Z RÁJE DO OČISTCE

Po týdenní dovolené v pohodovém prostředí rodiny se v pondělí můj nepřítel Andrej Babiš vrátí k drsnému povolebnímu vyjednávání s možnými budoucími koaličními partnery. Nečeká ho procházka růžovou zahrádkou, protože šéfové obou stran se domnívají, že ho mají v hrsti, neboť si jistě uvědomuje, že bez dohody s nimi nepostaví vládu a podpora třetiny národa mu bude k ničemu.

Možná dojde znova na přetahovanou o místo ministra zahraničí pro Filipa Turka, o kterého až dosud předseda hnutí ANO neměl zájem. Místo toho žádal po Petru Macinkovi, aby jeho strana nabídla odborníky. Divím se, že za těchto okolností Motoristé nevyjdou vstříc nabídkou Renaty Vesecké jako možné adeptky na postavení ministryně spravedlnosti. Tím, že ji dosud nenabídli, zúžili Andreji Babišovi prostor pro výběr ze tří kvalitních uchazečů na dva.

Renata Vesecká je bývalá nejvyšší státní zástupkyně a působila navíc jako místopředsedkyně pro právní agendu v Energetickém regulačním úřadu, vedeném tehdy předsedkyní Alenou Vitáskovou. Samozřejmě jsem zaznamenal námitku, že přece patřila k justiční mafii. To je ale nesmysl, vyslovený někým, kdo  neví, jak tato fáma vznikla. Bylo to tak, že zesnulá exprokurátorka Marie Benešová, zahořklá kvůli odvolání z funkce nejvyšší státní zástupkyně, nařkla několik vysoce postavených právníků, že z pozadí ovlivňují soudní rozhodnutí. Mezi nimi byla i Renata Vesecká, tehdy ještě nejvyšší státní zástupkyně. Postup Marie Benešové připomínal vytváření seznamů protistátních spikleneckých skupin předlistopadovými orgány ve vykonstruovaných procesech. Případu se ujalo několik novinářů, kteří přišli s označením vybraných právníků za „justiční mafii“. Spolek Šalamoun tehdy postiženým radil, aby se bránili trestním oznámením, ale ti chtěli být slušní a dali přednost žalobě na ochranu osobnosti. Následoval poměrně dlouhý soudní spor, o němž se někdy mluví jako o „soudu s justiční mafií“, v němž úspěch přecházel z jedné strany na druhou tak dlouho, až se strany nakonec dohodly na smíru. Nikomu z žalobců ale soud neprokázal ovlivňování soudních rozhodnutí ze zákulisí, tedy i Renata Vesecká odešla od soudu s čistým štítem.

Celé soudní řízení jsem sledoval v soudní síni. Byl to nezapomenutelný zážitek, hlavně při prvostupňovém řízení, jež svérázně vedl soudce Vojtěch Cepl ml., syn legendárního ústavního soudce. U žádného jiného procesu se mi nestalo, že by nás vrátní vypouštěli z budovy v noci zadními vraty. Zajímavost spočívala v informacích, které se dostávaly na povrch a ve výstupech zajímavých svědků a advokátů obou stran.

Renata Vesecká navíc vyvolala pohoršení, když se nechala slyšet, že by jako ministryně zřídila při ministerstvu úřad, jenž by přezkoumával systémová pochybení justice. Okamžitě se zvedl pokřik, že by chtěla nechat přezkoumávat soudní rozhodnutí, což by byl útok na nezávislost justice. Kdekdo si totiž plete nezávislost soudců a státních zástupců za právo na neodpovědnost a beztrestnost. Kdo se nechal poučit doc. Františkem Čubou, slavným předsedou JZD Agrokombinát Slušovice, o profesní slepotě odborníků, věděl by, že Renatě Vesecké by nic takového nemohlo přijít na mysl, protože i pro ni je rozhodovací nezávislost soudců a státních zástupců posvátným tabu. Ale cesta ke špatným rozsudkům vede přes nesprávné procesní postupy, služební  nekázeň a jiné hříchy, jejichž dosavadní beztrestnost nelze hájit. Státní rozpočet významně zatěžuje odškodňování obětí selhání justice a jiných úřadů, o čemž se lze přesvědčit ze statistik  na internetových stránkách ministerstva spravedlnosti. Původci škod mají své příjmy pečlivě chráněné, ve sporech se státem díky Ústavnímu soudu vždy vyhrávají, ale na úhradu odškodnění nepřispívají. Současný systém kárného řízení je bezzubý a nezahrnuje orgán profesionálního přípravného řízení. Je to problém, jehož dlouhodobé neřešení škodí státu.

Takže bojovná Renata by možná zapůsobila jako štika v zahnívajícím rybníce. Zřejmě by Motoristům ostudu neudělala. Ale pokud ji nenabídnou, zůstane pro ně její odbornost nevyužitá. I kdyby ji Andrej Babiš chtěl do své vlády, přes hlavy vedení Motoristů by jí nabídku neměl učinit.

Zajímá mě, zda a jak ovlivňuje postupy Petra Macinky sponzor, jenž ho podporoval v průběhu předvolební kampaně. Je to podnikatel, kterého stíhá NCOZ pro závažnou trestnou činnost a současně čelí občanskoprávnímu řízení o vymožení stamilionového dluhu. Znám velmi dobře jeho modus operandi, takže si myslím, že se Petr Macinka mýlí, pokud se domnívá, že nebude nikdy čelit požadavku, aby se za podporu odvděčil svým vlivem. Mít ve vládě zavázaného ministra je lepší než zaměstnávat manželku vedoucího pobočky krajského soudu. Sponzor je prostě šikovný chlapec.

==========================================================================

V knihkupectvích jsou ještě zbytky prvního vydání mé knihy Škůdci v taláru. V knihkupectvích je ale také novější druhý díl.

Upozorňuji na zajímavé filozoficko-právnické články na webu spolku Chamurappi www.chamurappi.eu v sekci Texty JUDr. Oldřicha Heina. Zvláště upozorňuji na příručku Přehled antické filozofie. Autor je mimořádně vzdělaný právník s praxí prokurátora, státního zástupce, bankovního právníka.

 

VARIACE NA TÉMA AB

 Oligarcha AB, jemuž kvůli jeho ohromné moci v úzkém kruhu přátel přezdíváme „Vezír“, dosáhl věku 71 let. V žádném případě nepůsobí dojmem starého muže. Je v perfektní psychické i fyzické formě. Překypuje energií, je úspěšný jako podnikatel i jako stvořitel nejsilnějšího politického hnutí. Pokud jedná s voliči na veřejnosti mimo sál Poslanecké sněmovny, dokáže projevit smysl pro humor, má jisté charisma. Je finančně zabezpečený. Má všechny předpoklady pro příjemné stárnutí, zpestřené sbíráním všech možných požitků, jež svět nabízí. Nevšímá si ale, že mu možná ujíždí vlak a vrhl všechny síly do politického života. Podezírám ho, že se pustil do politiky, protože mu prostředí konsolidovaného holdingu Agrofert již neposkytovalo dostatek příležitostí k vybíjení nezměrné energie a tvorby adrenalinu, provázející konflikty s odpůrci.

Ke mně se chová nepřátelsky. Dokonce mi nevěří, že jsem po vyhodnocení dokazování z hlavního líčení asi našel skutková zjištění, nevyužitá obhajobou v jeho prospěch. Mé nepřátelství ale nevyvolal. Jsem vůči  němu neutrální.

Zaznamenal další velký úspěch výrazným vítězstvím hnutí ANO v parlamentních volbách. Stojí za ním přibližně třetina národa. Je opět v postavení oprávněného uchazeče o úřad předsedy vlády. Ale dění v politice nelze naplánovat a zorganizovat tak přesně jako ve firmě, takže v povolebním období se kolem něho pohybují různá „strašidla“, která se snaží úspěch mu vzít.

Již tradičně se mu předhazuje jako vada střet zájmů oligarchy s výkonem vládní funkce. Toto „strašidlo“ mě popouzí. Jeho šiřitelům uniká, že významnou roli hraje také souběh zájmů státu a firmy. Agrofert může prosperovat pouze ve správně řízeném státě se zdravým hospodářským a právním prostředím a prosperující Agrofert je významným plátcem daní a zaměstnavatelem tisíců občanů. Střet zájmů určitě nespočívá v možném rozptylování pozornosti předsedy vlády starostmi o chod Agrofertu. Na to prostě nemůže mít čas. Vlivu na řízení firmy se prostě nějakým způsobem zbaví. Je přece odpovědný a svědomitý. Odpůrci ovšem sýčkují, že jako předseda vlády  by mohl ve prospěch Agrofertu přijímat nějaká opatření, škodící státu. Ale jeho pravomoc v tomto ohledu bude prakticky nulová. V cestě stojí různé mechanismy, jež jeho možnosti omezují. Závistivci křičí o zvýhodňování Agrofertu v dotační politice. Dokonce se vynořil záměr odebrat Agrofertu dotace, přiznané v době, kdy byl ve správě svěřenského fondu.

