V prosinci r.2019 jsem zaslal paní ministryni Marii Benešové podnět spolku Chamurappi ke stížnosti pro porušení zákona ve prospěch odsouzeného Shahrama Zadeha proti rozsudku senátu Haliny Černé Krajského soudu v Brně. Tímto rozsudkem byl pan obžalovaný odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání osmi let jako hlava organizovaného zločineckého uskupení (které ve skutečnosti neexistovalo), a za ovlivňování soudu a svědků pomocí křivých svědeckých prohlášení (která byla nepoužitelná a nikdy je nepoužil). Současně s ním bylo převážně nesmyslně odsouzeno dalších pět obžalovaných.
Celý tento proces považuji jako laik za vadný až do nezákonnosti. Ve skutečnosti k žádnému ovlivňování nedošlo a ani dojít nemohlo. Pan odsouzený sice skutečně vyhověl nabídce spolupracujícího obviněného Ondřeje Kučery tím, že zakoupil písemné svědecké prohlášení jednoho z pozdějších spoluobžalovaných a později s Kučerovou pomocí získal další prohlášení účastníků podvodných obchodů s pohonnými hmotami, ale po seznámení s jejich obsahem zjistil, že se jedná o bezcenné bláboly. Upustil od záměru je použít v soudním řízení. Využil tedy svého zákonného práva obstarávat si důkazy pro obhajobu, ale do fáze jejich použití k nezákonnému vedení obhajoby se neposunul. Dva ze tří dodavatelů notářských zápisů byli spolupracovníci policie, kteří jí odevzdali peníze, utržené za hanebné dílo.
Až 5. srpna 2020 mi sdělil Jan Převrátil, ředitel odboru dohledu a kárné
agendy ministerstva, že paní ministryně neshledala důvody k podání
stížnosti ve prospěch ods. Shahrama Zadeha a můj podnět odložila. K postbolševickým
zvyklostem ministerstva patří zásada, že zamítavá rozhodnutí o podnětu ke
stížnosti pro porušení zákona se neodůvodňují, proto důvody odložení neznám. Ohradil
jsem „paličským“ dopisem.
Byl jsem pak skutečně „na větvi“,
když jsem se dne 2.září 2020 dočetl v novinách,
že paní ministryně nakonec stížnost podala, a to dokonce ve prospěch všech
šesti odsouzených. Rozsudek senátu Haliny Černé napadla kvůli uznání správnosti
státnězástupcovského bludu o existenci organizovaného zločineckého uskupení, jehož
kritiku obsahoval také bod 7 prosincového
podnětu spolku Chamurappi z.s. Proti podnětu ke stížnosti pro porušení zákona
spolku Chamurappi z.s. je její argumentace podstatně užší, ale i tak jsem spokojen,
neboť servilita senátu Haliny Černé vůči žalobci Robertovi Henzelovi je
skutečně trapná a kromě toho paní ministryně nepřímo potvrdila správnost části argumentace
spolku Chamurappi v odmítnutém podnětu ke stížnosti pro porušení zákona. Zúžením
argumentace ale paní ministryně zúžila i manévrovací prostor Nejvyššího soudu
ČR, který se bude muset omezit pouze na posouzení, zda odsouzení skutečně jednali
jako organizovaná zločinecká skupina, ale nebude se zabývat obviněním Shahrama
Zadeha ze záměru ovlivnit nezákonným postupem svědky a soud. To je ale výchozí
část obžaloby a rozsudku. Odpovídajícím způsobem budou omezeny i závazné
pokyny, jimiž by Nejvyšší soud ČR mohl dát směr dalšímu řízení u obecných
soudů.
Jásat nad podáním stížnosti ale zatím
můžeme jen potichu, protože nevíme, jak rozhodne nepředvídatelný Nejvyšší soud
ČR. Pokud stížnosti vyhoví, bude to pro odsouzené velkým přínosem, neboť jejich
tresty se při novém projednání věci zřejmě sníží na úroveň prvostupňového
rozsudku. 3,5 roku vězení proti současným osmi je v nejhorším případě
snesitelný výsledek.
