pátek 13. dubna 2018

KAUZA ZADEH: KONEČNĚ SVĚDCI! – ČÁST 10


Ve dnech 11.-13. dubna 2018 pokračovalo u Krajského soudu v Brně před senátem Aleše Novotného hlavní líčení ve věci Shahrama Abdullaha Zadeha (dále jen SAZ) a jeho čtrnácti spoluobžalovaných. Na lavici obžalovaných seděli tentokrát pouze obžalovaní č.1-5, z nich SAZ jako obvykle pod ochranou eskorty samopalníků, která jej spolehlivě chrání před napadením nejspíš ze strany ostatních přítomných.

Probíhaly zajímavé výslechy svědků, tentokrát s poněkud volnějším vztahem k „dvojhvězdí“ ústředních firem údajné podvodné sítě, či přímo externistů. Díky prvnímu svědkovi soud a účastníci řízení si doplnili znalosti o fungování společnosti Ecoll Invest a.s. včetně obohacení o údaje o poměrech v ní po jejím převzetí britskými vlastníky. Dověděli se ledacos i o společnosti EUOIL, rovněž obchodující s PHM, která nepatří mezi 65 společností, vyjmenovaných v obžalobě. Svědek ji samozřejmě předvedl jako firmu, obchodující v mezích zákona. SAZ neznal.  V tomto případě se dokazování dostalo přes hranice, vymezené obžalobou.

Další dva svědci popsali průběh obchodní spolupráce Ecoll Invest a.s. s německou firmou GETA Berlin GmbH, jedním ze zahraničních dodavatelů  PHM, která se později stala obchodním partnerem P.P.S. GmbH. SAZ do těchto obchodních vztahů zasáhl až po vzniku P.P.S. GmbH jako investor, starající se o bezpečnost své investice. Ukázalo se, že nerozumí obchodování s PHM, přesto vyjednal změny v organizaci obchodu, které snížily nebezpečí, že by P.P.S. GmbH mohla přijít o uskladněné zboží nebo o peníze. Tato svědectví potvrzují,  že SAZ vstoupil do obchodování svých spoluobžalovaných se značným zpožděním a ukazují jej jako investora, jenž pečuje o bezpečnost své investice.

Pozoruhodný  byl výslech advokáta, jenž v době rozkvětu společností Ecoll Invest a.s. a P.P.S. GmbH byl osobním právním poradcem obž. Elišky Coufalové. V této souvislosti poskytoval advokátní služby všem společnostem, v nichž působila. Paní obžalovaná jej pro toto řízení zprostila mlčenlivosti, což je třeba ocenit. K jeho povinnostem patřila příprava uzavírání smluv a účast na jejich projednávání, vymáhání pohledávek a další běžné advokátní služby. Zná vedoucí představitele „dvojhvězdí“ a má dosti přesnou představu o jejich dělbě úkolů a odpovědnosti. Ale SAZ zná jen z doslechu jako investora a poprvé jej viděl až 13. dubna 2018 v soudní síni.

Poskytl právní služby také  při prodeji Ecoll Invest a.s. a z doslechu ví o smutném konci společnosti, „vytunelované“ britskými novými vlastníky.Na dotaz soudce jednoznačně odpověděl, že během celého období služby Elišce Coufalové nenarazil na nic, co by vypadalo jako trestná činnost. Z tohoto postoje se nenechal vyvést, i když předseda senátu se snažil o jeho zviklání tak horlivě, až vyvolal námitky jednoho z obhájců. Jako celek  výpověď tohoto svědka působila věrohodně a jednoznačně vyzněla ve prospěch obžalovaných č.1-5, včetně SAZ, v jehož prospěch svědčí sama  skutečnost, že se s ním svědek dříve nesetkal.

Jeho zhruba tříhodinový výklad vyhodnotil obž, Petr Moštěk stanoviskem obžalovaného, v němž zdůraznil, že všechny obchodní smlouvy „dvojhvězdí“ se pečlivě připravovaly pod dozorem právníka  a vedoucí pracovníci usilovali o transparentnost obchodních transakcí. Předseda senátu  a žalobce se při závěrečných větách pobaveně usmívali, jako by nevěděli, že kdo se směje naposled, ten se směje nejlépe.

Během jednání lehce zajiskřilo mezi předsedou senátu a několika obhájci, kteří trvali na osobním výslechu svědkyně, která se nedostavila ze zdravotních důvodů. Jejich klienti si přitom vyjednali vedení hlavního líčení v jejich nepřítomnosti. Předseda senátu jim po obhájcích vzkázal, že napříště  přítomnost obžalovaných  při  výslechu svědků, které si vyžádali, bude povinná.

Řízení sp.zn. 46 T 5/2015, o němž zde je řeč, má sloužit k prověření správnosti žalobcovy téze, že obžalovaní účelovou organizací  svého obchodu s pohonnými hmotami zavinili okradení státu o 2,5 mlrd. Kč neodvedením nebo krácením daně z přidané hodnoty. Výnos z trestné činnosti měl posloužit k jejich osobnímu obohacení. Dalším cílem soudního řízení by mělo být stanovení míry osobní odpovědnosti jednotlivých obžalovaných. V tomto bloku hlavního líčení jsme vyslechli ledacos zajímavého, ale nic podporujícího tvrzení žalobce, vyznění bylo spíše ve prospěch obžalovaných.

