V pěti dílech seriálu „Zločinci pod
záštitou státu“ (všechny dostupné na mém blogu zde) jsem se věnoval postupnému zveřejňování
poznatků o skandálním způsobu vyšetřování „kauzy Jesenice“ – brutálního
vydírání zlínských podnikatelů Ladislava a Jana Lebánků. Než se k jejich
věci vrátím, odbočím do „bitcoinové kauzy“, protože až od čtvrtka 14. srpna 2025
považuji za potvrzený dojem, že stát neposkytl záštitu Tomáši Jiříkovskému, přestože
chování různých žvanilů pro to nepřímo vytvářelo podmínky. V několika článcích s námětem
„bitcoinového skandálu“ jsem opakovaně
brojil proti bezuzdnému štvaní politiků, sápajících se na ministryni
spravedlnosti Evu Decroix, která se pustila do odstraňování nepotřebných
výplodů „bitcoinové“ hysterie, sloužících k zahlazení možného vlivu
skandálu na náladu voličů. Věnovali se těmto nesmyslům s neutuchající
energií a odsouvali pozornost od zločinu Tomáše Jiříkovského, jímž skandál
začal.
S uspokojením konstatuji, že NCOZ se
nenechala zmást „bitcoinovou“ hysterií, držela se profesionálního přístupu a po
počátečním zaváhání se vydala po stopách zločinu. Jsem nyní zvědav, jak daleko
dojde a jak vyhodnotí jednání bývalého ministra Pavla Blažka & spol. Ač jde
o mého osobního nepřítele (jemuž jsem nikdy neublížil), nepřeji mu nic zlého,
ale nejsem si jist, že mu to pomůže.
Ale vracím se zpět ke skandálnímu případu
ochrany pachatelů brutálního vydírání zlínských podnikatelů Ladislava a Jana
Lebánků Pro čtenáře, kteří nesledují
soustavně mé články, stručně zopakuji výchozí příběh:
Bratři Lebánkové se 28. ledna r.2013
nechali vlákat zadavatelem vydírání, recidivistou Romanem Šulyokem, do
jesenického penzionu U Kohouta, kde na ně měl čekat ruský zájemce o koupi
jejich krásného zlínského Lesního hotelu. Netušili, že za pozváním stojí Roman
Šulyok. Místo investora ale na ně čekalo čtyřčlenné komando zakuklenců, kteří
je zbili, svázali a hodili na postele. Ráno se dostavil Roman Šulyok, který jim
vysvětlil, že se zdravou kůží se
dostanou domů pouze tehdy, když podepíší listiny, které jim předloží „pánové
v oblecích“. Po jednom a se svázanýma nohama je pak přistrkala dvojice
ozbrojenců před notáře Václava Vodu, doprovázeného advokátem Martinem Rezkem.
Z obavy o život podepsali listiny, jimiž uskutečnili majetkové převody ve
prospěch Romana Šulyoka v nominální hodnotě 120 mil. Kč. Skutečná škoda byla mnohem větší, protože
listiny zneplatnil soud až v r.2019, a do té doby měli obstavené účty kvůli
exekuci. Než dorazili do Zlína, Lesní hotel již nebyl jejich.
Případ vyšetřovala středočeská kriminálka
pod dozorem zkušeného státního zástupce Tomáše Milce, bývalého prokurátora.
Roman Šulyok nevypovídal. Policii se proto nepodařilo ustanovit většinu
spolupachatelů. Žalobce postavil před osud pouze Romana Šulyoka a jeho
pomocníka Lukáše Loučku. Notáře Václava Vodu a advokáta Martina Rezka použil
jako svědky, i když je usvědčovali Lebánkové. Krajský soud Praha odsoudil
v r.2016 Romana Šulyoka
k trestu odnětí svobody v trvání 7,5 roku, Lukáš Loučka vyvázl
s podmíněným trestem. Zlínská pobočka Krajského soudu Brno později
opakovaně použila ods. Romana Šulyoka jako svědka proti bratrům Lebánkovým
v procesu, v němž společně s ním čelili obžalobě kvůli výrobě
padělků cigaret Marlboro (jež nevyráběli).
Po spáchání zločinu v Jesenici se
Roman Šulyok vydal do Německa, odkud si přivezl další trest odnětí svobody
v trvání 7,5 roku.