Bylo by samozřejmě špatné, kdyby Agrofert dostával dotace jen proto,že jeho majitel je vládním činitelem. Neslyšel jsem ale o žádném případu věcného vyšetřování, jímž by se prokázalo, že postavení AV mělo takový vliv na poskytování dotací. Na druhé straně nelze souhlasit s narušením rovnosti v konkurenčním prostředí trestáním firmy pouze za to, že její majitel je vládním činitelem. Pravidla poskytování dotací musí být jednoznačná a rovná pro všechny.

Střet zájmů má být v tomto případě preventivním trestem za něco, co se nestalo a asi nikdy nestane. Víme, že kdo chce psa bít, hůl si najde. Když to nejde jinak, AB má vypadnout ze hry kvůli pomyslnému střetu zájmů, jehož věcné projevy nikdo neprokázal.

Nepříjemným „strašidlem“ je starost o sestavení vlády, způsobilé získat důvěru Poslanecké sněmovny, a popřípadě pak vládnout do konce volebního období. Malé strany, které jsou ochotné jít do koalice s Hnutím Ano, před volbami tvrdily, že by do koalice s AB nešly a obráceně AB jejich možné partnerství okázale odmítal. Ale voliči rozdali karty po svém a okamžitě po zveřejnění výsledků je všecko jinak. Předáci obou malých stran jsou přímo opojení radostí z naděje na získání významných křesel v jeho vládě. Domnívají se, že AB mají v hrsti, a podle toho se chovají, mnohdy neodpovědně. Ale není to tak jednoznačné: pokud se nedohodnou s AB na rozumném řešení, ustavení vlády mu sice zmaří, ale nikdo je za to nepochválí ani neodmění, protože protibabišovská koalice je nebude potřebovat. A dál budou malí a nepotřební, zatímco AB bude dál aspoň nepřehlédnutelným vůdcem opozice.

Zvlášť obtížným „strašidlem“ je opět „kauza Čapí hnízdo“. Vyjádřil jsem se opakovaně, že tento proces je ostudou české justice, neboť se táhne mnoho let a od počátku se jedná o zneužití prostředků trestního práva k vypuzení mého nepřítele AB z politiky v situaci, kdy politickými prostředky to nejde. Obdržela-li společnost „Farma Čapí hnízdo“ dotaci neoprávněně, jak tvrdí žalobce, pak na lavici obžalovaných neměla sedět Jana Nagyová s Andrejem Babišem, ale státní úředník, odpovědný za správu příslušných fondů, neboť v precisně zpracované žádosti o dotaci byl dostatek důkazů, na jejichž základě  mohl „správně“ rozhodnout. Odpovědnost správce státních peněz a manažerky malé soukromé firmy mají nesouměřitelnou hodnotu.

Situace je nejistá. Může se stát, že poslanci odmítnou žádost justice o vydání AB k trestnímu stíhání. V tom případě se řešení osudu „strašidla“ odsune o 4 roky. Ale bude to nepříjemné pro hlavní obžalovanou Janu Nagyovou, která ponese sama tíhu obhajoby. V případě odsouzení by přišla o mandát europoslankyně.

K vydání ale může dojít, a pak tedy může „kauza Čapí hnízdo“ narušovat chod vlády ještě i několik let. Ale dovedu si představit, že „strašidlo“ vypustí duši při prvním stání v pokračujícím procesu, a to tak, že senát Jana Šotta vyhoví odvolacímu soudu „plichtou“: uzná vinu obžalovaných, ale s ohledem na nepřijatelnou délku řízení a stáří skutku upustí od uložení trestu.

Spolek Chamurappi z.s. chtěl zmatkům předejít, proto v červnu r. 2025 požádal pana prezidenta, aby ostudné řízení zastavil abolicí. Petr Pavel ale nemohl rozhodnout, protože nezdvořilí obžalovaní se k návrhu nevyjádřili. Pan prezident nemohl riskovat, že milost nepřijmou. Samozřejmě nemám jistotu, že by abolici skutečně udělil, a netuším, zda by ji předseda vlády Petr Fiala kontrasignoval, ale nemění to nic na tom, že by to bylo elegantní východisko ze situace.

Předpokládám, že příští parlamentní volby nepřinesou zásadní změnu v rozložení voličských preferencí. ANO  zůstane na svém, ale dále podstatně neporoste. Za těchto okolností je mi velkého bojovníka AB docela líto. Další čtyři roky se bude pachtit, ale podstatně lepšího výsledku ANO již nedosáhne. A bude mít 75 let. Za  těchto okolností připomínám starou moudrost: vrchol kariéry je nejlepším postavením pro dobrovolný odchod. Kdyby se AB stáhl do postavení Jaroslava Kacziňského, „strašidla“ by zmizela a mohl by se věnovat příjemnějším věcem než výše uvedeným. ANO by určitě zůstalo i nadále silnou stranou,  navenek vedenou lidmi, kteří vyrostli vedle něho. Stále mu zbývá pár hodin či dní na osudové rozhodnutí o odhození ubíjejících starostí. Takto to vidím z výšin dosažených 90 let. 

============================================================

V knihkupectvích jsou ještě zbytky prvního vydání mé knihy Škůdci v taláru. V knihkupectvích je ale také novější druhý díl.

 

Upozorňuji na zajímavé filozoficko-právnické články na webu spolku Chamurappi www.chamurappi.eu v sekci Texty JUDr. Oldřicha Heina. Zvláště upozorňuji na příručku Přehled antické filozofie. Autor je mimořádně vzdělaný právník s praxí prokurátora, státního zástupce, bankovního právníka.

 

ALENA VITÁSKOVÁ PROTI ADVOKÁTŮM

Veřejnosti  známá osobnost Alena Vitásková, bývalá ředitelka Energetického regulačního úřadu, spisovatelka a nositelka státního vyznamenání, se článkem „Ďáblův advokát“ na Parlamentních listech ze dne 13.října 2025 (zde) pustila do úvah o snižování důvěryhodnosti advokacie v důsledku různých poklesků, jimiž advokáti poškodili klienty. 

Drsnost článku dodala zvláště stížností na selhání věhlasné advokátní kanceláře prof. Tomáše Gřivny, vedoucího katedry trestního práva na Karlově universitě, nositele titulu „Právník roku“. 

Pana advokáta znám osobně. Poznal jsem ho jako skvělého obhájce Aleny Vitáskové ve dvou jejích trestních procesech, jimiž jsem ji provázel. Od r.2018 ji pak zastupoval v řízení proti státu o odškodnění za újmu, kterou utrpěla následkem neoprávněného trestního stíhání. Až zde došlo k nehodě, která rozvrátila jejich vztahy. Pan profesor jako právní zástupce Aleny Vitáskové přenesl některé dílčí úkony na advokáta, zaměstnaného v jeho kanceláři a asi ho nepohlídal dost pečlivě. Podřízený propásl lhůtu pro podání dovolání a v jiném procesu nevyhověl požadavku soudu na doplnění podání. Oba procesy se zastavily bez možnosti obnovení. Aleně Vitáskové se uzavřela cesta k  naplnění jejich nároků. Provinivší se advokát přišel o zaměstnání, kancelář na něj podala stížnost České advokátní komoře a poškozené vrátila palmare. To ale Alena Vitásková nemůže uznat jako odškodnění za zmaření příležitosti k dosažení kýženého prospěchu. 

Propásnutí lhůty pro vykonání úkonu ve prospěch klienta je skutečně hrubý, nízký, neomluvitelný poklesek advokáta. Hněv Aleny Vitáskové je oprávněný. Ale jeho veřejný projev může mít pro slovutného advokáta prof. Tomáše Gřivnu těžko odhadnutelné nepříjemné důsledky. Někomu by se proto mohlo zdát, že její vystoupení je přehnaně ostré. 

Vysvětluji si jeho tvrdost tím, že uvedená „nehoda“ je (zatím) posledním článkem řetězce pohrom, které ji nepřetržitě stíhají od chvíle, kdy ji předseda vlády Petr Nečas v r.2011 dosadil do funkce předsedkyně Energetického regulačního úřadu (dále jen ERÚ). Sáhl po ní, protože „plynová královna“ měla za sebou velké manažerské úspěchy a neměla žádné vazby do korupčního prostředí fotovoltaického byznysu. Energetická mafie z jejího jmenování neměla radost a od samého počátku jejího působení v ERÚ podnikala různé akce, které ji měly přimět k resignaci. Nepřátelsky se k ní chovala i část zaměstnanců úřadu. Zarputilá bojovnice se ale nevzdala. Proto přišlo na řadu použití nástrojů trestního práva. 

Především proti ní vytáhli s podezřením, že spolu se svou podřízenou Michaelou Schneidrovou zneužila pravomoc k podpoře podnikatelského klanu Zemků, který získal licence pro provoz fotovoltaických elektráren v noci 31.prosince 2010 a zajistil si tak zvýhodněné ceny při prodeji vyrobené  elektřiny. Žalobce Radek Mezlík přiřadil jejich miniaturní trestní věc k rozsáhlému případu osmi obžalovaných „Zemkovců“, ač obsahově se kauzy neprolínaly. Větší část rozvleklého soudního jednání se jich vůbec netýkala, ale musely marnit čas v soudní síni a s nimi jejich obhájci. Alena Vitásková musela strávit projev morální nadřazenosti soudce Aleše Novotného, jenž ji nabádal, aby se zamyslela, kam se dostala a strašil ji možností vysokého trestu. V závěrečné řeči ji nařkl, že do vysoké funkce se dostala z vůle Jany Nagyové a podivoval se, proč z bývalých vedoucích pracovníků ERÚ si ponechala právě jen Michaelu Schneidrovou, která ovšem přišla do ERÚ později než Alena Vitásková. Soudní síň opustily s vědomím, že jim hrozí 8,5 roku života ve vězení. To byl nezapomenutelný zážitek. 

