PŘEDZVĚST KONCE JUSTIČNÍ ŠIKANY ZEMKŮ ?

Od r.2014 sleduji trestní a správní soudní řízení proti podnikatelskému klanu Zemků, související s jejich podnikáním ve fotovoltaickém byznysu. Podporoval jsem obhajobu předsedkyně Energetického regulačního úřadu  (dále jen ERÚ) Aleny Vitáskové a její podřízené Michaely Schneidrové, které zlomyslný státní zástupce Radek Mezlík „přihodil“ k obžalovaným ve věci Zemkových chomutovských fotovoltaických elektráren, ač v době vydání údajně podvodně získaných licenci pro jejich provoz ještě netušily, že někdy budou pracovat v ERÚ. O fotovoltaickém byznysu jsem na počátku téměř nic nevěděl a tu část jednání, která se týkala údajného licenčního podvodu, jsem sledoval téměř jen jako zvukovou kulisu. Ale postupně mě začala související věcná a právní  problematika zajímat a zájem mě přivedl k velmi podrobnému seznamování s jejím obsahem.

Nepamatuji si, že by justice od r.2014 až do současnosti vydala nějaké rozhodnutí ve prospěch Zemků. Až 15.prosince 2022 jsem se mohl seznámit s  ústavním nálezem III. ÚS 1420/22, jímž Ústavní soud senátem předsedy Vojtěcha Šimíčka vyhověl ústavní stížnosti Zdenka Zemka st. ve sporu s obecnými soudy kvůli „přihození“ k rozsudku o dohodě o vině a trestu dodatečného požadavku na úhradu škody státu ve výši 18 mil. Kč. Soud s ním tento požadavek neprojednal, ale navíc žádné řízení o vzniku škody a její výši neproběhlo.

Vrchní soud v Olomouci bude muset o věci znova jednat a rozhodnout. 

Zpráva, kterou o této záležitosti pohotově vydala Česká justice, obsahuje přídatné informace včetně nepravdivých klišé, např. tvrzení, že Zdenek Zemek st. spáchal zvlášť závažný zločin podvodu, neboť „jeho solární elektrárna VT-Sun na Chomutovsku získala licenci 31. prosince 2010, kdy nebyla plně dokončená. Na poslední chvíli si tak vydobyla nárok na vyšší výkupní cenu elektřiny“. 

Z mého laického pohledu má spor, k němuž se vyjádřil ÚS,  velmi zajímavé pozadí. Zemkovi vybudovali v chomutovském areálu dvě pozemní a jednu střešní elektrárnu, které vlastnily tři holdingové společnosti s ručením omezených. Hlavním hybatelem projektu byl Zdenek Zemek st., který byl jednatelem společnosti, vlastnící střešní elektrárnu, u dvou pozemních byli jednateli jeho synové. Trestní řízení proti jednatelům  pozemních elektráren vyvolal v r.2011 bývalý místopředseda ERÚ. Obžalobu podal státní zástupce Radek Mezlík a jejího projednání se ujal senát předsedy Aleše Novotného Krajského soudu Brno, který s oblibou rozdával drakonické tresty. Zdenek Zemek st. se musel vyrovnat s uvězněním synů. 

Trestní oznámení kvůli střešní elektrárně vyvolal daleko později ERÚ v rámci „nápravných opatření“, která úřad prováděl po nástupu Aleny Vitáskové do funkce předsedkyně ERÚ. Trestní řízení soudní vedl opět Krajský soud Brno, tentokrát senát Petra Jirsy, ovšem opět na základě obžaloby státního zástupce Radka Mezlíka. 

Přípravné řízení ve věci VT-SUN bylo mimořádně dlouhé a  další průtahy vyvolalo vážné onemocnění Zdenka Zemka st. Soud vyčlenil jeho věc do samostatného řízení. Když se pak uzdravil, začal  připravovat svou obhajobu. Shromáždil skupinu  právníků a různých odborníků, která prozkoumala právní situaci do hloubky a připravila obhajobu pana obžalovaného na uplatnění požadavku na zprošťující rozsudek. 

Byl jsem proto překvapen, když Zdenek Zemek st. odjel k soudu vybaven vědomostmi na dosažení zprošťujícího rozsudku, ale vrátil se s uzavřenou dohodou o vině a trestu. Tu ovšem mohl uzavřít jen za cenu přiznání k něčemu, co nespáchal a ani spáchat nemohl. 

Domnívám se, že jde o jeden z četných příkladů uplatnění zásady, že svoboda je jen správně pochopená nutnost. Žalobce Radek Mezlík obžaloval pana obžalovaného „v páru“ s Janem Hudečkem, představitelem dodavatelské společnosti. Toho pak nejdříve soudil senát Aleše Novotného  v řízení ve věci vydání licencí pozemním elektrárnám a následně senát Petra Jirsy v řízení kvůli vydání licence pro střešní elektrárnu mu vyměřil souhrnný trest 7,5 roku odnětí svobody. Představa, že by senát Petra Jirsy překročil svůj stín a po skvělé obhajobě by zavřel oči a zprostil by Zdenka Zemka st. obžaloby, byla zřejmě nerealistická. Dohoda o vině a trestu byla v dané chvíli rozumným kompromisem. 

Překvapení z uzavření dohody o vině a trestu mě vyburcovalo k pečlivému přezkoumání obou obžalob, podaných státním zástupcem Radkem Mezlíkem. Jako laik jsem dospěl k přesvědčení, že obě mají povahu křivého obvinění, neboť popis cesty Zemků k získání licencí hrubě deformují. 

Skutkový děj se odvíjel v situaci zločinného rozhodnutí státu o změně podmínek financování fotovoltaických elektráren v listopadu r.2010.  Bylo nutné velmi rychlé jednání, neboť budování elektráren bylo zčásti financováno z miliardového úvěru, jehož platební kalendář byl reálný pouze za předpokladu platnosti vyšších výkupních cen za elektřinu. Pokud by holding o výhodu vyšší ceny přišel, hrozila by nezpůsobilost splácet se všemi myslitelnými katastrofickými důsledky. V licenčním řízení bylo třeba prokázat, že žadatelé jsou majiteli zařízení.  Všichni tři jednatelé proto v předstihu převzali od dodavatele protokolárně do vlastnictví svých firem zařízení elektráren, ač ke dni podpisu protokolů na nich byly drobné nedodělky. Dne 20. prosince 2010 se dostavila komise pověřených pracovníků ERÚ k přezkumu způsobilosti elektráren pro získání licencí. Zjistila malý rozdíl mezi stavem zařízení a údaji předávacího protokolu. Pro danou chvíli nepovolila vydat licence. 

