Jako vždy, když se hnutí ANO nebo
osobně Andreji Babišovi stane nějaká nehoda právní povahy, přichází do televize
neměnně loajální Helena Válková, která
se vždy snaží malér zahladit, a není-li to možné, aspoň jej bagatelizovat.
Obvykle si vede dosti dobře, protože projednávané problematice rozumí a snaží
se nehrotit názorový nesoulad s ostatními účastníky debaty na ostří nože.
Její postavení v druhé části Otázek
Václava Moravce dne 8.prosince 2019 se zdálo být choulostivé, protože na pořadu
dne byla ožehavá témata a spolu s ní usedli k jednacímu stolu pouze
opoziční poslanci, vesměs členové Ústavně právního výboru : Pavel Blažek
z ODS, Jan Hrnčíř z SPD a Dominik Feri z Top 09. Pokud by došlo
ke konfrontační debatě, čelila by přesile, přičemž zejména vzdělaný bývalý
ministr spravedlnosti Pavel Blažek by byl zvlášť nebezpečný, aniž by další dva
účastníci byli bezzubí.
Průběh debaty ale vůbec nepřipomínal
parlamentní hádky a nenávistná vystoupení některých předáků opozičních stran
při různých tiskových konferencích. Páni opoziční poslanci jednali věcně,
převážně projevovali rozumné názory, jen někdy se stávalo, že paní bývalou
ministryni a nynější vládní zmocněnkyni pro lidská práva v zápalu debaty
překřikovali, nikoli však v hněvu. Zvlášť obezřele se vyjadřoval poslanec Jan
Hrnčíř, čímž popíral přiměřenost občasného označování jeho strany za
extrémistickou. Všichni čtyři se většinou názorově shodovali nebo si aspoň byli
blízcí.
Václav Moravec svedl debatu nejdříve
na problémy státního zastupitelství, přirozeně především na kauzu Čapí hnízdo.
Nepovažuji za případné, že tuto část debaty uvedl citací poslance Václava
Bendy, který si pochvaloval dobrou úroveň naší justice. Z bubliny, v které
žije „od nepaměti“, se mu to tak může jevit. Pravda tak radostná ale není. Měřítkem
úrovně justice není jen rychlost zvládání procesů.
Na úvod moderátor předestřel
v kostce přehled událostí, souvisejících s obnovením trestního
stíhání Andreje Babiše, včetně shrnutí výtek, jež na adresu usnesení státního
zástupce Jaroslava Šarocha vyslovil nejvyšší státní zástupce. Zmínil se i o
spokojenosti Andreje Babiše s definitivním zastavením trestního stíhání
příslušníků jeho rodiny. Připomněl názor opozičních politiků, že Andrej Babiš
by měl funkci předsedy vlády předat jinému představiteli hnutí ANO.
Především se pak řešila otázka, zda
bude nutné, aby policie požádala znova o vydání Andreje Babiše k trestnímu
stíhání. Bez ohledu na rozdíly v stranické příslušnosti a poměru
k vládě se diskutující přiklonili k názoru, že je především věcí
dozorového státního zástupce Jaroslava Šarocha, aby tuto právní otázku
vyhodnotil a rozhodl se, zda má Sněmovnu požádat. Ale stejně souladně soudili,
že jde jen o pokračování řízení, pro jehož potřeby Andreje Babiše již jednou Sněmovny vydala, takže nová žádost
o vydání by se jim jevila jako nadbytečná. Pavel Blažek „jen tak pro pořádek“
upozornil, že nezbytnost nové žádosti o vydání k trestnímu stíhání by
mohli prosazovat také Babišovi obhájci, ale nepředpokládá, že k tomu
přikročí. Helena Válková ocenila preciznost, s jakou Pavel Zeman vymezil
nedostatečnost usnesení státního zástupce Jaroslava Šarocha o zastavení
trestního stíhání Andreje Babiše & spol.
