Připomínám
laskavým čtenářům závěr článku Deus ex machina v Kabelíkově. Je zřejmé, že
soudce Michal Kabelík odhrnul obsah
vystoupení advokáta Petra Kandalce stranou jako nepotřebnou veteš. Na základě
poznatků o myšlenkových postupech příslušníků brněnského účelového
policejně-státnězástupcovsko-soudcovského uskupení nebudu překvapen, pokud
v rozsudku vyhoví žalobnímu návrhu na propadnutí sporné částky jako výnosu
z trestné činnosti. Zbaví se tak nutnosti zabývat se návrhy drzého
vetřelce, ale nahraje na smeč možnému budoucímu předkladateli ústavní
stížnosti.
Nicméně
pan soudce takto otevřel přerušenou cestu k závěrečným řečem obhájců. Vracím se k závěrečné řeči Veroniky
Řehákové, obhájkyně obž. Evy Halámkové, přednesené již 29.ledna 2019, před
přerušením plánovaného postupu jednání vpádem zmocněnce zúčastněné osoby. Smysl
jejího vystoupení byl prostý, srozumitelný a dle jejího vyhodnocení důkazní
situace jednoznačný ve prospěch klientky. Podle obhájkyně vstoupila paní
obžalovaná do skutkového děje jako přítelkyně obž. Martina Veselého, hledajíc
způsob, jak mu pomoci z vazby. Na základě sdělení spolupracujícího obviněného
Ondřeje Kučery uvěřila, že vyhověním jeho zájmu o obstarání spojení se
svědky-provokatéry Martinem Valentovičem a Janem Doležalem by snad mohla příteli
pomoci. Stala se zprostředkovatelkou mezi svědky a „právníkem Ondrou“, aniž by
chápala smysl operací, jím organizovaných, aniž by byla schopna posoudit obsah
obstaraných notářských zápisů. Neměla dle obhájkyně tušení, že by snad pomáhala
nezákonnému jednání. Neměla z jednání hmotný prospěch. Paní obhájkyně proto pochopitelně navrhla, aby ji soud jako
nevědomou účastnici skutkového děje zprostil obžaloby, protože její jednání
nebylo trestným činem. Až z rozsudku poznáme, do jaké míry se soud
ztotožní s jejím viděním jednání pí. obžalované. V každém případě Eva
Halámková je jednou ze tří obžalovaných, kteří doplatili na seznámení s „právníkem
Ondrou“.
Jako
první z obhájců obž. Shahrama Zadeha (dále jen SAZ) si vzal slovo Roman
Jelínek. Přednesl obsáhlý chronologický přehled všech kritických uzlů trestního
řízení od samého počátku, i z doby před uskutečněním souzeného skutkového
děje. Zasadil proces do souvislosti s jinými předchozími a souběžnými
kauzami. Poukázal na skutečnost, že část skutkových zjištění má původ
v trestním řízení proti Evženu Novotnému a Jiřímu Remetovi, podezřelými
z krácení daní. Zahrnul soud takovou spoustou faktů, že sledování výkladu je
obtížné. Jeho záměrem zřejmě bylo zpochybnit korektnost vedení dokazování a zvrátit
právní závěry žalobce při hodnocení
důkazů.
Zazněla
jména Evžena Novotného, Jiřího Remeta,
Jana Doležala, Martina Valentoviče, Evy Halamkové, Martina Veselého, Bohuše
Némy, Daniela Rudzana, Elišky Coufalové, Petra Pfeifera
a dalších. Obhájce se zmínil o
zahájení úkonů trestního řízení proti společnosti Ecoll Invest pro podezření
z krácení daně, které je východiskem „velké daňové kauzy“, vedené u
Krajského soudu v Brně. Upozornil na žádost z 16.května 2013 Vrchního státního
zastupitelství v Olomouci k rakouským orgánům o prověření podezření
z páchání trestné činnosti Petrem Pfeiferem, který měl stát v čele
organizované skupiny. Podepsal ji státní zástupce Aleš Sosík. Zabýval se také trestním
oznámením Finančně analytického útvaru MF z 18.června 2013 pro
krácení daní, jež m.j. směřovalo proti společnosti Czech Petrol Distribution,
v které byli činní svědci Jan Doležal a Martin Valentovič, a také Bohuš
Néma. Také zaznamenal různé styky svědků Jana Doležala a Martina
Valentoviče s policií i v jiných kauzách. Zpochybnil důvěryhodnost
svědka Jana Doležala, jenž sepsal prohlášení v neprospěch Petra Pfeifera,
které vzápětí dalším zápisem odvolal. Táže se, které ze sdělení Jana Doležala
je pravdivé. Navíc upozornil, že obsah Doležalových prohlášení nevyviňuje obž.