Vývoj šel ale dále. Investoři se dohodli s ERÚ na odstranění zjištěných nedodělků. 22.prosince 2010 posoudili  stav elektráren odborní pracovníci distributora a připojili elektrárny k síti. Elektrárny začaly dodávat proud do sítě.  Dne 31. prosince 2010 se pak dostavila znova komise pověřených pracovníků ERÚ, které sekundovali různí odborníci, přizvaní investory, mezi nimi expert úvěrující banky. Tato  skupina posoudila stav elektráren a uznala je za způsobilé k vydání licencí. Výsledky obhlídky elektráren smazaly rozdíly mezi údaji v protokolech o převzetí zařízení a skutečností. Podle obžaloby ale tato závěrečná část licenčního řízení neproběhla, žalobce ji vůbec nezaznamenal a soudci Novotnému to nevadilo. 

Pokud tedy vydáním licencí dne 31.prosince 2010 vznikla škoda, odpovědnost za ni měli nést úředníci ERÚ, kteří uznali způsobilost elektráren k obdržení licencí. 

Žalobce uvedl nepravdivě v obžalobě, že ke dni prohlídky nebyly elektrárny ani zčásti dokončeny, což nebyla pravda. Odvolací Vrchní soud v Olomouci tuto formulaci odmítl jako vadnou, ale „křivost“ obžaloby nezjistil, neb nevedl přiměřené dokazování. 

Ve vztahu ke střešní elektrárně je křivost obžaloby zvlášť výrazná, protože komise ERÚ při žádné z návštěv areálu na střechu nevystoupila, takže není k disposici přímý důkaz o stupni dokončenosti elektrárny. 

Obžaloba je šikanózní i z toho důvodu, že v areálu se nacházejí elektrárny jiných majitelů, jimž ERÚ vydal licence již v listopadu 2010, kdy měly do dokončenosti hodně daleko. Proč orgány činné v trestním řízení napadly Zemky, zatímco majitele jiných nedokončených elektráren nepronásledovaly? 

Shodou okolností proběhlo ještě jiné vyšetřování, vedené severočeskou kriminální službou PČR. Jeho výstupem bylo zjištění, že ke dni 31.prosince 2010 všechny Zemkovy elektrárny byly dokončené a naplňovaly podmínky pro vydání licencí. Správnost policejních závěrů potvrdil stejný státní zástupce Radek Mezlík, který na jednatele investujících  společností podal „křivé“ trestní oznámení. 

Pro úplnost uvádím, že v té době žádný zákon nestanovil, že podmínkou pro vydání licence je úplné dokončení výstavby elektráren. 

Zejména v případě Zdenka Zemka st. se zdá být opodstatněné přísloví, že každý dobrý skutek musí být po zásluze potrestán. Kdyby v době krize, kdy se poptávka po lešenářských trubkách snížila na nulu, propustil několik set dělníků, nemusel mít starosti. Protože pro  ně vymyslel náhradní program výroby stojanů k fotovoltaickým panelům a stavění solárních elektráren, musel se dožít uvěznění synů a i on osobně  má nepříjemnosti. 

Na základě zjištění, že Zemkové a Jan Hudeček byli obžalováni a odsouzeni na základě „křivé“ obžaloby jsem podal dne 24. července 2022 podnět ke stížnosti ministra v jejich prospěch. Brojil jsem v něm zejména proti „křivosti“ obžaloby, upozornil jsem na výsledky šetření severočeské policie, namítal jsem zastření odpovědnosti úředníků ERÚ a v neposlední řadě jsem namítl přehlédnutí skutečnosti, že odsouzení jednali v tísni, vyvolané zločinným zásahem státu. 

Dne 23. srpna 2022 mě pan ministr Pavel Blažek přijal ke krátkému rozhovoru. O podnětu ke stížnosti pro porušení zákona z 24.července nevěděl a neznal jména bratrů Lebánkových,  na jejichž dopisy ministrovi opakovaně z jeho pověření odpovídaly úřednice. Předpověděl jsem tehdy, že pan ministr mému podnětu nevyhoví. 

Skutečně 7. prosince 2022 zamítavé rozhodnutí přišlo. Z jeho textu vyplývá, že jeho autoři mé podání asi vůbec nečetli. Začíná to již tím, že ve výčtu osob, v jejichž prospěch jsem podnět podal, chybí jméno Zdenka Zemka st. Důvody k podání stížnosti ministra popřela již bývalá ministryně Marie Benešová 6.srpna 2021, atd. Zamítavé stanovisko se ale netýká Zdenka Zemka st., o němž se prý ještě bude jednat. To je další důkaz, že úředníci můj podnět nečetli: všechny výtky, v podnětu uvedené, se stejnou měrou týkají všech zmíněných odsouzených. K vyčlenění Zdenka Zemka st. ve vztahu k nim není žádný důvod. Argumentace tohoto dokumentu se mého podání netýká. Je to příznačné pro způsob myšlení ministerských úředníků: jednou, kdysi dávno, se ministerstvo rozhodlo, že Zemci se dostali do vězení právem a na tom se nebude nic měnit. V tomto duchu úředníci vypracují odpověď žadateli a ministr ji bez rozmyslu podepíše. Nemyslím, že toto je způsob chování ministra a úředníků, příznačný speciálně pro působení ministra Pavla Blažka: povrchnost ministerských úředníků a jejich necitelnost k osudům nespravedlivě stíhaných  jsou trvalým znakem chování tohoto úřadu. Ve vztahu ministrů k podezření na možné poškozování občanů nezákonným postupem orgánů činných v trestním řízení převažuje lhostejnost k osudům obětí justice, do které občas prosvitne zvýšený zájem. Mezi jednotlivými ministry jsou sice nevelké, ale přece jen rozdíly. 

Výše popsaný osud mého podnětu ke stížnosti pro porušení zákona mě vede k opakování již dříve vysloveného názoru, že by se měl změnit název ministerstva. Ministerstvo justice by bylo přiléhavějším názvem, neboť justici v širším pojetí skutečně spravuje, ale se spravedlností nemá co do činění.  Spíše než starosti o spravedlnost lze se u něj setkat se zastíráním nespravedlnosti a s ochranou pachatelů bezpráví. Dokladem oprávněnosti návrhu je skutečnost, že z tohoto úřadu nevyšla nikdy legislativní iniciativa k propojení odpovědnosti státu za škodu, způsobenou nesprávným úředním postupem, s úpravou kárné odpovědnosti soudců a státních zástupců. Stát dnes vyplácí ročně více než 200 milionů Kč na odškodnění, ale pachatelé zlořádů se ze svých skromných platů nepodílejí. 