Stejně svorně se poslanci pozastavili
nad skutečností, že po třech a půl letech od zahájení trestního stíhání je dle
nejvyššího státního zástupce situace taková, že případ není zralý ani na
zastavení, ani na podání obžaloby.
Na rozdíl od různých sněmovních
mluvků se debatující příliš nezabývali otázkou, zda má Andrej Babiš kvůli
trestnímu stíhání odstoupit z funkce předsedy vlády. Oceňuji to: v zemi,
v které se do vězení dostávají nevinní lidé, je na místě trvat zvlášť
důrazně na presumpci neviny.
Kupodivu se nikdo nezmínil, že Pavel
Zeman svým činem odhalil, jak je to s nezávislostí státního zastupitelství:
občansky statečný státní zástupce, vědomý si cti své profese, si může dovolit
vystavit trestnímu stíhání každého, třeba i vezíra. Mohou být státní zástupci
ještě více nezávislí ?
Na okraj podotýkám, že mi zrušení
usnesení státního zástupce Jaroslava Šarocha nejvyšším státním zástupcem
připomíná podobnou záležitost v kauze bývalého místopředsedy vlády Jiřího Čunka:
nejvyšší státní zástupkyně Renata Vesecká zrušila rozhodnutí jihlavského
státního zástupce Arifa Salichova o zastavení trestního stíhání, ale po
předložení opraveného usnesení již neměla námitky. Její manévry měly vyvolat ve veřejnosti
dojem, že opatření ve prospěch politického prominenta podléhá kontrole vyšších
míst, takže nemůže dojít k poskytnutí úlev, na které by běžný občan
neměl nárok. Příliš se nemluvilo o tom,
že zásahu Nejvyššího státního zastupitelství do případu předcházel otevřený
politický nátlak na vládu, spočívající v hrozbě KDU-ČSL, že v případě
podání obžaloby na Jiřího Čunka strana opustí vládu. Dodávám, že dle mého
soukromého názoru celý ten soubor
právních tanečků byl zhola zbytečný, protože obžaloba by patrně u soudu
neobstála. Myslím, že domněnka, že kauza Čapí hnízdo bude mít stejný vývoj
(aspoň co se týká Andreje Babiše), není nedůvodná.
Václav Moravec se v prostředí selanky
zřejmě necítil dobře, proto po chvíli nastolil námět Babišova střetu zájmů. Upozornil
na rozdílné chápání věci Andrejem Babišem a jeho odpůrci. Zejména zdůraznil
názor opozice, že dodaná anglická verze je již plnohodnotným řešením, od něhož
se mají odvíjet nápravná opatření a zapochyboval o dostatečnosti vložení
Agrofertu do svěřenského fondu. Vyslovil i otázku, zda by se neměl upravit
zákon o střetu zájmů.
Účastníci se spíše přikláněli k názoru,
že diskuse je poněkud předčasná, protože za podklad k jednání má sloužit až
oficiální překlad auditorské správy do češtiny a české orgány budou mít po jeho
obdržení právo s auditory polemizovat. Ani Evropská unie neočekává
uzavření záležitosti dříve než v druhé polovině příštího roku. Několikrát
se ozvalo upozornění na názor Andreje Babiše, že auditorská zpráva je pouze
stanoviskem auditorů, nikoli Evropské unie.
Helena Válková upozornila na kolizi ústavních práv: práva vlastnit a
práva podílet se na veřejné správě. V té souvislosti připomněla, že nelze
nikoho nutit, aby se okamžitě rozhodl k jednání proti svému zájmu, čili
Andrej Babiš má mít na rozhodování dostatečný čas. Zazněly různé názory: od
doporučení, aby se Andrej Babiš rozhodl mezi setrváním ve vrcholové politice a
prodejem Agrofertu, k radě, aby aspoň přestal čerpat dotace až do konečného
rozhodnutí o důvodnosti jeho obvinění ze střetu zájmů, ale také došlo na
odmítnutí debaty o možném střetu zájmů až do doby po obdržení českého překladu
zprávy. Zazněl názor, že kořenem všeho zla je samo vyplácení dotací.
