Nic
nepotěší lid obecný tolik jako cizí neštěstí, které zvlášť hřeje při naplněném
žaludku. Proto římští imperátoři rozdávali luze chléb a dopřávali jí
zábavu na gladiátorských hrách. Dnes
jsme přece jen na vyšší civilizační
úrovni, takže chléb zdarma nahrazuje navýšení důchodů o 40 Kč měsíčně a jiné
drobné úlevy. Házení jinověrců lvům by obránci lidských práv kritizovali a
odpuzovali by vládnoucím vrstvám voliče,
proto je nahrazují televizní přenosy sportovních utkání. Přibyly k ním reportáže
o policejních manévrech proti veřejnosti známým jedincům, jež v sobě nesou
žhavý příslib neštěstí cílové osoby. Není-li oběť veřejnosti známa, média
z ní příležitostně udělají celebritu s temnou pověstí. Proto jsou tyto
hrátky obecenstvem zvlášť oblíbené. Jejich osvědčenými režiséry bývá často
populární dvojice Ivo Ištvan-Robert Šlachta, jeden vždy v elegantním, leč
střízlivém úřednickém oblečku, druhý v převleku za velmi zanedbaného
bezdomovce. Mají zřejmě nadání iluzionistů: jejich akce jsou sice utajené a
k únikům informací od policie ani ze státního zastupitelství v žádném
případě nedochází, nicméně již od začátku se na klíčových bodech operací
náhodně vyskytují reportéři, kteří pak pohotově matou veřejnost.
Je
zvláštní, že podobné hry nerozvíjí pražská vrchní státní zástupkyně Lenka
Bradáčová, na které lpí pověst nelítostné sekernice a podléhá jí přibližně
třikrát více státních zástupců než jejímu olomouckému kolegovi Ivo
Ištvanovi. Je to o to zajímavější, že
žalobci z malého olomouckého úřadu v poslední době občas řídí akce
v obvodu působnosti pražského vrchního státního zastupitelství a zastupují
žalobu u pražských soudů. Lenka
Bradáčová se chová nekolegiálně: aspoň jsem neslyšel o žádném případu, kdy by
vyslala své podřízené na výpomoc na Moravu. Možná je to tím, že více podléhá
právnímu pozitivismu a nemá dostatečné pochopení pro právní kreativitu. Ta je naopak příznačná pro počínání moravských
žalobců, kteří ovšem v žádném případě neplní politické zakázky (sic!), jsouce drženi na oprati
sfingoidním nejvyšším státním zástupcem Pavlem Zemanem.
Zadržení
pod přímým dohledem novinářů nebo dokonce v přímém televizním přenosu má spolehlivý
účinek: oběť, která je z právního hlediska chráněna presumpcí neviny,
dostane okamžitě punc podezřelého, ne-li přímo lumpa. Naváže-li na takto
zahájené trestní řízení soud v přímém přenosu, doprovázený nenávistnými
projevy státních zástupců na adresu oběti a s nimi soutěžících novinářů,
cejchu darebáka se již nikdy nezbaví a v některých případech se zhroutí
celá její pracně vybudovaná kariéra.
Divadlo,
jež 13.října 2015 připravila veřejnosti dvojice Ivo Ištvan-Robert Šlachta, je
zvlášť zdařilé. V každém případě překoná puč proti nepolitickému policejnímu
prezidentovi Petru Lessymu a blíží se zásahu na Úřadě vlády z 13.června
2013, i když vláda kvůli němu tentokrát patrně nepadne. Podařilo se totiž
vrhnout stín nejen na bývalého ministra vnitra, mnohými nenáviděného
arogantního Ivana Langera, ale také na veřejnosti prakticky neznámého zkušeného
policistu, ředitele Úřadu služby kriminální policie a vyšetřování PČR Milana
Pospíška. I kdyby se očistil z podezření, jeho autorita zůstane podlomena.
Neočistí-li se, vzhledem k jeho vysoké funkci to bude těžká újma pro prestiž Policie ČR: jak jí mají občané důvěřovat,
když do jejího vedení mohou proniknout zločinci?
Režiséři
ale tentokrát nevyužili všech možností žánru a Ivan Langer by si měl stěžovat
na nerovné zacházení, neboť mu policisté při převozu do Olomouce nenasadili
pouta, ani mu nenavlékli na hlavu pytel.
Může litovat, že není žena – to by ho možná vezli v „medvědech“. Péči o
jeho bezpečí při přepravě věnovali nedostatečnou pozornost. V tomto
případě žertuji, ale je to smutné žertování : naše policie používá při
zadržování podezřelých násilí a omezování ve volném pohybu daleko intenzivněji
než StB a dle mé osobní ojedinělé zkušenosti i gestapo.
V žádném
případě nehájím apriorně nikoho z podezřelých z divadelního
představení ze 13. října 2015 proti obvinění z nezákonností, jehož obsah
ostatně neznám. Namítám však, že na všechny se vztahuje ústavní princip
presumpce neviny a zásada, že orgány činné v trestním řízení mají důsledně
chránit osobní důstojnost vyšetřovaných osob. Medializací realizace
v daném rozsahu byla dotčena osobní důstojnost všech postižených, zejména
Ivana Langera a plk. Milana Pospíška, to vše s morální podporou ministra
vnitra Milana Chovance a policejního prezidenta Tomáše Tuhého. Jejich chlubení,
že se policie nebála sáhnout do svých řad, nasvědčuje tomu, že mají jistotu o
nezákonném jednání podezřelých policistů: o vině ale zatím rozhoduje pouze nezávislý soud a
presumpci neviny dosud z našeho právního řádu nikdo nevymazal.
Srovnávám
poměry ve Švejkolandu z hlediska citlivosti k základním právům se
Spolkovou republikou Německo a nabývám dojem, že pod taktovkou vlády tvarohově
alibistického Bohuslava Sobotky jsme udělali velký krok ke změně
v policejní stát. Dne 5. srpna 2015 odvolal spolkový ministr spravedlnosti
z funkce spolkového generálního státního zástupce, protože zahájil vyšetřování
pro podezření z vlastizrady vůči dvěma bloggerům, kteří veřejně projevili
nevhodné názory (jeho postup se velmi nelíbí Lence Bradáčové).
Přemýšlím, jak by pánové Milan Chovanec a Tomáš Tuhý obstáli před veřejností
Spolkové republiky Německo. U nás budou
nepochybně za hrdiny.
Žádné komentáře:
Okomentovat