Úplně na závěr vyslovuji naději, že snad výše zmíněný ústavní nález nebude posledním úkonem spravedlnosti ve prospěch Zemků. 

==========================================================================

Již vyšla  „papírová“ verze mé knihy ŠKŮDCI V TALÁRU, dosud dostupné pouze v digitální podobě. Knihu jsem zasvětil památce dobrého člověka JUDr. Pavla Kučery. Předmluvu napsala Alena Vitásková. Její obsah je trestí zkušeností a poznatků, postupně získávaných téměř 20 let v půtkách s orgány činnými v trestním řízení, které nekorektním vedením řízení poškozují obviněné. Zvlášť zajímavé „škůdce“ uvádím s plnými jmény, jejich oběti až na výjimky pouze s iniciálami. Kniha je dostupná v knihkupectvích nebo přímo u vydavatele OLYMPIA na adrese sklad@iolympia.cz   nebo  info@iolympia.cz

 

JUSTICE PROTI ZVOLENÍ ANDREJE BABIŠE PREZIDENTEM

Od 19. prosince bude pokračovat u Městského soudu v Praze hlavní líčení v kauze Čapí hnízdo, původně určené k vypuzení Andreje Babiše z politiky. Současně se blíží volba prezidenta republiky, což se odráží v médiích, která  se zabývají jednotlivými kandidáty. Vytahování odpudivých zpráv o nich patří k místnímu „folkloru“. Při troše dobré vůle se na každého nějaká trocha špíny najde a její vyšplíchnutí má umenšit naděje postiženého na zvolení a naopak zvětšit šance novinářova favorita. Specialitou Andreje Babiše jako jediného mezi všemi jsou otevřené nebo skryté projevy nevole proti němu ze strany justice. 

Zcela otevřeně proti jeho zvolení brojí politický aktivista Pavel Rychetský, útočící z výše svého postavení předsedy Ústavního soudu. Jako soudce by se měl zdržet jakéhokoli politického oslovení veřejnosti, avšak v rozhovoru pro Aktuálně.cz z 30.listopadu 2022 se vyjádřil jednoznačně. Jméno Babiš nevyslovil, ale není pochyb, že jím uvedený soubor nepřijatelných znaků kandidáta na nikoho jiného ukazovat nemůže. Nelze zazlívat Pavlu Rychetskému, že nechce, aby byl prezidentem republiky bývalý komunista a tajný spolupracovník StB, jehož zvolení by vystavilo Ústavní soud „agrofertizaci“, ale je to jeho soukromá věc a právě vzhledem k jeho významnému postavení je nepatřičné, že se snaží svou podjatost přenést na veřejnost. Je politováníhodné, že žádný ze soudců Ústavního soudu jeho vystoupení neodsoudil.  Využití práva ústavních soudců k vyvolání kárného řízení s jejich předsedou by mě udivilo více než zaručená zpráva o zítřejším konci světa. 

Z projevu nevole lze spekulativně, bez důkazů, podezírat soudce Jana Šotta, jenž naplánoval průběh hlavního líčení kauzy Čapí hnízdo tak, že prolínalo komunální a senátní volby a nyní i přípravu na volbu prezidenta republiky. Podezření nelze prokázat, ale souběh voleb a jednání soudu je nezpochybnitelný. Obžalobu soud obdržel v březnu r. 2022 a chce se po nás, abychom věřili, že hlavní líčení nemohlo proběhnout dříve nebo až po volbě prezidenta republiky. Hlavní líčení slouží jako zdroj podkladů pro novinářské zprávy, v tom  i pro dehonestační výpadů proti Andreji Babišovi. 

Justice by se v žádném případě neměla zapojovat do politických půtek. Nejsem si ale jist, že výše popsané úkazy budou mít významný vliv na šance Andreje Babiše na zvolení. Opadající zájem novinářů a ochabnutí zájmu veřejnosti o sledování procesu v soudní síni vyvolávají dojem, že voliče neovlivní ani úlety Pavla Rychetského, ani kauza Čapí hnízdo. 

Naproti tomu si jsem téměř jistý, že pokračování hlavního líčení v kauze Čapí hnízdo ve dnech 19.-22. prosince 2022 a 4.-6. ledna 2023 ozvláštní obžalovaným Vánoce a vstup do roku 2023. Budou  na toto období vzpomínat hodně dlouho, určitě ne v dobrém. 

Aby bylo čtenářům jasno: nenapsal jsem tento článek na podporu zvolení Andreje Babiše prezidentem republiky, ale jako projev nevole nad zneužitím justice k jiným cílům než k těm, kterým má sloužit.

==========================================================================

Již vyšla  „papírová“ verze mé knihy ŠKŮDCI V TALÁRU, dosud dostupné pouze v digitální podobě. Knihu jsem zasvětil památce dobrého člověka JUDr. Pavla Kučery. Předmluvu napsala Alena Vitásková. Její obsah je trestí zkušeností a poznatků, postupně získávaných téměř 20 let v půtkách s orgány činnými v trestním řízení, které nekorektním vedením řízení poškozují obviněné. Zvlášť zajímavé „škůdce“ uvádím s plnými jmény, jejich oběti až na výjimky pouze s iniciálami. Kniha je dostupná v knihkupectvích nebo přímo u vydavatele OLYMPIA na adrese sklad@iolympia.cz   nebo  info@iolympia.cz

 

KONEC ZLÍNSKÉHO JUSTIČNÍHO HORORU.

Od roku 2017 jsem sledoval a provázel komentáři hororový proces u zlínské pobočky Krajského  soudu Brno proti manželům Novotným, kteří měli nechat unést do své  vily veledlužníka Pavla Buráně, jehož pak najatí zakuklenci pohrůžkou usmrcení přinutili k podpisu listin, jejichž podpisem se zhoršilo jeho postavení dlužníka. Při prvním seznámení s případem mě zaujalo,  že ho údajně ohrožovali současně přiložením hlavně pistole k hlavě a přiložením ke krku jehly injekční stříkačky s neznámou tekutinou, což ve mně vzbudilo pochybnost o reálnosti popsané události.

Motivem Novotných mělo být přinucení Pavla Buráně ke splacení obrovského dluhu, k čemuž se dosud neměl. 

