Ve
dnech 11.-13. dubna 2018 pokračovalo u Krajského soudu v Brně před senátem
Aleše Novotného hlavní líčení ve věci Shahrama Abdullaha Zadeha (dále jen SAZ)
a jeho čtrnácti spoluobžalovaných. Na lavici obžalovaných seděli tentokrát
pouze obžalovaní č.1-5, z nich SAZ jako obvykle pod ochranou eskorty
samopalníků, která jej spolehlivě chrání před napadením nejspíš ze strany
ostatních přítomných.
Probíhaly
zajímavé výslechy svědků, tentokrát s poněkud volnějším vztahem k „dvojhvězdí“
ústředních firem údajné podvodné sítě, či přímo externistů. Díky prvnímu svědkovi
soud a účastníci řízení si doplnili znalosti o fungování společnosti Ecoll
Invest a.s. včetně obohacení o údaje o poměrech v ní po jejím převzetí
britskými vlastníky. Dověděli se ledacos i o společnosti EUOIL, rovněž
obchodující s PHM, která nepatří mezi 65 společností, vyjmenovaných
v obžalobě. Svědek ji samozřejmě předvedl jako firmu, obchodující
v mezích zákona. SAZ neznal. V tomto
případě se dokazování dostalo přes hranice, vymezené obžalobou.
Další
dva svědci popsali průběh obchodní spolupráce Ecoll Invest a.s. s německou
firmou GETA Berlin GmbH, jedním ze zahraničních dodavatelů PHM, která se později stala obchodním
partnerem P.P.S. GmbH. SAZ do těchto obchodních vztahů zasáhl až po vzniku
P.P.S. GmbH jako investor, starající se o bezpečnost své investice. Ukázalo se,
že nerozumí obchodování s PHM, přesto vyjednal změny v organizaci obchodu,
které snížily nebezpečí, že by P.P.S. GmbH mohla přijít o uskladněné zboží nebo
o peníze. Tato svědectví potvrzují, že
SAZ vstoupil do obchodování svých spoluobžalovaných se značným zpožděním a
ukazují jej jako investora, jenž pečuje o bezpečnost své investice.
Pozoruhodný byl výslech advokáta, jenž v době
rozkvětu společností Ecoll Invest a.s. a P.P.S. GmbH byl osobním právním
poradcem obž. Elišky Coufalové. V této souvislosti poskytoval advokátní
služby všem společnostem, v nichž působila. Paní obžalovaná jej pro toto
řízení zprostila mlčenlivosti, což je třeba ocenit. K jeho povinnostem
patřila příprava uzavírání smluv a účast na jejich projednávání, vymáhání
pohledávek a další běžné advokátní služby. Zná vedoucí představitele
„dvojhvězdí“ a má dosti přesnou představu o jejich dělbě úkolů a odpovědnosti.
Ale SAZ zná jen z doslechu jako investora a poprvé jej viděl až 13. dubna
2018 v soudní síni.
Poskytl
právní služby také při prodeji Ecoll
Invest a.s. a z doslechu ví o smutném konci společnosti, „vytunelované“
britskými novými vlastníky.Na dotaz soudce jednoznačně odpověděl, že během
celého období služby Elišce Coufalové nenarazil na nic, co by vypadalo jako
trestná činnost. Z tohoto postoje se nenechal vyvést, i když předseda
senátu se snažil o jeho zviklání tak horlivě, až vyvolal námitky jednoho
z obhájců. Jako celek výpověď tohoto
svědka působila věrohodně a jednoznačně vyzněla ve prospěch obžalovaných č.1-5,
včetně SAZ, v jehož prospěch svědčí sama
skutečnost, že se s ním svědek dříve nesetkal.
Jeho
zhruba tříhodinový výklad vyhodnotil obž, Petr Moštěk stanoviskem obžalovaného,
v němž zdůraznil, že všechny obchodní smlouvy „dvojhvězdí“ se pečlivě
připravovaly pod dozorem právníka a
vedoucí pracovníci usilovali o transparentnost obchodních transakcí. Předseda
senátu a žalobce se při závěrečných
větách pobaveně usmívali, jako by nevěděli, že kdo se směje naposled, ten se
směje nejlépe.
Během
jednání lehce zajiskřilo mezi předsedou senátu a několika obhájci, kteří trvali
na osobním výslechu svědkyně, která se nedostavila ze zdravotních důvodů. Jejich
klienti si přitom vyjednali vedení hlavního líčení v jejich nepřítomnosti.
Předseda senátu jim po obhájcích vzkázal, že napříště přítomnost obžalovaných při
výslechu svědků, které si vyžádali, bude povinná.
Řízení
sp.zn. 46 T 5/2015, o němž zde je řeč, má sloužit
k prověření správnosti žalobcovy téze, že obžalovaní účelovou
organizací svého obchodu
s pohonnými hmotami zavinili okradení státu o 2,5 mlrd. Kč neodvedením
nebo krácením daně z přidané hodnoty. Výnos z trestné činnosti měl
posloužit k jejich osobnímu obohacení. Dalším cílem soudního řízení by
mělo být stanovení míry osobní odpovědnosti jednotlivých obžalovaných.
