Pokračování
hlavního líčení v trestní věci obž. Shahrama Abdullaha Zadeha (dále jen
SAZ) & spol. u senátu Městského
soudu v Brně předsedy Michala Kabelíka ve dnech 2. a 3. května 2018 bylo zasvěceno přehrávání odposlechů a čtení
listinných důkazů. Je to dění nepříliš zábavné, které účastníci částečně
přežívají souběžným využitím času k jiným činnostem: k psaní na
notebooku, šeptanými rozhovory se sousedy, podřimováním nebo i flirtováním.
Na
začátku jednání z obžalovaných byli přítomni pouze SAZ a „právník Ondra“-
Ondřej Kučera. SAZ ale požádal o povolení neúčasti a následujícího dne se
již nezúčastnil ani jeho spoluobžalovaný
a také houf advokátů se zmenšil. Nicméně SAZ před návratem do cely pronesl
prohlášení, v němž si trpce stěžoval na příkoří, jichž se mu ze strany
soudu dostává.
Nezapomněl
soudci Kabelíkovi, že nedbal jeho bolestí, když jej nutil k účasti na hlavním
líčení prostřednictvím videokonference. Považuje to za ponižující zacházení. Vyčetl
mu změny pravidel v průběhu řízení a nedbalé procesní nakládání
s jeho námitkou a zejména hrubý zásah do soukromí zveřejněním obsahu
paměti jeho iPadu a mobilního telefonu. Postěžoval si na nedotknutelnost
chybujících státních zástupců a soudců. Připomenul překročení časového omezení
koluzní vazby a narušení soukromí jeho
manželky kázeňsky potrestaným žalobcem Michalem Galátem. Rozhořčil se i nad
podlostí stížnostního senátu, který nezbytnost zachování útěkové vazby
obhajoval nízkou lží o pobytu jeho manželky s dítětem v U.SA., když
soudu je jistě známo, že manželka se synem jej pravidelně navštěvují ve vazbě. Dovolával
se mezinárodní Úmluvy proti mučení. Některé výtky se senátu Michala Kabelíka
vůbec netýkají, což ale nesnižuje bolestivost bezpráví, jehož se na SAZ
dopouští účelové uskupení brněnských soudců a olomouckých žalobců.
Předseda
senátu se vyjádřil ke stížnosti na
zneužití obsahu paměti iPadu a telefonu právním výkladem, při němž si
pomohl srovnáním fotografie malého dítěte a psa na jednu hodnotovou úroveň.
Nepřímo z něj vyplývá, že se vlastně vůbec nic nestalo, že práva
obžalovaného lze libovolně narušovat, pokud to lze formálně právně odůvodnit. Podobně
se kdysi vyjadřovaly různé orgány státního zastupitelství k výhradám
k zneužití zdravotní dokumentace manželky SAZ. Tento obžalovaný je
v očích justice podčlověk a padá to
také na jeho blízké.
Přehrávání
prostorových odposlechů nebylo vždy jen nudné, ale místy naopak vzrušující.
Odposlech musí být předem připraven, což předpokládá znalost předem místa a času, kde se sledovaná událost
odehraje. Z toho, co jsme slyšeli, je zřejmé, že při nejmenším část
aktivit údajného zločinného uskupení probíhala pod přímou kontrolou policie,
pokud je dokonce policie přímo neřídila. Nejvýrazněji se to projevuje na
případu obžalovaného policisty Jana Šebka: uvolil se přijmout trestní oznámení
svědka Doležala. Musel by ho přijmout, i kdyby jej předem neuvedl kamarád. Doležalovu
akci policie kontrolovala pořizováním zvukového záznamu. Čili policie předem
věděla, že dojde k sepsání křivého trestního oznámení svědkem Doležalem a
nechala tomu volný průběh. Jana Šebka prakticky obětovala svému záměru vytvořit
zločinecké uskupení. Policista pak zažil
dramatické zatčení komandem zakuklenců, spojené s prohlídkou jeho
kanceláře. Byl propuštěn ze služby u Policie České republiky a dostal se „jako
slepý k houslím“ mezi spoluobžalované SAZ. Předkladatel falešného
trestního oznámení je na svobodě jako svědek obžaloby. Peníze, které dostal od
SAZ za křivou službu, skončily ve státní pokladně. A SAZ má nést trestní odpovědnost za svědkovo jednání,
jež proběhlo se souhlasem a pod kontrolou policie. Přemýšlím, co by na tyto
postupy vyšetřování a vytváření
zločineckého uskupení řekl zesnulý ústavní soudce Vojtěch Cepl, jehož senát
kdysi vydal ústavní nález, zakazující
používání policejní provokace jako nástroje dokazování.
V odposleších
telefonických rozhovorů zazněl jen jednou hlas SAZ: jednalo se o velmi dlouhý
rozhovor s Johnem Bokem,
v němž se předseda spolku Šalamoun vyjadřoval nelichotivě
k posedlosti soudce Aleše Novotného lustrovat veřejnost v soudní
síni. Současně komentoval i mé články o
této „velké daňové kauze SAZ“. Zmíněný soudce bohužel nebyl přítomen a patrně
se ani k záznamům nedostane, neboť nejsou součástí důkazů „jeho“ kauzy.
Ale i kdyby záznam slyšel, sotva by to ovlivnilo jeho chování.
Moralita
na závěr, vyvozená z naslouchání odposlechům telefonických rozhovorů:
odposlouchávání se stalo takřka národním sportem. Každý by si měl uvědomovat,
že i jeho hovory by se mohly stát předmětem zájmu a mohly by pak zaznít
v soudní síni. Slovník nekontrolovaného slovního projevu může být šokující
pro posluchače, kteří s překvapením zjišťují, že na pohled slušný a
sympatický obžalovaný se vyjadřuje „jako dlaždič“, což by od něho nečekali.
Jednání bude pokračovat ve dnech 7. a 8. června 2018.
Žádné komentáře:
Okomentovat