Zakuklenci měli být čtyři, ale přepadení na silnici se zúčastnili jen tři. Čtvrtý se prý pohyboval pouze ve vile a policie jej nedokázala identifikovat, pokud se o to vůbec pokusila.  

Proces se z počátku vyvíjel pro Novotné hrozivě. Ještě 17. prosince r.2019 je senát Radomíra Koudely odsoudil k sedmi a čtyřem letům odnětí svobody, i když současně zprostil obžaloby domnělé zakuklence. Uvěřil tedy, že obžalovaní spáchali žalované skutky, i když bez pomocníků to nebylo možné. Po vyhlášení rozsudku mi předseda senátu v předsálí sdělil, že je nešťastný z toho, že musel vyhlásit tento rozsudek. Od té doby přemýšlím, co myslel slovem musel. 

Vrchní soud v Olomouci k odvolání obžalovaných zrušil rozsudek takovým způsobem, že z jeho argumentace nezůstal kámen na kameni. Věc vrátil k novému projednání do Zlína, přičemž stanovil nalézacímu soudu závazné pokyny k doplnění dokazování a rozhodl, že případ má soud projednat ve změněném složení senátu. Ze senátu shodou okolností vypadl přísedící, který se zapletl do trestné činnosti ke škodě obžalovaných Novotných. Předseda senátu Radomír Koudela si tak mohl případ ponechat. Se závaznými pokyny odvolacího soudu si hlavu nelámal a během jediného dopoledne se dopracoval ke zprošťujícímu rozsudku s tím, že se skutek nestal. Rozhodnutí opřel o podřízenost právnímu názoru odvolacího soudu, ale současně v jeho odůvodnění dal jednoznačně najevo, že je nadále přesvědčen o vině obžalovaných. 

Žalobce Petr Matoušek nabádal předsedu senátu, aby se nenechal ovlivnit názorem odvolacího soudu. Když nedosáhl svého, podal odvolání. 

Vrchní soud v Olomouci rozhodoval již dvakrát v neveřejném zasedání o odvolání  obžalovaných. Vždy jim vyhověl vrácením věci k novému projednání a zadáním pokynů, jež soudce Radomír Koudela většinou ignoroval. Odvolání státního zástupce se Vrchní soud rozhodl projednat veřejně. 

Veřejné zasedání mělo standardní průběh. Jednání uvedl předseda senátu Vladislav Šlapák podáním zprávy o stavu projednávané kauzy. Šel do podrobností ve větší míře než je dle mé zkušenosti obvyklé. Následovala vystoupení státního zástupce, obhájců, obžalovaného  a zmocněnce poškozeného. Při jeho vystoupení došlo i na zmínku o podáních, jež poslal soudu pan poškozený. Poškozený nemá ze zákona právo na odvolání proti zprošťujícímu rozsudku, ale Pavel Buráň pocítil nutkání nějakým způsobem své názory soudu sdělit. Jeho zmocněnec zřejmě nebyl z jeho samostatnosti příliš šťasten. 

Páni soudci naslouchali všem projevům soustředěně. Po jejich skončení předseda senátu v 10:10 vyhlásil přestávku na poradu senátu do 12:00. Po přestávce nejdříve vyrozuměl přítomné o usnesení, jímž senát zamítl návrhy poškozeného Pavla Buráně na doplnění dokazování jako nadbytečné. Následně přednesl usnesení, jímž senát zamítl odvolání státního zástupce Petra Matouška. V odůvodnění probral jednotlivě body odvolání a postupně je zvrátil s matematickou přesností. Upozornil, že se soud v tomto  případě zabývá rozsudkem v této věci již potřetí, což přispívá k hloubce jeho poznání. Základním důvodem rozhodnutí pro něj byla nevěrohodnost výpovědí pana poškozeného a smrsknutí důkazní situace do polohy jeho ničím nepodloženého vyprávění: kromě něho nikdo neviděl zakuklence, bez nichž by Novotní nedokázali provést ani únos, ani vydírání s použitím násilí. Předseda senátu podotkl, že věrohodnost výpovědí Pavla Buráně snižuje i jeho trestní stíhání pro podvod se škodou 140 mil. Kč. 

Rozsudek senátu předsedy Radomíra Koudely  zlínské pobočky Krajského soudu Brno z 16. února 2022 tak nabyl právní moc a žádný další řádný nápravný prostředek neexistuje.Skončilo osmileté trýznění obžalovaných. 

Veřejnému projednání odvolání státního zástupce Petra Matouška předcházela desinformační kampaň ve prospěch obhajoby veledlužníka Pavla Buráně. Zapojilo se do ní (jistě zcela nezištně) Radio Xaver a Česká justice, popř. několik novinářů zvučných jmen: Marie Formáčková, Jan Hrbáček, Luboš Xaver Veselý, Petr Dimun, K podpoře Pavla Buráně se přihlásil spolek Šalamoun.  Vyjádřil jsem se ke kampani článkem Nákup mediálního obrazu z 11.prosince 2022, dostupným na mém blogu a webu spolku Chamurappi z.s.. Ctím svobodu slova účinkujících v kampani, přesto považuji za nutné využít své (vydavatelem občas  omezované) svobody slova ke sdělení názoru, že prokazují čtenářům špatnou službu šířením nepravdivých informací, některých až povahy pomluvy. Veřejnost je proti nim bezbranná, protože například ne každý měl stejnou možnost jako já, aby si vyslechl potvrzení o reálnosti dluhu přímo z úst veledlužníka Pavla Buráně. Stejně tak veřejnosti neprospěje zpochybňování přípustnosti rozdílnosti názorů soudů 1. a 2. stupně jako by šlo o něco nenormálního: je to dáno zákonem a ostatně jde o účelné opatření, směřující ke snížení hrozby následků chybných soudních rozhodnutí. 

