V předchozích
článcích, pojednávajících o dění ve „velké daňové kauze“ Krajského soudu v Brně,
v které čelí obžalobě Vrchního státního zastupitelství v Olomouci
obž. Shahram Zadeh (dále jen „obž.SAZ“) a třináct z původních čtrnácti
spoluobžalovaných, jsem popsal skomírání procesu, brzděného nekázní svědků.
Další blok hlavního líčení, který proběhl ve dnech 27.- 29. května 2019,
přinesl výraznou změnu k lepšímu. Před soud sice předstoupili jen dva
svědci, ale jejich výpovědi přinesly spoustu poznatků. Stala se věc dosud
nebývalá: jednání dne 29.května 2019 skončilo až těsně před 17. hodinou a jeden
z obhájců se přesto dožadoval, aby soud umožnil dokončení výslechu svědka
v některém z dalších dnů.
V úvodu
se zmíním o zvláštnosti tohoto jednání, na kterou před koncem líčení dne
27.května 2019 upozornil obhájce obž. SAZ Roman Jelínek. Jde o asymetrii
v informovanosti stran řízení. Před soud předstoupili jako svědci pánové
Martin Valentovič a Martin Veselý, kteří jsou pro část účastníků jednání zcela
neznámí, zatímco jiní se s nimi setkali
již v „malé kauze“, vedené proti SAZ a jeho spoluobžalovaným u Městského
soudu v Brně. Zvláště to platí o svědkovi Martinovi Veselému, jenž nebyl
vyslýchán v přípravném řízení, takže nelze nahlédnout do protokolu z
výslechu. Oba jsou zajímaví i svým vztahem ke společnosti Czech Petrol
Distribution, zmiňované v trestním oznámení, které v červnu r. 2013
podal policii Finančně analytický útvar. Informační asymetrie se ale uplatňuje také
mezi obžalovanými na straně jedné a státním zástupcem a soudem na straně druhé,
kdy posledně zmínění mají poznatky z jiných procesů, jež aspoň částečně
souvisí s touto kauzou, ale obžalovaným jsou nedostupné. Na tuto
zvláštnost opakovaně narážel ve svých vystoupeních k nelibosti předsedy
senátu Aleše Novotného obž. SAZ, jenž se snažil propojovat poznatky ze
svědeckých výpovědí s údaji z „malé
kauzy“. Zájemci o informace z „malé kauzy“ si je mohou doplnit na mém bloggu, kde se jim po vložení jména „Kabelík“
do vyhledavače nabídne několik článků.
Obhájce
obž. SAZ Roman Jelínek právě kvůli informační
asymetrii a také kvůli vysokému trestu, jenž hrozí jeho klientovi, žádal předsedu
senátu o větší shovívavost k přesahům otázek a vyjádření pana obžalovaného
do poznatků z jiných kauz. Srovnání výpovědí z různých kauz je
ostatně nástrojem prověření věrohodnosti svědka.
Od
výslechu Martina Valentoviče očekával předseda senátu příliv zajímavých
informací, proto mu vyhradil celé dva dny. Ale zklamal se: svědek nebyl příliš
sdílný. Se spontánní úvodní výpovědí byl hotov za pár minut, a pak již jen
odpovídal na otázky. Ale příliš často odpovídal jen „ne, neviem, nepamätam sa“.
Nakonec na jeho výslech jeden den bohatě stačil.
Pro některé
přítomné v soudní síni nebyl úplně neznámý. Vypovídal v r. 2014
v přípravném řízení a účastníci „malé kauzy“ u Městského soudu v Brně
se s ním setkali jako se svědkem již tam.
Mezi
zájmové osoby se dostal díky kamarádovi Martinovi Veselému, který pracoval na
Slovensku pro společnost Czech Petrol Distribution. Dohodl se s ním, že
bude pro její potřeby provozovat inkasní společnost a kromě inkasa a provádění
plateb bude obstarávat i směnu korun za eura. Postupem času se seznámil
s Petrem Pfeiferem (korunním svědkem obžaloby v této kauze) a posléze
i s obž. SAZ a Memetem Sulejmanim, kterého považoval za ochránce obž. SAZ.
