Navazuji na článek kolegy- člena spolku Chamurappi Oldřich Heina „Peníze nesmrdí (pecunia non olet)“, který vyšel před pár dny na několika serverech a je „zaparkovaný“ na spolkovém webu . Autor v něm uvedl pojem „svaz známých“ jako nástroje k uplatnění korupčních vlivů. Kdo se dlouhodobě zajímá o dění v trestním řízení, pravděpodobně mi přisvědčí, že jím zmiňovaná uskupení občas vznikají. Někdy o nich lidé mluví jako o „místních mafiích“.
Někdy se jedná o ustálené, dlouhodobě působící struktury, jindy vznikají účelově, dočasně, nabaleny na trestní případy, jejichž účastníci mají prostředky, použitelné k ovlivnění vykonavatelů spravedlnosti. Mohou působit jak k odvrácení ohrožení trestním řízením, tak k jeho prosazení. K jejich uvedení do pohybu nejsou vždy nezbytné peníze nebo jiné statky, ale může to být i ctižádost nebo prostá škodolibost. Příkladem budiž vyvolání trestního řízení pro údajné křivé svědectví proti nemohoucí osmdesátníci, jež slouží pouze k potýrání rodiny věřitele, ale přesto vedené s plnou vervou.
Ve „svazech známých“ se spolčují lidé z různých pozic: např. policista je propojený přes manželku se státním zastupitelstvím, státní zastupitelství přes rodinné svazky zase s vyšším patrem policejních struktur. Policie se může propojit s místní složkou GIBS přes bývalé policisty, kteří do ní přešli. K dokonalosti slouží propojení s insolvenčním správcem, exekutory a vykonavatelem dražeb. Báječně se „svazu známých“ daří, když se „u piva“ podaří do něj vlákat soudce. Ti všichni se navíc propojují všelijak křížově. Když se na takové uskupení napojí mocný místní „kmotr“ pomocí bývalého policisty, kterému po odchodu od sboru zajistil teplé místo, snadno ovlivní běh trestního řízení. Může se pak dít ledacos, například obžalovaný se po letech sice domůže zprošťujícího rozsudku, ale mezitím již dohodnutý zájemce koupil jeho majetek v dražbě „za hubičku“.
Stavět se „svazu známých“ do cesty je téměř beznadějné. Občánek podá státnímu zastupitelství podnět k vykonání dohledu nad policií, ale vyřízení se ujme manželka kamaráda napadeného vyšetřovatele a postup policie „posvětí“. Občánek podá trestní oznámení příslušné služebně GIBS, ale do té mezitím přešel policista, na kterého si stěžuje a ten pak vyšetřuje sám sebe. Občánek chodí v bludném kruhu, opakovaně si stěžuje, nakonec se dočká vyrozumění, že na další obsahově shodné podněty už nedostane odpověď.
V zoufalosti jej napadne poslat stížnost „věrchušce“. Často se stane, že odpověď dlouho nepřichází a opakování podání na tom nic nemění. Je-li příliš dotěrný, nakonec dostane vyrozumění od stížností napadeného útvaru, že v jeho podáních se nevyskytovalo upozornění, že požaduje odpověď, proto úřad mlčel. Ale v zájmu dobré správy mu napadený úřada přece jen blahosklonně sdělí, že jeho stížnost byla bezdůvodná. Občánek teprve pak pochopí, že je zavedeným zvykem, že stížnosti se posílají napadeným útvarům k vyjádření. Sám na sobě nikdo chybu nevidí, takže „nahoru“ putuje vysvětlení, že stížnost byla bezpředmětná a stěžovatel se ničeho nedomůže. V tomto ohledu zaslouží zvláštní uznání postup centrály NCOZ, která trestní oznámení, směřující mimo jiné proti soudcům, podezřelým z nadržování sprostým zločincům, postoupila postiženému soudu, snad aby si podezřelí mohli v klidu připravit obhajobu.
