Václav
Moravec si do první části svého
nedělního pořadu pozval mimo jiné současného ministra vnitra Milana Chovance a
jeho dávného předchůdce Jana Rumla. Jejich debata se točila zejména kolem dvou
témat: „akce Vidkun“ a imigrační krize.
Ministr
Milan Chovanec v úvodu svého vystoupení sdělil veřejnosti, že dosud neví,
proč v kauze „Vidkun“ zasahoval Útvar pro odhalování organizovaného
zločinu PČR (dále jen: ÚOOZ) a nikoli Generální inspekce bezpečnostních sborů
(dále jen: GIBS), která je ze zákona předurčena k prověřování podezření na
trestnou činnost policistů. Zasahování policistů proti policistům tam, kde ze zákona měla
jednat GIBS, jej zřejmě popudilo. Považuje to ovšem za selhání GIBS, jejíž
ředitel Ivan Bílek by měl jeho příčiny vysvětlit. V té souvislosti zmínil
odpovědnost Ivana Bílka za zneužití GIBS při puči ke svržení policejního
prezidenta Petra Lessyho.
Dotkl
se témat, jimiž se dlouhodobě zabývám, a
to způsobem, jenž mi je blízký.Ivana Bílka, k němuž nepociťuji osobní
averzi, jsem v rozpětí jednoho roku dvakrát před odborným shromážděním
veřejně vybídl, aby vyvodil odpovědnost z nezákonnosti zásahu GIBS proti
policejnímu prezidentovi Petru Lessymu a dal svou funkci k disposici.
Skutečnost,
že statutární místopředseda vládní ČSSD
a ministr vnitra v jedné osobě, do jehož resortu patří Policie ČR, tři týdny po realizaci akce „Vidkun“ nezná
důvody nezákonného nasazení ÚOOZ místo GIBS, je šokující: ilustruje hloubku
švejkolandského právního nihilismu,
všudypřítomnost „obezličky“ a klientelistických vazeb ve státní správě.
Není to ovšem vina Milana Chovance, že skandální akce dosud nebyla veřejnosti
vysvětlena, dokonce se zdá, že ji ani nikdo nevyšetřuje a zatím za ni žádné
hlavy nepadly. Z analogie z Kubiceho puče proti Petru Lessymu
předjímám, že ani nepadnou. V tomto konkrétním případě je absence odpovědi
na Chovancovy otázky výsledkem tvarohového alibismu a bezradnosti předsedy
vlády Bohuslava Sobotky, který je nadřízeným ředitele GIBS Ivana Bílka (možná
to neví, ale Ivan Bílek jej za nadřízeného považuje).
Milan
Chovanec ale stejně pláče na nesprávném hrobě. Ivan Bílek přece vůbec nemusí
vědět, proč jeho úřad zůstal mimo akci „Vidkun“. Zjevně ji řídilo Vrchní státní
zastupitelství v Olomouci. Dotaz by měl tedy směřovat na státní zástupce.
Ti budou patrně vysvětlovat důvody, proč GIBS obešli, nejspíš její
nezpůsobilostí. Obešli ovšem netoliko GIBS, ale také zákon. Na místě jsou hned
dvě otázky. První se pídí po tom, zda
vynechání GIBS bylo skutečně nezbytné. Kladná odpověď by musela mít za následek
při nejmenším hluboké personální zemětřesení v GIBS, možná i rozpuštění služby
nebo aspoň její vrácení pod kuratelu ministra vnitra. Druhá otázka zní, za
jakých okolností a zda vůbec smí státní zástupci svými pokyny bezpečnostním
sborům obcházet zákon. Kladná odpověď by byla přiznáním, že žijeme v
policejně-státnězástupcovské republice Švejkoland. Záporná by naproti tomu měla
přinejmenším vyvolat personální zemětřesení ve státním zastupitelství. Vlastně
by bylo možno položit ještě třetí otázku: zda nejvyšší státní zástupce vnitřním
pokynem přiznal olomouckému VSZ postavení „speciálu“ s celostátní
působností pro řešení politicky akcentovaných kauz. Tento úřad je totiž proti
pražskému VSZ přibližně třetinový, ale zasahuje i v českých krajích, vždy
v politicky akcentovaných kauzách, aniž by recipročně pražské VSZ
zasahovalo na Moravě. Při jisté dávce zlomyslnosti by se to dalo vykládat buď
jako projev nedůvěry k pražské vrchní žalobkyni Lence Bradáčové, nebo
opačně jako důsledek snazší manipulovatelnosti jejího olomouckého protějšku Ivo
Ištvana.