Připomenu i jistou komičnost událostí: proti zproštění obžaloby se postavil žalobce, který podporou zproštění „zakuklenců“ přispěl k zhroucení konstrukce žalobních důkazů a nepřímo podpořil vývoj ve prospěch odsouzených. Může si teď říkat : vše, o co člověk usiluje, se může obrátit proti němu😊 

==========================================================================

Již vyšla  „papírová“ verze mé knihy ŠKŮDCI V TALÁRU, dosud dostupné pouze v digitální podobě. Knihu jsem zasvětil památce dobrého člověka JUDr. Pavla Kučery. Předmluvu napsala Alena Vitásková. Její obsah je trestí zkušeností a poznatků, postupně získávaných téměř 20 let v půtkách s orgány činnými v trestním řízení, které nekorektním vedením řízení poškozují obviněné. Zvlášť zajímavé „škůdce“ uvádím s plnými jmény, jejich oběti až na výjimky pouze s iniciálami. Kniha je dostupná v knihkupectvích nebo přímo u vydavatele OLYMPIA na adrese sklad@iolympia.cz   nebo  info@iolympia.cz

 

NÁKUP MEDIÁLNÍHO OBRAZU

V nejbližších dnech vyjde druhý díl knihy Zločiny beze zbraně spisovatelky Marie Formáčkové a spolupracovníků. Podílel jsem se na vzniku 1. dílu, ale účast na 2. dílu jsem z etických důvodů odmítl. Vydání knihy předcházejí různé propagační akce. Zaujal mě mimořádný video pořad RadiaXaver z 10.prosince 2022. Knihu představovali novináři Luboš Xaver Veselý a Jan Hrbáček, mezi nimiž trůnil předseda spolku Šalamoun Václav Peričevič (nástupce disidenta Johna Boka). V závěrečné části pořadu Jana Hrbáčka vystřídal podnikatel Pavel Buráň, jehož případem se zabývá spolek Šalamoun. Přišel do pořadu, aby veřejnosti předvedl svůj obraz poškozeného postupem justice. Je totiž veledlužník a zatím se mu vede špatně v trestním řízení, které vyvolal proti svému věřiteli Jaroslavu Novotnému, k němuž „přihodil“ jeho jinak nezúčastněnou manželku. Obvinil je, že jej vydíráním s pomocí „zakuklenců“ přinutili podepsat listiny, jimiž se jeho postavení dlužníka zhoršilo. Soudní řízení se táhne od r. 2017 a zatím dospělo k nepravomocnému zprošťujícímu rozsudku s tím, že se žalovaný skutek nestal. Proti rozsudku se odvolal žalobce Petr Matoušek.

Je zvláštní shodou náhod, že RadioXaver odvysílalo pořad 10. prosince, ve středu 14. prosince bude rozhodovat Vrchní soud v Olomouci o odvolání žalobce a 15.prosince vyjde kniha. Připustíme-li, že video Radia Xaver shlédli soudci příslušného senátu Vrchního soudu v Olomouci, může to ovlivnit jejich názory. A to je asi účel této hry. 

Pro mne je překvapením účast spolku Šalamoun a zejména Václava Peričeviče, který v kauze Petra Kramného předvádí precisní práci s důkazy a obdivuhodnou zarputilost. Spolek Chamurappi podporuje od počátku obhajobu obžalovaných manželů Novotných. Osobně jsem se zúčastnil všech soudních jednání mimo zahajovacího, mám jejich zvukové záznamy, napsal jsem sérii  článků, jež jsou stále dostupné na mém blogu a na webu spolku Chamurappi z.s. Při žádném jednání jsem nepotkal bývalého kolegu Václava Peričeviče ani jiného člena spolku Šalamoun. Není mi tedy jasné, odkud vzal Václav Peričevič důkazní podklady pro vystupování ve prospěch Pavla Buráně . Připadá mi, že si  prostě něco nechal napovídat, což mě na pozadí jeho jednání  v jiných kauzách překvapuje. 

Údaje v pořadu i knize jsou pokusem o neúplný obraz děje, nepříznivý pro zproštěné obžalované. Především je třeba vědět, že soupeřící účastníci jsou bývalí společníci. Pavel Buráň koupil od Jaroslava Novotného polovinu firmy. Část zaplatil při podpisu smlouvy, zbytek měl postupně splatit, ale nesplatil. Jistina dluhu je přibližně 340 mil. Kč. Dluh má formu pohledávky Jaroslava Novotného za firmou, jejímž je Pavel Buráň stoprocentním vlastníkem. Slyšel jsem z jeho  úst v soudní síni vyjádření, že si je závazku vědom a nesplácí jen proto, že dluh dosud není splatný. Dříve se také vymlouval, že nemá peníze, ač dělal obrovské akvizice. Poslat věřitele tak velkého dluhu do vězení je „bezva finta“. Spoléhal se, že vyjde. 

Na počátku trestního  řízení navštívil Jaroslava Novotného údajně se souhlasem Pavla Buráně zprostředkovatel, který nabízel zastavení trestního stíhání za cenu podstatného snížení pohledávky. Jaroslav Novotný nabídku odmítl. Hodnotil jsem nabídku jako pokus o podvod, ale policie usoudila, že šlo jen o pokus o narovnání obchodně právního sporu. 

Podle tvrzení Pavla Buráně skutkový děj měl spočívat v jeho únosu ze silnice do vily Novotných falešnými policisty, a v přinucení k podpisu listin ohrožením na životě a zdraví únosci. Má to vadu krásy: jediným důkazem je vyprávění Pavla Buráně. Soudce Radomír Koudela se skutečně poctivě snažil prolomit alibi údajných falešných policistů, ale nakonec na návrh žalobce zprostil obžaloby jednoho, pak 17.prosince 2019 zbývající dva ( o identifikaci čtvrtého, který se měl zdržovat pouze ve vile, se policie asi ani nepokusila). Přesto znova odsoudil manžele Novotné k sedmi a čtyřem letům vězení. Když po vyhlášení rozsudku vyšel do předsálí, oslovil mě a nakonec prohlásil, že je nešťastný, že musel vyhlásit tento rozsudek.  Nad významem slova „musel“ od té doby stále přemýšlím. 

Je asi přirozené, že Vrchní soud v Olomouci vyhověl odvolání obžalovaných, protože důkazy k jejich odsouzení se jaksi „vypařily“. Z odůvodnění odsuzujícího rozsudku nezůstal kámen na kameni. Odvolací soud vrátil věc znova do Zlína se závaznými pokyny, na což měl ze zákona právo. Soudce Radomír Koudela tentokrát obžalované zprostil s tím, že se skutek nestal. Odůvodnění ale lze vyložit tak, že se pouze podřídil vůli odvolacího soudu a sám je nadále přesvědčen o vině obžalovaných. Právní a výroková věta rozsudku přesto nadále platí. 

Poškozený se proti zprošťujícímu rozsudku nemůže odvolat. Avšak odvolal se žalobce Petr Matoušek, bez jehož přístupu ke zproštění domnělých „falešných policistů“ by asi odvolací soud neměl rozhodování o Koudelově rozsudku z prosince r. 2019 tak snadné. 