Pak se životy spoluodsouzených rozdělily. Alena Vitásková uspěla s odvoláním a dosáhla zprošťujícího rozsudku. Nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman sice napadl zprošťující rozhodnutí dovoláním, ale Nejvyšší soud mu vyhověl způsobem, jenž vedl pouze k potvrzení zprošťujícího rozsudku. Takže jednu pohromu měla úspěšně za sebou. 

Michaele Schneidrové se vedlo  hůře. Na začátku stíhání ji policisté vyvedli z její kanceláře v „medvědech“ a státní zástupce pro ni žádal vazbu. Ale soudce byl rozumný, poslal ji domů. U odvolacího soudu dosáhla pouze malého zmírnění trestu a musela do vězení. Spolek Chamurappi požádal s doporučením ministra Roberta Pelikána o milost prezidenta Miloše Zemana. Neuspěli jsme. Ale po sedmi měsících „zotavené“ v domě smutku na vtipné adrese „Rozkoš 990“ ve Světlé n. Sázavou  ji Nejvyšší soud ČR na základě dovolání nechal propustit na svobodu. Postupně pak během dvou let dosáhla pravomocného zprošťujícího rozsudku. Neústupný žalobce Radek Mezlík prodloužil jednání o několik měsíců předem ztraceným odvoláním proti zprošťujícímu rozsudku. 

Když se povedené dvojici Radek Mezlík a Aleš Novotný nepodařilo dostat Alenu Vitáskovou do vězení, zkusil to jinak jihlavský státní zástupce Kamil Špelda, který ji obvinil z porušení povinností při správě svěřeného majetku a zneužití pravomoci tím, že ustanovila místopředsedkyní ERÚ pro právní agendu bývalou nejvyšší státní zástupkyni Renatu Veseckou. Tvrdil dokonce, že Renata Vesecká nemá pro takovou práci kvalifikaci, a protože její nekvalifikovaná práce byla údajně nicotná, dožadoval se, aby Alena Vitásková uhradila její mzdu jako způsobenou škodu. Tvrdošíjně trval na svém, i když mu soud opakovaně nevyhověl. Okázale vedené přípravné trestní řízení se sice obešlo bez ohňostroje, ale pro jmenovací dekret Renaty Vesecké si do tří objektů ERÚ přijelo 30 policistů, a to právě, když měla Alena Vitásková poradu s představiteli energetiky. Vše nakonec skončilo šťastně pravomocným zproštěním obžaloby. A Aleně Vitáskové vypršel mandát. Skutečnost, že pod tlakem trestního stíhání dokázala řídit ERÚ až do konce mandátu, je dokladem o její houževnatosti. 

Alena Vitásková měla po skončení trestního řízení a vypršení mandátu dost energie na to, aby mohla pokračovat v jiném  zaměstnání, v němž by uplatnila svou odbornost a získala odpovídající ohodnocení. Takové možnosti jsou vzácné. Jedna se našla, ale zájemce o její práci nemohl čekat na ukončení jihlavského trestního řízení a místo obsadil jiným uchazečem. Kromě psychického strádání, zdravotních potíží, narušení osobního života a nákladů na obhajobu toto je újma navíc, způsobená zneužitím orgánů činných v trestním řízení k jejímu vytlačení z postavení předsedkyně ERÚ. Není divu, že zablokování úsilí o získání přiměřeného odškodnění vnímá úkorně a proti viníkům postupuje neomaleně. 

V závěru článku Alena Vitásková vyslovuje pochybnost, zda zastavení dvou jejích řízení je pouze výsledkem náhodného „zpackání“.  K tomu nemám komentář. 

Alena Vitásková je jednou z mnoha obětí justičních přehmatů, jimž nezbývá než se soudit se státem o přiměřené odškodnění. Přitom stát vynakládá na jejich odškodnění desítky milionů Kč ročně a objem vyplacených prostředků rok od roku roste. Zajímavá je časově náhodná shoda jejího vystoupení s pobouřením, jež vyvolala v článku zmiňovaná Renata Vesecká jako uchazečka o úřad ministryně spravedlnosti. Prohlásila, že by chtěla zřídit při ministerstvu spravedlnosti úřad, který by prověřoval systémová pochybení orgánů v trestním řízení. Pokud by se její záměr naplnil, možná by mohlo dojít na přezkoumání postupů, jež přivedly Alenu Vitáskovou a Michaelu Schneidrovou před soud. Úřad by se možná také mohl doslova „vyřádit“ na stíhání Zemků ve fotovoltaické kauze. Ale okamžitě se zvedl odpor pod záminkou, že uskutečnění záměru by bylo útokem na nezávislost soudců a státních zástupců. Bohužel přetrvává zmatení jazyka: příslušní činitelé zaměňují pojem „nezávislost“ za „právo na neodpovědnost a beztrestnost“. Náklady na odškodňování stále rostou, ale viníky přehmatů nikdo nehledá a na odškodňování ze svého nepřispívají. Tomu by úřad Renaty Vesecké učinil přítrž. Proto se ministryní nesmí stát. Vždyť by někdo nakonec mohl dostat nápad, že by mělo dojít na přezkoumání vyvolání a víceletého protahování kauzy „ Čapí hnízdo“. 

==========================================================================

V knihkupectvích jsou ještě zbytky prvního vydání mé knihy Škůdci v taláru. V knihkupectvích je ale také novější druhý díl. 

Upozorňuji na zajímavé filozoficko-právnické články na webu spolku Chamurappi www.chamurappi.eu v sekci Texty JUDr. Oldřicha Heina. Zvláště upozorňuji na příručku Přehled antické filozofie. Autor je mimořádně vzdělaný právník s praxí prokurátora, státního zástupce, bankovního právníka.

 

JUSTICE NEMŮŽE PLNIT NESPLNITELNÁ PŘÁNÍ

Jako vzdálená odezva civilního procesu, v němž se J.N. domáhá po bývalém společníkovi P.B. vymožení obrovského dluhu, se celkem pravidelně objevují články, jimiž dlužník P.B. projevuje nespokojenost s neúspěchem jeho pokusu o odsunutí věřitele a jeho manželky na několik let za mříže. Působí to dojmem snahy o nepřímé ovlivnění myšlení soudce. Nedokáži na ně nereagovat, protože znám dokonale trestní spis, zúčastnil jsem celého jednání soudu a prostě vím, o co se jedná. Myslím si, že zproštění manželé si dostatečně užili osmiletého obtěžování orgány činnými v trestním řízení, mají nárok na klid a nezaslouží si, abych jejich křivé obvinění stále někdo rozviřoval. 

Tentokrát je to článek z 13.října 2025 na Parlamentních listech (zde), jímž si dlužník stěžuje, že „ani jedenáct let od únosu se justice nevypořádala“ s jeho kauzou. Žádná jeho kauza ale nebyla. Ve skutečnosti šlo o jím vyvolané trestní stíhání jeho  věřitele a jeho manželky. A není pravda, že se „justice nevypořádala“, když ve skutečnosti se vypořádala pravomocným zprošťujícím rozsudkem, jenž odolal odvolání státního zástupce, návrhu na podání dovolání nejvyšším státním zástupcem a ústavní stížnosti. Byť po tom P.B. touží, justice nemůže poslat za mříže obžalované, když údajné únosce nalézací soud dvěma rozsudky pravomocně – tedy se souhlasem státního zástupce - zprostil obžaloby. Únos bez únosců je zřejmý nesmysl a jiné nesporné důkazy nejsou. Kromě pana P.B. únosce nikdo neviděl. Ostatně žalobce neobžaloval manžele z únosu, ale z vydírání. Ale i to je nesmysl, protože nebylo nikoho, kdo by na dlužníka vyvíjel nátlak. Po podpisu listin se pánové na usmířenou spolu zpili pod obraz.

Podobných článků vyšlo na Parlamentních listech více než deset a obsahově se celkem neliší. Uvádějí nepravdy a polopravdy. Např. v  článku z 13.řjna 2025 dlužník tvrdí, že měl pod  nátlakem „podepsat sadu dokumentů, které ho ekonomicky zlikvidují a převedou takřka veškerý jeho majetek do rukou“  věřitele N. Už ale neříká, že mu dlužil nedoplatek kupní ceny za jeho polovinu jejich společné firmy a podpisem listin zvýšil naději věřitele, že skutečně dostane zaplaceno. V průběhu hlavního líčení trestního procesu při tom dvakrát potvrdil existenci dluhu (byl jsem u toho).  Zmatečné jsou i stížnosti na křivdy ze strany justice. Čtenáři jsou proti dezinformacím bezbranní: neznají trestní spis, neúčastnili se řízení a většina z nich nezná pravidla, podle nichž proces probíhá. Mnozí netuší,  že poškozený nemá právo odvolání proti zprošťujícímu rozsudku. Nevědí, že odvolací soud neměl sice důvod vyslechnout P.B. jako svědka, ale předseda senátu přečetl hlasitě jeho dopis, který měl povahu odvolání. 

