sobota 22. června 2019

NOVELA JAKO ŠIDÍTKO NEBO HOZENÁ KOST


Davy, svolávané spolkem Milion chvilek, jimi ostrakizovanou Marii Benešovou a část poslanců spojuje posedlost potřebou upevnit nezávislost státního zastupitelství, v té souvislosti odstranit odvolatelnost nejvyššího státního zástupce vládou a zavést pevná funkční období vedoucích státních zástupců. Diskutuje se o nevhodnosti ústavně právního začlenění státního zastupitelství do soustavy moci výkonné.  Mesianistickým tužbám Pavla Zemana by vyhovovalo postavení státního zastupitelství na úroveň moci soudní.  Lid včetně poslanců prostě dostal novou hračku, které sice nerozumí, ale  hraje si s ní s velkou chutí a s pocitem vlastní důležitosti.

Marie Benešová, která se na ministerstvu ještě příliš neohřála, vytáhla z rukávu novelu zákona o státním zastupitelství a hodila ji jako kost davům i poslancům. Vděčně se na ni vrhli a poslanci k ní přidali dva poslanecké  návrhy, o kterých věří, že jsou lepší než  ministerské. To vše je úlitba davům, jimž se má dostat záruka, že v nejbližších letech nedojde ve státním zastupitelství k podstatným personálním změnám. Ve skutečnosti nastává stav vysloveně škodlivý. Navíc všichni vědí, že je málo pravděpodobné, že projednání předložených novel se stihne v tomto volebním období, čili Poslanecká sněmovna bude „mlít na prázdno“.

Myšlenkové pochody všech, kdo se na novou hračku vrhli, bez ohledu na to, na které straně barikády stojí, mají společné rysy. Především nikoho nezajímá, jak předmětné problémy řeší jiné evropské země, zda např. je někde státní zastupitelství či prokuratura vyčleněno ze soustavy moci výkonné. Pozornosti uniká, že v Německu i Rakousku mají státní zástupci skromné postavení státních úředníků, že Německo nemá samostatný zákon o státním zastupitelství a ten rakouský je proti našemu nápadně hubený. K hlavním starostem demonstrantů patří ochrana nejvyššího státního zástupce Pavla Zemana před odvoláním vládou. Má však některý evropský stát neodvolatelného nejvyššího státního zástupce či generálního prokurátora? Německého nejvyššího státního zástupce neodvolává vláda, ale „pouze“  spolkový ministr spravedlnosti, a to třeba i „na hodinu“ (stalo se v loňském roce). Rakousko a Polsko vůbec nejvyššího státního zástupce nemají, supluje ho ministr spravedlnosti. Velmi složité je postavení generálního prokurátora Slovenské republiky, který sice má sedmileté funkční období, ale za  určitých okolností může být odvolán před jeho vypršením.

Davy tedy volají po něčem, bez čeho se jiné  evropské státy obejdou. Samozřejmě, k husitským tradicím patří ochota jít proti všem (chachá), ale musí pro to být velmi vážné důvody. Ty v daném případě podle mého laického úsudku nejsou. Není třeba vymýšlete vymyšlené a osvědčené. Spíše bychom měli čelit snahám o pojetí nezávislosti justice a státního zastupitelství jako nezávislosti na zákonech a dobrých mravech, které se někdy v praxi konkrétních trestních případů uplatňuje.

Dalším společným rysem výše zmíněných stran je absence historické paměti. Všechny polistopadové legislativní úpravy státního zastupitelství poznamenala snaha nikdy nepřipustit obnovení obrovské moci generálního prokurátora totalitního státu. Proto vznikla neefektivní řídící struktura státního zastupitelství, v které nejvyšší státní zástupce je přímým nadřízeným pouze „lidí, které má v baráku“ a dvou vrchních státních zástupců. Snaha o oslabení postavení  nejvyššího státního zástupce vyvrcholila v návrzích ministra Roberta Pelikána, jenž chtěl zřídit „bezdohledový protikorupční speciál“, jenž by v původní verzi návrhu byl mimo dosah nejvyššího státního zástupce. Vezmeme-li v úvahu nejen projevy nevědomosti davů, ale i různé úvahy nejvyššího státního zástupce Pavla Zemana, v současnosti se směr úvah obrací o 180° a jde se do opačného extrému. Pokud se úsilí nepostaví  někdo nebo něco do cesty, nejvyšší státní zástupce dosáhne vlivu generálního prokurátora, ale na rozdíl od něj jej nebudou držet na řetěze řídící orgány státostrany, ale pouze pánbůh, pokud ovšem existuje.

