Citlivost
a sklon dávat průchod emocím jsou pro politika překážející výbavou. Přidá-li se
k nim důvěřivost vůči novinářům, výsledný celek je skutečnou zátěží. Pokud se
navíc politik zcela pochopitelně nechá ovlivnit stranickou loajalitou, jeho
postavení při hodnocení sporných záležitostí, poznamenaných politickými souvislostmi,
je vskutku ošemetné.
Příkladem
jsou různé nemilé příhody ministra spravedlnosti Roberta Pelikána, jenž
právě pobouřil ministra vnitra Milana
Chovance a také některé opoziční politiky, když se v rozhovoru pro Respekt
(jehož obsah bezplatně zpřístupnila
Česká justice ) zachoval jako dítě v Andersenově pohádce
Císařovy nové šaty a připustil, že žádost o vydání Andreje Babiše a Jaroslava
Faltýnka může být účelově načasovaná k poškození Hnutí ANO v blížících se
volbách. Nepočítaje se zveřejněním rozhovoru nespecifikoval, zda připouští
systémové selhání Policie České republiky jako celku nebo jen „úlet“
vyšetřovatele Nevtípila. Své myšlenky dále rozvinul v rozhovoru pro server
iRozhlas.
Ve
vypjaté předvolební atmosféře se každý projev politika snadno stane součástí
„politického folklóru“, v němž i prkotiny nabývají olbřímích rozměrů.
Platí to i pro tuto Pelikánovu „nehodu“ a pro navazující slovní přestřelky mezi
ním a ministrem vnitra Milanem Chovancem, zvláště když oba zastupují strany, jež si jsou
navzájem nejsilnějšími konkurenty. Oba se vyjadřují přiměřeně předvolební situaci.
Ve skutečnosti pojednávají o podružnostech, proto význam, jenž se jejich
šarvátkám přikládá, je přehnaný.
Domněnka,
že lze policii zmanipulovat k splnění politického zadání, je hrůzná a
mechanismus manipulace nepředstavitelný. Platí-li Occamova břitva, pak možnost,
že policie dospěla k potřebě zahájit úkony trestního řízení právě teď
prostě „samospádem“, je pravděpodobnější. Ostatně, jak upozornil v Parlamentních
listech advokát Tomáš Sokol, je v souladu i s ustanovením
§160 odst.1 trestního řádu, který policii ukládá zahájit úkony trestního
stíhání bez průtahů, jakmile to vyžaduje důkazní situace.
Přesto
není na místě přistupovat k Pelikánovým úvahám jako k prostému blouznění.
Již dříve jsem upozornil, že ke kacířským úvahám o shodě termínů vystoupení
Policie ČR a blížících se voleb vede opakování policejních akcí proti politikům
či jiným významným veřejným činitelům v různých obdobích polistopadového
vývoje. Kriminalizace předních politiků může vyvolat vážné poruchy
v politickém životě země, a přesto k ní občas dochází, když se to „náhodou“
někomu hodí. Připomeňme si např. „kauzu Čunek“, která směřovala k zmaření jeho politického
vzestupu: ve spojitosti s navazující „válkou státních zástupců“ napáchala obrovské
morální a hmotné škody, mnohonásobně převyšující pověstné „půl mega“, kvůli
němuž zdánlivě vypukla.