Tvrdil také, že sháněl pro SAZ slovenské firmy, které by nakupovaly pohonné
hmoty od společností P.P.S. GmbH a Ecoll Invest a.s. Z „malé kauzy“ o něm víme,
že byl jedním z dodavatelů křivých svědeckých prohlášení, za jejichž
zakoupení se obž. SAZ dostal do vazby. Horentní částku, kterou utržil, odnesl
na policii. Připustil, že v té době udržoval styky s policií a
přijímal od ní pokyny, jak se má chovat k advokátovi Ondřeji Kučerovi,
který byl „operačním důstojníkem“ údajného organizovaného zločineckého
uskupení. Připustil, že možná vydal nepravdivou informaci, že korunní svědek
obžaloby ve „velké daňové kauze“ Petr Pfeifer je ochoten za 3 miliony EUR
změnit svědeckou výpověď ve prospěch obž. SAZ. Ale když na něj v této souvislosti
obž. SAZ dotíral otázkami, předseda senátu jej zastavil. Došlo k ostré výměně
názorů mezi soudcem a obžalovaným, která skončila odebráním slova panu
obžalovanému.
Největší
pozornost ze svědkovy výpovědí vzbudilo tvrzení, že panu obžalovanému na jeho
žádost vyplatil 4 miliony EUR v hotovosti, které složitými cestami vyvedl
z účtů inkasní společnosti. Obž.
SAZ ovšem namítal, že výběr tak velké částky by musel být zaznamenán ve
výpisech z účtů, ale ty nejsou součástí spisu. Svědek nad tím pouze krčil
rameny, že výpisy odevzdal policii. Pan
obžalovaný reagoval sebevědomým tvrzením, že svědka nikdy o peníze nežádal a také
od něj žádné nedostal. Projevil ochotu přijmout 13letý trest, pokud mu soud přijetí
částky prokáže nezpochybnitelnými důkazy.
Svědek
měl také Janu Doležalovi a Petru Pfeiferovi
vyplatit 1,3 mil. EUR údajně jako výkupné za únos Petra Pfeifera.
Do
úzkých jej obž. SAZ dostal otázkami na okolnosti jeho výslechů na policii.
Mlžil o okolnostech svého předvolání k výslechu, které měla zprostředkovat
třetí osoba, velmi dobře informovaná o poměrech v uskupení kolem
společnosti Czech Petrol Distribution. Připustil ale, že kromě zmíněného výslechu
také vypovídal na policejní služebně v Brně v přítomnosti soudkyně. Odmítl ale podat k tomu bližší vysvětlení. Obž. SAZ připomněl, že v dění, které
předcházelo zahájení „malé kauzy“, pan svědek přinejmenším předstíral ochotu za
peníze změnit výpověď ve „velké daňové kauze“ v jeho prospěch.
Obž.
SAZ poukázal na rozpory mezi jeho různými výpověďmi, a popřel, že by s ním
jednal o obchodech s pohonnými hmotami a o činnosti inkasní společnosti. Podezírá jej, že byl zapletený do jeho únosu.
Kromě
obž. SAZ svědek nezná nikoho z obžalovaných. Po údajném předání peněz se
již s obž. SAZ nikdy nesetkal. Obž. SAZ ve vyjádření k jeho výpovědi
poukázal na součinnost policie se svědky, zapletenými do podvodného
obchodování: policie potřebuje svědky k poškozování obžalovaných, svědci
ji potřebují kvůli zachování beztrestnosti. Předseda senátu konstatoval, že většina
výhrad, jež pronesl obž. SAZ, s výpovědí svědka Martina Valentoviče vůbec
nesouvisela.
Obž.
SAZ v průběhu jednání vložil do spisu písemnosti, pocházející z jiných
řízení, zejména z „malé kauzy“, vedené u Městského soudu v Brně, a také
ústně uplatnil informace, které z ní pocházely. Předseda senátu, ale
upozornil, že trestní řád nepřipouští používání důkazů, pořízených v jiných
kauzách, takže listiny sice zůstanou ve spisu, ale neposlouží jako důkazy.