Tento stav trval až do r.2019, kdy se mi
jako předsedovi spolku Chamurappi podařilo přesvědčit Romana Šulyoka, že by se
mu mohlo podařit zmírnění osudu, bude-li spolupracovat s policií. Spolek
Chamurappi mu pak pomohl s vyvoláním neúspěšného pokusu o obnovu procesu. Při
veřejném zasedání u Krajského soudu Praha dne 29.června 2020 ods. Roman Šulyok přednesl
otřesnou výpověď. Její zápis v protokolu zabírá téměř 3 hustě popsané
strany a samozřejmě je místy toporný a nesouvislý. Na úvod Roman Šulyok
prohlásil: „K této trestné činnosti se doznávám. Zároveň bych se rád
omluvil, protože je mi to nesmírně líto. Rozhodl jsem se, že dnes uvedu
popravdě veškeré okolnosti, které by situaci mohly objasnit.“ Obsáhle pak
popsal dvě nezdařené akce, které předcházely vydírání v Jesenici. Pokračoval
pak: „takže jsme dospěli k závěru, že bude nejlepší je vylákat za účelem prodeje Lesního hotelu. Vše
jsem řekl panu Loučkovi a panu Frantovi.“ O panu Frantovi uvedl, že je
policista, který dodal čtyři zakuklence, o nichž si Šulyok myslel, že jde o policisty. Pan Franta je
instruoval. O panu Frantovi dále uvedl: „Spřátelili jsme se a sblížili.
Kdybyste mi položili fotky na stůl, poznal bych ho.“
Vydírané připravil na to, co je
čeká. Přiznal se, že „k poškozeným jsem vedl výhružný monolog, abych je
zastrašil. Nechtěl jsem jim nijak ublížit. Výpověď poškozených je ze 70-80%
pravdivá až na to fyzické násilí.“
Když pak došlo na podpisování
listin, poškození měli nohy spoutané lepicí páskou. Zacházeli s nimi
drsně: „Když jeden z poškozených předmětné listiny podepsal, odvlekli ho ti
zakuklenci za podpaždí a přitáhli druhého poškozeného“.
K dotazům předsedkyně senátu
uvedl: Mgr. Rezek a Mgr. Voda o této akci věděli naprosto všechno Udělali to za
500 000 Kč, protože věděli, že já nikdy nespolupracuji s policií Účastnil jsem
se společné schůzky s Rezkem a Vodou, kde se probíral plán celé akce. Poškození
měli spoutané nohy, to museli všichni vidět. Museli se také dívat do stolu.
Neměli příležitost přečíst si notářský zápis. Vzali jsme jim občanky, měli
koukat pouze do stolu.“
Postěžoval si i na nákladnost
poskytnuté služby: „Díky této záležitosti mě ostatní (Svoboda, Rezek, Loučka,
Voda) „oholili“ po 500 000 Kč.
Na závěr uvedl: „Žádám, aby soud
vyhověl mému návrhu na obnovu řízení, protože jsem uvedl všechno a nikdy jsem s
policií nespolupracoval. Nikdo ten případ nemůže lépe rozklíčovat bez toho, aby
to někdo neřekl tak, jak jsem to dnes uvedl já“.
S použitím jeho výkladu podal Chamurappi dne 8. prosince 2020 trestní oznámení proti
neustanoveným a nepotrestaným pachatelům vydírání. K oznámení se připojili
poškození bratři Lebánkové. Vyšetřováním se pak zabývala středočeská pobočka Generální
inspekce bezpečnostních sborů (dále jen GIBS) pod dozorem Krajského státního
zastupitelství Praha.
Proti stavu, v kterém se řízení
nacházelo při vyhlášení rozsudku v r. 2016 byla paleta podezřelých
podstatně bohatší. K již známým právníkům Václavu Vodovi a Martinu Rezkovi
přibyl teplický advokát Jan Svoboda ml., který měl celou akci vymyslet a
vtáhnout do ní oba zmíněné jako osoby vhodné pro její zdárné provedení.
Samozřejmě v ní byli čtyři „zakuklenci“ neznámé totožnosti, o nichž se
Roman Šulyok domníval, že to byli najatí policisté. Dále pak policejní
důstojník „kamarád Franta“, jehož příjmení Roman Šulyok neznal. Ten měl
Šulyokovi přivést „zakuklence“ a měl by tedy znát jejich totožnost.
GIBS byla na začátku prověřování úspěšná.