Debatu oživilo osvětlování
subjektivních postojů. Tak Helena Válková vysvětlila, že její mentalita je
odlišná od Babišovy, takže ona sama by ustoupila, pokud by měla čelit podobnému
tlaku jako on. Pavel Blažek zkritizoval tradiční „obhájce chudých“ tedy ČSSD a
KSČM, že opustili svou roli a stali se „bodyguardy“ boháče. Mimo to označil současnou
situaci kolem Andreje Babiše za „kafkovsko-haškovskou“.Poslanec Jan Hrnčíř pro
změnu upozornil, že čeští zemědělci dostávají méně dotací než jejich kolegové v zahraničí
a vláda by měla usilovat o nápravu tohoto stavu.
Posléze debatující vyslovili názor, že návrh na
vyslovení nedůvěry vládě za daného rozložení sil ve Sněmovně by neměl naději na
úspěch. Zamysleli se nad současným vývojem voličských preferencí a přihlásili
se k názoru, že stabilní úspěšnost hnutí ANO je výsledkem slabosti
opozice. Připustili nespravedlivost současného volebního systému, ale současně
projevili skepsi ve věci možnosti prosazení změny ještě v tomto volebním
období. Za nadějné považují pouze zavedení korespondenčního hlasování.
Podle mého soukromého názoru debatu o
údajném střetu zájmů Andreje Babiše znehodnocuje nedocenění důsledků manažerské
revoluce, která vedla k podstatnému oslabení vlivu vlastníků na podniky a
posílení postavení manažerů. Velké korporace rozměrů srovnatelného s Agrofertem
jsou svébytné organizmy, žijí podle svých vnitřních pravidel a jejich zájmy
jako hospodářského celku se nemusí zcela shodovat se zájmy vlastníků. Je proto
nesprávné nazírat na dotace velké firmě jako na peníze přímo do kapes vlastníka.
Odepření dotací, přidělovaných podle pravidel, platných pro všechny podniky, firmě
proskribovaného vlastníka, je diskriminace, která jeho osobně nemusí poškodit,
ale zcela jistě ohrozí prosperitu firmy a s ní existenční jistoty
zaměstnanců. V těchto debatách se pracuje s nekonkretizovaným pojmem „ovládání
podniku“. Běžným nástrojem vlády vlastníka nad podnikem je uplatnění
akcionářských práv, která jsou značně omezená. Na skutečnou vládu nad podnikem
musí mít ovládající vytvořeno mnoho podmínek, mimo jiné musí mít dostatečné
informace a dostatek času. Protivníci Andreje Babiše by měli upřesnit svou představu
o nástrojích, jimiž uplat|ňuje svůj vliv a měli by si zjistit, kolik vteřin
denně věnuje ovládání Agrofertu.
Ostatně střet zájmů je pouze
vyjádření možnosti, že vlivný vlastník ze své pozice ve veřejné správě opatřuje
své firmě výhody, které by jinak nezískala. Problém nastane teprve tehdy, když
amorální jedinec svého postavení zneužije ve prospěch své firmy. Ale stát by
měl zavést kontrolní opatření, která by riziko nemravného chování omezovala na minimum. A není správné kamenovat
veřejného činitele, jemuž zneužití pravomoci nikdo neprokázal. Toto se týká
všech, nejen Andreje Babiše.
Nejcennějším poznatkem z těchto Otázek
VM je zjištění, že aspoň někteří poslanci jsou způsobilí jednat spolu věcně a
slušně bez rozdílu stranické příslušnosti, když je spojí společný zájem o
předmět jejich rozhodování.
========================================================================
Internetové vydavatelství Bez
vydavatele vydalo mou knihu ŠKŮDCI V TALÁRU.
Její obsah je trestí zkušeností a poznatků , postupně získávaných téměř 20 let
v půtkách s orgány činnými v trestním řízení, které nekorektním vedením řízení
poškozují obviněné.
Žádné komentáře:
Okomentovat