Obž. Petr Moštěk ve vyjádření k výpovědi
Martina Valentoviče upozornil, že svědek vyřizoval u orgánů české finanční
správy osvědčení oprávněného příjemce pohonných hmot pro obchodní společnosti,
které se podílely na krácení daně z přidané hodnoty. V případě, že by
se finanční správa držela zákona, tyto společnosti by nemohly fungovat v daňových
podvodech. Poukázal také na to, že svědkova společnost neměla v předmětu činnosti
uvedenu inkasní činnost. Stejně jako již několikrát dříve projevil údiv nad
tím, že policie nekoná na základě trestního oznámení Finančního analytického
útvaru z června r.2013 a podezřelí vystupují jako svědci obžaloby v různých
kauzách.
Závěr výslechu svědka Valentoviče
zpestřila drobná příhoda, kterou i předseda senátu doprovodil úsměvem. Svědek
opustil soudní síň a slova se ujal obhájce Roman Jelínek s připomínkami, o
nichž jsem se zmínil výše. Dříve než skončil, svědek se vrátil do soudní síně
pro zapomenutou věc. Předseda senátu jej zadržel a po novém poučení svědka umožnil
Romanu Jelínkovi, aby mu položil další otázky. Advokát se pak hlavně dožadoval
vysvětlení, jaký je rozdíl mezi poskokem a zástupcem. Svědek totiž někdy
označil Petra Pfeifera jako poskoka obž. SAZ, ale jindy o něm mluvil jako o
jeho zástupci, jenž vykonával jeho pokyny. Svědek ale významový rozdíl mezi
oběma pojmy neshledal. Na další obhájcův dotaz popřel, že by po „operačním
důstojníkovi“ údajného organizovaného zločineckého uskupení požadoval peníze
pro Petra Pfeifera. Ač dříve popíral, že by se v posledních letech dostal
do střetu se zákonem, tentokrát přiznal, že se dostal před soud, ale odešel se
zprošťujícím rozsudkem. Dříve zřejmě nepočítal s tím, že by někdo mohl
tuto skutečnost zjistit.
Zatímco svědek Martin
Valentovič se mohl chlubit čistým trestním rejstříkem, postavení svědka Martina
Veselého, přivedeného eskortou z věznice, bylo podstatně složitější. Čelí
obžalobě kvůli únosu Petra Pfeifera. Jeho stíhání bylo vedeno vazebně. Když
soud vrátil obžalobu státnímu zástupci k dopracování, dostal se na
svobodu. Ale mohl se z ní těšit doslova jen během pár kroků, protože
policie jej před věznicí znova zatkla a „přifařila“ jej k vazebně stíhanému
obž. SAZ, s nímž sdílí obžalobu v „malé kauze“. Během vazebního stíhání
byl pravomocně odsouzen Krajským soudem v Praze ve věci, která s kauzami obž.SAZ
nesouvisí. Pak jej Městský soud v Brně nepravomocně odsoudil v „malé kauze“
spolu s obž. SAZ a dalšími, ale upustil od uložení souhrnného trestu. Aby
toho nebylo málo, rozběhlo se znova trestní řízení soudní ve věci únosu Petra
Pfeifera, v němž mu hrozí vysoký trest.
Také tohoto svědka známe z „malé
kauzy“, která vlastně vypukla díky jeho iniciativě. Byl totiž první ze svědků,
kdo nabídl písemné svědectví ve prospěch obžalovaného ve „velké daňové kauze“.
Prostřednictvím výše zmíněného „operačního důstojníka“ Ondřeje Kučery, tehdy
jednoho z obhájců obž. Daniela Rudzana, nabídl svou službu za úplatu jeho
klientovi. Daniel Rudzan neprojevil zájem a snaživý „právník Ondra“ zobchodoval
svědectví s obž. SAZ.