SAZ ve „velké daňové kauze“. Zmínil se také o prohlášení Martina Veselého,
v němž se uvádí, že Petr Pfeifer má styky s policií a požívá její
ochranu: žalobce je považuje za očernění policistů neprávem, protože jde o zprávy
z druhé ruky. Zdůraznil, že spolupracující obviněný Ondřej Kučera měl
plnou moc k zastupování obž. Daniela Rudzana, nikoli obž. SAZ. Zpráva,
kterou Ondřej Kučera nabídl SAZ, byla ve
skutečnosti původně určena pro obž. Daniela Rudzana.
Obhájce
se dále pozastavil nad tím, že policie uskutečnila jako neodkladný úkon a
v nepřítomnosti obhájce prohlídku v cele obž. SAZ po sedmi měsících
od obdržení anonymu, který došel do věznice, podle něhož měl mít pan obžalovaný v cele listiny, svědčící o
jeho snaze ovlivňovat svědky. Věznice jej postoupila soudci Aleši Novotnému.
Od něj pak šel na státní zastupitelství, aniž by byl založen do trestního spisu. Při prohlídce
nebylo nalezeno nic závadného, ale byly zadrženy záznamy pro přípravu obhajoby.
Porušování důvěrnosti vztahu mezi obžalovaným a obhájci je v tomto řízení
notorietou.
Důležitá
je zmínka o vyhodnocení videozáznamu ze seznámení obž. SAZ se spisem v
přítomnosti tlumočníka Mirchiho, v němž se konstatuje, že záznam
neusvědčuje obž. SAZ z podplácení tlumočníka. O osm měsíců později ale policie
předvolává tlumočníka k podání vysvětlení, v němž již obvinil obž.
SAZ z pokusu o podplácení. Iniciátorem policejního postupu nebyl svědek
Mirchi.
Roman
Jelínek nezapomněl ani na stížnost obž. Michala Šimáka na vydírání policisty za
účelem získání křivého svědectví proti obž. SAZ, při němž mu měli se souhlasem
státního zástupce Aleše Sosíka slíbit, že mu soudce Aleš Novotný uloží pouze podmíněný trest. Pozastavil se
nad tím, že Šimákova stížnost zůstala založena v trestním spisu, aniž by
soudce Aleš Novotný přijal opatření k jejímu prověření.
Vytkl
státnímu zastupitelství, že nedalo ve
„velké daňové kauze“ k disposici soudu prohlášení obž. Maliny, které od
něj získal spolupracující obviněný Ondřej Kučera, jež by zpochybnilo odpovědnost obž. SAZ za
organizování daňových podvodů. Velmi podrobně probral vznik improvizovaného
prohlášení Martina Valentoviče, jímž mělo dojít ke změně jeho výpovědi
z přípravného řízení. Svědek je
sepsal pod tlakem vyhrožování spolupracujícího obviněného Ondřeje Kučery v
přítomnosti Evy Halámkové, ale bez vědomí obž.SAZ, když nejdříve zodpověděl otázky pana obžalovaného,
jimiž se ujistil o jeho důvěryhodnosti. Prohlášení bylo pravděpodobně pravdivé
a obž.SAZ ani o jiné neměl zájem. Martin Valentovič pak o pořízení prohlášení dobrovolně
vypovídal na policii. Tam uvedl, že sepsání prohlášení inicioval Martin Veselý
s Evou Halámkovou, kteří jednali jako by z pověření obž. SAZ.
Valentovič měl v prohlášení uvést, že soudce Aleš Novotný je přesvědčený
rasista a tím je dán jeho přístup k obž. SAZ.
Roman
Jelínek si postěžoval, že žalobce nikdy neupřesnil, která svědecká prohlášení
považuje za nepravdivá a proč. Upozornil dále, že ve vztahu k policistům
prohlášení neobsahují nic, co by je usvědčovalo z nezákonného jednání,
protože vždy se uvádí pouze odkaz na výroky Petra Pfeifera. Později měl Martin
Valentovič na policii uvést, že se bojí o život z důvodu vyhrožování
Petrem Pfeiferem, který požadoval, aby vypovídal proti obž. SAZ. Petr Pfeifer
při tom měl uvést, že má zajištěnu podporu policie a státního zástupce.
Styky
s policií měl i svědek Jan Doležal. Některá svá vystoupení činil podle
jeho údajů na podnět Bohuše Némy. Ondřej Kučera, Eva Halámková, Jan Doležal, Martin
Valentovič i Jan Šebek byli navzdory stykům s policií podrobeni sledování.