Zajímavou
částí diskuse obou ministrů byl jejich rozdílný náhled na tvrdošíjnost
olomouckého hejtmana Jiřího Rozbořila, odmítajícího podrobit se názoru
ústředního vedení ČSSD resignací na funkci kvůli pouhému nepravomocnému sdělení
obvinění. Milan Chovanec zastává názor, že by obviněný měl zveřejnit obsah
svého obvinění, což by naopak Jan Ruml považoval za jednání, hraničící
s porušením zákona. Osobně považuji požadavek vedení ČSSD za unáhlený,
protože usnesení o sdělení obvinění není dosud pravomocné. Chápu nechuť Jiřího
Rozbořila nechat se srazit z vrcholu politické kariéry kvůli rozhodnutí,
které může být ve stížnostním řízení zrušeno. Nicméně dávám zapravdu Milanu
Chovancovi, že zveřejnění anonymizovaného sdělení obvinění by sice bylo na
hraně zákonnosti, ale hlavně by umožnilo veřejnosti dospět k objektivnímu
názoru na jeho odpor proti snahám o jeho politickou likvidaci.
Na
politickou slušnost ošklivě doplatil Vít Bárta, který resignoval na postavení
ministra dopravy zhruba půl roku před sdělením obvinění. Ačkoli byl později
zproštěn obžaloby, zničení své politické strany nedokázal zabránit a pokus o
návrat do Poslanecké sněmovny se mu nezdařil. Možná poučeni jeho příkladem
Alena Vitásková a Jiří Rozbořil se vzepřeli a bojují. Jestliže v případě
olomouckého hejtmana stát otevřeně obchází zákon zásadním způsobem, nelze
obviněnému upřít právo na obranu politickými prostředky, k nimž samozřejmě
patří zveřejnění obsahu obvinění. Je to jediný způsob, jak vyvolat pozornost
veřejnosti a jejím prostřednictvím přimět politiky, aby státním zástupcům rázně
vysvětlili, že jejich nezávislost není nezávislostí na zákonech této země a
žádný strom neroste do nebe.
Milan
Chovanec mne příjemně překvapil
kontinuálností svých postojů. Když nastoupil do úřadu, jeho první projevy
působily dojmem, že Ivanu Bílkovi jako řediteli GIBS konečně začíná zvonit
hrana (http://www.spoleksalamoun.com/view.php?cisloclanku=2014042401). Pak se ale zdálo, že pro nával jiných starostí na
něj nakonec zapomněl. Ale zřejmě to byl jen klid před bouří, hon zřejmě
pokračuje. Vůči Ivanu Bílkovi to ale není úplně spravedlivé, protože určitě
nebyl hlavním iniciátorem puče proti policejnímu prezidentovi Petru Lessymu,
Byl pouze poslušným vykonavatelem přání dosud neodhaleného hybatele. Daleko
větší odpovědnost nese bývalý ministr vnitra Jan Kubice, o němž se Milan
Chovanec nezmiňuje. Není vyloučeno, že Ivan Bílek je muletou, odpoutávající
pozornost od Jana Kubiceho. Ale jeho podíl odpovědnosti za nezákonnosti, jichž
se GIBS pod jeho velením zúčastnila nebo
naopak nezúčastnila, je i tak dostatečný na to, aby po projevech nespokojenosti
předsedy vlády Bohuslava Sobotky se stavem GIBS a po jednoznačně formulovaném
vyjádření ministra vnitra o neúnosnosti jeho dalšího setrvání v čele GIBS,
si vzal aktovku a šel v klidu kouřit své doutníky zase o dům dál.
V naší době nikdo nemůže sedět na horké židli donekonečna.
Žádné komentáře:
Okomentovat