KAUZA ZADEH: KONEČNĚ SVĚDCI! – ČÁST 13

aneb Justiční loupež za bílého dne

Poslední předprázdninové pokračování hlavního líčení ve věci Shahrama Abdullaha Zadeha (dále jen SAZ) a jeho čtrnácti spoluobžalovaných u Krajského soudu v Brně před senátem Aleše Novotného proběhlo ve dnech 20. a 21.6.2018. Poté, kdy se jeden z ozbrojenců z eskorty SAZ přesvědčil, že se za židlemi senátu neskrývá terorista, mohla šestičlenná eskorta  těžkooděnců přivést SAZ a jednání mohlo začít. Jeho zvláštností bylo zahájení za účasti dvanácti z patnácti obžalovaných, včetně čtyř odsouzených za jiné skutky, přivedených eskortou, a vazebně stíhaného SAZ. Obvykle se zúčastňují jen ti, kteří mají zájem o výpovědi naplánovaných svědků nebo jiné důkazy, jež se jich přímo dotýkají. Tentokrát svolal předseda senátu všechny, aby jim umožnil vzájemně si doplnit poznatky o výpovědích, klást otázky a vyjádřit se k nim. Všichni dostali  s předstihem možnost seznámit se s přepisy výpovědí všech obžalovaných. Zájem z jejich strany byl ale malý. Většina obžalovaných projevila neochotu jak klást, tak odpovídat na otázky a i zájem vyjádřit se k dřívějším výpovědím ostatních obžalovaných byl výjimečný. V odpolední části jednání proto osazenstvo lavice obžalovaných značně prořídlo, mimo jiné odešli eskortovaní odsouzení. Protože obžalovaní nevyužili časový prostor, vyhrazený jejich potřebám, páteční jednání předseda senátu rovnou odvolal.

K výpovědím spoluobžalovaných se jako první vyjádřil SAZ. Jeho cílem bylo na základě vyjádření ostatních obžalovaných poukázat ve prospěch své obhajoby na rozpory mezi jejich údaji a obsahem obžaloby. Odvolal se na výpovědi Daniela Rudzana a zdůraznil časové souvislosti: v době, kdy se seznámil s obž. Danielem Rudzanem a jeho spolupracovníky, společnosti Ecoll Invest., P.P.S. a Synex měly vytvořenou strukturu řízení s vymezenou dělbou úkolů, odpovědnosti a pravomoci, která fungovala, pro něho v ní nebylo místo a společnosti řídil právě Daniel Rudzan. SAZ měl pouze postavení věřitele, který se zajímal o zajištění návratnosti své investice. Nastoupil tedy do rozjetého vlaku. Nemohl proto být zakladatelem. Výpovědi obž. Daniela Rudzana podporují i svědectví obž. Elišky Coufalové a obž. Petra Dokládala. V žádném případě zmíněné společnosti neřídil a neměl ani možnost ovládat firemní účty. Neměl ostatně odpovídající odborné znalosti a zkušenosti a neměl ani přístup k potřebným informacím. Zmínil se dále o podezření Daniela Rudzana, že je odpovědný za hanobící mediální kampaň proti němu a ujistil, že s tím nemá nic společného. Vyjádřil se také k další změně chování Daniela Rudzana, ovlivněné asi Petrem Pfeiferem, kdy oba vystupují jako jeho oběti. Odvolal se i na vyjádření obž. Petra Moštěka, které rovněž neobsahuje údaje o jeho zapojení do řízení výše zmíněných společností. Ostatně v době, kdy se s ním setkal, společnosti již běžely asi rok.

Další významné vyjádření pronesl obž. Petr Moštěk, který se zaměřil na zpochybnění výpovědí spolupracujících obžalovaných Jiřího Eliáše a Vojtěcha Kudláče. Popřel pravdivost Eliášovy konstrukce způsobu, jakým  se měl obohacovat a sdělil, že si nepamatuje, že by se setkal s obž. Vojtěchem Kudláčem v době, kterou uvádí obž. Jiří Eliáš. Došlo k tomu až později. Zdůraznil, že nikdy neudělal nic nestandardního či dokonce nezákonného. Připomněl, že sám obž. Jiří Eliáš vypověděl, že jej neúkoloval ani neřídil. Upozornil na podstatné rozpory mezi výpověďmi obou spolupracujících obžalovaných o jejích první schůzce s ním a o částkách, které mu údajně vypláceli. Povzdechl si, že jeho jedinou chybou v působení v P.P.S. a Ecol Investu byla vstřícnost k zákazníkům a trpělivost  s nimi. Oba spolupracující obžalované označil za malé ryby.

