sobota 24. dubna 2021

BARTÁK SE VRACÍ

Když jsem 15.října 2019 opouštěl soudní síň liberecké pobočky Krajského soudu v Ústí n.Labem po vyslechnutí  rozsudku senátu předsedkyně Evy Drahotové nad obž. Jaroslavem Bartákem, nevěděl jsem, zda se sem ještě někdy vrátím. Ale nakonec k tomu došlo dne 22. dubna 2021 při zahájení dalšího kola řízení, spuštěného rozhodnutím Nejvyššího soudu ČR o dovolání pana obžalovaného. Po uzavření předchozího kola došlo ke změně v obhajobě. Skvělou a úspěšnou Hanu Riedlovou nahradili pánové Jiří Noha a Martin Goldstein, kteří byli s dovoláním k Nejvyššímu soudu stejně úspěšní jako kdysi jejich předchůdkyně. Došlo tak na mou předpověď z článku „ Soud posloužil zájemcům o vyvolání trestního stíhání“ z 16. října 2019: rozhodování nalézacího a odvolacího soudu opět neobstálo v očích dovolacího soudu. 

Proces proti obž. Jaroslavu Bartákovi nabyl podobu pokračujícího sporu mezi obecnými soudy a Nejvyšším soudem ČR, který opakovaně ruší rozsudky ze stále stejných důvodů: pro pochybnost o zákonnosti způsobu usvědčování pana obžalovaného a o proveditelnosti a vážném úmyslu jeho údajných zločinných záměrů. 

Protože proces se táhne od r.2014 a od 15. října 2019 uplynulo hodně vody, připomínám ctěným čtenářkám a čtenářům, že obžalovaný lékař Jaroslav Barták byl kdysi vlivný muž. Patřil k celebritám a v té době se s ním rádi fotografovali nejvyšší představitelé státu. Do vězení se dostal kvůli špatnému nakládání s podřízenými ženami, za které byl odsouzen k dvanácti letům pobytu ve vězení. Ve věznici narazil na recidivistu Miloše Levka, v jehož společnosti se opíjel a rozvíjel opilecké fantazie o útěku z vězení až do Běloruska a o potrestání jeho nepřátel. Zločinný společník si opatřil hodinky se zařízením pro audiovizuální záznam. S jejich pomocí nahrál Bartákovy bláboly a postaral se o jejich doručení na flashdisku tehdejšímu šéfovi pražské mordparty Josefu  Marešovi, který  se pak přičinil o spuštění trestního řízení. Obsah výpovědí Jaroslava Bartáka měl dvě části: první  je fantazírování o útěku z věznice do Polska s pomocí vrtulníku a  jeho pokračování soukromým letadlem do Běloruska, druhá pojednává o plánování útoků proti životům a majetku jeho údajných nepřátel. Jako celek to působilo jako opilecká fantasmagorie. Později první část z obvinění vypadla a zůstala jen druhá, kterou žalobci a soud berou jako důkaz o vážně míněném úmyslu pana obžalovaného ublížit jeho bona fide nepřátelům. Více podrobností uvádím v článcíchlet 20152020. 

Pokud se Nejvyšší soud ČR opakovaně dožaduje odstranění nejasností o nestandardním způsobu usvědčování obž. Jaroslava Bartáka, nutí senát Evy Drahotové k řešení kvadratury kruhu: bez součinnosti bývalého policisty Josefa Mareše a recidivisty Miloše Levka nemůže požadavkům Nejvyššího soudu ČR vyhovět. Spolčení vysokého policejního důstojníka s mnohonásobným recidivistou ke škodě obviněného je neobvyklý úkaz. Spolčenci ale  mají dobrý důvod k zastírání pravdy. Podle mého laického úsudku by se po jejím odhalení mohli sami dostat do vězení. 

Dne 22. dubna 2021 jsem vstoupil do soudní síně naplněn  zvědavostí, co další vývoj procesu přinese. Překvapilo mě, že předsedkyně senátu po tak dlouhé přestávce v řízení zaznamenala mou přítomnost. Pouze jméno spolku Chamurappi z.s. jí vypadlo z paměti. Jinak jsem zaznamenal, že trvá nešvar, příznačný pro její vztah k novinářům: po celou dobu jednání pořizují fotografie a videozáznamy. Neznám žádný jiný soud, u něhož by se směli takto chovat. 

Zdá se mi, že proti dřívějšímu hlavnímu líčení je atmosféra v soudní síni přívětivější. Paní předsedkyně se chovala k panu obžalovanému po celou dobu jednání poněkud vlídněji a ohleduplněji než dříve a obž. Jaroslav Barták ze své strany se jí omluvil za nevhodné výroky, jimiž ji napadl po vyhlášení rozsudku dne 15. října 2019. 

Řízení vede obměněný senát: jeden z dřívějších přísedících se vzdal  funkce. Strany řízení ale nepožadovaly opakování všech hlavních líčení. Spokojily se s přehledem vývoje dokazování od r.2014 do současnosti, který podala předsedkyně senátu. Soud se pak zabýval výhradami pana obžalovaného k překlepům a nepřesnostem v protokolaci a jeho vyjádřením k důkazům. 