Podstatnou vadou dlužníkových stížností je skutečnost, že policie nedodala důkazy, potvrzující obvinění proti věřiteli. Nalézací senát  by možná jeho tužbám rád vyhověl. Je to zřejmé z toho, že druhým rozsudkem obžalované odsoudil, i když současně zproštěním údajných únosců obžaloby navodil stav „únos bez únosců“. Ale nemohl odsouzení zopakovat, když odvolací soud jeho nepochopitelný rozsudek zrušil. Je zvláštní, že P.B. stále žehrá na justici, když nepochybně „pláče na nesprávném hrobě“. Neúspěch jeho tažení proti věřiteli přece zavinila policie, která nedokázala dopadnout neexistující únosce (na holé dlani chlup nenalezneš). 

Všechny články, tento nevyjímaje, obsahují vesměs neoprávněné výtky soudcům odvolacího soudu. Některé výroky by byly žalovatelné v řízení na ochranu osobnosti. Ale žádný ze soudců, ani napadaný soud jako instituce, se neohradil. Soudci dbají zásady, že veřejní činitelé musí být odolní vůči veřejnému napadání, byť je neoprávněné. 

Potěšilo by mě, kdybych se už nikdy nemusel zabývat nesmyslem o únosu bez únosců. Dlužník by měl pochopit, že bajka o únosu bez únosců asi soudce civilního procesu nezmate. Udělal by lépe, kdyby hledal cestu k dohodě s věřitelem. Zla už bylo dost.

=================================================================

V knihkupectvích jsou ještě zbytky prvního vydání mé knihy Škůdci v taláru. V knihkupectvích je ale také novější druhý díl.

Upozorňuji na zajímavé filozoficko-právnické články na webu spolku Chamurappi , ePřehled antické filozofie. Autor je mimořádně vzdělaný právník s praxí prokurátora, státního zástupce, bankovního právníka.

  

VYDÍRÁNÍ NENÍ ZLOČIN

Povolební vyjednávání poskytují nezaujatým pozorovatelům komický obrázek: po vyhlašování zásad v předvolebním zápase nastupuje bezzásadová rvačka o podíl na moci. Andrej Babiš usiloval o jednobarevnou vládu, což by byl ideální stav. A vyjadřoval se, s kým by „nešel na pivo“. Podobně se chovali pánové Okamura a Macinka: Andrejem Babišem okatě pohrdali. Ale vydali se za ním nabídnout mu své prodejné duše, sotva se dověděli výsledky hlasování. A Andrej Babiš by nakonec s nimi asi rád „na pivo zašel“. Prostě co bylo do voleb, neplatí, všecko je najednou jinak a zůstává pouze snaha vytěžit co nejvíce ze situace. Připadá mi, že se vezu na lodi bláznů. 

Ovšem oba výše zmínění pánové mají vysoké nároky na zastoupení svých stran ve vládě a orgánech Poslanecké sněmovny a v případě Motoristů navíc vystupuje jako sólista Filip Turek, jenž dal před kamerou sebevědomě najevo, že nejspíš bude ministrem zahraničí. Je to jednoduché: chce jím být, tak jím bude. 

Dívaje se na předváděné hrátky očima justičního potížisty, dobře se bavím. Představuji si, co by se stalo, kdyby do vývoje zasáhl nějaký horlivý státní zástupce, třeba ten, který chce poslat před soud Tomia Okamuru. 

Kdo podle trestního zákoníku „jiného násilím, pohrůžkou násilí nebo pohrůžkou jiné těžké újmy nutí, aby něco konal, opominul nebo trpěl“ dopouští se vydírání a zasluhuje potrestání. Přemýšlím, zda by státní zástupce přijal trestní oznámení pro podezření na vydírání kvůli způsobu, jakým se představitelé malých politických stran domáhají na Andreji Babišovi naplnění svých tužeb. Samozřejmě by se bránili, že pouze plní přání voličů, ale ve skutečnosti jim jde jen o zájmy ješitných ctižádostivců. Není jim asi jasné, zda ohrožují Andreje Babiše způsobením těžké újmy. Vědí, že ho mají v hrsti: pokud jim nevyhoví, nesestaví vládu, která bude mít naději na důvěru Poslanecké sněmovny a přijde o výsledek obrovského snažení, kterým dosáhl vítězství ve volbách. Utrpěl by těžkou újmu ? Nepochybně ano. 

Samozřejmě situace se bude řešit bez použití nástrojů trestního práva, pouze politickými prostředky. Účastníkům hry nic jiného nezbývá, než se dohodnout. Pokud by se pánům Okamurovi a Macinkovi podařilo vyřadit Andreje Babiše ze hry, někdo by je možná pochválil, ale odměny by se nedočkali. Otevřeli by cestu k ustavení obnovené koalice pod vedením ODS a v té by se pro  ně nemuselo najít vůbec žádné  místo. Svoboda je přece správně pochopená nutnost. Pánům nezbývá jim nic jiného, než se uskromnit a vzdát se přehnaných požadavků. Andrej Babiš jim pak jistě vyjde vstříc v přiměřeném rozsahu. 

Nejtrapnější na výsledku tahanic je skutečnost, že dohoda povede ke vzniku zcela nesourodé vládní koalice. Ideové rozpory mezi jejími členy jsou výrazné, navzájem prakticky neslučitelné.  Jak bude takto vytvořená vláda fungovat, jak bude plnit předvolební sliby, a zda přežije celé volební období, se uvidí. Nedá se nic dělat. Národ bude mít takovou vládu, jakou si zasloužil.

===============================================================

V knihkupectvích jsou ještě zbytky prvního knižního vydání mé knihy Škůdci v taláru. Na webu https://www.bezvydavatele.cz/book.php?Id=1573  jsem uveřejnil druhý díl. Ten již ale vyšel  i v „papírové“ formě.

 

Upozorňuji na zajímavé filozoficko-právnické články na webu spolku Chamurappi www.chamurappi.eu v sekci Texty JUDr. Oldřicha Heina. Zvláště upozorňuji na příručku Přehled antické filozofie. Autor je mimořádně vzdělaný právník s praxí prokurátora, státního zástupce, bankovního právníka.

 

STÁTNÍ KRUHOVÁ OBRANA ZLOČINCŮ JE NEPROLOMITELNÁ

 Kdo četl seriál mých článků „Zločinci pod záštitou státu 1-6“ (přehledně uspořádaný na mém blogu www.jemelikzdenek.cz), mohl by procítit hrůzu, kterou prožili bratři Lebánkové, vlákaní v lednu 2013 do jesenického penzionu U Kohouta, kde je napadla čtveřice ozbrojených zakuklenců, která se na nich dopustila násilí a omezení osobní svobody a posléze je předvedla před notáře k podpisu listin, jejichž podpisem se připravili o výsledky celoživotní práce. Představa, že na strašném zločinu se možná podíleli dosud neustanovení policisté, je děsivá. 

Seznámení s hrůzným prožitkem by mohlo čtenáře přivést k pochopení mého pobouření nad  skutečností, že trestu stále uniká osm pachatelů násilí, ač spolupráce zadavatele vydírání s příslušnými orgány jejich dopadení umožnila. Původní vyšetřování uzavřel rozsudek Krajského soudu Praha z r.2016, jímž byl odsouzen zadavatel vydírání Roman Šulyok k trestu odnětí svobody v trvání 7,5 roku a jeho pomocník Lukáš Loučka si vysloužil podmíněný trest. Tento stav trvá a příslušné orgány vyšetřování zastavily, a dokonce tvrdí, že podezřelí se nedopustili trestného činu. Zrodil se klasický „pomník“, jenž příslušným orgánům slávu nepřinese. 

Roman Šulyok ve svědecké výpovědi před soudem v řízení o povolení obnovy procesu popsal průběh vydírání včetně úlohy jednotlivých spolupachatelů, dále podal  několik svědectví u příslušné policejní součásti. Samozřejmě podal podrobné informace i mně při rozhovorech ve věznici. Před soudem vypovídal jako „svědek pod přísahou“, což dodává jeho výpovědi váhu. Skutečně je recidivista se špatnou minulostí, ale hlava mu neslouží jen jako ochrana před napršením do krku. Dobře si uvědomuje, že za křivou výpověď se může dostat rychle zpět do vězení, kde strávil přibližně 12 let. Na svobodu se dostal 27.února 2025 podmíněným propuštěním a běží mu zkušební lhůta. Přesto je pro orgány činné v trestním řízení zcela nevěrohodný a odmítají kvůli jeho svědectví ubližovat „nevinným“ zločincům. 

Potíž spočívá v tom, že Roman Šulyok vyslovil podezření, že zakuklenci asi byli najatí  policisté, navíc s určitostí uvedl, že jejich skupinu mu dodal policejní důstojník „kamarád Franta“. Držím se jeho svědectví před soudem jako věrohodného. Apriorní odmítnutí podezření proti „kamarádovi Frantovi“ nemohu proto přijmout. A zatím nesahám k poznatkům z vyšetřovacího spisu. Přístup do něj jsem získal  jako zmocněnec poškozených. 