Peloton vyjadřujících se uzavřel obž. Jiří Turták. Padlo ještě pár otázek a soud přešel k jakési inventarizaci nevyslechnutých svědků a dalších neprovedených důkazů. Obžalovaní a jejich obhájci měli možnost se vyjádřit, co chtějí vidět nebo slyšet, případně dát souhlas s nahrazením výslechu svědka čtením výpovědi z přípravného řízení.

Většina obžalovaných pak požádala, aby byli zproštěni povinnosti účastnit  se osobně jednání. Senát jim vyhověl s výjimkou SAZ Až po polední přestávce jsme se dověděli důvody, proč musel setrvat v soudní síni. Předseda senátu oznámil, že složitelé kauce 150 mil.Kč požádali soud, aby jim jejich peníze vrátil, protože kauce neplní účel: bez ohledu na její složení  je SAZ již 13 měsíců ve vazbě Městského soudu v Brně. Předseda senátu se otázal pana obžalovaného, zda o žádosti ví, což potvrdil. Vyzval jej pak, aby se k žádosti vyjádřil. Následoval velmi dlouhý monolog, v němž SAZ zopakoval všechny obvyklé (převážně důvodné) stížnosti na krácení jeho lidských práv účelovým uskupením brněnských soudců a olomouckých žalobců.  Pozoruhodné bylo, že předseda senátu tentokrát po celou dobu seděl jako socha, aniž by podlehl chuti nepříjemné povídání zastavit. Nedošlo tedy ani  k žádnému konfliktu.

Dne 21.června 2018 pak soudce Aleš Novotný vyhlásil usnesení senátu, jímž žádost složitelů kauce zamítl. Věnoval velkou péči sofistikovaném  vysvětlení rozhodnutí, jímž  prosvítala naděje, že kauce nakonec propadne státu. Jako laik si  netroufám s jeho argumentací polemizovat. Poznamenávám pouze, že má jeden společný rys s úvahami soudců ve vazebním řízení: naprosté ignorování presumpce neviny. Podle Aleše Novotného přibyly další vazební důvody novou trestnou činností pana obžalovaného, stíhanou ve vazebním řízení u Městského soudu v Brně. Okolnost, že probíhá trestní stíhání, považuje bez dalšího za důkaz, že se stal trestný čin. Ale soud zatím nerozhodl, že obžaloba je důvodná. Navíc lze pochybovat o zákonnosti zmíněného řízení, v jehož skutkovém ději  pana obžalovaného k domněle protiprávnímu jednání vyprovokovali účelově řízení spolupracovníci policie. Aleš Novotný tedy předbíhá rozhodnutí Městského soudu v Brně a má za samozřejmé, že SAZ bude odsouzen.

Jinak považuji odůvodnění za typický důkaz skutečnosti, že formálně právně lze odůvodnit jakýkoli nesmysl, odporující zdravému selskému rozumu. Jenže držitelé moci v justici dávají jednoznačně přednost formálně právnímu výkladu jevů, nepřátelskému vůči „verbeži“ či „lidskému odpadu“ před nestranným hodnocením důkazů.

Rozhodnutí senátu Aleše Novotného se postavení pana obžalovaného v podstatě netýká. Chuť účelového uskupení brněnských soudců a olomouckých žalobců týrat jej vazbou je neukojitelná a v důsledku vrácení kauce by nezeslábla.

Jinak je tomu z pohledu složitelů. Rozhodnutí  popírá suverenitu občana ve vztahu ke státu. Svobodní lidé se po zralém uvážení svobodně rozhodli, že se zaručí svým majetkem, že pan obžalovaný neuprchne a nebude mařit trestní řízení. Svobodné nakládání majetkem je jejich nezadatelné, ústavněprávně zaručené právo. Záruka ale neplní účel, protože účelové uskupení olomouckých žalobců a brněnských soudců jejich chráněnce stejně týrá již třináct měsíců další vazbou.  Proto se stejně uvážlivě a svobodně rozhodli, že si své peníze vezmou zpět. Soud se popřením jejich práva na svobodné nakládání majetkem dopouští zneužití své moci.

Proti usnesení senátu Aleše Novotného je přípustná stížnost. Netroufám si předjímat, zda složitelé svého práva využijí. SAZ se k rozhodnutí nevyjádřil z důvodu své nepříslušnosti.

Po vyhlášení usnesení pokračovalo přehrávání odposlechů. Ve 12:03 předseda senátu s ohledem na předpověď počasí na odpoledne přerušil hlavní líčení do 17.září 2018. Co se vleče, neuteče.