Ač nerad, vracím se k případu soudce Roberta Fremra, neboť se obávám, že po prof. Aleši Gerlochovi přijde kvůli nepříčetným fanatikům Ústavní soud o dalšího kvalitního soudce. Fanatismus nemám rád.
Po schválení Senátem pokračují další pokusy jeho jmenování zabránit. Již při jeho odsuzování za údajné prohřešky v kauze „Olšanské hřbitovy“ se uplatnily námitky, které prozrazují neznalost „soudcovského řemesla“ jeho odpůrci. Obecně se soudce vypořádává s obžalobou, nikoli s policejním spisem. Nejinak to asi bylo i v tomto případě. Nepřístojnosti, jichž se dopouštěla StB, dostal soudce na stůl ve filtrované podobě obžaloby, v které nezákonnosti byly pečlivě zastřeny. Nevybíral si svědky, ale vyslýchal ty, které mu navrhl prokurátor nebo obhájce.
Závažnější je vystoupení tradičně bojovné senátorky Hany (z Arku) Kordové Marvanové a senátora Marka Hilšera, kteří vyzývají prezidenta republiky, aby soudce Roberta Fremra nejmenoval soudcem Ústavního soudu, protože odsoudil 100 obžalovaných za trestný čin nedovoleného opuštění republiky. Měli samozřejmě dost času toto zjistit dříve, než došlo k projednání kandidatury Roberta Fremra na plénu Senátu. Z tohoto hlediska je jejich vystoupení projevem neúcty k rozhodnutí Senátu a je požadavkem na prezidenta, aby stanoviska Senátu nedbal (nejsem si jist, zda není takový požadavek na hranici ústavnosti, popř. zda prezident může jejich požadavku vyhovět).
Nastolili však otázku, která má při posuzování jednání lidí, pracujících v podmínkách protiprávního režimu zásadní význam: zda měli povinnost klást odpor za cenu sebezničení. Soudce, který dostal na stůl spis emigranta, měl dvě možnosti: a) odsoudit automaticky obžalovaného k trestu, který vzhledem k jeho pobytu v zahraničí bude nevykonatelný b)odmítnout rozhodování o této trestné činnosti, nebo přímo zprostit obžalovaného. V obou případech tím rozhodnout o svém konci v soudcovském taláru a o dalším pronásledování. Odmítnutí vyžadovalo velkou osobní statečnost a možná i neodpovědnost k rodině, která by následky statečnosti hlavy rodiny určitě odnesla. Odesilatelé dopisu vlastně říkají, že soudce Robert Fremr měl mravní povinnost emigranty neodsuzovat, tím se připravit o talár a vystavit se následkům rozhodnutí. Osobně si ale myslím, že v krajních případech nelze sebezničení nikomu vnucovat.
Vyslovení takového extrémního požadavku senátorkou Hanou (z Arku) Kordovou-Marvanovou, známou pro svou až extrémní zásadovost (proto „z Arku“), mě tolik nepobuřuje, protože na vlastní kůži zkusila, co odpor proti protiprávnímu režimu může přinést. Ale od mladého senátora Marka Hilšera, který s protiprávním režimem nemá vlastní zkušenost, bych očekával důkaz, že na místě soudce Roberta Fremra by emigranty neodsuzoval a raději by si zničil kariéru a vystavil by se pronásledování. Pokud důkaz nepodá, nezbývá, než se ho ptát, kde byl, když hřmělo.
Více by se mi líbilo, kdyby oba „hrdinové“ vyzvali prezidenta republiky, aby se pokusil napravit křivdu, kdysi spáchanou na prof. Aleši Gerlochovi a navrhl jej znova Senátu na funkci ústavního soudce. V tomto případě fanatici soud skutečně ochudili.
==========================================================================
V knihkupectvích jsou ještě
zbytky prvního knižního vydání mé knihy Škůdci v taláru. Na webu https://www.bezvydavatele.cz/book.php?Id=1573 jsem uveřejnil druhý díl. Ten již ale vyšel i v „papírové“ formě.
Upozorňuji na zajímavé
filozoficko-právnické články na webu spolku Chamurappi www.chamurappi.eu v
sekci Texty JUDr. Oldřicha Hejna. Autor je mimořádně vzdělaný právník s praxí
prokurátora, státního zástupce, bankovního právníka.