Protože se mi nepodařilo dosáhnout obnovení vyšetřování „mírovou cestou“ jednáním s příslušnými orgány, podal jsem u Městského státního zastupitelství v Praze trestní oznámení na čtyři vykonavatele vyšetřování. Z jeho formulace bylo jasné, že jde o „podnět k prověření podezření ze spáchání trestného činu zneužití pravomoci“. Označil jsem jednoznačně podezřelé a popsal jsem obsah jejich nezákonného jednání.  Z praxe vím, že formulace byla způsobilá k vyvolání prověřování podezřelých. 

 Jak jsem uvedl v článku „Beztrestnost pro osm zločinců“ (zde), státní zástupci využili či spíše zneužili zákonného práva vyhodnotit  podání podle obsahu a jasné trestní oznámení posoudili jako pouhý podnět k vykonání dohledu nad dohledovou státní zástupkyni. Poslali je na Nejvyšší státní zastupitelství. Projevili tím nekompetentnost, neboť dohled již dříve vykonal současný vrchní státní zástupce a na jednání podezřelé nenašel chyby. Opakování dohledu není přípustné. Městské státní zastupitelství v Praze svým postupem fakticky napadlo současnou ředitelku odboru trestního řízení NSZ a nepřímo nejvyšší státní zástupkyni, která jako tehdejší vrchní státní zástupkyně v Praze byla příslušná pro přijímání mých podání a jejich vyřízení svěřovala své podřízené. 

Ve zmíněném článku jsem proto vyslovil domněnku, že příchod podání MSZ asi vyvolal na NSZ veselí. Patrně jsem nebyl daleko od pravdy, protože jsem již obdržel odezvu z NSZ, uvedenou sdělením „dohled nad dohledem se konat nebude“. Autor se rovněž držel překroucení trestního oznámení na požadavek na dohled nad dohledovou státní zástupkyní, který nelze vykonat,  a skončil poučením, že na další obdobné podání nebude brán zřetel (tím ostatně již před ním uzavřela  své vysvětlení i státní zástupkyně VSZ Praha). 

Státní zaměstnanci od nejnižšího stupně po nejvyšší se semkli v kruhu kolem zasloužilého „kamaráda Franty“, aby ho nemuseli obtěžovat. Bez něho ani jinak ale nedokázali zjistit totožnost zakuklenců, jimž  takto zajistili beztrestnost. A s nimi se vezou tři vysokoškolsky vzdělaní právníci, bez jejichž přičinlivé součinnosti by jesenická akce nesplnila účel. 

Je možné, že přístup státních orgánů ke „kamarádovi Frantovi“ určují i obavy, že mezi zakuklenci by skutečně mohl být nějaký policista. Mne ale nezajímá, zda mezi zakuklenci byl nějaký policista, ale chci násilníky dostat před soud. Jsou-li to skutečně najatí policisté, policii prospěje vyloučení černých ovcí. 

Zřejmé selhání orgánů vynucování práva by mělo vadit politickému vedení státu. Ale členům Fialovy vlády, jejichž kompetence se případ dotýká, ohrožení bezpečnosti občanů nevadilo. Pokusil jsem se upozornit předsedu vlády Petra Fialu, ale neuspěl jsem. A nedělám si naději, že s Babišovou vládou tomu bude jinak, zvláště když k jejímu předsedovi mé informace nejspíš vůbec neproniknou. 

Nezačnou-li příslušné orgány konat, brzy usednu k počítači, abych veřejnosti odtajnil totožnost „kamaráda Franty“. Snad se pak začne něco dít. Zatím se ještě stále snažím nechat věc proběhnout řádným trestním stíháním, které lze vést diskrétně. Vím ze zkušenosti, že řízení může probíhat nehlučně, bez rámusení novinářů a ostrakizace podezřelých veřejností. Dosud jsem nedozrál k rozhodnutí podrobit se vzkazu „vyšetřování skončilo, zapomeňte“, ač mne osobně se věc netýká.

==========================================================================

V knihkupectvích jsou ještě zbytky prvního vydání mé knihy Škůdci v taláru. V knihkupectvích je ale také novější druhý díl. 

Upozorňuji na zajímavé filozoficko-právnické články na webu spolku Chamurappi www.chamurappi.eu v sekci Texty JUDr. Oldřicha Heina. Zvláště upozorňuji na příručku Přehled antické filozofie. Autor je mimořádně vzdělaný právník s praxí prokurátora, státního zástupce, bankovního právníka.

 

 

ZBYTEČNÉ POTÍŽE ANDREJE BABIŠE KVŮLI KAUZE „ČAPÍ HNÍZDO“

Již dlouho před volbami se vynořily námitky proti možnému jmenování trestně stíhaného Andreje Babiše předsedou vlády. Zatímco jeho voliče tato okolnost zřejmě vůbec nevzrušuje, mezi politiky a novináři stále hraje určitou roli a zdá se, že není lhostejná ani prezidentovi republiky Petru Pavlovi. 

Andrej Babiš zatím žije s utkvělou představou, že jeho nevina jako spoluobžalovaného Jany Nagyové je axiom, jímž se musí řídit celý svět. Asi netuší, že kauza „Čapí hnízdo“ se dostala do kritického bodu. Pokud ho poslanci znova vydají k trestnímu stíhání (prý si to přeje), senát předsedy Jana Šotta zasedne potřetí. Je nezávislý, proto může klidně argumentaci odvolacího soudu překonat a vydat třetí zprošťující rozsudek. Pokud se pak opět odvolá žalobce, s největší pravděpodobností odvolací soud rozsudek zruší a nařídí změnu senátu. Může tak začít „ping pong“ jaký jsem zažil v procesu jednoho diplomata: „zasekl“ se státní zástupce, našel porozumění u odvolacího soudu a u nalézacího soudu se pak vystřídaly čtyři senáty s osmi rozsudky. Náklady na soudní řízení určitě převýšily škodu, kterou měli obžalovaní způsobit. 

Přístup pana obžalovaného k víře v jeho nevinu se odráží v jeho chování za různých okolností, např. v přístupu k novinářům a jiné havěti: v soudním řízení kvůli dotaci pro Čapí hnízdo: nikdo nesměl dostat žádnou úřední listinu, týkající se procesu. Monitoroval jsem desítky procesů a vždy jsem od obžalovaných a jejich obhájců dostal vše, co jsem potřeboval. Poprvé při monitorování kauzy Čapí hnízdo jsem při zahájení hlavního líčení neměl v ruce ani kopii obžaloby, až jsem jejímu získání věnoval mnoho času a energie. Získal jsem ji až později, téměř pokoutně, a posléze jsem se dostal i k žádosti o dotaci a vím,  že je v pořádku. Samozřejmě jsem neměl možnost probrat kauzu s oběma obžalovanými, takže obž. Janu Nagyovou vůbec neznám. Totéž se opakovalo, když Vrchní soud v Praze zrušil první zprošťující rozsudek. Žádal jsem o kopii soudního usnesení, ale nedostal jsem ji. Na druhé kolo jsem proto k hlavnímu líčení nešel.  Ale kauza mě zajímá bez ohledu na osoby, proto jsem žádal i o druhé zrušující usnesení Vrchního soudu v Praze, samozřejmě neúspěšně. 

Pokud podporuji obhajobu, získávám listinné i jiné důkazy, sleduji hlavní líčení a postupně si vytvářím názor, nezávislý na přání obžalovaných. Obvykle mívám k disposici i podklady z přípravného řízení. I když jsem v tomto případě zahajoval monitorování při nejmenším se souhlasem obhajoby, měl jsem prázdné ruce. Veřejnosti je ale známo, že trestní stíhání obž. Jany Nagyové a jejího pomocníka Andreje Babiše od počátku odmítám jako zneužití trestního řízení k vypuzení předsedy Hnutí ANO z politiky, když to politickými nástroji nejde, a postrádám na lavici obžalovaných státní úředníky, odpovědné za svěřené státní finanční prostředky,  kteří dotaci Farmě Čapí hnízdo poskytli, ač údajně (!) neměli. Nebyl tedy důvod, aby se Andrej Babiš ke mně choval s nedůvěrou, odlišně od běžných chráněnců Chamurappi. 

Navzdory protivenstvím jsem nakonec pronikl do kauzy natolik, že jsem narazil na skutková zjištění, jejichž využití obhajobou by Andreji Babišovi výrazně prospělo. Obhájci i soud je přehlédli. Potřeboval bych ale Andreji Babišovi položit dvě otázky, abych měl jistotu, že se nemýlím. Na to ale nemám nárok. Mám i určité nejasnosti, týkající se jednání obž. Jany Nagyové, ale rozhovor s ní mi obhájci neumožnili.

Bez ohledu na výše popsané nepříjemné zážitky soudím, že je nejvyšší čas učinit přítrž ovlivňování politické kariéry Andreje Babiše pokračováním ostudné kauzy Čapí hnízdo. Andrej Babiš se ke mně chová jako osobní nepřítel. Přesto spolek Chamurappi z.s. požádal v červnu r. 2025 pana prezidenta o zastavení trestního stíhání obž. Jany Nagyové a Andreje Babiše abolicí. Abolice byla tehdy jediným nástrojem, jímž mohla být ostudná kauza „Čapí hnízdo“ vytlačena z politického života. Neměl jsem vůbec jistotu, že pan prezident využije svou pravomoc ve prospěch soupeře z prezidentských voleb a netušil jsem, jak by se k jeho kladnému rozhodnutí postavil předseda vlády Petre Fiala, bez jehož kontrasignace není abolice účinná. Andrej Babiš se jako vůdce opozice k němu choval velmi nepřátelsky, takže by nebylo divné, kdyby kontrasignaci odmítl. Posléze jsem si nemohl být jistý, zda by Andrej Babiš přijal abolici, tedy milost, z rukou svých protivníků. Neuvažoval jsem, jak by se zachovala obž.Jana Nagyová, která sice je hlavní obžalovaná, ale dle mého soudu zcela podřízená Andreji Babišovi. 