Od Martina Valentoviče se svědek
odlišil také obšírností svého úvodního souvislého výkladu. Vylíčil své osudy od náhodného seznámení v r.2010
s dalším svědkem z okruhu Czech Petrol Distribution (dále jen CPD) Janem Doležalem, rovněž
působícím jako policejní provokatér v „malé kauze“. Pak se seznámil s majitelem
CPD Bohušem Némou a začal pro něj pracovat jako obchodní zástupce. Do cesty mu
přišla obž. Eva Halamková, kvůli které se odstěhoval na Slovensko. Tam poznal
Martina Valentoviče, ocenil jeho rozsáhlé kontakty a dohodl s ním zapojení
do činnosti CPD. Bohuš Néma jej poslal na schůzku s obž. Danielem Rudzanem,
kterého doprovázel Petr Pfeifer, jenž se stal jeho důvěrným „kámošem“. Tím byl
navázán obchodní vztah mezi CPD a „dvojhvězdím“ vídeňské společnosti P.P.S. a
brněnské Ecoll Invest. Pak jej na narychlo svolané schůzce Petr Pfeifer
seznámil s Shahramem Zadehem a dalšími. S Janem Doležalem a Martinem
Valentovičem se sblížili natolik, že spolu trávili dovolené. Po návratu z jedné
z nich přišel Martin Valentovič s nápadem, že by měli ukrást z účtů
společnosti 80 milionů Kč, ale to se neuskutečnilo. Až později kolegové ukradli
100 milionů Kč a Martin Valentovič začal tvrdit, že je vyplatil obž. SAZ na
jeho pokyn. Po únosu Petra Pfeifera pak z účtů vyvedli ještě 1,3 mil. EUR
údajně jako výkupné za jeho propuštění. Martina Valentoviče svědek označil za
hlavního kouzelníka s penězi. Na dotaz soudce vysvětlil, že z počátku
se domníval, že společnosti P.P.S. a Ecoll Invest řídí Daniel Rudzan společně s obž.
SAZ, o němž Petr Pfeifer mluvil jako o „pánovi“. Později pochopil, že obž. SAZ
je pouze investor. Otcem záměru na páchání daňové trestní činnosti byl dle jeho
názoru Jan Doležal, ale celou „technologii“ vymyslel a řídil Petr Pfeifer.
Domněnku o řídící úloze obž. SAZ vyvolal Petr Pfeifer tím, že všechna svá
řídící rozhodnutí vydával za výkon jeho rozhodnutí či přání. Považoval Petra
Pfeifera za představitele společnosti P.P.S. Řešil jakékoli provozní problémy rychle
a samostatně, aniž by si nechával rozhodnutí schvalovat. Do daňových podvodů
měl být zasvěcen i Daniel Rudzan, který se měl podílet na výnosech. Krácením daně si vydělávala skupina, jejímiž
členy byli Petr Pfeifer, Jan Doležal, Martin Valentovič a svědek. Svědek popsal
i postup vyplácení výnosů z krácení daně účastníkům skupiny.
Koncem r. 2013 jej vyrozměl Petr
Pfeifer, že se má dostavit k výslechu na policii a po něm půjdou i Martin
Valentovič a Jan Doležal.
Zajímavá je svědkova zmínka o
schůzce, na kterou ho přizval Martin Valentovič za účelem seznámení s člověkem,
který se prokázal služebním odznakem CIA. Od něj se dověděl, že CIA nahlíží na obž.
SAZ jako na velmi bohatého muslima s velkým pozemkovým vlastnictvím, který
má svého bohatství využít k posílení pozic islamistů v Evropě. Martin
Valentovič to komentoval slovy, že „pán“ se buď vyplatí nebo bude mít smůlu.
Svědek se také vyjádřil k otázce
způsobilosti obž. SAZ řídit operace krácení daní. Usoudil, že člověk, který
nezná pravidla obchodování s pohonnými hmotami a nemá odpovídající
zkušenosti, by si s tím neporadil. Ostatně ani zmíněná skupina pachatelů
se v počátcích nevyhnula chybám. V podstatě schopnost obž. SAZ
popřel.
