U senátu
Městského soudu v Brně předsedy
Michala Kabelíka pokračovalo ve dnech 27.-28.3.2018 hlavní líčení
v trestní věci obž. Shahrama Abdullaha Zadeha (dále jen SAZ) & spol. Konalo
se po dlouhé přestávce, způsobené ztroskotáním původně plánovaného jednání
z 28.února a 1.března 2018. Tehdy první den narušilo onemocnění SAZ, jemuž
vězeňský lékař předepsal klid na lůžku. Soudce Michal Kabelík se ale nechtěl
vzdát možnosti vyslechnout významného svědka Martina Valentoviče, když už se
konečně dostavil. Jednáním s jiným lékařem dosáhl souhlasu
s provedením výslechu cestou videokonference. SAZ se musel bez ohledu na
bolesti podrobit. Jeho trápení ale netrvalo dlouho, neboť přenos
z vězeňské nemocnice do soudní budovy měl nízkou kvalitu, proto soudce od
něj nakonec upustil. Následující den došlo v celé soudní budově k výpadku
rozvodů, takže jednání muselo být odročeno.
Díky
uvedeným nehodám se jednání ve dnech 27.-28. března 2018 možná posunulo do
postavení hvězdné částí hlavního líčení. Především tím, že v jeho průběhu
byly dokončeny výslechy dvou významných svědků – neoficiálních spolupracovníků
Policie ČR, a to Martina Valentoviče a Jana
Doležala. Spolu se spoluobžalovaným Martinem Veselým se tak účastníci
řízení již seznámili s celou trojicí mezi sebou propojených „dobrodinců“,
kvůli nimž a jejich předstírané ochotě pomoci SAZ vlastně tato kauza vypukla.
Všichni tři nabídli SAZ, že pořídí písemné svědectví v jeho prospěch ve
formě notářského zápisu. Texty jim kdosi dodal. Zbývalo je upravit, převést do
konečné podoby a opatřit ověřeným podpisem. Právě výslechy svědků, vedené
v tomto jednání žalobcem, prokazují,
že velká část obsažených údajů byla nepravdivá. Svědci doznali, že to sice
věděli, ale „operačního důstojníka“ uskupení Ondřeje Kučeru neupozornili, ani
texty před použitím neopravili. Martin Valentovič dal navíc k dobru
svědectví o předání SAZ 40 milionů Kč v hotovosti, aniž by dokázal
věrohodně vysvětlit, kde k takové sumě přišel. Jan Doležal naproti tomu
„zabodoval“ nepravdivým trestním
oznámením na vyšetřovatele „daňové kauzy“ SAZ. Vtáhl tím do neštěstí
policistu, který jeho oznámení přijal, čili splnil povinnost, uloženou trestním
řádem. Oba svědci jednali nepokrytě v zájmu policie: nekřesťanské peníze,
které za své bezcenné zboží dostali, odevzdali policii, kterou informovali o
činnostech, jež domněle ve prospěch SAZ vyvíjel „operační důstojník“
domnělého zločineckého uskupení, dnes spolupracující obžalovaný Ondřej Kučera,
zmiňovaný v odposleších jako „právník Ondra“. Jana Doležala usvědčil
odposlech, že si o peníze řekl. Uvedl k tomu, že mu nezáleželo na tom,
kolik peněz dostane, protože věděl, že je odnese na policii. Motiv podlého
jednání svědků zůstal neobjasněný. Procházely jim rukama velké částky, ale
nezůstalo jim z nich nic. Hmotný prospěch je zjevně nemotivoval. Policii
údajně oslovili z vlastní vůle. Podezření na policejní provokaci, jejíž
použití je dle Ústavního soudu
protiprávní, je zcela na místě. Ve mně jako v laikovi dosud získané
poznatky vyvolávají podezření, že se SAZ stal obětí intriky, na které se
podílejí pochybní lidé v součinnosti s PČR. Není jasné, kdo tuto intriku vyvolal a řídil:
zda bývalí obchodní partneři P.P.S. GmbH, kteří mohli mít se SAZ nějaké
nevyřízené osobní účty a použili orgány činné v trestním řízení jako
nástroj pomsty, nebo účelové uskupení olomouckých žalobců a brněnských soudců,
které intriku vymyslelo, aby získalo záminku k novému uvalení vazby na SAZ
Mít na účtě 150 milionů kauce za propuštění SAZ z vazby a přesto jej držet
za mřížemi, může být pro některé zvrhlé mozky lákavé.
Pro
výpovědi celé trojice jako celku je příznačné, že se všichni navzájem
obviňovali z různých nepravostí, čímž se projevili jako „pěkná cháska“.
Vedle
prohloubení dokazování byla tato část hlavního jednání bohatá na spory mezi
předsedou senátu na straně jedné a SAZ a jeho obhájci na straně druhé o některých právních a etických otázkách. Dále
ji ozvláštnily výtky proti vedení hlavního líčení podle „Kabelikových
pravidel“, což je terminus technicus vymyšlený SAZ k označení souboru postupů
předsedy senátu, odchylných od ustanovení trestního řádu a judikatury, jenž mu
umožňuje vést řízení poněkud osobitým způsobem, poškozujícím jeho obhajobu.