Žádost o abolici byla tedy velmi nejistým podnikem. Ale žil jsem dlouho mezi „šalamouny“ a zapamatoval jsem si poučení Johna Boka: nezkusit byl by hřích. Proto jsem po dohodě s členy spolku návrh podal. 

Pak se dlouho nic nedělo. Až krátce před volbami jsem obdržel vyrozumění Kanceláře prezidenta republiky, že pan prezident nemohl rozhodnout, protože obžalovaní nereagovali na výzvu, aby se k naší žádosti vyjádřili. Z toho je zřejmé, že Andrej Babiš pod vlivem své utkvělé představy tuto únikovou cestu uzavřel. Chápu pana prezidenta, že za těchto okolností nerozhodl, protože nemohl riskovat, že obžalovaní jeho laskavost nepřijmou. Chápu také Andreje Babiše, že o abolici nestál, protože její nezbytnost neodpovídala jeho utkvělé představě o nevině. Ale vůči prezidentovi se oba obžalovaní  zachovali nezdvořile, což jistě nebylo nutné. 

Andrej Babiš pohrdl elegantním východiskem ze situace a stáhl s sebou i hlavní obžalovanou  Janu Nagyovou. Přidělal současně vrásky panu prezidentovi, který bude muset uvážit, zda z hlediska mezinárodní reputace České republiky je vhodné, aby jmenoval předsedou vlády trestně stíhaného politika, jenž se těší podpoře třetiny národa. Určitě bude přemýšlet i o rovnosti občanů: pro získání živnostenského oprávnění malého živnostníka je nezbytná trestní bezúhonnost. Čeká ho něco jako „Sofiina volba“. 

Ale abolice jako rozumné východisko je stále možná. Andrej Babiš by se s ní mohl smířit s vědomím, že je to prezidentova facka justici za ostudný proces. Petr Fiala by se jako slušný člověk jistě zachoval „státotvorně“. A mezinárodní reputaci státu může pan prezident velkoryse přehlédnout, neboť to je pouze pomyslná hodnota. 

Korespondenci s KPR jsem vystavil na blogu www.jemelikzdenek.cz

==========================================================================

V knihkupectvích jsou ještě zbytky prvního vydání mé knihy Škůdci v taláru. V knihkupectvích je ale také novější druhý díl. 

Upozorňuji na zajímavé filozoficko-právnické články na webu spolku Chamurappi www.chamurappi.eu v sekci Texty JUDr. Oldřicha Heina. Zvláště upozorňuji na příručku Přehled antické filozofie. Autor je mimořádně vzdělaný právník s praxí prokurátora, státního zástupce, bankovního právníka.

 

VYROZUMĚNÍ SPOLKU CHAMURAPPI O ZPŮSOBU VYŘÍZENÍ ŽÁDOSTI O ABOLICI

 Kancelář prezidenta republiky

Hrad I. nádvoří č. p. 1, Hradčany, 119 08 Praha 1, Česká republika

Tel.: +420 224 371 111, Datová schránka: 9hjaihw

V Praze dne [dle data elektronického podpisu]

Č. j.: KPR 3990/2025

KPR 3705/2025

Vážený pane předsedo,

odpovídáme na Vaše podání ze dne 24. června 2025, kterým jste se obrátil na prezidenta republiky se žádostí o zastavení trestního stíhání cestou milosti pro paní Ing. Janu Nagyovou a pana Ing. Andreje Babiše.

Sdělujeme Vám, že oba výše jmenovaní byli vyzváni k vyjádření souhlasu s projednáním žádosti o milost podané v jejich prospěch. Vzhledem k tomu, že tento souhlas ve stanovené lhůtě neudělili, Vaše podání bez dalšího opatření pouze zakládáme.

S pozdravem

JUDr. Vít Šťastný

ředitel Odboru legislativního

Vážený pan

Ing. Zdeněk Jemelík

CHAMURAPPI z.s.

Korunní 2206/127

130 00 Praha 3

ID DS: vphvd5m

ŽÁDOST SPOLKU CHAMURAPPI O ZASTAVENÍ KAUZY "ČAPÍ HNÍZDO" ABOLICÍ

Vážený pán

gen. Petr Pavel                                                                 DO VLASTNÍCH RUKOU

prezident  České  republiky

119 08  Praha   1  -  Hrad

Věc:                               č.j. Cham054/25/Prezident36Abolice              Datum 24.6.2025

Žádost o abolici

Vážený pane prezidente, 

po demokratické diskusi se členy  spolku Chamurappi z.s. jejich jménem i svým Vás žádám, abyste rozhodnutím o abolici zastavil trapné trestní stíhání obž. Ing. Jany Nagyové a jejího pomocníka obž. Ing. Andreje Babiše. 

Řízení považujeme za zneužití nástrojů trestního práva k politickému účelu vytlačení obž. Ing. Andreje Babiše z konkurence v boji o hlasy voličů, v němž se iniciátorům stíhání s použitím politických prostředků nedaří. 

Poukazujeme na skutečnost, že státní zastupitelství původně zastavilo trestní stíhání všech obviněných v této kauze, protože dospělo k závěru, že se nedopustili trestného činu. Vyčlenění obž. Ing. Andreje Babiše a Ing. Jany Nagyové ze souboru obviněných bývalým nejvyšším státním zástupcem JUDr. Pavlem Zemanem považujeme za politicky účelové a obsahově nevěrohodné. 

Stíhání je i v rozporu s principem subsidiarity trestního práva. Ing. Jana Nagyová poskytla správci dotací úplné a pravdivé informace o projektu a žadateli, takže měl možnost žádost o dotaci odmítnout. Žádost máme k disposici a máme jistotu, že není podvodná. Z výpovědí svědků při hlavním líčení jsme se dověděli, že při projednávání žádosti se příslušný úřad vypořádal s různými pochybnostmi. Po zahájení výstavby zařízení Čapího hnízda úřad vykonával kontrolu nakládání s prostředky z dotace. Měl tedy dost příležitostí dotaci buď neudělit, nebo si později vyžádat její vrácení. Byly tedy k disposici nástroje občanského, resp. správního práva případné nesprávné poskytnutí dotace napravit vynucením jejího vrácení. Použití nástrojů trestního práva tedy nebylo nezbytné. Nástupnická organizace Imoba později dotaci vrátila. 

Řízením proti výše zmíněným obžalovaným orgány činné v trestním řízení zastírají selhání státu, jehož úředníci odpovídali za zákonnost nakládání s dotačními prostředky. Pokud tedy stát poskytl dotaci, ač neměl, je to především záležitost odpovědnosti příslušných státních úředníků. Pokud rozhodli nesprávně a způsobili škodu, měli stát před soudem oni, nikoli obž.  Ing. Jana Nagyová a obž. Ing. Andrej Babiš. Odpovědnost státních úředníků, spravujících dotační prostředky, a zástupkyně soukromoprávního subjektu jsou nesrovnatelné. 

Jako laická organizace se nepouštíme do polemiky s žalobcem o údajně neoprávněném získání dotace obchodní společností Farma Čapí hnízdo. Máme ale o správnosti názoru žalobce pochybnosti, v nichž nás nezávisle na sobě podpořili dva obecně uznávaní advokáti, kteří rozhodně nepatří k příznivcům obžalovaných. 

Hrozí přeměna procesu v soudní ping-pong. Předseda senátu Městského soudu Praha JUDr. Jan Šott se s předcházejícím zrušujícím rozhodnutím senátu Vrchního soudu v Praze vypořádal velmi rychle. Nelze vyloučit, že opět nevyhoví přání Vrchního soudu v Praze a zachová zprošťující rozsudky. Lze předpokládat, že žalobce se opět odvolá a odvolací soud by tentokrát mohl rozsudek opět zrušit a přikázat projednání obžaloby v jiném složení senátu. A tak to může pokračovat i několik let. Máme zkušenost z ping-pongu v řízení proti vysokým úředníkům ministerstva zahraničních věcí, ve kterém se vystřídaly čtyři prvostupňové senáty. Takové řízení zatěžuje stát vysokými náklady, zaměstnává nadbytečně soudy a podlamuje důvěryhodnost justice v očích veřejnosti. I kdyby se snad nakonec podařilo dosáhnout zrušení zprošťujícího rozsudku aspoň u jednoho z obžalovaných, na základě dosavadního vývoje nelze očekávat uložení významného trestu. Výsledek by byl naprosto nepřiměřený vynaložené námaze a nákladům. 

Po celou dobu pokračování procesu se budou soudní úkony prolínat s politickými událostmi a nějakým způsobem je ovlivňovat. 