Dále se zmínil o plánu, vymyšleném
Martinem Valentovičem na vytažení peněz z obž. SAZ nabídnutím falešných svědeckých
výpovědí, předstíráním ochoty nechat si zaplatit za svědecké výpovědi v jeho
prospěch. K dotazům doplnil, že svědek Martin Valentovič měl styky se
slovenskou policií a patrně také se SIS.
Svědek ale nebyl stejně sdílný ve
všech směrech. Nebyl např. ochoten ukojit svědavost obž. SAZ na průběh a cíle návštěvy
státních zástupců Aleše Sosíka, Petra Šeredy a Roberta Henzela v jeho cele
a na existenci zápisu z toho jednání. Soudce ho podpořil poučením, že na
takovou otázku nemusí odpovídat.
Mimo obž. SAZ a Daniela Rudzana
svědek ostatní obžalované nezná.
Ve vyjádření k jeho výpovědi
obž. SAZ ocenil svědkovu otevřenost, která mu může vynést další trestní stíhání
za účast na daňových podvodech. Z jeho informací vyvodil, že Petr Pfeifer
jako vůdce tlupy nalezl záchranu před jejím trestním stíháním změnou směru na
spolupráci s policií a odklonem jejího zájmu k nevinným lidem. Z řídících
činitelů krácení daní se stali svědci, došlo k dohodě mezi pachateli
trestné činnosti a orgány činnými v trestním řízení. Důkazem je podíl
Martina Valentoviče a Jana Doležala jako policejních provokatérů na jeho nepravomocném
odsouzení. Naopak svědek potvrdil, že
obž. SAZ neměl disposiční právo k účtům ani možnost do nich nahlížet.
Dosvědčil, že obž. SAZ nedostal 4 miliony EURo, ale ve skutečnosti se o tyto
peníze podělili Martin Valentovič, Jan Doležal a Petr Pfeifer. Okolnost, že
vypovídal bez ohledu na riziko, jež mu z toho hrozí, je důkazem jeho věrohodnosti.
Obž. Petr Moštěk ve vyjádření k svědkově
výpovědi hájil obchodní politiku P.P.S. a Ecoll Investu. Zejména poukázal na
to, že na žádost PČR rakouská policie i finanční správa prověřily obchodování
P.P.S. podle rakouského práva a neshledaly žádná pochybení. Postěžoval si, že
orgány činné v trestním řízení se nevydaly cestou prověřování osob a
firem, zmíněných ve výše vzpomínaném trestním oznámení Finančně analytického
útvaru a místo toho pronásledují vedení P.P.S. Shodl se v názoru s obž.
SAZ, že došlo k dohodě o součinnosti mezi pachateli daňových podvodů a orgány
činnými v trestním řízení. Jeho pohled na Petra Pfeifera se ale výrazně
odlišuje od obrazu, který předložil svědek. Petr Pfeifer podle jeho názoru si zavázal
Daniela Rudzana tím, že přivedl investora. Ale ve firmě se téměř nevyskytoval a
rozhodně neměl tak silnou rozhodovací pravomoc, s jakou vystupoval před
svědkem. Znamená to, že ve skutečnosti vytvořil vlastní strukturu pro provádění
daňových podvodů, kterou skrýval za P.P.S.
Také obž. Daniel Rudzan se ohradil
proti některým svědkovým tvrzením. Je pravda, že měl kamarádský vztah s Petrem
Pfeiferem, ale v žádném případě se nepodílel na jeho výnosech z daňových
podvodů, nedostal žádné peníze, o nichž hovořil svědek.
Myslím, že po těchto dvou svědeckých
výpovědích má žalobce Aleš Sosík o čem přemýšlet a ani předseda senátu Aleš Novotný
na tom není jinak. Netroufám si tvrdit, že svědci zcela vyvinili obžalované
č.1-5 z této kauzy, ale určitě ukázali na neúnosnost stavu, v němž někteří
pachatelé zobchodovali s policií křivá svědectví za beztrestnost. I když o
tom nepadlo ani slovo, nepřímo zpochybnili zákonnost postupů policie v obou
zmiňovaných kauzách.
Žádné komentáře:
Okomentovat