Když občánek pochopí, že marně válčí proti „svazu známých“, bláhově ho napadne, že hradby souručenství korupčníků by mohl prorazit pouze zásah zvenčí, a to z nejvyššího patra. Vydá se tam. Kdysi, asi tak před deseti a více lety, by možná skutečně dosáhl požadovaného setkání a něco by vyřídil, nebo by velký šéf aspoň předstíral porozumění. Od té doby se rozbujelo papalášství, jež činí některé vysoké šéfy nedostupnými. Mají své kerbery, kteří k nim občanskou chátru nepustí. Papaláši mají přece svých starostí dost i bez občanských prudičů. Je třeba je chránit před přetěžováním a ušetřit je „jobovek“, kterými by se museli zabývat. Nejlépe opevněný je ředitel BIS, jemuž ani nelze poslat žádost o setkání cestou datových schránek. Jakýsi vnitřní útvar BIS sice zprávu přijme, ale pak poučí odesílatele, že na vyřizování takových žádostí má BIS zvláštní útvar, jejž je třeba oslovit způsobem, popsaným na internetových stránkách BIS. Na základě zkušeností s policií, státním zastupitelstvím a GIBS bych čekal, že obsluha datové schránky doručí dopis vnitřní cestou příslušnému útvaru. To by ale asi bylo svou jednoduchostí zpravodajců nedůstojné.
Případy korupcí ovlivněných řízení patrně není mnoho. Ale vyskytují se a jsou překážkou vedení férového procesu. Působí obrovské škody hmotné i morální. Přivádějí do vězení nevinné lidi a naopak umožňují darebákům únik před spravedlností. Pokud se postiženým nepodaří získat pomoc mimo obvod působnosti „svazu známých“, spravedlnosti se nedočkají. V jejich neprospěch účinkují ustanovení právních předpisů o místní a věcné příslušnosti, jejichž prolomení je neobyčejně obtížné. Navzdory téměř beznadějné situaci je na místě nevzdávat se a bojovat až do posledního náboje. Cum spiro spero.
==================================================================================
Již vyšla „papírová“ verze mé knihy ŠKŮDCI V TALÁRU,
dosud dostupné pouze v digitální podobě. Knihu jsem zasvětil památce dobrého
člověka JUDr. Pavla Kučery. Předmluvu napsala Alena Vitásková. Její obsah je
trestí zkušeností a poznatků, postupně získávaných téměř 20 let v půtkách s
orgány činnými v trestním řízení, které nekorektním vedením řízení poškozují
obviněné. Zvlášť zajímavé „škůdce“ uvádím s plnými jmény, jejich oběti až na
výjimky pouze s iniciálami. Kniha je dostupná v knihkupectvích nebo přímo u
vydavatele OLYMPIA na adrese sklad@iolympia.cz nebo info@iolympia.cz
Tak pane inženýre, to je tak naprosto přesné, co jste napsal!! Ale přeci - jednu nepřesnost bych našla: podle mých zkušeností se insolvenčnímu správci v rámci "svazu známých" nejlépe zcizují nemovitosti MIMO dražbu! Kdyby v dražbě, to by bylo pošušňáníčko! Ale mimo dražbu dle "pokynu" zajištěného věřitele, když tento "pokyn" je pro insolvenční soud "svatý", i kdyby představoval jen desetinu skutečné ceny nemovitosti! A s tzv. incidenčním sporem - žalobou na neplatnost kupní smlouvy uzavřené insolvenčním správcem - dlužník neprorazí, protože jest v mezidobí "udušen" semknutým "svazem známých". Insolvenční soud už předem svými výzvami dává najevo, na co se dlužník musí připravit, bude-li vůbec jeho nárok projednáván.