Později bylo povoleno i sledování obž. SAZ. Obhájce trvá na tom, že notářské
zápisy, pořízené Janem Doležalem a Martinem Valentovičem v žádném případě
svým obsahem nesměřují k vyvinění obž. SAZ ve „velké daňové kauze“, ani
nezakládají podezření na trestnou činnost policistů. Totéž platí o různých
výpovědích Martina Valentoviče a Jana Doležala na policii. Uvádí, že přípravy
na podání trestního oznámení na
policisty Janem Doležalem probíhaly pod dohledem policie. Orgány v tomto
případě neplnily povinnost prevence trestné
činnosti.
Z odposlechů
je zřejmé, že po Janu Doležalovi se žádalo, aby sepsal prohlášení, které pak
spolupracující obviněný Ondřej Kučera „bude dražit“. Obhájce zaznamenal, že Jan
Doležal po podání trestního oznámení na policisty a Petra Pfeifera o tom učinil oznámení na policii. Poukazuje
rovněž na to, že policie potlačuje poznatky o účasti Petra Pfeifera na
obchodech s pohonnými hmotami a jeho disposičním právu k účtům
inkasních společností, pracujících pro P.P.S. GmbH.
Stojí
za zmínku, že Jan Doležal není svědkem
ve „velké daňové kauze“, takže nemůže nijak přispět k vyvinění obž. SAZ.
Po
několika měsících činnosti byli policisté Kutálek a Dvořáček z řízení vyloučeni pro možnou podjatost a
byli poučeni jako poškození. Věc převzali jejich kolegové. Dne 2. prosince 2016
byl zadržen obž.SAZ, proběhla u něj domovní prohlídka a bylo zahájeno trestní
stíhání. Obhájce zaznamenal i dvě události, které mají komický nádech.
Především po několika měsících od podání trestního oznámení na policisty
policejní orgán ztotožňuje jmenované policisty s vyšetřovateli případu (např:
Dvořáček je pplk..Dvořáček). Dalším je
jejich prohlášení, že nevyvíjeli nátlak na Martina Valentoviče – čili sami sobě
potvrzují nevinu.
Posléze
obhájce upozornil, že 25.ledna 2017 bylo zahájeno trestní stíhání obž. SAZ pro
podplácení tlumočníka Mirchi, a to po 32 měsících od činu. Obhajoba napadla
sdělení obvinění stížností, které v odůvodnění částečně vyhovělo Nejvyšší
státní zastupitelství. Žalobce v závěrečné řeči v podstatě převzal
údaje z obžaloby, aniž by dodal cokoli nového.
Roman
Jelínek obsáhle rozebral výpovědi svědka Mirchi při různých výsleších, odvodil
jeho nevěrohodnost a konstatoval zásadní rozpory v jeho údajích.
Zaznamenal, že tlumočník se proti „nevhodnému“ chování obž. SAZ neohradil,
neučinil oznámení policii. Naopak obž. SAZ se při rozhovoru s ním ohradil,
když svědek začal mluvit o penězích. Tlumočník projevil silně záporný postoj
k obž. SAZ. Pro podplácení tlumočníka neměl obž. SAZ motiv. Pokud by chtěl
protahovat překlad spisu, stačilo by mu požadovat překlad více listů. Mimo to
nabídky měl obž. SAZ předkládat v přítomností policistů a pod dohledem
videokamery, což by zřejmě neudělal. Ve výsledku obhájce navrhl, aby
v části II obžaloby (podplácení tlumočníka) byl obž. SAZ zproštěn
obžaloby.
K části
I obžaloby Roman Jelínek uvedl, že obvinění z ustavení organizovaného
uskupení je nesmyslné. Ani obvinění z úmyslu ovlivnit dokazování ve „velké
daňové kauze“ není podloženo dokazováním. Obž. SAZ měl nepochybně zájem o
pravdivá svědectví. Obhájce namítal, že svědci-provokatéři Martin Valentovič a
Jan Doležal by měli nést odpovědnost za
své jednání. Poukázal na neprověřenou účast Bohuše Némy. Popřel účast obž. SAZ
na tvorbě svědeckých prohlášení Jana Doležala a Martina Valentoviče. Poukázal
na souhlas policie s jednáním provokatéra Jana Doležala. Ve výsledku
navrhl zproštění obž. SAZ také v této části obžaloby.
Posléze
potěšil předsedu senátu sdělením, že dodá písemnou verzi své řeči, v které
některé body rozvede do větších podrobností.
O
závěrečných řečech Aleny Kojzarové, Davida Záhumenského a Shahrama Zadeha
pojednám příště.
Žádné komentáře:
Okomentovat