Úplně se zapomíná na výsledky obrovského intelektuální úsilí, věnovaného reformě státního zastupitelství v období 2010-2016. Impulzem byl skandální způsob zastavení trestního stíhání bývalého místopředsedy vlády Jiřího Čunka ( které by dle mého laického odhadu skončilo zprošťujícím rozsudkem, takže skandál byl nadbytečný). Bylo jasné, že se státním zastupitelstvím by se mělo něco stát. Nastoupila Nečasova vláda s programem odvolání nejvyšší státní zástupkyně Renaty Vesecké a jejího nahrazení Spasitelem a dále se záměrem změny zákona o státním zastupitelství.

Funkce Spasitele se ujal Pavel Zeman a začaly intenzivní práce na novém zákonu. Jeho přijetím by skončilo nesmyslné rozdělení republiky na „zemském“ principu do pravomoci dvou vrchních státních zastupitelství. Nejvyšší státní zástupce by se stal gestorem jednotného výkonu trestního práva na celém území státu. Kromě toho mělo vzniknout uvnitř soustavy speciální státní zastupitelství pro stíhání korupce a velké hospodářské kriminality. Návrh zákona „dopravil“ do Poslanecké sněmovny až ministr Pavel Blažek. Ale jeho schválení zabránil pád Nečasovy vlády a nástup vlády Rusnokovy, jejíž ministryně spravedlnosti Marie Benešová vzala návrh zpět a pokusila se jej nahradit nicotnou novelou. Později se ministerstvo spravedlnosti stalo výsostným územím hnutí ANO, jehož představitelka Helena Válková nastoupila s ucelenou koncepcí změn v resortu. Jejich uskutečnění by soudnictví i státní zastupitelství výrazně posunulo vpřed. Součástí programu bylo i přijetí nového zákona o  státním zastupitelství. V bouřlivých diskusích se postupně objasnilo, že články soustavy nejsou totožné se stupni a lidé začínali chápat, že vrchní soudy jsou vlastně soudy druhého stupně a není třeba, aby se kvůli nim udržoval třetí stupeň státního zastupitelství. Výsledky těchto debat upadly zcela v zapomnění.  Helena Válková ovšem přišla s návrhem zákona, který zachoval existenci vrchních státních zastupitelství. Narazila na odpor a začala pracovat s legislativci státního zastupitelství na nové verzi, která by se již bez vrchních státních zastupitelství obešla. Než dokončila dílo, byla přinucena k resignaci.

Její nástupce Robert Pelikán si nelámal hlavu s koncepcí, která byla součástí volebního programu hnutí ANO, nicméně přijetí nového zákona o státním zastupitelství považoval za svůj úkol. Bohužel vnesl do něj nový prvek – nezávislé postavení „protikorupčního speciálu“, který by se mohl chovat jako neřízená střela. Postavení nejvyššího státního zástupce by za těchto okolností kleslo téměř na úroveň „šéfporadce“. Jeho návrhy neměly ale šanci na úspěch, protože v Ústavně právním výboru Poslanecké sněmovny se usadily dvě odpůrkyně jeho nápadů: Marie Benešová a Helena Válková. Robert Pelikán nakonec pochopil, že se svými návrhy neprojde a stáhl je ze Sněmovny.

Na všechny teoretické úvahy z let 2010 - 2016 se zapomnělo a dnes se legislativci- profesionálové i legislativci-amatéři pouštějí do nového „objevování Ameriky“ a znova se všichni zaplétají do neznalosti základních pojmů. Výše popsaný legislativní vývoj přinesl zablokování personální obměny ve státním zastupitelství. Vedoucí státní zástupce je řídící pracovník jako každý jiný a může zůstávat na svém místě pouze po přiměřenou dobu, po jejímž překročení by vývojově ustrnul. Dobře viditelným příkladem je právě Pavel Zeman, který jako Spasitel po svém nástupu vnesl do státního zastupitelství čerstvý vítr, ale od určité doby se  začal měnit v Brněnskou Sfingu.

Kdyby šlo o víc než o odpoutání pozornosti předložením beznadějných novel, asi by stačilo začít pracovat tam, kde skončil ministr Pavel Blažek : jím předložený návrh zákona byl komplexní a neměl podstatné vady mimo bezzubé úpravy kárné odpovědnosti státních zástupců.  