OdpovědětVymazatMARNÝ BOJ S VĚTRNÝMI MLÝNY.Zde se dá s článkem pana Jemelíka téměř souhlasit. Možná by ale bylo třeba použít známé rčení, které používal můj děda a to, že "Ryba smrdí od hlavy". Pokud bych se vyjádřil k mému nadpisu, tak by se dala korupce přirovnat k marnému boji s větrnými mlýny. Asi se skoro každý setkal s románem: "Důmyslný rytíř don Quijote de la Mancha", od Miguela de Cervantese. V podstatě vyjádření hlavního hrdiny vešlo do slovníku jako rčení. Mohli bychom si to vyložit podle povahy a to buď jako boj s pomyslným nepřítelem, s přeludem vlastní fantazie, nebo jako utkání, či souboj nerovných sil, tedy předem prohraný.Korupce je po pravdě fenomén, který úzce souvisí s civilizací a neexistovala větší organizovaná kultura, která by našla účinný způsob, jak se s ní vypořádat. Začalo to hodně dávno dárky mocným, což patřilo ke kultuře, kdy si lidé za ně kupovali přízeň vlivným. Jeden by si řekl, že to bylo fakt hodně dávno a je to minulost. Nikoliv, možná připomenu kauzu paní Naďové-Nečasové, kdy přijímala luxusní dárky od různých politiků a korupčníků a de facto i de jure řídila zmetka a vládla premiérem. Použiji zde expresivního významu: "Kunda vládne světu". Pokud by se pan Jemelík chtěl pohoršovat, v což nedoufám, tak jsem použil slovo, které mnohokráte zmínil veřejně náš nejvyšší a chráněnec pana Jemelíka. Tedy ne ten na nebi, ale na hradě, toho času spíš v Lánech. Proto i poznámka v mojí druhé větě: "Ryba smrdí od hlavy".
OdpovědětVymazatMožná by bylo úsměvné, jak zde panu Jemelíkovi toto korupčnictví nevadilo, když prorostlo až do vlády a vehementně pana Nečase obhajoval. Jak je možné, že u druhých to pan Jemelík vidí, ale zde, nějak "zainteresovaný", tak hájí zmetka. Nestačí mu odposlechy, jak se o svém budoucím manželovi vyjadřovala, jako domina v bordelu, nic naplat. Prostě, jsme republikou, kde se to bordely jenom hemží. No a tak proč by nebyl na vládě, v parlamentu, u soudů, policie a státních zástupců. Nesmím samozřejmě vynechat senát a armádu. Také všechna ministerstva. Jenže, to bude asi pane Jemelíku jádro pudla. Jak chcete bojovat proti korupci, když sám ji schvalujete, tedy opačně někde nechcete vidět. Nakonec bych seznam, kde figurujete a dá se to označit jako korupce ta poslední, vámi obhajovaný případ Zadeh.
Vrátím se tedy do počátků, ve Starém zákoně, v knize Exodus, najdeme první varování před úplatkářstvím: "Nepřijmeš úplatek, neboť úplatek oslepuje ty, jež vidí, a podvrací jednání spravedlivých." Důkazy ze starověku máme i archeologické. Například v asyrských hliněných tabulkách byla nalezena jména, která označovala zkorumopované úředníky. Například egyptský král Haremhebe, kolem roku 1320 před Kristem vydal zákoník, který přijímání úplatků nějak trestal. Jak vidno asi tento zákon moc nefungoval, korupce přežila. Možná by to byla jedna cesta, kdy by se povinně veřejně vystavovala jména zkorumpovaných gaunerů. Akorát nevím, kam to vyvěsit, protože by to byl tak dlouhý seznam, že zde tak vysokou budovu nemáme.Možná by stála za zmínku jedna korupční aféra právníka Francise Bacona, což byl lord kancléř na dvoře krále Jakuba I. Přijímání úplatků se mu stalo osudným. Šlechtici ho obvinili, že v nejvyšší státní funkci bere úplatky za přidělování vlivných úřadů. Přestože byl dobrým přítelem krále, soudu neušel. A trest, který dostal, byl tvrdý i podle dobových měřítek: byl odvolán z úřadu kancléře a uvězněn v londýnském Toweru. Kromě toho musel zaplatit pokutu 40 000 liber a přišel o veškeré veřejné funkce i pocty.