Chápu, že situace je pro Pavla Buráně velmi nepříjemná: věřitele zřejmě do vězení nedostane a jistě bude čelit tlaku, aby zaplatil. Zoufalí lidé dělají zoufalé věci: Pavel Buráň tedy investoval do mediální podpory v naději, že zvrátí dosavadní průběh procesu („za peníze v Praze dům“😊). 

Vrchní soud v Olomouci rozhodne o odvolání žalobce Petra Matouška ve veřejném zasedání dne 14. prosince 2022. Je možné, že odvolání zamítne, a tím bude „vymalováno“. Také se ale může stát, že  odvolacímu soudu bude rozpor mezi výrokovou větou rozsudku a jejím odůvodněním vadit natolik, že vrátí věc do Zlína, aby soud v jiném složení senátu rozhodl znova. Znamenalo by to další prodloužení života v nejistotě manželů Novotných, týraných procesem od r. 2014, ale naplnění touhy Pavla Buráně po jejich odsouzení je krajně nepravděpodobné: jeho hororová pohádka asi není dostačujícím důkazem a jiných důkazů není. 

Obraz Pavla Buráně v podání Luboše Xavera Veselého není úplný. Jeho zákazníkovi sdělila NCOZ obvinění pro trestný čin podvodu se škodou 140 milionů Kč. Probíhá vyšetřování. Informaci lze ověřit z veřejných zdrojů.

==========================================================================

Již vyšla  „papírová“ verze mé knihy ŠKŮDCI V TALÁRU, dosud dostupné pouze v digitální podobě. Knihu jsem zasvětil památce dobrého člověka JUDr. Pavla Kučery. Předmluvu napsala Alena Vitásková. Její obsah je trestí zkušeností a poznatků, postupně získávaných téměř 20 let v půtkách s orgány činnými v trestním řízení, které nekorektním vedením řízení poškozují obviněné. Zvlášť zajímavé „škůdce“ uvádím s plnými jmény, jejich oběti až na výjimky pouze s iniciálami. Kniha je dostupná v knihkupectvích nebo přímo u vydavatele OLYMPIA na adrese sklad@iolympia.cz   nebo  info@iolympia.cz

  

SOUDCOVSKÁ ZVŮLE POD ZÁŠTITOU MINISTRA

Úděl odsouzených k vysokým trestům, o jejichž osudech rozhoduje cynický soudce, jenž protahuje vydání písemného vyhotovení rozsudku, je neradostný. Jsou týráni stresem z hrůzy, že je čeká dlouholetý pobyt ve vězení a z nemožnosti bránit se proti krutému a dle jejich mínění nespravedlivého rozsudku. 

Jednoho z pachatelů týrání, brněnského soudce Aleše Novotného, odmítl ministr spravedlnosti Pavel Blažek jmenovat místopředsedou soudu. Vysloužil si  tím drsné mediální útoky ze strany stavovských organizací soudců a státních zástupců a s nimi soucítících novinářů. Vřava utichla, až se na veřejnost dostala zpráva, že pokleslého soudce potrestal v r. 2020 předseda soudu Milan Bořek za průtahy při vydání písemného vyhotovení rozsudku. 

Tehdy to bylo pro mne překvapení, protože jsem věděl, že Aleš Novotný si s dodržováním procesních lhůt hlavu nedělá a současně jsem znal Milana Bořka jako laskavého člověka, jehož asi bolelo udělení trestu více než potrestaného. O to větší význam jsem přikládal jeho zákroku. 

Shodou náhod jsem se tehdy dověděl, že skupina obžalovaných čeká od 21.října 2021 na písemné vyhotovení rozsudku, jehož vyhlášení jsem byl přítomen. Soud si s nimi před závěrem hlavního líčení nepěkně pohrál. Státní zástupce Aleš Sosík jim nabízel velkorysý přístup v případě, že požádají o dohodu o vině a trestu. Např. matce dvou malých dětí sliboval podmíněný trest ale s tím, že v případě odmítnutí nabídky jí navrhne trest odnětí svobody v trvání 9 let. Aleš Novotný ji pak obdařil osmiletým trestem a peněžitým trestem 2,5 milionu Kč. Podobně se vedlo ostatním obžalovaným. 

Viděl jsem v tom důkaz, že kázeňský trest z r.2020 neměl žádný účinek, tedy že soudce Aleš Novotný je nepolepšitelný. O případu jsem tehdy psal v článku Hledá se místopředseda z 13. listopadu 2022. Kromě toho jsem podal na pana soudce podnět ke kárnému řízení, který jsem jako kárným žalobcům zaslal předsedovi soudu Milanu Čečotkovi a ministrovi spravedlnosti Pavlu Blažkovi. 

Odpověď předsedy soudu přišla již za měsíc. Pobavila mě: žádná kárná žaloba nebude, protože pan soudce měl překročení procesní lhůty povoleno, zpracování rozsudku je obtížné, neboť jde o složitou kauzu, spis byl po dobu pěti měsíců nedostupný, a provinilec musel od 1. června 2022 plnit úkoly zastupujícího místopředsedy soudu. Kouzelný byl odkaz na nedostupnost spisu, protože se vrátil 20.dubna 2022 a byli jsme v půlce listopadu. 

Ocenil jsem ale, že pan kárný žalobce odpověděl osobně s vlastnoručním podpisem, jak se na důstojnost tak významného činitele sluší. 

Pana předsedu soudu jsem vyzval k přehodnocení stanoviska. Z opakování poklesků Aleše Novotného jsem vyvodil, že příčinou průtahů je intelektová nedostatečnost, která mu překáží v práci, a doporučil jsem, aby kárný žalobce navrhl provinilci odnětí taláru. Odpověď nepřišla. 

Způsob odmítavého vyřízení podnětu ministrem spravedlnosti odpovídal ministerským pokleslým zvyklostem. Vyjádření jakéhosi úředníka přišlo později a bylo téměř přesným opisem odpovědi  předsedy soudu. Protože vím, že úředníci nakládají s podněty ministrovi svévolně, takže některé se mu vůbec do rukou nedostanou, pokoušel jsem se polemizovat, ale neuspěl jsem. Odpověděla mi jakoby z pověření ministra  úřednice Kateřina Skalková a na nesouhlas s jejím vyjádřením reagoval dne 5.prosince 2022 ředitel odboru kontroly Dušan Homola, odchovanec předlistopadového Výboru lidové kontroly, který použil majestátního plurálu. Ověřil jsem si pak, že odsouzení písemné vyhotovení rozsudku stále ještě nedostali. 

