aneb Justiční
loupež za bílého dne
Poslední
předprázdninové pokračování hlavního líčení ve věci Shahrama Abdullaha Zadeha
(dále jen SAZ) a jeho čtrnácti spoluobžalovaných u Krajského soudu v Brně
před senátem Aleše Novotného proběhlo ve dnech 20. a 21.6.2018. Poté, kdy se
jeden z ozbrojenců z eskorty SAZ přesvědčil, že se za židlemi senátu
neskrývá terorista, mohla šestičlenná eskorta
těžkooděnců přivést SAZ a jednání mohlo začít. Jeho zvláštností bylo
zahájení za účasti dvanácti z patnácti obžalovaných, včetně čtyř
odsouzených za jiné skutky, přivedených eskortou, a vazebně stíhaného SAZ. Obvykle
se zúčastňují jen ti, kteří mají zájem o výpovědi naplánovaných svědků nebo
jiné důkazy, jež se jich přímo dotýkají. Tentokrát svolal předseda senátu
všechny, aby jim umožnil vzájemně si doplnit poznatky o výpovědích, klást
otázky a vyjádřit se k nim. Všichni dostali s předstihem možnost seznámit se
s přepisy výpovědí všech obžalovaných. Zájem z jejich strany byl ale
malý. Většina obžalovaných projevila neochotu jak klást, tak odpovídat na
otázky a i zájem vyjádřit se k dřívějším výpovědím ostatních obžalovaných
byl výjimečný. V odpolední části jednání proto osazenstvo lavice
obžalovaných značně prořídlo, mimo jiné odešli eskortovaní odsouzení. Protože
obžalovaní nevyužili časový prostor, vyhrazený jejich potřebám, páteční jednání
předseda senátu rovnou odvolal.
K výpovědím
spoluobžalovaných se jako první vyjádřil SAZ. Jeho cílem bylo na základě
vyjádření ostatních obžalovaných poukázat ve prospěch své obhajoby na rozpory
mezi jejich údaji a obsahem obžaloby. Odvolal se na výpovědi Daniela Rudzana a
zdůraznil časové souvislosti: v době, kdy se seznámil s obž. Danielem
Rudzanem a jeho spolupracovníky, společnosti Ecoll Invest., P.P.S. a Synex měly
vytvořenou strukturu řízení s vymezenou dělbou úkolů, odpovědnosti a
pravomoci, která fungovala, pro něho v ní nebylo místo a společnosti řídil
právě Daniel Rudzan. SAZ měl pouze postavení věřitele, který se zajímal o
zajištění návratnosti své investice. Nastoupil tedy do rozjetého vlaku. Nemohl
proto být zakladatelem. Výpovědi obž. Daniela Rudzana podporují i svědectví
obž. Elišky Coufalové a obž. Petra Dokládala. V žádném případě zmíněné
společnosti neřídil a neměl ani možnost ovládat firemní účty. Neměl ostatně
odpovídající odborné znalosti a zkušenosti a neměl ani přístup k potřebným
informacím. Zmínil se dále o podezření Daniela Rudzana, že je odpovědný za
hanobící mediální kampaň proti němu a ujistil, že s tím nemá nic
společného. Vyjádřil se také k další změně chování Daniela Rudzana,
ovlivněné asi Petrem Pfeiferem, kdy oba vystupují jako jeho oběti. Odvolal se i
na vyjádření obž. Petra Moštěka, které rovněž neobsahuje údaje o jeho zapojení
do řízení výše zmíněných společností. Ostatně v době, kdy se s ním
setkal, společnosti již běžely asi rok.
Další
významné vyjádření pronesl obž. Petr Moštěk, který se zaměřil na zpochybnění
výpovědí spolupracujících obžalovaných Jiřího Eliáše a Vojtěcha Kudláče. Popřel
pravdivost Eliášovy konstrukce způsobu, jakým
se měl obohacovat a sdělil, že si nepamatuje, že by se setkal
s obž. Vojtěchem Kudláčem v době, kterou uvádí obž. Jiří Eliáš. Došlo
k tomu až později. Zdůraznil, že nikdy neudělal nic nestandardního či
dokonce nezákonného. Připomněl, že sám obž. Jiří Eliáš vypověděl, že jej
neúkoloval ani neřídil. Upozornil na podstatné rozpory mezi výpověďmi obou
spolupracujících obžalovaných o jejích první schůzce s ním a o částkách,
které mu údajně vypláceli. Povzdechl si, že jeho jedinou chybou v působení
v P.P.S. a Ecol Investu byla vstřícnost k zákazníkům a
trpělivost s nimi. Oba spolupracující
obžalované označil za malé ryby.