6 komentářů:

  1. Pokud pouze a jen sledujete na soudech ksichty prokurátorek a prokuratoru, nutne vás napadne, že jde o zločince nejhorsiho druhů.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Autor onoho slintu nechce vědět, že demonstrace nebyly a nejsou o státním zastupitelství (jak vyplývá z textu) nýbrž o soudruhu Burešovi potažmo aktuální ministryni spravedlnosti.

      Vymazat
  2. No, dobré je vědět, že demonstrace nebyly a nejsou o státním zastupitelství (jak vyplývá z textu) nýbrž o soudruhu Burešovi potažmo aktuální ministryni spravedlnosti.

    OdpovědětVymazat
  3. Tak se jenom divím panu Burešovi, že si ještě nevšiml, že má takového odborníka na "stanné právo" v panu Jemelíkovi a nedosadil ho do čela Ministerstva spravedlnosti.

    Pan Bureš by se mohl cítit jako za dobrých bolševických časů a cestováním v čase by vrátil tuto zemi do padesátých let.
    Autor článku na to sice nemá odborné vzdělání, ale jeho profese "hnojaře" by se přesně hodila do koncepce agenta StB Bureše. Kydal by špínu na slušné lidi, kterým se nelíbí v čele vlády agent StB a použil by represivní složky na rozehnání "zmanipulovaného a placeného" davu, který nerozumí ničemu, neví proč vlastně na náměstí chodí a organizátory by poslal za katr, kam podle pana autora článku patří.

    Tuto zemi museli probudit z nostalgie vždy mladí lidé, jako byl Jan Palach a po něm Jan Zajíc v roce 1969 a potom opět studenti v listopadu 1989. Dnes se to konečně podařilo mladým mužům ze spolku Milion chvilek a tak je zde naděje, že takový komunističtí a estébáčtí zmetci budou muset jít od válu a v horším případě skončí na smetišti dějin, v lepším případě za katrem, kam stejně patří, zvláště, když je na konci letopočtu opět magické č. 9

    OdpovědětVymazat
  4. Mi se zase líbí oznámení , že na podporu Babiše
    se sešlo jeden a půl milionu lidí. Kdy? No přece u voleb.

    OdpovědětVymazat
  5. Ano, ekonomika v této zemi vzkvétá, protože poddaný lid, tedy alespoň těch jeden a půl Mega, jsou skromní lidé, co za přeslazenou a usmaženou koblihu na nekvalitním palmovém oleji, jsou schopni volit estébáckého zmeteka, aby si připravili "krásné stáří", kdy je bude bolševický oligarcha vodit jako loutky na provázku. Možná opět pan oligarcha se svou kumpanií vrátí trest smrti a ti co nebudou poslouchat, tak šup s nimi na šibenici.

    Já si pamatuji dobu, kdy se podepisovaly v ČKD petice za popravu Milady Horákové, která byla na den přesně 27. června 1950, před 69 lety, komunistickými zrůdami v 5:35 ráno popravena a to za krutých podmínek, katem Vladimírem Trundou. Popravu nařídil Klement Gottwald, komunistická zrůda, kterou podobně jako pana Babiše volili zmanipulovaní lidé.
    Pamatuji se jak přední herci tohoto národa podepisovali petici za popravu Jiřiny Štěpničkové, kterou se bolševikům naštěstí popravit nepodařilo a v r. 1952 ji odsoudili na 15 let. Odseděla si celých 10 let v pardubické věznici.

    Prostě, těch jeden a půl Mega voličů si chce zopakovat historii, protože ztratili paměť, co to za zrůdnou partaj "komunisté" jsou. Co to za zrůdnou organizaci StB byla.

    Na budoucnosti je dobré to, že ji mohu ovlivnit, z historie se mohu jenom poučit, ale jeden a půl milionu lidí nedávalo ve škole pozor, co se stalo v únoru 1948. Co následovalo v padesátých letech, co provedli soudruzi ze spřáteleného Sovětského svazu a spřátelených armád Varšavské smlouvy v r. 1968. Ztráta paměti se může docela hodně vymstít a pan Jemelík je toho vzácným příkladem. Nějak se nechce pustit toho "krásného" hesla: "Se Sovětským svazem na věčné časy" ...........jo tak leda v pekle.

    OdpovědětVymazat