Je z toho zřejmé, že není nic, co by Aleše Novotného přimělo, aby se k obžalovaným začal chovat slušně. Jistě se dověděl o rozruchu, který průtahy ve vyhotovení rozsudky vyvolaly, ale pohled na  pohoršení občanské chátry z výše soudcovské arogance se jej nedotkl. Proč by se ostatně namáhal, když ví, že ho za projevy arogance a cynického vztahu k odsouzeným nikdo nepotrestá. 

Je samozřejmě špatné, když předseda soudu trpí podřízenému soudci nemravné chování, zvlášť když jde o opakovaný poklesek. Ale chápu, že předseda soudu nemá chuť potkávat denně na chodbě kárně žalovaného, proto raději problém z hlavy vytěsní. 

O to významnější je dle mého laického názoru netečnost ministra (pokud o podnětu skutečně ví), který při nástupu do funkce sliboval důraz na potírání poklesků soudců a státních zástupců, ale ve skutečnosti k nim mlčí. Káže vodu, ale pije víno. Ministr spravedlnosti je odpovědný národu za pořádek v resortu a měl by zasáhnout, když kární žalobci nižšího stupně k nemravnostem mlčí. Ministr spravedlnosti má jistě mnoho jiných starostí, ale přesto by neměl zůstávat netečný k psychickému utrpení odsouzených, na které dopadají účinky nemravného chování soudce. Není správné pohlížet na ně jako na sprosté odsouzené, protože není vyloučeno, že nakonec dosáhnou zproštění. Pokud rozsudek nenabyl právní moc, presumpce neviny platí absolutně. 

Pavel Blažek by v tomto případě mohl stále ještě zasáhnout, protože v případě soudce Aleše Novotného se jedná o pokračující poklesek, čili procesní lhůty pro podání kárné žaloby dosud nevypršely.

==========================================================================

Již vyšla  „papírová“ verze mé knihy ŠKŮDCI V TALÁRU, dosud dostupné pouze v digitální podobě. Knihu jsem zasvětil památce dobrého člověka JUDr. Pavla Kučery. Předmluvu napsala Alena Vitásková. Její obsah je trestí zkušeností a poznatků, postupně získávaných téměř 20 let v půtkách s orgány činnými v trestním řízení, které nekorektním vedením řízení poškozují obviněné. Zvlášť zajímavé „škůdce“ uvádím s plnými jmény, jejich oběti až na výjimky pouze s iniciálami. Kniha je dostupná v knihkupectvích nebo přímo u vydavatele OLYMPIA na adrese sklad@iolympia.cz   nebo  info@iolympia.cz

 

TREST JAKO MÍRA ZÁVAŽNOSTI SKUTKU

Usnesením Ústavního soudu definitivně skončila kauza zneužití Vojenského zpravodajství Janou Nagyovou, dnes Nečasovou. Rozsudky nad důstojníky Vojenského zpravodajství a zadavatelkou jejich nezákonné činnosti zůstaly v platnosti. Odsouzeným nepomohla ani dovednost slovutných advokátů, kteří se nechali najmout k sepsání ústavních stížností.

Kdysi jsem z úst nějaké soudkyně slyšel výrok, že podmíněný trest není trest, pouze pohrůžka trestem. V této kauze soudy neuložily žádné nepodmíněné tresty, pouze  zostřily  podmíněné  tresty časově omezenými zákazy činnosti.

Je-li výše trestu výrazem závažnosti provinění, pak lze vyvodit, že sledování manželky předsedy vlády Vojenským zpravodajstvím není významným proviněním. V žádné z jiných kauz, které jsou výsledkem puče z 13. června 2013, neuložily soudy nepodmíněné vysoké tresty.

Jako laik z toho vyvozuji, že v kabinetě předsedy vlády Petra Nečase sice docházelo k různým neplechám, ale k žádné závažné trestné činnosti. Nepotvrdila se pravdivost nabubřelých oznámení na tiskové konferenci z následujícího dne o prorůstání zločinu do státní správy, zabaveném zlatu a penězích. Hora porodila myš.

Žádná z podchycených neplech neohrožovala vnější ani vnitřní bezpečnost státu ani jeho ekonomickou prosperitu. Jednalo se o neetické  jednání nepatrné škodlivosti.

Vede to znova a znova k položení otázky, zda neplechy v kabinetě předsedy vlády nebylo možné řešit jinak než nasazením několika set policistů a přesunutím do Prahy místně nepříslušných státních zástupců olomouckého vrchního státního zastupitelství, s následkem pádu vlády Petra Nečase, ustavení úřednické vlády a významných změn ve voličských preferencích.

O důvodnosti puče mám jako laik pochybnosti, i když skvadra kolem Petra Nečase a Miroslava Kalouska mě pohoršovala tím, že dávala příliš najevo, že ve Věcech veřejných nevidí koaličního partnera, ale nežádoucího vetřelce. Odnesl to policejní prezident Petr Lessy, odvolaný z funkce a nespravedlivě trestně stíhaný.

Petr Nečas v té době hrdě prohlásil, že parta policejních plukovníků nebude určovat, kdo bude ve vládě, ale 13. června 2013 mu policisté a státní zástupci nalili čistého vína.

Takové způsoby nápravy nepravostí ve státní správě jsou neslučitelné s pravidly chování demokratického právního státu. Bylo jistě na místě odsunout Janu Nagyovou do postavení, v němž by neměla vliv, nebo přimět Petra Nečase k tiché resignaci, pokud by nezbytnost jejího zapuzení nechtěl pochopit. Ale zneužití policie a státního zastupitelství k dosažení tohoto účinku zřejmě nebylo jedinou možností, a k takovému účelu je stát ani nezřídil.

Provedení puče pod bezprostředním dohledem místně nepříslušných státních zástupců nebylo možné bez rozhodnutí nejvyššího státního zástupce Pavla Zemana. Je pozoruhodné, že zatím nikdo mu nepoložil otázku, jaké úvahy ho k rozhodnutí přivedly. Je to o to divnější, že nelze vyloučit, že se dopustil zneužití pravomoci vysláním státních zástupců a policistů k vyvolání zásadních politických změn, rušících výsledky voleb.

Pštrosí přístup politických věrchušek různých odstínů k puči z 13.června 2013 v sobě skrývá nebezpečí opakování podobných nepřístojností kdykoli v budoucnosti. Všichni, kdo od kauzy odvracejí tvář, se vystavují nebezpečí, že zítra se mohou stát další obětí podobného darebáctví.