Co je ale na tom nejzajímavější a jak se lišil od současných korupčníků. Pan Bacon trest přijal, pokutu zaplatil a už nikdy do parlamentu nevstoupil.Při té příležitosti mně napadá také jeden kancléř, co nemá bezpečnostní prověrku a doprovází podezřelého alkoholika z vlastizrady do Moskvy. Že by šel zkorumpovaný, nebo zásadním způsobem kryjící korupci pan Zeman příkladem, jako král Jakub I a kancléře poslal tam kam patří, tak toho se nedožiji.
Téměř každá vláda si dává do vládního prohlášení jak zatočí s korupcí. Jenže když vládu řídí usvědčený agent StB, co je mu dokázána soudně spolupráce s StB, tak proč zde klábosit o korupci. Jen tak na okraj, pan Bureš prohrál soud ve Štrasburku, prohrál soud u Ústavního soudu a jím zkorumpovaní řídící pracovníci StB, kteří vypovídali v jeho prospěch, jak založili jeho složky falešně, tak panu zkorumpovanému premiérovi ústavní soud Slovenské republiky žalobu rozcupoval na kousky. Podle rozhodnutí Krajského soudu, který musel vzít v potaz výrok Ústavního soudu, tak rozhodl, že pan Bureš, alias Babiš(nebo si to otočte), tak byl vědomým spolupracovníkem StB. Byl totiž nalezen 13 dokument, tak zvanou statistickou kartu a to ze dne 11.11.1982, kdy pan Babiš byl do té doby veden jako důvěrník a od tohoto data, pod číslem 25085, jako agent Státní bezpečnosti. Opět se tedy vracím pane Jemelíku k mojí druhé větě: "Ryba smrdí o hlavy". Zatímco pan Jemelík, míchaná vajíčka, která posnídal s panem Burešem, již strávil, a ta snídaně ho stála vyhazov ze spolku Šalamoun a to přímo předsedou spolku pane Johnem Bokem, tak ztratil svou důstojnost. Možná byste pane Jemelíku s tou korupcí mohl začít u sebe, co říkáte.
OdpovědětVymazatPři korupci jde většinou o peníze, i když to můžou být různé "trafiky" (opět u paní Naďové a Nečase), nebo různé hodnotné a v daňovém přiznání nepřiznané dary(opět třeba paní Naďová). Pan polobůh, který byl rovněž pro pana Jemelíka velikým chráněncem, bývalý předseda ODS a později prezident, tak když ukradl před televizními kamerami pero, tak na fakultě prohlásil před studenty známý výrok: Neznám účinnou metodu, jak rozlišit čisté a špinavé peníze. Proč by také pan profesor nějakou účinnou metodu hledal, když jeho vláda rozkradla kde co. Špinavé peníze se přes stranickou pračku, v podobě úlitbě "bohům", staly rázem čisté a když to bylo málo účinné, tak se vymysleli mrtví dárci.
Proti korupci se upřímně moc bojovat nedá, ale dá se částečně hodně omezit. Například zakázat dotace, které pan premiér bere takovými dávkami, že by to zalepilo díru ve státním rozpočtu na to tata, to za prvé, za druhé je to korupční prostředí jako prase. Kde jsou dotace, kvete korupce, matematicky je to přímá úměra. Nic není zadarmo. Jinak pro případné voliče, lustrační zákon, které měl pan Babiš předložit, když vstupoval do politiky a vypadalo to, že se stane premiérem, tak za přispění ČSSD, KDU a ANO, se zákon změnil a ministři nemusí předkládat lustrační osvědčení. Te je do nebe volající. Poslanci tedy vymyslí a schválí zákon, který kryje gaunery. Třeba to začne "zkorumpovaným" voličům těchto stran vadit a hne se v nich svědomí a tyto strany nebudou volit. Někde se začít musí, co takhle volbami.
Všechno už krásně zapadá do mozaiky kriminálního, sadistického, zločineckého a bestiálního režimu. V MOZAICE UŽ NÁM NIC NECHYBÍ.
OdpovědětVymazat