Posléze jednání dospělo k „zlatému hřebu“ programu: k výslechu recidivisty Miloše Levka jako svědka, provedenému ve formě videokonference ze znojemské věznice, v které si odpykává trest za obchodování s drogami ve věznici. Svědek se opět vzpouzel, snažil se výpovědi vyhnout. Ale předsedkyně senátu tentokrát v souladu s pokyny Nejvyššího soudu ČR na něj tlačila. Zejména jej poučila o důsledcích, které by pro něj mohlo mít odepření výpovědi bez právních důvodů. Miloš Levko pak jednal tak, „aby se vlk nažral a koza zůstala celá“: vypovídal, ale nic neobjasnil. Tvrdil, že si už nic nepamatuje. Vzal na sebe odpovědnost za použití hodinek se zařízením pro videozáznam. Někomu si o ně napsal, ale nepamatuje si, komu. Neví, jak se dostaly do věznice, jak se opět dostaly ven a kdo zařídil stažení záznamu na flashdisk. Zmínil jedinou osobu: bývalého policistu Josefa Mareše, jemuž nechal doručit flashdisk se záznamem. 

Na žádost obhajoby soud znova vyslechl svědectví Jana Valeše, kazatele církve bratrské, vyslechnutého již v dřívějším řízení. Setrval na názoru, že pan obžalovaný nechoval vážný úmysl někomu ublížit. Řízení pak bylo odročeno na 18. červen 2021. 

Výsledek jednání z 22.dubna 2021 nezastřel nevábný obraz poměrů ve Vazební věznici Liberec v r.2013, kdy se vězni opíjeli alkoholem, dodaným zvenčí,  obchodovalo se s drogami, bylo možné pronést do věznice hodinky se záznamovým zařízením a po použití je opět dostat ven. 

Nevylepšil se také obraz bývalého policisty Josefa Mareše, který zjevně zneužil svého postavení ke kriminalizaci pana obžalovaného, oběti zákeřného jednání recidivisty Miloše Levka. Součinnost vysokého policejního důstojníka  s kriminálníkem úrovně Miloše Levka vrhá špatné světlo na Policii České  republiky, která by se měla proti takovému poškozování svého obrazu aktivně bránit.

.=========================================================================

Již vyšla  „papírová“ verze mé knihy ŠKŮDCI V TALÁRU, dosud dostupné pouze v digitální podobě. Knihu jsem zasvětil památce dobrého člověka JUDr. Pavla Kučery. Předmluvu napsala Alena Vitásková. Její obsah je trestí zkušeností a poznatků, postupně získávaných téměř 20 let v půtkách s orgány činnými v trestním řízení, které nekorektním vedením řízení poškozují obviněné. Zvlášť zajímavé „škůdce“ uvádím s plnými jmény, jejich oběti až na výjimky pouze s iniciálami. Kniha je dostupná v knihkupectvích nebo přímo u vydavatele OLYMPIA na adrese sklad@iolympia.cz   nebo  info@iolympia.cz

 

2 komentáře:

  1. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  2. Kdo chce psa bít, tak si hůl najde, možná by se hodilo, kdo chce psa bít, tak se vůl najde. Už jsem o tom psal, ale zopakuji to. Pan Barták sice není svatoušek, ale z čeho je viněn je proti zdravému rozumu. Pokud by platilo v této zemi právo, kde na hradě sedí člověk, který si vytírá Ústavou zadek, tak by nebylo možné odsoudit člověka za opilecké kecy, nota bene vyprovokované kriminálním gaunerem za přispění policisty. Paní soudkyně vůbec důkaz a to nahrávku neměla přijmout, protože ten byl použit nezákonně. Pan policista, pokud má alespoň nějaké právní vzdělání, což by měl mít, tak ho učili, že když někdo prohlásí, že chce vykrást banku, tak musí třeba si obstarat krumpáč, aby mu mohl prokázat alespoň pokus. V jiných kauzách páni soudci odmítnou nahrávky, které jasně usvědčují pachatele, ale přijmuty nejsou. Kolik lidí v putykách IV. cenové skupiny plácalo v opilosti kecy, co by daly první místo v boji o zlatou mříž, ale nikdo to nebral vážně. Pan Barták je potrestaný už tak a dostatečně a doufám, že se najde slušný soudce, kdo ho zprostí tohoto nesmyslu. Stále v této zemi vládnou poměry z hluboké totality, kdy se vzájemně policie a prokurátoři nahrávali do karet, jakmile se jim někdo znelíbil a to hlavně za cenu falešných nebo nepřípustných důkazů. To není na hraně zákona, ale bohužel hodně za hranou. Bohužel k tomu přispívají noviny, které jsou v rukou oligarchů, aby měli senzaci. Pan "prasák" šel před soud, ale že panu "prasákovi" lezly děvečky za nemalý obolus do postele a po dlouhé době si vzpomněly, že ne až tak dobrovolně, tak to je pro bulvár sólokapr. Pan Barták je evidentně zlomený člověk a kdo si i přes to kopá do "mrtvoly" je fakt zoufalec. Není od věci, že redaktoři dali prostor bývalému generálovi Šándorovi, aby vyslovil obavy o svůj život. Kdyby věděl, kolik lidí o něm hovoří, jak by mu dali kouli do hlavy, tak by asi nevylezl z betonového bunkru. Ve Francii je nyní skandál, kdy zfetovaný imigrant vyhodil ženu z okna a ona to nepřežila. Lidé jsou oprávněně v ulicích, protože verdikt soudu osvobodil vraha s tím, že byl pod drogami. Možná má pan Barták smůlu, být ve Francii, nebyl by trestán, protože byl ožralý. Varování na té věci je to, že se paní soudkyně nezajímala, jak může být ve vězení láhev vodky, jak může mít kriminálník špionážní hodinky, jak se dostali dovnitř a kdo je vynesl ven. Je to nepřípustný důkazní materiál a i kdyby pan Barták blábol v opilosti mysle vážně, tak měl být převezen do léčebny a ne do věznice. 

    OdpovědětVymazat