Úděl justičního prudiče (oficiálně se
tomu říká občanský aktivista) je neveselý. Seznamuje se s osudy lidí, které
poznamenala přímá nebo nepřímá účast na trestním řízení: s obviněnými,
jejich obětmi, ale i s členy rodin těch i oněch. Stává se tak svědkem
utrpení, někdy zcela nezaviněného. S odsouzenými se do neštěstí dostávají
jejich ženy, děti, rodiče, kterým se leckdy po uvěznění člena rodiny daří na
svobodě hůř než odsouzeným ve věznici. Poznává hněv obětí zločinu, které se jen
s potížemi domáhají stíhání pachatelů a téměř nikdy se nedočkají přiměřené
finanční náhrady za způsobenou újmu, o společenském uznání nemluvě. Také potkává
skutečné zločince a poznává hrůznost jejich myšlení.
Obvykle nahlíží jen do kauz, které něčím vybočují z řady, neboť po seznamování s těmi bezchybnými není poptávka a ostatně by nemělo smysl. Stává se svědkem neprofesionality, netečnosti a svévole orgánů. Snaží se potírat nepravosti, ale nemá k disposici účinné nástroje a většinou jen bezmocně přihlíží svévoli orgánů činných v trestním řízení. Souhrn vnímaných dojmů je depresivní.
Protiváhou je uspokojení z výsledku řízení, k jehož dosažení směřovalo jeho úsilí. Ale velmi intenzivně prožívá vzácná radostná překvapení, jimiž je neočekávaný návrat vězněné osoby na svobodu, jehož důvody dokonce někdy nejsou v danou chvíli obšťastněnému známy.
První případ tohoto druhu v mé kariéře
justičního prudiče se stal v průběhu vazebního stíhaní obviněného R. R. Dozorce ho vyzval k vyklizení cely, protože věznice dostala od soudu příkaz
k jeho okamžitému propuštění. Pan obžalovaný
měl dar navazování familiárního vztahu s personálem věznice, proto zprávu zprvu
pojal jako žert a nechtěl celu opustit. Vyprávěl mi pak, že dozorce také měl
smysl pro humor, takže jako pomůcku k jeho vypuzení z cely použil koště. O
důvodech propuštění jsme se pak dověděli asi o dva týdny později po doručení
usnesení Vrchního soudu v Praze.
R.R. pak ukázněně docházel na hlavní líčení. Vyslechl si prvostupňový rozsudek, podal prostřednictvím obhájkyně odvolání a když mu předsedkyně senátu nevrátila pas, v klidu si na obecním úřadě v místě svého trvalého bydliště nechal vystavit občanský průkaz a odjel zpět do Německa. Už se pak nikdy nevrátil. Teprve po těchto událostech si zažádal o německé občanství a stal se spokojeným německým důchodcem.
Dramatičtější byl podobný případ navrácení na svobodu odsouzeného R.A., jemuž dnes již bývalá soudkyně M.N. nadělila v prvostupňovém řízení 9 let vězení za účast na bankovní loupeži se zbraní v ruce. Odvolací soud rozsudek zrušil a vrátil věc soudu 1.stupně k novému projednání, které se nesnesitelně vleklo.
Předsedkyně senátu vedla řízení zvláštním způsobem. Pokračování hlavního líčení nařizovala ve velmi dlouhých intervalech. Nechala se vést přísedícím, bývalým policistou. Když jí promítl na obrazovku videozáznam z bankovních kamer, na němž se pohybovali tři maskovaní muži téměř stejných postav, vrhla pohled na trojici obžalovaných, přivedených z vazby, z nichž prostřední převyšoval své druhy o hlavu, a zeptala se přísedícího, zda si skutečně myslí, že ti tři jsou pachateli. Ale klidně soudila dál. Spolek Šalamoun navrhl kvůli průtahům a jiným pochybením, aby s ní předseda soudu zavedl kárné řízení a kromě toho upozornil nadřízený soud na extrémní průtahy řízení. Výsledkem bylo propuštění z vazby celé trojice obžalovaných z důvodu neúnosných průtahů prvostupňového řízení. Předsedkyně senátu se vyhnula kárnému řízení tím, že se vzdala hodnosti soudkyně. Případ pak převzal jiný soudce, jenž všechny tři obžalované postupně zprostil obžaloby, R.A. jako prvního. Vrchní soud v Praze zprošťující rozsudky potvrdil ve veřejném zasedání.
To vše jsem nevěděl, když mi R.A. telefonoval, že právě vyšel z věznice a neví, proč je na svobodě. Projelo mi hlavou, že soud z neznámých důvodů nevzal do úvahy, že obviněný, nepravomocně odsouzený na 9 let za bankovní loupež se zbraní v ruce, by hypoteticky mohl být nebezpečný pro občany a dalo by se očekávat, že uprchne. Dopadlo to ale dobře. R.A. neuprchl, zúčastnil se řízení a krátce po právní moci zprošťujícího rozsudku založil rodinu. Má krásné děti a úspěšně podniká.