To vše svědčí o tom, že pokračování procesu je společensky škodlivé a jeho zastavením rozhodnutím o abolici prospějete státu. 

Dodávám, že nikdo z nás se nezná s obž. Ing. Janou Nagyovou. Jako jediný z členů jsem třikrát jednal s obž. Ing. Andrejem Babišem. 2x mi to vyneslo nepříjemnosti, jím nezaviněné. Ale pan obžalovaný se obecně ke mně chová nepřátelsky. Nepodáváme tedy tuto žádost z osobní podjatosti ve prospěch obžalovaných.

 Se srdečným pozdravem

Ing. Zdeněk Jemelík

předseda CHAMURAPPI z.s.

www.jemelikzdenek.cz

POKUS O OBNOVU ZLÍNSKÉHO BIZARNÍHO PROCESU POKRAČUJE

V květnu r.2025 jsem vydal dva články o zahájení řízení u zlínské pobočky Krajského soudu Brno o žádosti trojice obžalovaných o povolení obnovy procesu, který jako laik považuji za nespravedlivý a svým způsobem bizarní. Přeji proto žadatelům úspěch. Z původní sestavy odsouzených zůstali bratři Jan a Ladislav Lebánkové a Radek Rajnoha. Řízení vede senát předsedy Radomíra Koudely, který se k žadatelům a jejich obhájcům chová vstřícně. Má to ale meze: výslechy vede řízně a pokusy o „rozkecávání“ potlačuje.  Přísedící jsou sledováním výpovědí viditelně zaujatí, což u našich soudů není pravidlem. 

Případní čtenáři by mohli znát jména bratrů Lebánkových z mých článků o kauze „Jesenice“. Oba procesy spojují jména jich dvou a Romana Šulyoka, původního hlavního obžalovaného ve zlínském soudním řízení, vedeném kvůli výrobě padělků cigaret Marlboro. Roman Šulyok vstoupil do děje, když hledal prostory pro uskladnění technologie z jeho zrušené výrobny cigaret v Malhosticích. Stroje chtěl údajně znova zprovoznit a pak vyvézt do zahraničí. Střechu nad hlavou pro uskutečnění jeho záměru mu poskytli ve svých skladech Lebánkové. Zásah celníků a policie 26. srpna 2012 zmařil jeho plány. Odškodnění za utrpěné ztráty hledal v brutálním vydírání Lebánků v Jesenici. Kdyby mu Lebánkové odmítli pomoc, asi by se s ním nikdy nepotkali. „Pro dobrotu na žebrotu“. 

Soud se zabýval   nevzrušivými výslechy svědků. Témata byla celkem nezáživná: taje daňového řízení při výrobě cigaret a zákulisí obchodování s tabákem. Vystoupila zástupkyně daňové správy a celník, který kdysi vedl spis Celní správy ke kauze Tabáček. Do výslechů se vedle předsedy senátu zapojili žadatelé o povolení obnovy a jejich obhájci, Na ukojení zvědavosti o daňové problematice jim stačila půlhodina. Celníka vyslýchali hodinu. 

Při  sledování tohoto řízení si připadám jako v Jiříkově vidění: během praxe justičního potížisty jsem se zúčastnil několika pokusů o obnovu procesu a zatím vždy k zamítnutí žádosti soud dospěl hned při prvním jednání. Dnes proběhlo druhé a jednání bylo odročeno na neurčito a náměty žadatelů a jejich obhájců na důkazy, jimiž by se soud měl zabývat, nejsou zdaleka vyčerpány. Netroufám si odhadnout další vývoj ani míru naděje na povolení obnovy. Pouze doufám, že se dožiji jak povolení obnovy, tak nápravy původního bizarního procesu.

 

 

 

 

 

 

BEZTRESTNOST PRO OSM ZLOČINCŮ

Senzační události typu „bitcoinového skandálu“ či předvolebního běsnění politický stran odvádějí pozornost veřejnosti včetně politiků a novinářů od zdánlivě méně významných ohrožení jejich bezpečnosti.  Příkladem budiž „kauza Jesenice“, které jsem zasvětil seriál článků „Zločinci pod záštitou státu 1-6“,  a její spíše se zhoršující stav. 

V předvolební situaci měla vláda příležitost na rázném zjednání pořádku  dokázat, že to s péčí o vnitřní bezpečnost státu a o nastolení vlády práva myslí vážně. Nestalo se ale nic. Stejně tak opoziční strany se mohly chopit příležitosti „vypráskat“ vládní koalici za tolerování protiprávního stavu. Nezvedl se ani jeden hlas. Netuším, zda by se ozvalo hnutí ANO, kdyby Andreji Babišovi radila poslankyně Helena Válková, profesorka trestního práva a bývalá ministryně spravedlnosti, donedávna vystupující jako neoficiální mluvčí ANO v televizních pořadech, týkajících se justice. Ale asi mu již neradí, o čemž svědčí skutečnost, že ji patrně z vděčnosti za dobré služby odsunul na osmé místo na kandidátce. 

Stav v „kauze Jesenice“ je tedy stále stejný jako v r.2016, kdy Krajský soud v Praze odsoudil zadavatele brutálního vydírání zlínských podnikatelů Ladislava a Jana Lebánků Romana Šulyoka k trestu odnětí svobody v trvání 7,5 roku a jeho pomocníka Lukáše Loučku k podmíněnému trestu. Zásluhou mlčení Romana Šulyoka se středočeské kriminálce nepodařilo dopadnout ostatní pachatele násilí a jindy nemilosrdný žalobce Tomáš Milec, bývalý prokurátor, se s tímto stavem spokojil. Roman Šulyok promluvil před soudem jako svědek „pod přísahou“, ale nic se nestalo. 

Až 8.prosince 2020 podal spolek Chamurappi trestní oznámení proti neustanoveným pachatelům, jejichž dopadení tentokrát umožnil ods. Roman Šulyok. Ale přes veškeré úsilí, které jsem vynaložil jako zmocněnec poškozených bratrů, se nic nezměnilo. Příslušné orgány asi soudí, že Lebánkové mají být rádi, že vyvázli životy, bezprostřední škodu 120 mil. Kč mají oželet a naděje  na potrestání zločinců se mají vzdát. Vyšetřování zůstává odloženo. 

Za normální má platit stav, v němž se prostě příslušné orgány rozhodnou, že osmi označeným podezřelým zachovají beztrestnost, aby nemusely ohrozit kariéru jednoho nebo dokonce několika podezíraných policistů, protože jejich poškození je méně přijatelné než zničení výsledků celoživotní práce jakýchsi Lebánků. Může to být i jinak: mohlo dojít k dohodě s některým ze zločinců. 

Při zveřejňování stížností na nežádoucí stav jsem zatím nečerpal z údajů z vyšetřovacího spisu, ke kterým mám jako zmocněnec poškozených přístup, a neodtajnil jsem veřejnosti totožnost „kamaráda Franty“, jenž dle tvrzení ods. Romana Šulyoka sestavil skupinu zakuklenců, kteří se dopouštěli násilí na bratrech Lebánkových. Po vyčerpání všech dostupných prostředků k zjednání nápravy jsem v článku Zločinci pod záštitou státu 6 vyzval městskou státní zástupkyni v Praze, aby nechala prověřit podezření, že se hlavní ochránci neustanovených pachatelů mohli dopustit trestného činu zneužití pravomoci, ať již úmyslně nebo z nedbalosti. Když nereagovala, zaslal jsem jí řádně vypracovaný podnět k prověření podezření, který měl všechny náležitosti dle trestního řádu. 

Byl jsem zvědav na reakci. Počítal jsem s možností odmítnutí podnětu s formalistickým vysvětlením bezúhonnosti jednání podezřelých. Nepřekvapilo by mě předání věci k „zneškodnění“ na některé obvodní státní zastupitelství nebo nějakému policejnímu útvaru. Nic z toho se však nestalo. Dostal jsem pouze suché sdělení, že mé podání bylo postoupeno na Nejvyšší státní zastupitelství „k přijetí patřičných opatření“. Nenašel jsem přijatelné vysvětlení pro takový postup, proto jsem vrchnímu státnímu zástupci poslal stížnost. Pak mi vše důkladně vysvětlila státní zástupkyně VSZ Michaela Koťátková: státní zastupitelství nehodnotí podání podle jeho označení předkladatelem, ale podle obsahu. Mé podání podle jejího sdělení nebylo trestním oznámením na čtyři podezřelé, ale pouhým podnětem k vykonání dohledu nad dohledovou státní zástupkyní (dle mého podnětu jednu z podezřelých). K jeho vyřízení je příslušný nadřízený úřad, a tím je NSZ. Podotýkám, že dohled nad jejím postupem vykonal již dříve vrchní státní zástupce a žádné vady nenašel. Nepochybuji, že postoupení mého oznámení vyvolalo na NSZ veselí, neboť státním zastupitelstvím zaslaný podnět k vykonání dohledu směřoval proti nové ředitelce odboru trestního řízení NSZ.

Jsem zvědav, co ještě státní zástupci vymyslí, aby nemuseli osm podezřelých vystavit nebezpečí, že jim za týrání bratrů Lebánkových soud vyměří spravedlivou odměnu.  

Co se děje Lebánkům, může se stát komukoli, pokud bude stát trpět zneužívání moci orgány trestního řízení k ochraně černých ovcí mezi jejich příslušníky.