FANATISMUS VERSUS DEMAGOGIE
OdpovědětVymazatPane Jemelíku, na rozdíl od Vás jsem si zažil výslechy StB ve 4. patře v Ruzyni a na rozdíl od Vás jsem spolupráci s StB nikdy nepodepsal. Nebudu hodnotit profesní kvality pana soudce Fremra, ale dovolím si poznámku, že nemá žádné morální kvality. Pokud by je totiž měl, nikdy by nepřistoupil na úvahu, stát se prestižním soudcem ústavního soudu. Bláboly o tom, jak nevěděl, že odsoudil v kauze "Olšanské hřbitovy" na přímý zásah StB, protože dostal na stůl filtrovanou obžalobu, je stejně ubohé, jako dehonestovat paní Marvanové, nebo senátora pana Hilšera. Váš ubohý pokus nazývat paní Marvanovou "z Arku", protože si pletete Johanku s Hankou, tak to mě u Vás nepřekvapuje. Jakým právem ale urážíte pana Hilšera s oddůvodněním, že je mladý a tak na rozdíl ode mě zkušenosti asi s StB nemá a proto nemá právo mít vlastní názor?
Oživím Vám tedy fakta, kdy mladý soudce pan Fremr soudil tři mladíky, z nichž jeden byl ještě nezletilý. Celý soudní spis V41-822-MV se zachoval včetně obžaloby a více než stostránkového rozsudku. Mimochodem se vyvrací Vaše tvrzení, že nevěděl že na tom pracovala StB a sám pan Fremr před senátním výborem doznal, že věděl, že jde o politicky motivovaný proces.
Panu Fremrovi nabylo divné, že případ původně vyšetřovala kriminálka a pak ho převzala StB. Celý spis obsahuje dvacet svazků zpracovaných Správou vyšetřování Státní bezpečností a pouze jeden je svazek znaleckých posudků Kriminalistického ústavu. StB tedy připravovala celý scénář a svědky – a zpracovala obžalované.Hlavním viníkem StB teprve po měsíci označila mladíka Alexandra Ereta, protože jeho otec byl německé národnosti a v r. 1979 se legálně vystěhoval do Rakouska.Eret byl zařazen do cely se třemi informátory, kteří ho psychicky i fyzicky týrali. Po každém výslechu StB na pověstném 4. patře musel na cele podrobně vyprávět celý jeho průběh. Pokud „nespolupracoval“, následovaly facky, polévání studenou vodou, bolestivé chvaty a sexuální útoky.Státní bezpečnost zapojila do vyšetřování i jeho matku a zakládá na ni osobní svazek KR–833331 MV s názvem „Božena“. Je konfrontována s vynuceným synovým přiznáním a po mnohahodinovém výslechu StB se zhroutí, podepíše protokol, který při nejbližší příležitosti opět do protokolu prohlásí za vynucený. Neví, že její byt a telefon jsou odposlouchávány. Neví, že jsou proti ní vedena „operativní opatření“, založená ve svazku, s příkazem „provádět (je) v úzké součinnosti s vyšetřovatelem StB v návaznosti na vývoj důkazní situace v akcích VANDAL II“ – tedy v souvislosti s trestním stíháním jejího syna. Nakonec ji StB dokonce zařadí do stejného procesu.Soudci Fremrovi ani na chvíli nepřijde divné, že šetření údajného čistě kriminálního jednání matky nevyšetřovala kriminálka, ale Státní bezpečnost.
Podle svědectví Alexandra Ereta jeho matka prohlásila svoji výpověď za vynucenou Státní bezpečností dokonce přímo v soudní síni. Soudce Fremr jí prý pohrozil vězením za „křivou výpověď“.
Obdobně vyhrožoval pan soudce Fremr jinému svědkovi, ve stejném případu, že ho obviní z křívé výpovědi. Na závěr si tedy dovolím tvrdit, že soudce ústavního soudu musí mít kromě profesních kvalit i ty morální a ty bohužel jednoznačně pan soudce Fremr nemá. Je ostudou pro pana prezidenta, že si nechá na hradě tým odborníků, kteří mu navrhnou soudce, u kterého neprověří jeho minulost. Dává pak pochybovačům zda mít Senát, nebo ne, do rukou munici, že vlastně Senát je zbytečný, až na výjimky, jako je právě paní Marvanová a pan senátor Hilšer.