvlem, je záhadou. Pokud tedy nebude každý soudce trestně odpovědný za zmetek, který vyrobí a nebude muset zaplatit případnou škodu, kterou s tím způsobil, tak bude chování soudců, jako chování faraona, nebo toho senilního pomatence na postu nejvyšším, případně jako chování Kim Čong-una. 
    Bohužel se musí jednoznačně konstatovat, že "Sametová revoluce" se nepovedla, protože se ponechala zločinecká organizace, která má za sebou vraždy a popravy a sedí dnes v parlamentu, jako údajná demokratická strana. Jsme výsměchem pro celý svět a můžeme se úspěšně zařadit k zemím, kde vládnou diktátoři, tedy k zemím, kde rozhodně není demokracie a natož právní stát. Samotná "Sametová revoluce" se stala největším handlem, jak ponechat bez trestu tuto zločineckou bandu, výměnou za jednohlasné zvolení disidenta za prezidenta.
    Opět bych mohl použít slova svého dědy, že ryba smrdí od hlavy. Pokud máme trestně stíhaného premiéra, agenta StB, demenci vykazujícího prezidenta, který si vytírá zadek samotnou ústavou, který pracuje na zakázku pro cizí mocnosti, tak asi těžko můžeme očekávat, že justice bude jiná a bude se chovat ústavně, podle zákona a spravedlivě. Rozhodně za to nemůže pan Moravec, ale podporovači pana Zemana a Babiše. Tedy vymítači mozků, ke kterým se úspěšně autor článku řadí. 

    OdpovědětVymazat