 

 

 

 

 

 

 

 

VIDĚLI JSME BUDOUCÍ MINISTRYNI SPRAVEDLNOSTI ?

Předvolební debata na ČT24 dne 17.září 2025 pojednávala o justici, což je námět velmi vážný. Ale přesto byla zábavným pořadem výjimečné úrovně. Bavil jsem se báječně, nenudil jsem se ani vteřinu. Přispělo  k tomu především „hvězdné herecké obsazení“ účinkujícími vysoké intelektuální úrovně. Politickým stranám se podařilo svěřit svůj obraz do rukou důstojných představitelů. Překvapilo mě pouze hnutí ANO, které obvykle vysílá k mediální prezentaci Helenu Válkovou, profesorku trestního práva a bývalou ministryni spravedlnosti. Ale pro tyto volby ji patrně z vděčnosti odložilo na osmou pozici na kandidátce a místo ní vyslalo do boje poslankyni Taťanu Malou, někdejší „několikadenní“ ministryni spravedlnosti, která ovšem svou úlohu splnila na výbornou. Zvlášť mě potěšila brojením proti částečné dekriminalizaci zanedbání vyživovací povinnosti. Nepřekvapila mě: přece jsme oba promovali  na stejné škole, což má jistě následky. Na okraj podotýkám, že osmá pozice Jakuba Michálka na kandidátce nebránila Pirátům v jeho vyslání do pořadu. 

Osvěžením debaty byla vystoupení s občasným hašteřením kvarteta zdatných právniček, které jí ženským temperamentem dodávaly říz a ráz. 

ČT24 nám zřejmě představila soubor možných uchazečů o postavení ministra spravedlnosti. Úroveň účastníků debaty svědčí o tom, že předseda budoucí vlády nebude mít potíže s obsazením ministerstva spravedlnosti, pokud je ponechá své straně. Platí to o všech vystupujících. Ale vzhledem k  předvídaným volebním výsledkům je velmi pravděpodobné, že v nové vládě budeme mít opět ministryni spravedlnosti. Pokud by však došlo k výměně ministerstva spravedlnosti za jiné ve prospěch STANu, současný náměstek ministryně spravedlnosti Karel Dvořák by byl rovněž dobrou volbou. Ostatní neméně schopní diskutující mají prostě smůlu, že spojili svůj osud se stranou, která  na vedoucí postavení nemá naději. 

Výběr diskusních námětů byl dle mého subjektivního názoru nadbytečně konzervativní. Považuji za nevhodné opakované přežvykování „bitcoinové kauzy“. Předpokládám, že inteligentní voliči dávno pochopili, že žádná strana není pojištěna proti „úletům“ jedinců. Skutek se stal a nelze jej odestát. Po překonání počáteční politické hysterie paní ministryně Eva Decroix si vede věcně, ponechávajíc konečné vyhodnocení počínání Pavla Blažka a případně dalších členů vlády a jiných úřadů orgánům činným v trestním řízení. V této části debaty jsme neslyšeli nic nového či dokonce podnětného. Byla to ztráta času. Ještě nesmyslnější bylo „provětrávání“ kauzy „Čapí hnízdo“, která prokazatelně nefunguje jako nástroj k vypuzení Andreje Babiše z politického života. Je škoda, že Andrej Babiš nepřistavil před Sněmovnu autobus pro milovníky této kauzy a nezavezl je to resortu Čapí hnízdo, aby se zamysleli nad společenskou prospěšností jeho jednání. Navíc téměř nezmiňuje, že Agrofert dotaci vrátil. Kritika Vrchního soudu v Praze za to, že sám nezměnil zprošťující rozsudek, svědčí o neznalosti trestního řádu: v případě zprošťujícího rozsudku jinou možnost  neměl. A pokud zítra uzná „zaslepenost“ senátu předsedy Jana Šotta za nepřijatelnou, postup k nápravě je znám. Kdyby místo obou omšelých námětů moderátor předhodil diskutujícím téma „kauza Jesenice“ (neznalé odkazuji na své články „Zločinci pod záštitou státu 1-6“) , o které má Česká televize dost informací, bylo by veselo, protože účastníci by museli kousnout do kyselého jablka vyjádření ke skandálnímu rozhodnutí orgánů činných v trestním  řízení zabezpečit beztrestnost pachatelům odporného zločinu. Zatím o něm panuje silentium perpetuum jak na straně vládní, tak u opozice. 

Ale jinak soudím, že podobné  veřejné debaty o  stavu justice by měly  být častější, a to nikoli jen ve spojitosti s volbami, protože dobrý stav justice je v zájmu všech občanů bez ohledu na jejich politické postoje.  =====================================================

V knihkupectvích jsou ještě zbytky prvního vydání mé knihy Škůdci v taláru. V knihkupectvích je ale také novější druhý díl.

Upozorňuji na zajímavé filozoficko-právnické články na webu spolku Chamurappi www.chamurappi.eu v sekci Texty JUDr. Oldřicha Heina. Zvláště upozorňuji na příručku Přehled antické filozofie. Autor je mimořádně vzdělaný právník s praxí prokurátora, státního zástupce, bankovního právníka.

 

SNĚMOVNA DOHŘMĚLA

Schůze Poslanecké sněmovny v končícím volebním období byly bohužel prostorem pro uplatnění projevů nesnášenlivosti mezi opozicí a vládní koalicí, občas dosti nevkusných. Byly proto hodně bouřlivé a docházelo v nich k maření času. Ušetřena nebyla ani poslední schůze, původně plánovaná jako jednodenní, ale přelivší se nakonec do druhého dne. Jen schvalování programu trvalo více než 8 hodin a došlo při něm k trapnostem, jako např. k přetahování o mikrofon a vyhrožování vyvedením poslance ze sálu. 

V obsahu úvodních debat samozřejmě nechybělo přežvykování „bitcoinové kauzy“ a zpochybňování jednání paní ministryně Evy Decroix. Opoziční poslanci v tom ze setrvačnosti pokračovali, protože stále nedokáží pochopit, že překvapivý „úlet“ bývalého ministra Pavla Blažka & spol. je selháním jedince-jedinců, na němž není nic politického. Skutek se stal, nelze jej odestát a ministryni nezbývá než se vypořádat s administrativními a finančními problémy, jež z přijetí pochybného daru vyplynuly. Jinak nezbývá než čekat, zda vyvození politické odpovědnosti Pavlem Blažkem bude dostatečnou odvetou za jeho výstřelek, či zda se jím budou zabývat orgány činné v trestním řízení. Tlak opozičních poslanců nemůže mít na další vývoj vliv. Všechno jejich usilování bylo pouze plýtváním energií a časem. 

Naopak soudím, že propásli skvělou příležitost vyčíst vládní koalici vytvoření podmínek pro systémové selhání orgánů činných v trestním řízení v „kauze Jesenice“ (viz mé články Zločinci pod záštitou státu 1-6). V tomto případě orgány upustily od prověřování důvodného podezření, že na brutálním vydírání zlínských podnikatelů bratrů Lebánkových se podíleli policisté. Ohledy na případné zničení jejich profesní kariéry byly silnější než povinnost potrestat pachatele zločinu, jenž vedl ke zničení výsledků celoživotní práce poškozených. Trpění takového přístupu k vyšetřování má povahu ohrožení vnitřní bezpečnosti státu. 

Ukončení mandátu Poslanecké sněmovny přineslo nastolení krátkého období životní nejistoty pro ty poslance, kteří se znova ucházejí o zvolení, neboť absolutní jistotu úspěchu nemají. V té souvislosti mě překvapil osud poslankyně  Heleny Válkové, profesorky trestního práva, bývalé ministryně spravedlnosti a aktivní členky ústavně právního výboru. Sledoval jsem řadu jejích televizních vystoupení, v nichž vysvětlovala právní stanoviska hnutí ANO. Vždy jsem si myslel, že by si ji „anoisté“ museli vymyslet, kdyby ji neměli. Ale asi jsem ji nadhodnotil. Vděčnosti se nedočkala. Na kandidátní listinu se dostala na osmém, prakticky nevolitelném místě. Zbývá ji pouze naděje, že nevůli vedení strany napraví voliči  kroužkováním. 

„Král zemřel, ať žije král“! Současná sněmovna skončila a nastal čas napjatého očekávání, jaká bude ta příští a jaká vláda z ní vzejde. Jsem skeptik: bezvadné vlády se nikde nevyskytují a špatnou vládu vystřídá jiná, která bude špatná možná více, možná méně, ale jiným způsobem. Až z praxe poznáme, jak se politické strany, jež se ujmou moci, vypořádají se sliby, jež dnes rozdávají plnými hrstmi. Možná  bude lépe, ale možná také hůře.

==========================================================================

V knihkupectvích jsou ještě zbytky prvního vydání mé knihy Škůdci v taláru. V knihkupectvích je ale také novější druhý díl. 

Upozorňuji na zajímavé filozoficko-právnické články na webu spolku Chamurappi www.chamurappi.eu v sekci Texty JUDr. Oldřicha Heina. Zvláště upozorňuji na příručku Přehled antické filozofie. Autor je mimořádně vzdělaný právník s praxí prokurátora, státního zástupce, bankovního právníka.