HOROROVÝ PŘÍBĚH OD ZLÍNSKÉHO SOUDU IV

Dne 21.září 2017 pokračovalo u zlínské pobočky Krajského soudu v Brně  dokazování ve věci hororového příběhu o únosu a vydírání podnikatele Pavla Buráně. Na úvod předstoupili před senát  předsedy Radomíra Koudely dva policisté, kteří na začátku vyšetřování pátrali po svědcích únosu, a po nich vyšetřovatel případu.

Na vyjádření vyšetřovatele byla zajímavá zmínka o snaze obžalovaných dostat se k informacím ze spisu prostřednictvím bývalého policisty. Oslovený je zřejmě „napráskal“. Jejich rozhodnutí oslovit jej, je pochopitelné, neboť občan, jemuž policie řádně nevysvětlila, co proti němu má, se přirozeně snaží zjistit, odkud vítr fouká. Jejich pokus ovšem k ničemu nevedl. A k trestnému porušení zákona zjevně nedošlo.

Výpovědi třech výše uvedených mužů zákona zajímavostí zastínil výslech policisty P.N., kterého vylíčil při jednání dne 18.zaří 2017 svědek J. K. jako zkorumpovaného jedince s blízkým vztahem k poškozenému Pavlu Buráňovi, zaměstnavateli jeho manželky. Podle svědka měl být poradcem pana poškozeného v této kauze. Policista připustil, že se se svědkem zná a s jeho pomocí se seznámil s panem poškozeným, když hledal zaměstnání pro manželku po návratu z mateřské dovolené. Tvrdil, že jinak s Pavlem Buráněm neměl nic společného a rozhodně od něj nebral peníze, ani se nepodílel na plánování a organizaci trestního řízení. Ale dokreslil obraz svědka J. K., jehož podnikatelské aktivity nevoní čistotou, má „špinavý“ trestní rejstřík a také byl několik let úředně evidovaným  a občas i odměňovaným informátorem policie. Zdá se, že tento policista se nevyhýbá rizikovým známostem.

Zajímavou drobností je poznatek, že pan poškozený a dva z vyslýchaných policistů bydlí blízko sebe.

Prohlášením obž. Michala Janečka a výslechem jeho partnerky bylo patrně uzavřeno prověřování alibi údajných únosců. Mladá žena při svém vystoupení zřejmě znova prožila děs z nenadálé domovní prohlídky.  Navzdory přímo hladivému uklidňování předsedou senátu nedokázala potlačit rozechvění. Nicméně mužovo alibi potvrdila bez rozpaků. Pan obžalovaný pak doložil svou přítomnost v místě bydliště v kritický den pomocí listin, potvrzených nezúčastněnými subjekty, a odkazem na své internetové stránky s datovanými informacemi. Domnívám se, že po této dvojici výpovědí  má soud dost podkladů pro vytvoření předběžného názoru, zda mu policie skutečně dodala pravé únosce.

Až dojde řada na přečtení protokolu o výslechu svědkyně M.M. ze skupiny svědků, kteří měli vidět auto pana poškozeného a únosců, stojící na silnici mezi  Drslavicemi a Prakšicemi, uzavře se i tato skupina výpovědí a obraz události se ještě dále zjasní.

Zajímavý byl výslech svědkyně B.K.,  dcery paní obžalované, vzděláním  právničky. Do děje se zapletla náhodnou přítomností v domě obžalovaných v kritický den. Zvědavost vyvolala zejména skutečností, že z „oslavy“ podpisu listin pořídila bez vědomí oslavujících zvukový záznam. Zúčastnila se odvozu opilého poškozeného domů. Byla první, komu se její matka svěřila s obtěžováním z jeho strany a vozila ji pak po okolí, aby měla čas uklidnit se před návratem domů. Doprovázela ji pak také při pokusu o setkání s panem poškozeným za účelem „vyříkání“ jeho chování k ní a doručila mu listiny, které podepsal.

Otázky, na které odpovídala, se týkaly celkové situace v domě (zda byl přítomen někdo cizí, zda byla v domě babička), a podrobností z dění, jehož se zúčastnila. Na některé nedokázala odpovědět a je sporné, zda odpovědi mohla znát či zda si musela poptávané skutečnosti zapamatovat. Například neuspokojila zájem o popis podrobností aktu podpisu směnky panem poškozeným.  Předseda senátu chtěl vědět, zda při odvozu matky od bydliště pana poškozeného projela na Slovensko a kde se otáčela zpět k domovu, čímž si ověřoval reálnost podezření, že noční projížďka žen nesloužila k uklidnění paní obžalované, ale k setkání s únosci. Zmocněnce zase bůhvíproč  zajímalo, zda se ženy mohly dostat do Moravského Písku. Pobavilo mě, když ji předseda senátu zkoušel, zda ví z výuky  kriminalistiky, že osoba, která byla vystavena pokusu o znásilnění, se má vyhnout jakémukoli pozdějšímu styku s násilníkem: jejího osobního jednání se otázka netýkala a za matku neodpovídá.

Nepřesvědčivá byla její výpověď o pokusu neznámého vozidla, které mělo vyjet ze vrat u domu Pavla Buráně, o vytlačení ze silnice auta, řízeného jejím bratrem,.

Nejvíce ji otázkami trápil zmocněnec poškozeného, který nezapřel rutinu bývalého vojenského prokurátora, dlouholetého spolupracovníka StB. Vzpomněl jsem si, jak mě kdysi napomínal předseda senátu, když jsem  se jako zmocněnec poškozeného snažil kompenzovat nečinnost nudící se žalobkyně: prokazování viny je přece výsadou státu, zmocněnec poškozených se stará o uspokojení jejich nároků v adhesním řízení. Ve zlínském případě ale  není  důvod se obávat, že by žalobci něco uteklo: chová se sice  korektně, ale sleduje pozorně výpovědi a neuniknou mu žádné rozpory nebo mezery v nich.

Soudím, že svědkyně B.K. obžalovaným neuškodila, což se ani nedalo očekávat.

Nakonec předseda senátu přečetl výpověď paní obžalované z přípravného řízení. V popisu průběhu návštěvy Pavla Buráně dne 7.října 2014 v domě obžalovaných  se obsahově překrývala s výpovědí pana obžalovaného, jejího manžela. Navíc přidala vyprávění o věcech, jež jsou z hlediska obhajoby celkem bezvýznamné, jako vylíčení nemilého zážitku s panem poškozeným na konci jeho odvozu domů.

Hlavní líčení bude pokračovat  dne 5. října 2017.