S pomocí rekognice podle fotografií odhalila totožnost „kamaráda Franty“ jako policisty „který
dlouho slouží a dobře slouží“ a také se honosí titulem JUDr. Žádný další úspěch
se ale pak již nekonal.
GIBS se neodvážila obtěžovat zasloužilého policistu a předvolala
jej k podání vysvětlení až v červnu r.2024. Nepokusila se ale ani o
vyvrácení podezření, které proti němu vznesl ods. Roman Šuyok. Případ dvakrát
odložila, naposled v srpnu r.2024. Pokus o obnovení řízení na základě nově
zjištěné skutečnosti byl neúspěšný, takže od „vyrozumění“, vydaného dozorovým
státním zástupcem Martinem Suskou dne 4. června 2025, kauza stagnuje. Trestní
stíhání nebylo zastaveno, pouze odloženo. Ale díky formalismu v myšlení
důstojníků GIBS a státních zástupců a nedostatku „politické vůle“ je dovedení
věci před soud krajně nepravděpodobné. A blíží se promlčení.
Kauza je v podstatě ve stejném stavu,
v jakém byla po rozsudku z r.2016. To je ovšem naprosté fiasko GIBS a
dozorového a dohledového státního zastupitelství. Naše právo sice nezaručuje
poškozeným právo na zhojení jejich strádání, ale stav, v jakém se nyní
„kauza Jesenice“ právě nachází, je pustým výsměchem tvrzení, že Česká republika
je právní stát. Došlo k jednoznačnému selhání státu.
Hypotetickou moc napravit nežádoucí stav
má nejvyšší státní zástupce, vybavený výjimečnou pravomocí nařídit přezkum
skončené věci, kterou ovšem nemusí využít. O pomoc jsem proto požádal 2. ledna
2025 bývalého nejvyššího státního zástupce Igora Stříže, bývalého vojenského
prokurátora. Jeho úřad potvrdil přijetí podnětu. Když jsem ho pár dní před
koncem jeho mandátu upozornil, že jsem dosud nedostal vyřízení, lhal mi, že
podnět byl určitě vyřízen. Ve skutečnosti svou pravomoc nevyužil.
Mohl bych podat podnět znova nové nejvyšší
státní zástupkyni Lence Bradáčové. Byla by ale při jeho vyřizování ve střetu
zájmů, protože podnět by směřoval proti jejímu bývalému úřadu. Čili tudy cesta nevede.
Ač laik, na základě dlouholetých
zkušeností ze sledování různých trestních procesů si troufám tvrdit, že GIBS a
jemu nadřízená státní zastupitelství vedli věc od počátku tak, aby nemuseli
podezřelé obvinit a aby věc vyšuměla do promlčení. Také nestáli o prokázání
pravdivosti domněnky, že „zakuklenci“ byli policisté. K tomu dodávám, že
mne nezajímá, zda to byli policisté nebo klášterní mniši, ale přeji si, aby
stanuli před trestním soudem.
Je možné, že důležitou roli sehrálo vypravěčské umění výřečného Romana
Šulyoka, který tvrdil, že mu Lebánkové nezaplatili za stroje na výrobu cigaret
a jeho pohledávka je nedobytná. Je tedy možné, že pachatelé si mysleli, že
poslouží dobré věci. Ale je dokonce také možné, že příslušníci GIBS a státní
zástupci chtěli ušetřit „slušné lidi s akademickými tituly“ trestního
stíhání za ochotu pomoci Romanovi Šulyokovi, jenž možná vymáhal reálnou
pohledávku.
Orgány státní moci nesmí ale v žádném
případě připustit vymáhání jakýchkoli pohledávek nezákonnými postupy. Proto je
jejich jednání v této kauze dle mého laického názoru nezákonné a trestuhodné.
Prokázání důvodnosti mého tvrzení je
prosté v případě zúčastněných právníků. Všichni tři věděli předem, že
Lebánkové budou vystaveni omezení osobní svobody a hrozbám ohrožením na životě.
Pokud přesto nechali násilí vystavené poškozené podepsat listiny jim neznámého
obsahu, jednali v rozporu s právní úpravou povinnosti notáře a
s vědomím, že poškozeným vznikne škoda.
Beztrestnost takového jednání by před soudem určitě neobhájili. Ale GIBS
a státní zástupci jednali tak, aby se před soud nemohli dostat.