V tomto bloku hlavního líčení jsme vyslechli ledacos zajímavého, ale nic podporujícího
tvrzení žalobce, vyznění bylo spíše ve prospěch obžalovaných.
Právě
proto, a aniž bych tentokrát chtěl vytýkat předsedovi senátu špatné vedení
procesu či průtahy, chtěl bych doporučit
tvůrcům připravovaného nového trestní řádu, aby se s průběhem řízení
seznámili a aby se na základě získaných poznatků zamysleli nad důsledky
přenesení dokazování k soudu ve spojení s tlakem na urychlení řízení
a se souběžným uplatněním zásad
veřejnosti a ústnosti jednání.
Snaha
dostat věc co nejdříve před soud, a tam teprve doplnit obraz skutkového děje do
nezpochybnitelného tvaru vede k tomu, že žalobci předkládají „nedopečené“
obžaloby a soudci nemají odvahu jim je vrátit k dopracování.
K překrytí neurčitosti se pak nahromadí spousta výslechů, odposlechů a
jiných důkazů, jejichž projednávání vede k zahlcení soudu balastními
informacemi, z nichž se pak snaží vytěžit zlatinky usvědčující pravdy.
Soud je natolik sešněrovaný trestním řádem, že nemůže postupovat nějakým
úspornějším postupem, např. elektronickým vyhodnocením protokolů
z přípravného řízení a omezit pak dokazování před soudem pouze na
objasnění rozporů a vyvození závěrů. Ve věku informačních technologií působí
takto vedený proces anachronicky.
Kauza
sp.zn. 46 T 5/2015 Krajského soudu v Brně je jako podklad k zamyšlení o
výše uvedeném zvlášť vhodná pro svůj rozsah a spletitost obsahu a neuvěřitelnou
zdlouhavost: účinkuje zde patnáct obžalovaných, více než třicet svědků obžaloby
a hlavní líčení probíhá zhruba po pěti letech od ukončení skutkového děje a
čtyři roky po výsleších přípravného řízení. Soud se začal tímto případem zabývat 18. března 2015 a poslední stání hlavního
líčení v r.2018 se má konat 12.prosinec 2018. Netroufám si odhadnout, zda
se rozsudku dočkáme ještě letos. Množství nahromaděných poznatků je neuvěřitelné a jejich masa je nepřehledná.
Díky opakovanému zpovídání různých svědků o poměrech ve firmách „dvojhvězdí“ už
znám jména a pracovní náplně snad všech úředníků, kteří se kdy vyskytovali
v jejich kancelářích. Ale třpytivých zlatinek je žalostně málo, pokud
vůbec jaké.
Hlavní
líčení bude pokračovat ve dnech 18.-20.4.2018.
Pěkná pasáž:
OdpovědětVymazat"Snaha dostat věc co nejdříve před soud, a tam teprve doplnit obraz skutkového děje do nezpochybnitelného tvaru vede k tomu, že žalobci předkládají „nedopečené“ obžaloby a soudci nemají odvahu jim je vrátit k dopracování."
Stimmts, o tomhle, řeklo by se, má už dneska nějaké povědomí skoro každý, kdo s trestním procesem přišel do bližšího styku. Ale tohle je ta hluboce závažná věta:
"K překrytí neurčitosti se pak nahromadí spousta výslechů, odposlechů a jiných důkazů, jejichž projednávání vede k zahlcení soudu balastními informacemi, z nichž se pak snaží vytěžit zlatinky usvědčující pravdy."
Opravdu:
1) důkazní (a skutkový) balast,
2) výsledné tápání soudu (i stran) v takto řádsky zakalené vodě, a
3) ty "zlatinky", které v tom pak soud hledá, ty perličky na dně, jsou pak skutečně v praxi převážně perličkami pravdy "usvědčující".
Dovolte mi učinit další spekulativní krůček: A není už pak právě v této situaci (1, 2) soud svým způsobem nutně tlačen do toho, aby přednostně hledal právě ty usvědčující zlatinky. Není to tohle, co soud v praxi občas vzdaluje od ústavního ideálu trestního soudce, který ze svého nezávislého obláčku píská střet stran disponující teoretickou rovností zbraní ? Není to právě tak, že při tomhle rochnění se v procesní vodě zakalené důkazním balastem se soudu hůř aplikuje i zásada in dubio pro reo ?? Při důsledném přístupu, který se vykládá studentům - vina obžalovaného dokázaná nade vši pochybnost, jinak sorry jako, veřejná žalobo - víš, co je to nade vši pochybnost ?? - by asi statistiky vypadaly ještě poněkud jinak. Což zároveň neříkám, že by bylo nutně vždy dobré, ale ...
Vzpomněl jsem si při tom na Roberta Pelikána, když teď v PS hájil zachování laických přísedících se slovy, že speciálně trestnímu právu (a pracovnímu právu) by měl rámcově rozumět každý (nikdo přeci nechce být zavřený a většina lidí někdy pracovala) a že ausgerechnet přísedící jsou prvkem, který tuto srozumitelnost garantuje. Jako teorie se to dobře poslouchá, že ??
JT