Úvahami
o možném udělení milosti Jiřímu Kajínkovi přivodil Miloš Zeman nejznámějšímu
českému vězni nemalé starosti. Je pravda, že uprchl z mírovské věznice a
znova se pokusil o útěk i ve Valdicích a později vynaložil mnoho energie a
peněz na marné pokusy o obnovu procesu, takže působil na své okolí dojmem, že
po ničem netouží tolik jako po návratu na svobodu. Nicméně prezidentovy úvahy
jej přesto zaskočily.
Každý
se vyvíjí. Čas pracoval i na Jiřím Kajínkovi. Když se po útěku vrátil do
vězení, pocítil úlevu, že po něm policisté navzdory příkazu při zadržení nestříleli.
Začala jej nahlodávat myšlenka, že holý život je lepší než iluze svobody,
kterou zažil na útěku. A ocenil malé, leč pevné jistoty, které mu jako ostře
sledovanému chovanci věznice poskytovala: vždyť se vlastně nemusel o nic
starat, vše, co k životu nezbytně potřeboval, měl zajištěno. S věkem
ochabla i neuspokojená touha po ženách. Takže ve Valdicích se o útěk pokusil
jen ze setrvačnosti, aby sám sebe ujistil, že je stále ten frajer, na kterého
nikdo nemá. Ale pak již zavrhl jakékoli pokusy, spojené s rizikem, že se stane cvičným terčem střelců, a jen aby
vyhověl svým fanynkám, pokusil se
opakovaně o obnovu procesu. Rychle ale
pochopil, že nemá šanci uspět proti zatvrzelosti svého soudce, který má všechny
obviněné a svědky obhajoby za jednu verbež, a vzdal se veškeré naděje. Občas se mu ve snu zdálo, že mu vychovatel
přinesl zprávu, že mu prezident republiky udělil milost a v tom snu se
cítil blaženě jako v ráji. Budíček jej ale vždy vrátil do šedivé vězeňské
skutečnosti.
Věděl,
že to byl pouze sen, takže neměl důvod zamýšlet se, kam by šel, čím by se živil a čím by vůbec naplňoval čas, kdyby se
skutečně dostal na svobodu. Miloš Zeman mu ale drsně ukázal skutečnost, že
návrat na svobodu je možný a vedle radostí přinese i starosti. Přemýšlel pilně.
Bylo mu jasné, že kvůli podmínce sedmileté zkušební lhůty se nemůže vrátit k „živnosti“
bytaře a nechtěl se spolehnout na milosrdenství zástupu fanynek. Vyhodnocoval
své silné i slabé stránky, a když prezident republiky neupustil od svého
podivného záměru propustit na svobodu muže, který odpykal teprve 12 let
z pravomocného doživotního trestu za dvojnásobnou vraždu a postřelení
Vojtěcha Pokoše, měl již v hlavě
jasný plán.
xxxxxxxx
V onen
historický den propuštění Jiřího Kajínka z výkonu trestu na počátku léta roku
dvoutisícího sedmnáctého se polední slunce nemilosrdně opíralo do davu
novinářů, čekajících před věznicí již pátý den na první rozhovor s omilostněným.
Horko a zažívání oběda způsobilo ochabnutí jejich pozornosti. Z podřimování
je nevyrušil příjezd zaskleného pohřebního vozu, vezoucího prostou černou
rakev. Když po nějaké chvíli vyjel ze vrat věznice, na rakvi ležel věnec s fialovými
stuhami. Při výjezdu na hlavní silnici se minul s červenou fabií s brněnskou
poznávací značkou, která mířila na parkoviště. Auto řídila „peroxidová“ blondýna neurčitého věku s tmavými brýlemi na očích. „To je ona,
to je ona“ rozšumělo se mezi rázem probuzenými novináři, kteří se domnívali, že
jde o utajovanou dlouholetou přítelkyni Jiřího Kajínka. Vrhli se k ní a
kterýsi se dotázal, zda již dáma ví, kdy Jiří Kajínek opustí věznici.
Ale
blondýna jim sdělila, že o Jiřím
Kajínkovi nic neví. Pouze čeká na manžela, který už měsíc nebyl doma a
za chvíli mu končí směna. Za zády hloučku, obklopujícího auto s blondýnou,
pomalu projela dodávka vězeňské služby. Pohotovější novináři vyběhli vozidlu do
cesty a podařilo se jim je zastavit. Řidč jim umožnil nahlédnout do nákladního
prostoru, v němž se ale Jiří Kajinek k jejich zklamání nenacházel. Pak
vůz odjel směrem k Jablonci n.Nisou. Blondýna dala novinářům najevo, že
interview skončilo a zavládl opět ospalý klid. Asi za hodinu vyšel z brány
věznice muž v uniformě důstojníka Vězeňské služby ČR. Blondýna vystartovala
z auta a rozběhla se mu vstříc. Muž se zastavil a ohlédl se zpět k věznici,
jako by se chtěl vrátit. Pak se ale zatvářil odhodlaně a rozevřel náruč. Bezohlední novináři nevzali ohled na
hystericky vykřikující blondýnu a na muže se sesypali s dotazem, kdy vyjde
ven Jiří Kajínek. Odtušil, že jim unikl v pohřebním voze.
xxxxxxxxxxxx
Nikomu
z novinářů se nepodařilo pohřební vůz vystopovat. Po Jiřím Kajínkovi se
slehla zem. Ani detektivní agentura Orlí oko, najatá Televizí Nova, jej
nedokázala najít, a dlouho se o něm nevědělo. Avšak v úterý 13. června
2017 se na podatelnu Ministerstva vnitra dostavila „peroxidová“ blondýna
neurčitého věku a předložila žádost o
registraci politické strany „Lepší právo, více spravedlnosti“ se všemi
požadovanými přílohami. Nechyběla petice s více než tisícem podpisů,
sesbíraných fanynkami Jiřího Kajínka. Jejich idol byl uveden jako předseda přípravného výboru.