Třetím případem překvapivého propuštění na svobodu byl příběh odsouzené M.Sch., která nastoupila k odpykání sedmiletého trestu do věznice na vtipné adrese Rozkoš 990. Ale již po sedmi měsících ji dne 11. prosince 2018 věznice propustila na svobodu v oblečení, získaném od charity. O důvodech propuštění nic nevěděla. V tomto případě se ale aspoň dalo vyvodit, že je to výsledek zrušení rozsudku zásahem Nejvyššího soudu ČR, vyvolaným dovoláním. Byla to velká radost, ale pro M.Sch. i začátek nepříjemných starostí. Byla sice na svobodě, ale stále v postavení obžalované, což ji zbavovalo nároku na podporu v nezaměstnanosti, popř. na jiné dávky, ale současně ztěžovalo její uplatnění na trhu práce. Dostala se do existenční tísně. Pravomocného zproštění se domohla až 24. června 2020 usnesením Vrchního soudu v Olomouci. Čekání na ně jí nenávistným zásahem prodloužil o sedm měsíců státní zástupce Radek Mezlík, dnes vyslaný úřadem Marie Benešové jako česká posila do Úřadu evropského žalobce.
Čtvrtým překvapením byla telefonická zpráva, že se nenadále „na ulici“ ocitla chráněnka spolu Chamurappi z.s.,33letá matka tří dětí, žádající již potřetí o podmíněné propuštění z výkonu trestu. Prvé dva pokusy, na nichž jsme se nepodíleli, byly neúspěšné. Soud 1.stupně sice rozhodl o jejím propuštění, ale vždy se odvolala státní zástupkyně a stížnostní soud příznivé rozhodnutí zrušil. V této situaci podal spolek Chamurappi z.s. třetí návrh na podmíněné propuštění, spojený s převzetím společenské záruky.
První veřejné zasedání proběhlo ve velmi
příjemném ovzduší. Z chování předsedy
senátu se dalo usuzovat, že je vnitřně připraven žadatelku propustit a
je vděčný za vpád spolku Chamurappi z.s., který v krátké době po posledním
neúspěchu toto řízení znova otevřel. Soudce mohl rozhodnout hned při prvním
veřejném zasedání, ale neučinil tak. Chtěl si zřejmě opatřit protiváhu proti
odporu státního zástupce, proto přibral k řízení znalce psychiatra a psychologa. Jenže znalci byli nepřátelsky naladění proti žadatelce a proti
jejímu propuštění se postavili. Tvrdili, že žadatelka trpí neléčitelnou
kombinovanou poruchou osobnosti, která může způsobit, že nezvládne těžkosti
života na svobodě a vrátí se k asociálnímu jednání. Pak se jednoznačně proti
propuštění postavil státní zástupce a dílo zmaru bylo dokonáno. Dne 18.
listopadu jsem vyčetl na internetu, že soud 1.stupně odeslal spis stížnostnímu
soudu 4. listopadu. Odhadoval jsem, že
možná někdy koncem roku padne rozhodnutí a vzhledem k ustáleným právním
názorům, jež stížnostní soud projevil ve dvou předchozích procesech, jsem byl
připraven na zamítnutí stížnosti, v příznivém případě na vrácení věci soudu
prvního stupně. Propuštění žadatelky a rychlost rozhodování stížnostního soudu
mě příjemně překvapily.
Četnost radostných překvapení je ale
nepříjemně nízká. Daleko častěji se na nás a naše chráněnce valí různé pohromy.
Lidského utrpení není nikdy dost.
==========================================================================
Již vyšla „papírová“ verze mé knihy ŠKŮDCI V TALÁRU,
dosud dostupné pouze v digitální podobě. Knihu jsem zasvětil památce dobrého
člověka JUDr. Pavla Kučery. Předmluvu napsala Alena Vitásková. Její obsah je
trestí zkušeností a poznatků , postupně získávaných téměř 20 let v půtkách s
orgány činnými v trestním řízení, které nekorektním vedením řízení poškozují
obviněné. Zvlášť zajímavé „škůdce“ uvádím s plnými jmény, jejich oběti až na
výjimky pouze s iniciálami. Kniha je dostupná v knihkupectvích nebo přímo u
vydavatele OLYMPIA na adrese sklad@iolympia.cz nebo info@iolympia.cz
Dobrý den, PANE JEMELIK zdravím Vas a věřím, že jste v pohodě a hlavně, DOBRÉ ZDRAVÍ. Jste dobrý, jsem Vám hodně vděčný, hodně jste mi pomohl. Ve svém oboru jste KAPACITA. Věřím, že budete ještě dlouho, potřebným lidem pomáhat. Preji příjemné dny a zdravim do Prahy. R.R.
OdpovědětVymazat