Složitější je případ zasloužilého
policisty „kamaráda Franty“. Podle tvrzení ods. Romana Šulyoka měl sestavit
skupinu čtyř „zakuklenců“, které podle
jejich chování a výstroje považoval za najaté policisty. Jako laik soudím, že
neznalost totožnosti „zakuklenců“ byla v době zahájení vyšetřování
nejbolestivější dírou v důkazní situaci. Bylo proto povinností GIBS pokusit se ji zaplnit co
nejrychleji, a to jak jinak než vytěžením „kamaráda Franty“. Když se mi
vyšetřovatel pplk. Ondřej Káčer pochlubil, že GIBS již zná jeho totožnost,
navrhl jsem, aby jej předvolal k podání vysvětlení, aby jej současně
poučil o výhodách spolupracujícího
obviněného a pohrozil mu kolusní vazbou, neprozradí-li totožnost „zakuklenců“.
Vyšetřovatel mě ale poučil, že jde o policistu, který „dlouho slouží a dobře slouží, takže s ním nelze drsně
zacházet“. Přesně opačně si jej pak GIBS nevšímala až do 7.června 2024. Nevím o
žádných aktivitách GIBS, jež by vedly k popření pravdivosti podezření,
vysloveného ods. Romanem Šulyokem. Ostatně pokud by GIBS mohla prokázat, že
ods. Roman Šulyok lhal, jednak by asi měla důvod požadovat po něm, aby uvedl jiný
způsob, jakým se k „zakuklencům“ dostal, dále by mohla na něj z úřední povinnosti podat trestní
oznámení pro křivé svědectví.
GIBS ale neudělala vůbec nic: ani
„kamaráda Frantu“ nevytěžila, ani jej podezření nezprostila a prakticky žádný
jiný účinný způsob zjištění totožnosti „zakuklenců“ neprovedla. Jakýsi předem ztracený pokus obejít se bez „Franty“
sice později uskutečnil pplk..Lukáš Liolias, ale neuspěl. GIBS tedy jednala jednoznačně
v neprospěch poškozených.
GIBS se účelově vymlouvá na nevěrohodnost
výpovědí recidivisty Romana Šulyoka. Mezi jeho výpovědí před soudem a
svědectvím bratrů Lebánkových je v zásadě soulad. Nelže-li o věcech, které
viděli Lebánkové, není důvod se domnívat, že jinde lže. Je si ostatně vědom, že
za křivé svědectví by mohl být trestně stíhán a jistě si nemyslí, že by se jeho
právnicky vzdělaní spolupachatelé báli
ho napadnout. Jeho svědectví je ve skutečnosti věrohodné.
Nejde tedy jen o fiasko GIBS a nadřazených státních zastupitelství, ale o
úmyslné poškozování zájmů poškozených. Soudím, že za to by měl někdo nést
odpovědnost. Nad tím by se měli zamyslet politici, kteří jsou za počínání
dotčených orgánů státní moci politicky odpovědní.
Je to např. předseda „strany a vlády“ Petr
Fiala, který možná netuší, že je
nadřízeným ředitele GIBS. Jistě to je ministryně spravedlnosti Eva Decroix,
která je nadřízenou (s velmi omezenou pravomocí) nejvyšší státní zástupkyně
Lenky Bradáčové. Přišla by k tomu ovšem jako „slepý k houslím“,
protože vše špatné se odehrálo v době, kdy resort spravedlnosti řídil či
neřídil Pavel Blažek. Ten mohl ovšem včas zasáhnout, ale navzdory našim
dřívějším dobrým vztahům se mnou po pohodovém jednání ze dne 23.srpna 2022
přestal mluvit, takže jsem se na něj nemohl obrátit.
Opoziční politici sice odpovědnost
nenesou, ale zájmem o zřejmě nezákonný stav „kauzy Jesenice“ by prokázali, že
jim záleží na zdraví našeho právního prostředí.
Čtenářům jako laik vzkazuji: nedojde-li k rychlé
nápravě v „kauze Jesenice“, nevěřte politikům, že žijete v právním státě.
=================================================================
V knihkupectvích jsou ještě
zbytky prvního vydání mé knihy Škůdci v taláru. V knihkupectvích je
ale také novější druhý díl.
Upozorňuji na zajímavé
filozoficko-právnické články na webu spolku Chamurappi www.chamurappi.eu v
sekci Texty JUDr. Oldřicha Heina. Zvláště upozorňuji na příručku Přehled
antické filozofie. Autor je mimořádně vzdělaný právník s praxí prokurátora,
státního zástupce, bankovního právníka.