Na
úterý 27. června 2017 svolala strana „Lepší právo, více spravedlnosti“ veřejné
shromáždění v Praze, po němž následovaly obdobné akce v Brně,
Ostravě, Ústí n.L., Liberci, Karlových Varech, ve Zlíně a Českých Budějovicích.
Hlavním řečníkem byl Jiří Kajínek, který se projevil jako charismatická
osobnost. Oznámil, že založil tuto stranu proto, aby se v budoucnosti
nemohly opakovat případy nespravedlivého odsouzení, které postihlo jeho, a
naopak, aby se do tepláků rychle dostali všichni, kdo nepoctivě nahrabali své
majetky. Slíbil stíhání justičních přehmatů a posílání za mříže soudců a
státních zástupců, kteří byli usvědčeni z křivdy na obviněných, též
vyvlastnění majetku oligarchů.
V říjnových
volbách jeho strana získala 98 mandátů. Do Sněmovny se ještě dostalo Hnutí Ano,
KSČM, KDU-ČSL, ODS a Strana zdravého rozumu. Až na Vojtu Filipa se předsedové
všech parlamentních stran vrhli za Jiřím Kajínkem s nabídkou koaliční
spolupráce. Ale nakonec uspěli právě komunisté,
kteří se nepodbízeli, protože si byli jisti odmítnutím. Vítěz voleb je ale sám
oslovil, neboť u nich ocenil názorovou stálost, přítomnost
kvalitních právníků v jejich reprezentaci a sociální cítění.
xxxxxxxxxxxx
Povzbuzen
skvělým volebním výsledkem dospěl Jiří Kajínek k názoru, že v této
zemi a s tímto lidem jsou možné i zázraky. Oznámil proto, že se hodlá
ucházet o úřad prezidenta republiky a zahájil volební kampaň
pod heslem „Kája na Hrad!“.
Jeho fanynky začaly okamžitě sbírat podpisy a bez potíží jich
shromáždily více než šedesát tisíc. Naproti tomu špatně dopadl favorizovaný
Miloš Zeman: do limitu mu scházelo 10 tisíc. V této situaci se Jiří
Kajínek projevil jako grand: postoupil svému dobrodinci podpisové archy s deseti
tisíci podpisů a těšil se na řečnické utkání s ním. V průběhu volební kampaně se pak utkal v řečnických
soubojích s Michalem Horáčkem i s Jiřím Drahošem, které svým řečnickým
uměním hravě zastínil. Pouze Miloš Zeman mu nedal příležitost: vytrvale se
tvářil, že žádnou volební kampaň nevede, s jinými kandidáty se do
veřejných debat nepouštěl a nevzrušeně objížděl náměstí a návsi, na nichž jako
přímo zvolený prezident moudře rozmlouval s lidem této země.
Jiří
Kajínek vyhrál volby s 61% hlasů hned v prvním kole. Když Miloš Zeman
opouštěl Lumbeho vilu, pronesl jeden ze svých nejvtipnějších bonmotů: „ pro
dobrotu na žebrotu“. Žebrota mu ovšem nehrozila: má přece svou tvrz na
Vysočině, kolem ní stromy, jimž se již stýskalo po jeho objímání, a rybník, jehož vlnky krásně
uspávají plavce na nafukovacím člunu, a z prezidentského důchodu díky
pravidelným valorizacím se jistě dá skromně vyžít.
xxxxxxxx
Vytrhlo
mě tleskání a radostné volání. Začal jsem se pomalu probouzet. Zprvu jsem si
nemohl uvědomit, kde jsem a co se děje. Nicméně posléze jsem pochopil, že jsem
doma, v křesle před televizorem, v kterém právě běží reportáž
z Václavského náměstí. Tleskající lidé jsou sympatizanti Miloše Zemana,
kteří se radují, neboť jejich guru získal v prvním kole prezidentské volby
61% hlasů. Vzápětí přinesla ČT24 zprávu, že Bohuslav Sobotka, Milan Chovanec,
Lubomír Zaorálek, Andrej Babiš, Jaroslav Faltýnek, Richard Brabec a Miroslav
Kalousek odletěli z kbelského letiště letadlem Casa pravděpodobně do
Arktidy, protože pod vládou Miloše Zemana nechtějí dále žít a mají jistotu, že
mezi ledovce si pro ně policejní „lovci lebek“ nepůjdou, až se staronovému
prezidentovi zamane dostat je za mříže.
xxxxxxx
Nakonec
jsem se probudil úplně, takže již vím, že vše výše uvedené byl jen sen. Přesto
z něj plyne výstraha: v této zemi a s tímto lidem je v politice
možné úplně všecko.
Žádné komentáře:
Okomentovat