Začalo
to výtkou SAZ senátu, že nevydal rozhodnutí k jeho námitce, kterou se na
něj obrátil při lednovém jednání. Reakce předsedy senátu a přísedících byla
rozpačitá – vůbec si neuvědomovali, že se na ně SAZ obrátil něčím dle nich tak
bezvýznamným jako je námitka obžalovaného, a že by se tím dokonce měli zabývat.
Nicméně na začátku druhého jednacího dne předseda senátu připustil, že senát
námitku později projednal, ale nezaslal panu obžalovanému písemné vyhotovení
usnesení. Není to maličkost: bez písemného vyhotovení nemá stěžovatel podmínky
pro podání účelné stížnosti na nesprávné vyřízení jeho podání a kdyby se SAZ
neozval, nikdy by se nedověděl, jak senát na jeho podání reagoval.
Dalším předmětem sporu byl požadavek SAZ, aby byl
svědek Martin Valentovič konfrontován s odposlechy. Mohlo to pomoci jeho
paměti, vyvést je z postavení svědka, který si po letech už na nic
nevzpomíná. Předseda senátu, který nápadně spěchal na ukončení jednání,
požadavku nevyhověl, i když jej podpořili obhájci. Zajímavé bylo srovnání
postoje pana předsedy s praxí, uplatněnou ve vedení procesu s bývalým
hejtmanem Davidem Rathem, které přednesl obhájce Roman Jelínek : David Rath
opakovaně obvinil soudce Roberta Pacovského z podjatosti, ale ten
konfrontaci svědků s odposlechy běžně povoloval. Ostatně při následujícím výslechu svědka Jana Doležala
vytěžila odposlechy obhájkyně Alena
Kojzarová a bylo to pro osvětlení způsobu
svědkova jednání ve vztahu k penězům a policii velmi užitečné.
Nejvášnivější
spor vypukl kvůli hrubému zásahu soudu do osobnostních práv SAZ. Soud nechal
pořídit otisk paměti jeho iPadu a mobilního telefonu. V pamětích obou přístrojů vedle informací, použitelných v tomto řízení,
se nacházejí záznamy jeho komunikace
s obhájci a podklady pro přípravu
taktiky obhajoby a ke všemu také věci vysloveně soukromé, intimní popř. rodinné
povahy. Soud převedl celý obsah pamětí na datové nosiče a ty nechal soudce
Michal Kabelík rozdat všem obhájcům a státnímu zástupci. Vybavil je tak
zbraněmi proti jeho obhajobě a způsobil průnik nepovolaných osob do jeho soukromí.
Obhájci k tomu prohlásili, že předseda senátu měl nechat citlivé údaje
z otisků pamětí odstranit a dát stranám k disposici pouze to, co má vztah
k projednávané záležitosti. Nešlo vlastně o spor, ale o hněvivou žalobu
pana obžalovaného na nehorázné jednání předsedy senátu, podporovanou právnickým
vyjádřením obhájců. Pan soudce se ani nebránil, byť vyjadřování SAZ vůči němu i
členům senátu bylo velmi tvrdé. K omluvě
a k výzvě stranám, aby sporné nosiče dat vrátily, se nevzmužil.
Nejde
o první nešetrný zásah do osobnostních práv pana obžalovaného v tomto
procesu. Jejich cynické porušování se stalo normou pro celý způsob zacházení
s ním.
Není
známo, zda je tato nepřístojnost jen důsledkem prosté lenosti nebo kastovní
netečnosti k osobnostním právům obžalovaného. V úmysl škodit se mi
nechce věřit. Nemění to nic na tom, že soud se dopustil vážného pochybení, jež
dokonale zapadá do obrazu tohoto procesu, který dle mého laického názoru hned
od 2.prosince 2016 vede účelové uskupení olomouckých žalobců a brněnských
soudců bez ohledu na dobré mravy a právo. Pro ně neplatí presumpce neviny:
v obžalovaném vidí odsouzeného a chovají se hůře než je běžné při
zacházení s odsouzenými ve výkonu trestu.
Část
veřejnosti díky povrchním mediálním
informacím věří na klišé, že SAZ se na podvodech s DPH při obchodování
s pohonnými hmotami obohatil o 2,5 miliardy Kč. Skutečnost je daleko
složitější a soud ji dosud nerozpletl a nikoho neodsoudil. Na SAZ se proto
vztahuje presumpce neviny a jako nevinný má nárok na korektní vedení trestního
stíhání. Řízení, vedené nyní u Městského soudu v Brně, si přívlastek „korektní“
v žádném případě nezasluhuje již od svého začátku v prosinci r.2016.
Jednání bude pokračovat ve dnech 2. a 3. května 2018.
Žádné komentáře:
Okomentovat