Právě proto, a aniž bych tentokrát chtěl vytýkat předsedovi senátu špatné vedení procesu či  průtahy, chtěl bych doporučit tvůrcům připravovaného nového trestní řádu, aby se s průběhem řízení seznámili a aby se na základě získaných poznatků zamysleli nad důsledky přenesení dokazování k soudu ve spojení s tlakem na urychlení řízení a se  souběžným uplatněním zásad veřejnosti a ústnosti jednání.

Snaha dostat věc co nejdříve před soud, a tam teprve doplnit obraz skutkového děje do nezpochybnitelného tvaru vede k tomu, že žalobci předkládají „nedopečené“ obžaloby a soudci nemají odvahu jim je vrátit k dopracování. K překrytí neurčitosti se pak nahromadí spousta výslechů, odposlechů a jiných důkazů, jejichž projednávání vede k zahlcení soudu balastními informacemi, z nichž se pak snaží vytěžit zlatinky usvědčující pravdy. Soud je natolik sešněrovaný trestním řádem, že nemůže postupovat nějakým úspornějším postupem, např. elektronickým vyhodnocením protokolů z přípravného řízení a omezit pak dokazování před soudem pouze na objasnění rozporů a vyvození závěrů. Ve věku informačních technologií působí takto vedený proces anachronicky.

Kauza sp.zn. 46 T 5/2015 Krajského soudu v Brně je jako podklad k zamyšlení o výše uvedeném zvlášť vhodná pro svůj rozsah a spletitost obsahu a neuvěřitelnou zdlouhavost: účinkuje zde patnáct obžalovaných, více než třicet svědků obžaloby a hlavní líčení probíhá  zhruba po  pěti letech od ukončení skutkového děje a čtyři roky po výsleších přípravného řízení.  Soud se začal tímto případem zabývat  18. března 2015 a poslední stání hlavního líčení v r.2018 se má konat 12.prosinec 2018. Netroufám si odhadnout, zda se rozsudku dočkáme ještě letos. Množství nahromaděných poznatků je  neuvěřitelné a jejich masa je nepřehledná. Díky opakovanému zpovídání různých svědků o poměrech ve firmách „dvojhvězdí“ už znám jména a pracovní náplně snad všech úředníků, kteří se kdy vyskytovali v jejich kancelářích. Ale třpytivých zlatinek je žalostně málo, pokud vůbec jaké.

Hlavní líčení bude pokračovat ve dnech 18.-20.4.2018.


1 komentář:

  1. Pěkná pasáž:

    "Snaha dostat věc co nejdříve před soud, a tam teprve doplnit obraz skutkového děje do nezpochybnitelného tvaru vede k tomu, že žalobci předkládají „nedopečené“ obžaloby a soudci nemají odvahu jim je vrátit k dopracování."

    Stimmts, o tomhle, řeklo by se, má už dneska nějaké povědomí skoro každý, kdo s trestním procesem přišel do bližšího styku. Ale tohle je ta hluboce závažná věta:

    "K překrytí neurčitosti se pak nahromadí spousta výslechů, odposlechů a jiných důkazů, jejichž projednávání vede k zahlcení soudu balastními informacemi, z nichž se pak snaží vytěžit zlatinky usvědčující pravdy."

    Opravdu:
    1) důkazní (a skutkový) balast,
    2) výsledné tápání soudu (i stran) v takto řádsky zakalené vodě, a
    3) ty "zlatinky", které v tom pak soud hledá, ty perličky na dně, jsou pak skutečně v praxi převážně perličkami pravdy "usvědčující".

    Dovolte mi učinit další spekulativní krůček: A není už pak právě v této situaci (1, 2) soud svým způsobem nutně tlačen do toho, aby přednostně hledal právě ty usvědčující zlatinky. Není to tohle, co soud v praxi občas vzdaluje od ústavního ideálu trestního soudce, který ze svého nezávislého obláčku píská střet stran disponující teoretickou rovností zbraní ? Není to právě tak, že při tomhle rochnění se v procesní vodě zakalené důkazním balastem se soudu hůř aplikuje i zásada in dubio pro reo ?? Při důsledném přístupu, který se vykládá studentům - vina obžalovaného dokázaná nade vši pochybnost, jinak sorry jako, veřejná žalobo - víš, co je to nade vši pochybnost ?? - by asi statistiky vypadaly ještě poněkud jinak. Což zároveň neříkám, že by bylo nutně vždy dobré, ale ...

    Vzpomněl jsem si při tom na Roberta Pelikána, když teď v PS hájil zachování laických přísedících se slovy, že speciálně trestnímu právu (a pracovnímu právu) by měl rámcově rozumět každý (nikdo přeci nechce být zavřený a většina lidí někdy pracovala) a že ausgerechnet přísedící jsou prvkem, který tuto srozumitelnost garantuje. Jako teorie se to dobře poslouchá, že ??

    JT

    OdpovědětVymazat