Kdyby přece jen došlo na kladení otázek Pavlu Zemanovi, stálo by za pokus zeptat se jej navíc, co kromě politické zášti, obecně neslučitelné s postavením státního zástupce, jej vedlo k zrušení rozhodnutí dozorového státního zástupce v kauze Čapí hnízdo o zastavení trestního stíhání Andreje Babiše a Jany Nagyové. Výsledkem není totiž nic jiného než nejapný pokus načasováním soudního řízení ovlivnit komunální, senátní a prezidentské volby, který je beztak neúčinný.

==========================================================================

Již vyšla  „papírová“ verze mé knihy ŠKŮDCI V TALÁRU, dosud dostupné pouze v digitální podobě. Knihu jsem zasvětil památce dobrého člověka JUDr. Pavla Kučery. Předmluvu napsala Alena Vitásková. Její obsah je trestí zkušeností a poznatků, postupně získávaných téměř 20 let v půtkách s orgány činnými v trestním řízení, které nekorektním vedením řízení poškozují obviněné. Zvlášť zajímavé „škůdce“ uvádím s plnými jmény, jejich oběti až na výjimky pouze s iniciálami. Kniha je dostupná v knihkupectvích nebo přímo u vydavatele OLYMPIA na adrese sklad@iolympia.cz   nebo  info@iolympia.cz

 

ŠŤASTNÝ KONEC MAFIÁNSKÝCH ÚKLADŮ

Dnes se vracím k trestnímu řízení soudnímu u liberecké pobočky  Krajského soudu v Ústí n.L. vedenému senátem předsedkyně Evy Drahotové proti lékaři Jaroslavu Bartákovi, původně nepravomocně  odsouzenému k trestu odnětí svobody v trvání 18 let na základě obžaloby pro plánování vražd, vydírání a mučení skupiny jeho nepřátel, čehož se měl dopustit během výkonu trestu ve Vazební věznici Liberec. Spolu s dvanáctiletým trestem od Městského soudu v Praze za – mírně řečeno – špatné nakládání se zaměstnankyněmi vzhledem k jeho věku se souhrn trestů přiblížil doživotí. Odvolací  soud jej ale snížil. I tak souhrn trestů přesahoval hranici pro uložení výjimečného trestu.

Hlavního líčení jsem se poprvé zúčastnil 3.listopadu 2015 a o svých zážitcích jsem napsal v článku Neznalost zákona soudkyni neomlouvá. Již v něm jsem se vyjadřoval kriticky nejen k argumentaci obžaloby, ale i k zvláštnostem jednání předsedkyně senátu. Následovalo dalších sedm článků, zpochybňujících férovost procesu a důvodnost obžaloby. Všechny jsou k dosažení na mém blogu.

Základním důkazem proti panu obžalovanému byly jeho opilecké bláboly, které jeho spoluvězeň, recidivista Miloš Levko, zaznamenal pomocí audiovizuálního zařízení, zamontovaného v hodinkách. Není známo, kdo mu je opatřil a kam po použití zmizely. Záznamy z nich někdo cíleně doručil do rukou tehdejšího šéfa pražské  mordparty Josefa Mareše, jenž pak vyvolal trestní řízení. Dokazování vyvolává dojem, že proti Jaroslavu Bartákovi působila zločinná organizovaná skupina, jejímiž členy byli vězni, pracovníci Vězeňské služby, kriminalisté a neustanovené osoby mimo věznici. Členové skupiny mezi sebou pružně komunikovali, zdi věznice nebyly překážkou.

Rozsudky senátu předsedkyně Evy Drahotové opakovaně obstály v odvolacím řízení u Vrchního soudu v Praze s výjimkou neschválení osmnáctiletého trestu. Avšak dvakrát narazily u Nejvyššího soudu ČR, který je rušil kvůli pochybnostem o zákonnosti použitých důkazů a dožadoval se doplnění dokazování. 

V závěrečných  řečech při dnešním hlavním líčení jak  státní zástupce, tak obhájce ocenili, že senát předsedkyně Evy Drahotové se poctivě snažil provést a vyhodnotit všechny dostupné důkazy v souladu s požadavky Nejvyššího soudu ČR. Ovšem narazil nakonec na neurčitost výpovědí klíčových svědků, kteří si na důležité věci nepamatovali nebo to  předstírali. Státní zástupce proto navrhl zproštění pana obžalovaného obžaloby. 

Předsedkyně senátu po patnáctiminutové přestávce skutečně vyhlásila zprošťující rozsudek s odůvodněním, že není prokázáno, že se žalovaný skutek stal. V odůvodnění zdůraznila známou zásadu, že vina musí být obžalovanému prokázána nezpochybnitelným způsobem a důkazy musí tvořit ucelený řetěz, což se v tomto případě nestalo. Rozsudek je pravomocný. 

Eva Drahotová prošla od prvního rozsudku pozoruhodným názorovým vývojem  (rozpětí mezi 18 lety a zproštěním je extrémní). Vyvíjela se i jinak: v listopadu r.2015 mi zakázala pořizování zvukového záznamu, ale tentokrát poučila žadatelku o povolení pořizování zvukového záznamu, že takové rozhodnutí není v její pravomoci, neboť nahrávání je samozřejmostí. 

Samozřejmě mě těší, že státní zástupce i senát předsedkyně Evy Drahotové dnes v podstatě potvrdili správnost úvah, jež jsem postupně vyslovil v článcích. Je však úděsné, že řízení o zjevném nesmyslu, zahájené 30. září 2014, dospělo k šťastnému konci až 2.prosince 2022. 

Předpokládám, že zproštěný Jaroslav Barták bude požadovat po státu odškodnění za neoprávněné trestní stíhání. Jako laik se ale domnívám, že místně a věcně příslušné státní zastupitelství by mělo z úřední povinnosti začít vyšetřovat činnost organizované skupiny, která způsobila Jaroslavu Bartákovi těžkou újmu a zatížila státní orgány zbytečnou činností.

==================================================================================

Již vyšla  „papírová“ verze mé knihy ŠKŮDCI V TALÁRU, dosud dostupné pouze v digitální podobě. Knihu jsem zasvětil památce dobrého člověka JUDr. Pavla Kučery. Předmluvu napsala Alena Vitásková. Její obsah je trestí zkušeností a poznatků, postupně získávaných téměř 20 let v půtkách s orgány činnými v trestním řízení, které nekorektním vedením řízení poškozují obviněné. Zvlášť zajímavé „škůdce“ uvádím s plnými jmény, jejich oběti až na výjimky pouze s iniciálami. Kniha je dostupná v knihkupectvích nebo přímo u vydavatele OLYMPIA na adrese sklad@iolympia.cz   nebo  info@iolympia.cz