Všechny
tyto kauzy mají jedno společné: vždy je provází podezření na účelovost, kterou
ale nikdy nikdo neprokázal, pokud se o to vůbec někdo snažil. Dodnes nevíme,
kdo a proč poštval policii proti Jiřímu Čunkovi a asi se nikdy nedovíme, kdo a
proč se postaral, aby se policie přibližně v polovině promlčecí doby začala
zabývat údajným dotačním podvodem Farmy Čapí hnízdo. Mohli bychom se také ptát,
proč k tomuto trestnímu řízení nedošlo v době, kdy byly důkazy
dosud „teplé“. Ostatně na velký časový odstup policejní akce od skutku
opakovaně upozorňuje Andrej Babiš. Ale to bychom se pak také mohli ptát, proč
si policie někdy vybere ze dvou podobných kauz jednu a druhou nechá ležet: proč
např. dovedla před trestní senát úřednici Energetického regulačního úřadu,
která zastavila řízení, jež mohlo vést k odebrání licencí dohotoveným
fotovoltaickým elektrárnám „slováckého miliardáře“ Zdeňka Zemka, ale odmítla se
zabývat jejím předchůdcem, který stejnou ochranu poskytl pouze rozestavěné
elektrárně v majetku společnosti ČEZ-Obnovitelné zdroje.
Na
tomto pozadí je zkoumání příčiny, proč právě teď policie žádá o vydání
představitelů Hnutí ANO, docela malicherné: když už někdo vyšetřování vyvolal a
policie nabyla podezření, že k podvodu skutečně došlo, jednou ten okamžik
nastat musel, a vždy by to bylo pro ANO buď špatně nebo dobře. K vyvolání
politického zemětřesení by došlo, i kdyby policie vystoupila třeba o dva, tři
měsíce dříve. Ještě horší by bylo, kdyby odložila akci na povolební období :
dovede si někdo představit, co by se dělo, kdyby nová sněmovna vydala
k trestnímu stíhání Andreje Babiše právě v době sestavování vlády a
policie by si ho odvedla hned po sdělení obvinění do cely předběžného zadržení? Ostatně odročením
žádosti o vydání by policie přímo porušila §160 odst. 1 trestního řádu, což by
příslušnému vyšetřovateli mohlo vynést trestní stíhání pro zneužití pravomoci.
Robert
Pelikán ukázal na opomíjený aspekt zpochybňovaného načasování akce, když se
vyjádřil, že po volbách bude dosavadní práce policie zbytečná. Chtěl tím
prokázat, že si policie vede nerozumně. Jeho myšlenka není jednoduše srozumitelná, ale
má racionální jádro. Musíme totiž připustit, že sdělením obvinění policie „odkryje
karty“, tedy prozradí důkazy, na nichž obvinění stojí. Pánové nabydou novým
zvolením znova imunitu a uplyne určitý čas, než ji opět ztratí. Mezitím se
obhajoba může velmi dobře připravit na zpochybnění odhalených důkazů a
dosavadní práci policie zmařit.
Připusťme,
že policii by k uspěchání akce mohl vést ještě jeden důvod, který by si Robert
Pelikán z důvodu politické korektnosti nemohl dovolit uvést: obavy, že
vítězné ANO obsadí po volbách ministerstvo vnitra a jeho prostřednictvím
ovládne policii, takže spuštění pronásledování pánů Babiše a Faltýnka již nebude možné.
Ať
je tomu jakkoli, domněnka, že je snad možné usměrnit činnost policie jako
orgánu státní moci k uspokojení politického zadání, je hrůzná a zcela
neslučitelná s představou demokratického právního státu. Pod tlakem
argumentů, které přesto na načasování žádosti o vydání představitelů ANO k trestnímu
stíhání ukazují, bychom snad mohli uvěřit domněnce o selhání jednotlivce nebo
malé skupiny spiklenců, nikoli systémovému selhání policie jako celku.
Všechny
tyto úvahy jsou ale zbytečné. Žádost o vydání již leží v Poslanecké sněmovně
a zatím se zdá, že poslanci jí nejspíš vyhoví. Teprve pak udeří hodina pravdy:
dovíme se, zda má policie skutečně důkazy o tom, že k údajnému dotačnímu
podvodu skutečně došlo, včetně prokázání subjektivní stránky trestného činu.
Předjímám, že usvědčování obviněných poslanců nebude z podstaty věci vůbec
snadné a jsem zvědav, s čím policie přijde.
Žádné komentáře:
Okomentovat