Peloton
vyjadřujících se uzavřel obž. Jiří Turták. Padlo ještě pár otázek a soud přešel
k jakési inventarizaci nevyslechnutých svědků a dalších neprovedených
důkazů. Obžalovaní a jejich obhájci měli možnost se vyjádřit, co chtějí vidět
nebo slyšet, případně dát souhlas s nahrazením výslechu svědka čtením
výpovědi z přípravného řízení.
Většina
obžalovaných pak požádala, aby byli zproštěni povinnosti účastnit se osobně jednání. Senát jim vyhověl
s výjimkou SAZ Až po polední přestávce jsme se dověděli důvody, proč musel
setrvat v soudní síni. Předseda senátu oznámil, že složitelé kauce 150
mil.Kč požádali soud, aby jim jejich peníze vrátil, protože kauce neplní účel:
bez ohledu na její složení je SAZ již 13
měsíců ve vazbě Městského soudu v Brně. Předseda senátu se otázal pana
obžalovaného, zda o žádosti ví, což potvrdil. Vyzval jej pak, aby se
k žádosti vyjádřil. Následoval velmi dlouhý monolog, v němž SAZ
zopakoval všechny obvyklé (převážně důvodné) stížnosti na krácení jeho lidských
práv účelovým uskupením brněnských soudců a olomouckých žalobců. Pozoruhodné bylo, že předseda senátu
tentokrát po celou dobu seděl jako socha, aniž by podlehl chuti nepříjemné
povídání zastavit. Nedošlo tedy ani
k žádnému konfliktu.
Dne
21.června 2018 pak soudce Aleš Novotný vyhlásil usnesení senátu, jímž žádost
složitelů kauce zamítl. Věnoval velkou péči sofistikovaném vysvětlení rozhodnutí, jímž prosvítala naděje, že kauce nakonec propadne
státu. Jako laik si netroufám s jeho
argumentací polemizovat. Poznamenávám pouze, že má jeden společný rys s úvahami
soudců ve vazebním řízení: naprosté ignorování presumpce neviny. Podle Aleše
Novotného přibyly další vazební důvody novou trestnou činností pana
obžalovaného, stíhanou ve vazebním řízení u Městského soudu v Brně.
Okolnost, že probíhá trestní stíhání, považuje bez dalšího za důkaz, že se stal
trestný čin. Ale soud zatím nerozhodl, že obžaloba je důvodná. Navíc lze
pochybovat o zákonnosti zmíněného řízení, v jehož skutkovém ději pana obžalovaného k domněle
protiprávnímu jednání vyprovokovali účelově řízení spolupracovníci policie.
Aleš Novotný tedy předbíhá rozhodnutí Městského soudu v Brně a má za
samozřejmé, že SAZ bude odsouzen.
Jinak
považuji odůvodnění za typický důkaz skutečnosti, že formálně právně lze
odůvodnit jakýkoli nesmysl, odporující zdravému selskému rozumu. Jenže držitelé
moci v justici dávají jednoznačně přednost formálně právnímu výkladu jevů,
nepřátelskému vůči „verbeži“ či „lidskému odpadu“ před nestranným hodnocením
důkazů.
Rozhodnutí
senátu Aleše Novotného se postavení pana obžalovaného v podstatě netýká.
Chuť účelového uskupení brněnských soudců a olomouckých žalobců týrat jej
vazbou je neukojitelná a v důsledku vrácení kauce by nezeslábla.
Jinak
je tomu z pohledu složitelů. Rozhodnutí
popírá suverenitu občana ve vztahu ke státu. Svobodní lidé se po zralém
uvážení svobodně rozhodli, že se zaručí svým majetkem, že pan obžalovaný
neuprchne a nebude mařit trestní řízení. Svobodné nakládání majetkem je jejich
nezadatelné, ústavněprávně zaručené právo. Záruka ale neplní účel, protože
účelové uskupení olomouckých žalobců a brněnských soudců jejich chráněnce
stejně týrá již třináct měsíců další vazbou. Proto se stejně uvážlivě a svobodně rozhodli,
že si své peníze vezmou zpět. Soud se popřením jejich práva na svobodné
nakládání majetkem dopouští zneužití své moci.
Proti
usnesení senátu Aleše Novotného je přípustná stížnost. Netroufám si předjímat,
zda složitelé svého práva využijí. SAZ se k rozhodnutí nevyjádřil z důvodu
své nepříslušnosti.
Po
vyhlášení usnesení pokračovalo přehrávání odposlechů. Ve 12:03 předseda senátu
s ohledem na předpověď počasí na odpoledne přerušil hlavní líčení do
17.září 2018. Co se vleče, neuteče.
To ti složitelé snad byli před poskytnutím kauce poučeni, že ty prostředky neskládají na spořící účet?? Co čekali?
OdpovědětVymazat