Dodávám, že ani s rozsudkem senátu
Michala Kabelíka Městského soudu v Brně jsem nebyl spokojen, protože podle
mého laického úsudku měl obž. Shahrama Zadeha zprostit obžaloby.
Vzhledem k částečné obsahové
shodě podnětu spolku Chamurappi z.s. a podané stížnosti se vnucují otázky jednak
po překážkách, jež bránily paní ministryni napadnout rozsudek senátu Haliny
Černé o několik měsíců dříve, ale dále též po příčinách jejího myšlenkového
zvratu. Obrat v myšlení paní
ministryně o 180° je jistě pozoruhodná
záležitost a veřejnost si zasluhuje, aby se dočkala pravdivého vysvětlení.
Na zprávu o stížnosti pro porušení
zákona reagovaly svérázným způsobem Lidovky.cz: pohotově uveřejnily článek
z 20.srpna 2014 „Peršana Zadeha
hájí i Benešová“. Asi tím chtěly vnuknout národu podezření, že Marie Benešová je podjatá
ve prospěch ods. Shahrama Zadeha.
Článek z webu Lidovek rychle
zmizel, nicméně jeho opětovné zveřejnění v této souvislosti je důkazem o ubohém
fušerství redakce. Je pravda, že tehdejší advokátka Marie Benešová skutečně v r.
2014 obhajovala Shahrama Zadeha ve vazebním řízení a se znalostí dokumentace si
dovoluji tvrdit, že obhajobu vedla velmi dobře. Ale v uvedeném řízení
nešlo o rozhodování o vině a trestu, pouze o přezkum důvodnosti uvalení vazby.
Po uvalení vazby již Marie Benešová v práci pro něj nepokračovala. Shodou
okolností při první návštěvě Shahrama Zadeha ve vazbě jsem mu vyčetl, že se jí
jako obhájkyně vzdal. Vysvětlil mi, že nejevila dostatečný zájem a zejména neměla by tolik času, kterou by dle jeho
představ musela jeho případu věnovat. Zejména
však řízení, jehož se týká stížnost pro porušení zákona, vzniklo až v r.2016
a týká se úplně jiné skutkové podstaty než vazební řízení z r.2014. Podezření
na podjatost paní ministryně ve prospěch Shahrama Zadeha je tedy nepodložené fakty.
V rámci celého souboru mně
známých výstupů ministerstva v trestněprávní a související kázeňské agendě
za působení Marie Benešové považuji rozhodnutí o stížnosti pro porušení zákona
v neprospěch rozsudku senátu Haliny Černé a její nápadnou ochotu využívat
pravomoci kárného žalobce za kladné, žel vzácné výjimky. Nezbývá než paní
ministryni povzbudit připomenutím přísloví „houšť a větší kapky“ a „kdo rychle
dává, dvakrát dává“. Stav soudnictví a státního zastupitelství naléhavě
vyžaduje důrazný odpor vyšší moci proti svévoli, ukrývané za mantru o
nezávislosti moci soudní a dokonce i státního zastupitelství, pojímanou jako
nezávislost na zákonu a dobrých mravech.
=========================================================================
Již vyšla „papírová“ verze mé knihy ŠKŮDCI V TALÁRU,
dosud dostupné pouze v digitální podobě
na adrese http://www.bezvydavatele.cz/book.php?Id=1389. Knihu jsem
zasvětil památce dobrého člověka JUDr. Pavla Kučery. Předmluvu napsala Alena
Vitásková. Její obsah je trestí zkušeností a poznatků , postupně získávaných
téměř 20 let v půtkách s orgány činnými v trestním řízení, které nekorektním
vedením řízení poškozují obviněné. Zvlášť zajímavé „škůdce“ uvádím s plnými jmény,
jejich oběti až na výjimky pouze s iniciálami. Kniha je dostupná v
knihkupectvích nebo přímo u vydavatele OLYMPIA na adrese sklad@iolympia.cz nebo info@iolympia.cz
Žádné komentáře:
Okomentovat