Za velkého zájmu novinářů vyhlásil dne
1. listopadu 2019 Zdeněk Chalupa, předseda senátu Okresního soudu v Jihlavě,
rozsudek v trestní věci Aleny Vitáskové, bývalé předsedkyně Energetického regulačního
úřadu (dále jen ERÚ), stíhané za obsazení funkce místopředsedy ERÚ Renatou
Veseckou, bývalou nejvyšší státní zástupkyní. Je to již druhý rozsudek, když ten
první zrušil pro četné vady odvolací senát Krajského soudu v Brně předsedkyně
Haliny Černé.
Rozsudek z 1. listopadu 2019 není
převratný: v podstatě se shoduje s původním.
Soud nedokázal překročit svůj stín a setrval
na formalistickém hodnocení jednání paní odsouzené. Trest odnětí svobody v délce
24 měsíců s podmíněným odkladem na 30 měsíců a vykázání ERÚ s nárokem na
náhradu škody do civilního řízení ji ale bezprostředně neohrožuje. Nevyhovuje ovšem požadavkům státního zástupce Kamila Špeldy.
Soud setrval na odsouzení za porušení
energetického zákona nedbáním kvalifikačních nároků funkce místopředsedkyně ERÚ,
kladl paní obviněné za vinu, že Renatě Vesecké opatřila požitky, jež nepožívali
běžní zaměstnanci, a upozornil na společenskou nebezpečnost takového počínání, jehož
beztrestnost by z něj udělala vzor,
svádějící k následování. Opakovaně ale odmítl názor žalobce, že práce
Renaty Vesecké jako „nekvalifikované“ síly je nulitní, a proto její odměna je škodou,
způsobenou státu. Soud ale také dospěl k rozsudku za cenu opomenutí některých
výtek odvolacího soudu, ba šel ve svých úvahách přímo proti jeho právnímu názoru. Pochybuji, že při
vyhodnocování subjektivní stránky žalovaného jednání Aleny Vitáskové si její
karatelé uvědomili tíhu její odpovědnosti za svěřený úřad.
Obhájkyně paní obžalované se na místě
odvolala do všech výroků rozsudku. Odvolal se i státní zástupce, který není spokojen
s uloženým trestem a nechce se vzdát své představy, že plat Renaty Vesecké
je škodou, způsobenou státu. Jeho
tvrdošíjnost je pozoruhodná: na nesmyslnosti jeho názoru se dvakrát shodl senát nalézacího soudu, a také odvolací senát,
složený ze tří soudců z povolání, ale jemu to nestačí. Asi věří, že co se
nepodařilo poprvé, podaří se podruhé, že tedy odvolací senát se skloní před sílou
jeho intelektu.
Předpokládám, že paní odsouzená
jednou dosáhne zproštění, i když cesta k tomu možná bude dlouhá a složitá.
Úsilí soudců a státního zástupce za každou cenu ji trestat za způsob, jakým
řešila reálné potřeby svěřeného úřadu, mi připadá nepatřičné mimo jiné i proto,
že „společenská“ poptávka jejích odpůrců, kteří toto řízení účelově vyvolali s cílem
vypudit ji z funkce předsedkyně ERÚ, již vyprchala. Kdyby soud dospěl k pravomocnému
rozsudku v době, kdy stála v čele úřadu, uspokojil by přání jejích
nepřátel. Dnes ji ale o důchod nepřipraví a žádnou moc jí nevezme,
protože žádnou nemá. Její další pronásledování je již pouze samoúčelné a proto
nemá smysl je protahovat.
Rozsudek okresního soudu a
zarputilost státního zástupce jsou kuriozní i tím, že pronásledují nositelku
státního vyznamenání. Souzený skutek je součástí úkonů, jež činila v zájmu
dosažení výsledků svého úřadu, za které ji prezident vyznamenal. Je to příběh
hodný Járy da Cimermana.
========================================================================
Internetové vydavatelství Bez
vydavatele vydalo mou knihu ŠKŮDCI V TALÁRU. Její obsah je trestí
zkušeností a poznatků , postupně získáváných téměř 20 let v půtkách s orgány
činnými v trestním řízení, které nekorektním vedením řízení poškozují obviněné.
Žádné komentáře:
Okomentovat