Snadnost, s jakou ministryně
Marie Benešová rozhoduje v některých
případech o významných záležitostech svého resortu, mi připadá nesnesitelná.
Uplynulo sotva pár dní od jejího oznámení, že poslala do Sněmovny předlohu
novely zákona o státním zastupitelství, vzniklou upravením návrhu, připraveného
jejím předchůdcem, profesionálním legislativcem. Chlubila se, že novela vstoupí
v platnost až v r.2022, takže nehrozí nebezpečí, že by tato vláda,
podezíraná z podjatosti ve prospěch trestně stíhaného předsedy vlády,
prováděla personální změny na vedoucích místech v soustavě státního
zastupitelství. Zejména mělo být vyloučeno, že by rozhodovala o obsazení funkce
nejvyššího státního zástupce.
Její starost o správné načasování
účinnosti novely je pochopitelná, protože jejím výsledkem bude hromadné
„škatule, škatule, hýbejte se“ v soustavě vedoucích státních zástupců,
jaké jsme od vzniku státního zastupitelství dosud nezažili. Úvahy o nutnosti
zavedení pevného funkčního období vedoucích státních zástupců nejsou ničím
novým: vedly se již v rámci přípravy nového zákona o státním
zastupitelství, která probíhala v letech 2010-2016 a skončila neúspěchem
m.j. také s přispěním Marie Benešové. Podle mého názoru laika,
přicházejícího se státním zastupitelstvím do styku téměř denně, aktivního
účastníka veřejných debat z let 2010-2016, zavedení plánovaných změn by bylo proti
potřebě značně opožděné již letos. Nicméně jsem chápal, že z masových
shromáždění jde strach a snaha o uklidnění demonstrujícíh nabídnutím šidítka je srozumitelná. Politická hlediska bohužel často převažují nad
odbornými stejně dnes jako před Listopadem.
V každém případě jsem se
domníval, že stanovení lhůty účinnosti novely od r.2022 je výsledkem pečlivých
úvah a vědomí politické odpovědnosti.
Asi jsem se mýlil, protože stačilo jedno osobní setkání představitelů nevládní
organizace Rekonstrukce státu s paní
ministryní a všecko je jinak.
Marie Benešová vyšla ochotně vstříc jejich požadavkům a bez projednání
s odbornými útvary ministerstva
účinnost novely posunula již do června roku 2020. V rozhovoru na
kameru České televize se vyjádřila, že s termínem účinnosti novely „nemá
problém“.
Je pozoruhodné, že na změnu názoru na
optimální termín zahájení zásadních personálních obměn v soustavě státního
zastupitelství neměly vliv výhrady opozičních stran, ale stačil na ně jediný
rozhovor s představiteli nevládní organizace, která odvozuje svou
příslušnost k řešení problémů řízení státu z přesvědčení o své
neomylnosti a za následky vyhovění jejím požadavkům nenese žádnou odpovědnost.
Z okolnosti, že mezi sdružené organizace patří Sorosova nadace Open
Society Fund vyplývá, že její politická nestrannost může být jen zdánlivá. V souvislosti s debatou o novele zákona o státním zastupitelství
vyšlo najevo spojenectví s Piráty, čili iluze o nestrannosti se
rozplynula.
V každém případě bude špatné,
pokud Marie Benešová pod vlivem Rekonstrukce státu a Pirátů upustí od
klasického legislativního postupu při projednání zákona. Je třeba vyhnout se nebezpečí, že by
kvůli politicky motivovanému spěchu naši legislativu zaplevelil další zmetek,
vyžadující brzkou novelizaci.
Je pozoruhodné, že demonstrantům,
opozičním stranám i Rekonstrukci státu dělá starost zabezpečení
neodvolatelnosti nejvyššího státního zástupce Pavla Zemana a Unie státních
zástupců by pro pro něj ráda prosadila desetiletý mandát s právem na jeho opakování.
Ve státech, které neprošly desetiletími deformací právního řádu protiprávního
režimu, se nahlíží na generálního
prokurátora nebo nejvyššího státního zástupce jako na garanta realizace trestní
politiky vlády v předsoudních fázích trestního řízení. Odvolatelnost je
samozřejmostí – přestane-li nástroj sloužit, musí se vyměnit. V některých
státech funkci supluje ministr spravedlnosti. Ve Spolkové republice Německo
nejvyššího státního zástupce odvolává ministr spravedlnosti, a to třeba i „na hodinu“.
Španělská prokuratura má postavení ministerstva a ministr-
generální prokurátor přichází a odchází s vládou. Obtížně odvolatelný je
slovenský generální prokurátor, volený parlamentem a jmenovaný prezidentem
republiky. Slovensko ovšem také patří ke státům, v kterých vývoj právního
řádu poznamenalo dědictví protiprávního režimu. Bojovníci za neodvolatelnost
nejvyššího státního zástupce by tedy měli národu vysvětlit, proč prosazují
úpravu odlišnou od většiny států, nezatížených minulostí socialistických
deformací práva.
Při posuzování této záležitosti si
musíme uvědomit, že nejvyšší státní zástupce může sehrát významnou roli
v trestní kauze Čapí hnízdo. Vyhoví-li státní zástupce Jaroslav Šaroch
žádostem obviněných o zastavení trestního řízení, přijde ke slovu Pavel Zeman s právem
na přezkum jeho rozhodnutí. Bude v jeho moci buď rozhodnutí potvrdit, nebo
je zrušit a vrátit na první stupeň se závaznými pokyny k novému rozhodnutí.
Bude-li podána obžaloba, Pavel Zeman může dostat příležitost k podání dovolání
proti případnému zprošťujícímu nebo mírnému rozsudku. Všichni výše zmiňovaní by
zjevně rádi viděli Andreje Babiše „v teplákách“. V Pavla Zemana vkládají
důvěru, že využije svou pravomoc v jeho neprospěch, čili v něm vidí
nepřítele Andreje Babiše. Asi se nikdy nedovíme, z čeho pramení jejich
důvěra k němu. Jejich pohled na něj ovšem dodává snaze Marie Benešové
chránit jej před případným odvoláním povahu paradoxu.
Žádné komentáře:
Okomentovat